Sam - Spojenci
Průběh a konec bitvy:
Tato bitva se odehrává deset let před největšími střety druhé světové války, což je patrné na schopnostech jednotek. Spojenci, zde reprezentováni Číňany, mohou být posilováni pouze lehkým dělostřelectvem a PLO, řadová pěchota je přímo zoufalá, možnost posílení letectva je nulová, stejně jako anti-tanků. Pozornost si zasluhuje především britský Vickers 6-Ton, který má slušné parametry, příjemnou pohyblivost a s vyšší iniciativou by se mohl měřit s nejsilnějším japonským tankem Chi-Ro. Na začátku bitvy spojenci disponují letectvem a několika jednotkami partyzánů, díky kterým mohou alespoň něco "vidět", avšak díky předem známým počtům a postavení nemohou být příliš velkým překvapením.
Na počátku bitvy japonci vyčistili obklíčená města a začaly s expanzí. To zdrzení mi poskytlo alespoň krátky čas na přípravu obranných linií. Kombinace artilerií a PLO krytí je bylo pro zastavení soupeře nutností, Vickersy pak dokázali udělat pro útočníka problém. Vytvořil jsem tedy obranu v hrdle mezi řekami Liaho a Sungari, kde mi 3 města poskytovala zlepšené krytí a možnost posil. Japonské síly vcelku rychle zlomily můj odpor u Tin-cou a postupovali na západ, ke strategickému Ceng-te, kde jsem již mohl pouze zdržovat zakopanou pěchotou. Za úspěch zde považuji vydařené stažení 39. dělostřeleckého oddílu do hor za Liaho a hlavní obrané linie, která držela vstup do srdce Mandžuska. Podobně efektivní byli Japonci i na východě, kde se mi podařilo chvíli zdržovat na řece Mu-tan. Bohužel mé jednotky východně od řeky byly rychle tlačeny na sever.
Zhruba ve třetině bitvy mě Hartmann dvojicí 105mm děl a tanků tlačil z hrdla - musel jsem opustit poslední z trojlístku měst - Hsinkin. Zároveň se na východ od města odehrála letecká bitva, kdy se mi konečně podařilo díky nastražené peruti Boeingů zastavit japonské letectvo nad PLO a získat tak vůbec první skalp Japonců – málem byly rovnou dva. Na západě ještě obránci sveřepě hájili Cch-feng a strategický Ceng-te, a na nápor se připravovala obrana Kchal-tu. Na východě jsem se držel u Nu-tan Tiangu. Bohužel s pádem Kirinu se soupeřovi otevřela cesta přes kopce směrem na strategický Charbin, jenž neměl silnou obranu, a zároveň se tím vytvářela možnost odříznout mým hlavním silám východní ústupovou cestu. Obraná linie budovaná za řekou se tedy musela přesunout do kopců, kde byl její odpor bohužel rychle zlomen.
Během následujících kol se postup Japonců zrychlil: západně od Kchai-lu překročili Liaho s pomocí ženistů, ve středu ničili prchající jednotky po pádu obrany "hrdla" a na západě se podél ruských hranic vydali k severu.
Obranu strategického Charbinu jsem posílil o Vickersy, ve městě byla důkladně zakopána zkušená pěchota. Zbylé jednotky se pomalu stahovali za Pa-jenu, kde měla být zbudována další linie obrany. Zatím co u Kirinu se tvrdě bojovalo včetně leteckých střetů, padl Tchao-nan, čímž byl fakticky obklíčen Kchaj-lu a volná cesta k A-er-saru a Cicikaru. Jednotka Honei se nebezpečně blížila k Tia-mu-s z jihu. V této chvíli, něco za polovinou bitvy, jsem musel rozhodnout, kde vybuduji poslední obranu. Volba padla na Tia-mu-s. Nepočítaje oddíl Honei, byl pro nepřítele "vzdálen 2 řeky" a u Pa-jenu stála má nejsilnější skupina. Ostatním strategickým městům muselo stačit zakopání. Přišel déšť avšak bez bláta. Sice nezpomalil postup Japonců, ale alespoň otupil jejich útoky. Jižně od Tia-mu-s se počet Japonců ztrojnásobil a já kontroval dvěma oddíly artilerie - ty jediné mohli držet nepřátele na uzdě. Zatím co v okolí zbývajících strategických měst rostla japonská přítomnost, hlavní voj se mi podařilo držet na řece Tongken a získávat drahocenný čas - do příchodu dalekonosných houfnic a nasazení tanků. Ve zbývajících kolech jsem byl svědkem zhasínání zbylých měst, posledních leteckých střetu - mé letadla (byl jsem již bez letiště) bohužel už neulovila další japonské draky nad mou PLO, ale sama padla za oběť číhajícím stíhačům. Díky dalším dvěma dělostřeleckým oddílům se mi podařilo částečně zahnat Hohei jižněji od Tia-mu-su. Poslední pětina bitvy začala širokým útokem přes Tongken. Pokusil jsem se hrdinou obranu od Pa-jenu stáhnout k poslednímu městu, avšak útok Japonců od Chaj-lunu manévr zastavil. Na jižní frontě bojované v horách má děla kontrovala lepší japonská, naštěstí méně početná. Očekával jsem poslední tuhý nápor - ten přišel, avšak bez letectva, které k mému překvapení zastavilo sněžení. A přesto, že řeka Sungari zamrzla, zůstala až do konce dostatečnou obranou před Japonci. Poslední město, Tia-mu-s, se mi tak podařilo uhájit.
Hodnocení vlastního velení:
Po vítězství si člověk chyby pamatuje bohužel hůře, než to co se mu povedlo. Se svým velením jsem spokojený, stanovené strategické zásady jsem dodržel, prestiž vynakládal snad rozumně a nenechal jsem se nemile překvapit zkušeným protivníkem. Kde stále vidím možnost k zlepšení jsou diverzní operace - všechny pokusy byly likvidovány už v základu. Téměř polovinu bitvy jsem také nebyl schopen zničit žádnou nepřátelskou jednotku, a sám jsem několikrát bolestivě krvácel. Nepočítám opomenutí, ale občas jsem mohl být méně agresivní a zbrklý. Na rozdíl od předchozích zápasů se snad zmenšil počet případu, kdy nechávám pracně zakopat jednotku a pak s ní pohnu, protože si rozmyslím, způsob vedení obrany.
Charakteristika protihráče:
Jak již jsem zmínil ve svém hodnocení, v téměř celou bitvu postupoval velice pečlivě a především zkušeně. Za celou bitvu si nevybavuji příležitost, kdy bych ho mohl za cokoliv ztrestat. Dobrá nakonec se mi podařilo chytnout jeho letadlo nad PLO, ale to mi ještě během bitvy oplatil. Pokud bych měl hledat důvod, proč tedy prohrál, řekl bych, že mohl zkusit zvolit větší agresivitu postupu, která by možná přinesla více ztrát, ale on si mohl více ztrát dovolit a tím třeba získat nějaké to kolo navíc. Dalším faktorem bylo počasí, nemohu říct, že stálo za porážkou, ale stejně jako náhoda při střetech prostě bitvu ovlivní. Co však možná rozhodlo a mezi zkušenými polními maršáli rozhoduje, že se mi podařilo nemilé překvapení s trochou našetřené prestiže. Nákupem houfnic na poslední chvíli jsem zastavil nejnebezpečnější útok na město s nejlepší obranou. Bylo to těžce vybojované a cenné vítězství nad nejprestižnějším protivníkem. Děkuji za to drama, zábavu a bezproblémové odehrávání.
|
