mjm169 - Spojenci
Průběh a konec bitvy:
Maje stále na paměti moje nezdařené vystoupení v roli náhradníka, v 4T3E, rozhodl jsem se postupovat především uvážlivě. Žádné přehnané a tolik pověstné ruské urrrá, ovšem ani příliš obezřetné a bojácné vystrkování růžků vpřed, zda to půjde či ne… Chasan je na první pohled z hlediska strategie možná až příliš jednoduchý, opak je však pravdou! Ano, jen stěží by tady kdokoliv mohl vymýšlet nějaké obchvatné obkličovací operace, když veškeré možné řešení dobytí japonských strategických bodů spočívá na průniku dvěma „hrdly“ – na severu je to úzký pás území okolo Bezejmenné výšiny a na jihu okolí Kulometného návrší. Tedy strategické záměry u jezera Chasan se scvrkávají na otázky „kdy a jak“. Zbytek je otázkou taktiky.
Vzdálenost letišť značně limituje veškeré letecké operace a předem předurčuje, že Rusům patří severní část nebe, kdežto Japonci se musí spokojit s jižní. Japonská vzdušná převaha na jihu tak hned od samého počátku rozhoduje o tom, co je třeba… Převážná část počáteční prestiže padla na nákup tří PLD pro ruské jižní bojové uskupení!
Vedle nákupu PLD na začátku okamžitě začínám s přesunem sil ze SV k severní skupině, která má mít v této bitvě hlavní slovo. Mimo tento přesun provádím v týlu rošádu s děly tak, abych vyvážil nepřítomnost VVS na jihu a umožnil jižní skupině vést efektivně samostatné operace bez podpory letectva.
Záměr byl následující: na severu rychle dobýt za pomoci strategů Jangkchangpchien i s přívozem a za utrženou prestiž pořídit nový IAP vybavený nejmodernější technikou, Išaky. Mezitím se měl předvoj hlavních sil, severní bojová skupina, pokusit vylákat japonské vojsko k otevřenému měření sil. Cílem je získat výhodné nástupní pozice pro hlavní síly, jednotky ze SV, a donutit protivníka bojovat na severu v oblasti Bezejmenné výšiny, která je v dosahu VVS. Chtěl jsem svést boj s jeho hlavními silami zde na severu tak, abych efektivním způsobem využil letectvo při podpoře vlastních sil a v případě, že protivník nasadí svoje letectvo na podporu obrany Bezejmenné výšiny, se s ním vypořádal. O nasazení JAAF na severu jsem byl více než přesvědčen, proto také rozhodnutí investovat do I-16! Jak se nakonec ukázalo, g.p.m. Bukovec ho opravdu dle předpokladu nasadil… Po porážce a zničení hlavních sil obránců - tankových sil, převážné části těžkého dělostřelectva a letectva - v bojích o Bezejmennou výšinu měl následovat průnik k posledním dvěma strategickým výšinám… Jižní uskupení mělo mezitím proniknout přes Kulometné návrší a podpořit tlakem z jihu úder na zbylé dvě kóty, především na Zajezerní výšinu.
