Průběh a konec bitvy:
Bitvu jsem hrál proti počítači mnohokrát, vyhrál jsem ji jen dvakrát. Výhoda byla alespoň v tom, že 1. Tah sem už měl v malíčku. Všechny jednotky, krom flaku, který jsem vzhledem k síle nepřátelského letectva ani při tréninku nepoužil, jsem hrnul co nejvíce na frontu. Obsadil jsem 1. Strategické město a zapojil i bombardéry. Ve druhém tahu jsem očekával intervenci soupeřovy stíhačky, která však nepřišla – nevadí – využívám letectva k nahlodání jednoho z jeho obraných seskupení. Nadšeně kupuji 1 tank a jeden bombardér – pozdě si uvědomuji, že 2 bombardéry by byly lepší volbou. Soupeř zatím nikde nenasazoval větší množství vojsk a já tak zatím bez větších potíží postupuji dál. Ve 4. tahu obsazuji město Kirin. V 5. tahu jsem s jedním ze svých letadel nalétl nepříteli do rány – zastavil mě jeho stíhač, pod kterým byl ještě flak – v následujícím kole už jsem byl bez onoho letadla. Město Kchaj-lu jsem prozatím nechal být. Na jihu jsem vyčlenil vojska na dobytí Ceng-te, která se poté měla vrátit ke Kchaj-lu. Druhá fronta mířila k městu Charbin, kde měla být rozdělana na 2 proudy a to severovýchodní a severozápadní proud. Bohužel u města Charbin soustředil nepřítel mohutnou obrannou linii – tak velkou, že dokonce některé jednotky dal do řeky. Vyčlenil jsem jednotky, které měly tuto jeho linii držet a oslabovat a jednotky, které se měly pokusit obsadit další města. Bohužel už u městečka Tchao-nan mě nepřítel naprosto zaskočil uskupením několika tanků vickers 6. Takové množství těchto oblud na jednom místě jsem vážně nečekal. Úspěšně jsem dobyl Ceng-te a začal se navážet do Kchaj-lu. Na severní frontě (rozumějte na té, která pak měla být rozdělena na 2 proudy) se mi povedlo s pěchotou a tankem obejít nepřítele z boku kolem městečka Mu-tan tiang, díky čemuž jsem měl větší šance dobýt Charbin. Bohužel se později ukázalo, že ani toto nestačilo. Nad Charbinem přicházím vlastními chybami o takřka celé letectvo! Na jihu ještě získávám Kchaj-lu a poté fronta začíná úplně stagnovat. Stále jsem měl ještě naději v obnovení tlaku jednotkami z jihu a napravení svých kapitálních volovin. Všiml jsem si, že nepřítel se v jihovýchodní části mapy pokouší o diverze, kterými by obsadil některé ze strategických měst. Poslal jsem tam hlídkovat zbytky svého letectva a naháněl ho tam 2 pěchotami – asi 2-3 diverze jsem takto úplně zničil. Jednotky z jihu se pokoušely o obnovení tlaku na frontě, ale soupeř byl velmi dobře zakopán. Pak přišla operace, po které jsem kapituloval – nepřátelská diverze šla tentokrát o něco výše, než bylo obvyklé a nepřítel mi sebral město Kirin, které ihned zaplnil množstvím Číňanů. Ocitl jsem se tak v pasti mezi 2 hromadami jeho jednotek a už ani z časového hlediska nebyla naděje na výhru. Hru jsem tedy vzdal.
Hodnocení vlastního velení:
Děs a hrůza! To, jakým způsobem jsem přišel o letectvo a jak mi nepřítel vyfoukl město, u kterého se ještě de facto bojovalo mi nyní přijde jako naprosté selhání. Ze strategického hlediska jsem měl asi vyčlenit více jednotek pro boje na severu a méně jednotek poslat na jih. Jediné, co za něco stálo, byly úvodní tahy, během kterých jsem postupoval až strojově přesně podle natrénovaného schématu a tak nedělal chyby – jakmile však bylo ve velení třeba improvizace, tak jsem to zmastil.
Charakteristika protihráče:
Bylo znát, že má už něco málo nahráno. Nejen, že mě porazil, ale navíc mě rozdrtil ve vzduchu, což jsem vážně nečekal a podařilo se mu zničit mi takřka celé moje vojsko. Zajímavé mi přišlo, že často nebránil města, ale spíše úseky mezi nimi – ať už před, nebo za. Žádnou chybu jsem nezaznamenal – on si nějakých menších chybiček jistě vědom je, ale v konečném výsledku zvládl bitvu víc než dobře.
