Průběh a konec bitvy:
Za Japonce je mandžuská operace především souboj s časem. Je nutno vést několik souběžných útoků na víc směrů, čínské možnosti spočívají pouze ve zdržovací taktice a diverzích. Po několika soubojích s počítačem jsem se rozhodl do bitvy posilovat letectvo, kdy jsem věřil, že soupeř na větší posilování protivzdušné obrany nedostane možnost a přece jen je jeho nasazení pružnější a dovoluje větší flexibilitu. První kolo padl Mukden a An-šan, první jednotka překročila řeku Jal a podle svého plánu jsem pořídil strategický bombardér. Začal sem rozdělovat postup jednotek, kdy většina se měla tlačit směrem na Kirin, kde jak se zdálo, se soupeř silně opevnil. Vedle skupinu postupující přes Jal, kterou měly podporovat letadla, pak byl vytvořen i třetí postupující silnicí ke Kirinu ze západu. Pořídil sem další strategický bombardér. V dalších tazích jsem se pokoušel tlačit na Kirin, kde ale díky silnému opevnění soupeře postup vázl a v malém prostoru špatně manévrovaly mé jednotky, takže mi delší dobu trvalo, než byl zahájen větší tlak s podporou děl. Směr Ceng-te a Kchaj-lu pak podporovala letadla. Do týla bojujících jednotek proklouzla PL naložená v transportu. Chtěl sem je pak vysunout do řeky ke Kchaj-lu krytá děly, aby tam soupeř nemohl dokupovat a měly čekat, než je doplní uvolněné jednotky z dalších směrů. Špatně sem si ale vyměřil, kde soupeř dohlédne a ten transport zahlédl. Pak udělal malou chybičku, která v kombinaci se smůlou se mu nevyplatila. Na transport zaútočil pěchotou z řeky a především svou stíhačkou. Poškodil PL pouze na sedm, takže stačilo děla vyložit, Boeinga nahlodat a mé stíhačky se už postaraly o zbytek. Po reorganizaci jednotek u Kirinu byl jeho pád jen otázkou času. Postupy na Ceng – te a Kchaj-lu zpomalilo, že soupeř zde začal posilovat obranu a především sněžení. Při hře s počítačem se mi to nestalo ani jednou . Na druhou stranu zničení Boeinga a sníh uvolnil mé stíhačky k hledání možných diverzí čínských partyzánů, které jistila jedna týlová pěchota s dokoupenými náklaďáky. Naštěstí sníh netrval více než dva tahy, pak se opět letadla vydala do boje a Japonci postupovali na všech frontách. Podlehl jsem lehké euforii. U třináctého tahu jsem si proto poznamenal: Jedna úspěšná diverze už nemůže patrně odvrátit, že kromě jednoho na dostřel všech klíčových mest, jejich pád je otázkou cca 5 tahu maximálně a poznámky si přestal dělat… Nakonec se ukázalo, že onen optimismus a z něj plynoucí lehkovážnost dalšího hraní (kdy sem například k poslednímu městu poslal pěchotu a jedno dělo s tím, že víc nebude třeba) nebyla na místě. Jedna z rozhodujících chyb se mohla stát u Kirinu, kde jsem byl velice překvapen, když se najednou na dotyk objevil soupeř. K mému štěstí si to soupeř špatně spočítal a neobsadil ho a já měl poblíž jeden tank. Ten to taktak stihnul a důležitá diverze nevyšla. Navíc když sem zjistil, že soupeř soustředil nahoře ještě víc než solidní obran, tak kapituloval až šest tahů před koncem. Kdyby Japoncům čelily kvalitnější jednotky než Číňané a diverze mu vyšla, tak bych to možná nestihl, ale takto se má převaha projevila a soupeř s tím nemohl v podstatě nic udělat.
Hodnocení vlastního velení:
Je to lepší než když sem začínal, rezervy jsou stále velké /např. organizace postupu na Kirin/. Konečně sem šel do boje s jasným plánem, kterého jsem se dokázal držet. Ale za to vypuštění konce a podcenění bych si nafackoval.
Charakteristika protihráče:
Projevilo se, na co jsem trochu spoléhal, že jako začínající hráč musí čelit velkému rozdílu, kdy na druhé straně stojí člověk a ne počítač. Ale vedl si velice zdatně, myslím, že s každou další odehranou bitvou půjde nahoru a pokud budu mít tu možnost si s ním zabojovat v nějaké další etapě, nedivil bych se, kdyby se třeba naše interní skóre vyrovnalo na 2:2.