Vše tedy záleželo na načasování a na tom, zda se podaří vnutit protivníkovi boj tam, kde jsem potřeboval… První polovina bitvy probíhala celkem uspokojivě, dle předpokladů, i když je pravdou, že prudkost protivníkova počátečního výpadu byla poněkud nad moje očekávání. Bylo vidět, že chce být na severu ofenzivní a zničením ruského předvoje získat čas a prostor pro obranu. Na druhou stranu mi to jen hrálo do karet! Podařilo se mu zastavit můj počáteční nástup a za podpory letectva vrhnout moje síly zpět. Tento jeho úspěch mi až tolik nevadil, spíše mne mrzelo, že se mi nepodařilo úplně zničit jeho tankové síly. Dva jeho Ha-Go tanky unikly jen těsně úplnému zničení (poškozeny na 1 a 3). Bylo to tuším asi v třetím tahu, čili kdyby se zadařilo, tak mu zbyl jen poslední tank – Chi-Ro! V 8. kole, poté co podpořil vlastní tankový výpad nasazením letectva, se strhla letecká bitva nad Bezejmennou výšinou, kde nepřítel nechal 5 ze svých 6 stíhačů! Bohužel v důsledku mých špatných propočtů jsem neměl vlastní stíhače připravené v čas, díky čemuž unikly oba taktické Ki-32. Tyto dva bombardéry mě pak i nadále svazovaly. Nemohl jsem si dovolit žádné neuvážené tankové výpady nebo přesuny „zapakovaných“ děl ve vlastním týlu… Moje „íčka“ kryjící pozemní vojska bylo nutné točit kvůli palivu:/
Po vyřazení japonského letectva bylo nutné, vypořádat se s obranou Bezejmenné výšiny! Nic nepřekonatelného, ale mě limitoval prostor, kde nebylo možné se rozvinout a uplatnit svou vlastní převahu, a čas, tedy co nejrychleji proniknout na jih! Jedinou výhodou bylo, že dosavadní ztráty byly zanedbatelné (T-38, BTéčko, asi 4 pěší jednotky a jeden strateg – na začátku let. bitvy). Nakonec se mi podařilo za cenu T-26 a dvou (?) pěších útvarů rozbít obranu Japonců. Bohužel opět, stejně jako dva Ha-Go tanky na začátku bitvy, unikly zničení cenné japonské jednotky (dělo 150 a 75mm). Psal se 12. tah a mě stále zbývalo dobýt dvě důležité výšiny uprostřed mapy… Ztráty pěchoty jsem doplnil, ale těžko přístupný terén, množství ATG, nedostatek času a hlavně hrozba dvou Ki-32 stále limitovaly můj postup na jih…
Jižní skupina mezitím celou dobu postupovala nerušeně ke Kulometnému návrší, které ve 13. tahu dobyla. Nepřístupný terén nakonec i zde zapříčinil, že závěrečný nápor na Zajezerní výšinu ztroskotal… Bohužel ani zde u této skupiny mi záměr na zničení Ki-32 nevyšel – celou dobu se podél pobřeží, souběžně s hlavními silami jižního bojového uskupení, pohybovaly naloděné jednotky pěchoty, které měly být návnadou pro Ki-32 a v případě, že přežijí, měly podpořit průlom na jih od Kulometného návrší (byla to jakási kompenzace omezeného přesunu jednotek, pěších, do první linie). No a jak to dopadlo s Ki-32? Soupeř si situaci pohlídal a za cenu jednoho nám. transportu slízl jen jedno poškození na 5:(
Hodnocení vlastního velení:
Jsem spokojen jen částečně. Myslím si, že zásadních chyb jsem se vyvaroval, ale úplně dokonalé to taky nebylo… Mám dva žhavé typy na zlepšení. Za tu matematiku při propočítávání pohybu nepřátelského letectva bych si nafackoval:/ Nejvíce mne potěšilo, jak se mi podařilo získat let. nadvládu a neustále nutit soupeře hrát tak, jak se to hodilo mně. Za svůj celkem podařený kousek považuji využití pěchoty naložené v let. transportu jako průzkumníka a „stratega“ (blokování doplňování). Měl jsem ale i trochu pech, když unikly zničení oba značně zcuchané japonské tanky Ha-Go. Sluší se abych poděkoval za přípravu mým modrým spolubojovníkům: gen. Vlkovi a hlavně gen. Žukovovi, který se mnou odehrál celou bitvu a umožnil mi odladit počáteční představu. Děkuji!
Charakteristika protihráče:
Hrál velmi dobře, takticky. Kdyby nasadil všechny své prostředky na severu, jak jsem to očekával asi bych ho porazil. Ale tím, že se nerozhodl na severu bránit vším, co měl k dispozici, se vlastně zachránil… Jím zvolený přístup, strategii, nepovažuji za nejšťastnější. Bohužel ale uspěl, čímž moje námitka pozbývá váhy. Nutno ještě připomenout, že svého úspěchu dosáhl i přesto, že prý vůbec nepotrénoval! Tím potvrdil, že opravdu umí, a já se před ním skláním;) Děkuji za hru a gratuluji! 
|
