Report z turnajového zápasu
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Chasan (PacAGPG 2) - mjm169 (Osa) x Bukovec (Spojenci)
dohráno 15.03.2010, vítězství Osy
mjm169 - Osa

Průběh a konec bitvy:
První ostré měření sil v novém PG rozhraní (PacPG) byla výzva, která sebou přinášela mimo nových bitev i možnost rovnocenně poměřit síly i s osvědčenými, velmi zkušenými generály z PG. Se vším je třeba se sžít, což nabízí všem stejnou startovní pozici, alespoň v tomto směru (ovšem dříve nabyté zkušenosti s hraním proti člověku a z turnajových bitev se tím vůbec nemažou, ba naopak mohou napomoci v mnoha ošemetných situacích…). Mně se v této etapě navíc „poštěstilo“ získat za soupeře jednoho z nejzkušenějších generálů strany Červených, tedy skutečně velká šance ukázat, čemu jsem se během posledního (mého prvního) turnaje naučil… Rozhodl jsem se bránit oba zúžené přístupy mezi řekou Tumen-Ula a jezerem Chasan. Vzhledem k tomu, že Japonci mají nad jižní oblastí možnost nerušeně operovat s letectvem a tím podpořit jižní frontu, odeslal jsem všechny své tanky na sever, aby tam vytvořily mobilní zálohy. Bezejmenná výšina a její okolí se měly stát branou k úspěchu. Zde jsem chtěl rozbít protivníkovo útočné snažení. Vše mělo být postaveno na bateriích těžkých děl i těžkých PLD. Navíc jsem chtěl zabránit, kvůli diverzím, ale především prestiži, v dobytí severního přívozu. Japonci mají pro začátek dostatek prostředků, ale ne tolik, aby tím mohly být zajištěny všechny důležité body. Jako první jsem tedy posílil přívoz a Bezejmennou výšinu. Jednotky na jihu jsem začal přeskupovat tak, abych je mohl zakopat v kopcích na okraji otevřené planiny před Kulometným návrším. Jih byl bráněn relativně slabě – posílen měl být až časem, přebyvšími prostředky. V případě průlomu na tomto úseku zde byla možnost, ustupovat v těžko prostupném terénu a klást zdlouhavý odpor. Jediné čemu jsem se chtěl vyvarovat byl zbrklý ústup na severu, kdyby Rusové prorazili. Kdyby se tak stalo, tak by bylo zcela jisté, že by mě nepřítel velmi rychle rozdrtil. Tedy ústup ano, ale spořádaný! No samozřejmě se pojistit proti jediné opravdu nebezpečné diverzi, na jihu proti letišti… Jak vše nakonec probíhalo, je vidět na animaci. Já jen připojím pár vysvětlivek a poznámek… Ruský útok na přívoz byl odražen. Nepřítel utrpěl těžké poškození a nějaké ty ztráty. O více se už dále nepokusil, jen několika pěšími útvary chránil svůj bok. Tedy první bod, zabránit dobytí, snadnému dobytí Jangkchangpchien se podařilo. I nad Bezejmennou výšinou VVS krvácela. Mně se mezitím dařil přesun v týlu, takže jsem celkem rychle vybudoval poměrně silnou obranou linii na severu. Na jihu se Rusové pustili dosti překvapivě do „sprinterského“ závodu o Kulometné návrší, to vše bez krytí PLD!!! To mne dosti překvapilo, ale zároveň i příjemně potěšilo – snazší mi to už soupeř udělat ani nemohl:) Sice na jihu narušil moje formování obrany, ale s pomocí jap. letectva, které až na jednu výjimku operovalo jenom na jihu (celou dobu zpracovávalo ruskou bojovou skupinu Jih) jsem tuto „hrozbu“ zneškodnil. Jak se nedařilo protivníkovi na jihu, tak si to u Bezejmenné výšiny vynahrazoval. Podařilo se mu umě vklínit do mé obrany a probíjet se k uvedené kótě. Mně postupně ubývalo těžkých houfnic, i když to byl důsledek nemožnosti ustoupit, než čehokoliv jiného. Přestože jsem kousal (podařilo se mi probít zpět na Bezejmennou výšinu pro prestiž), tak protivník si začal pomalu vynucovat můj ústup. Na toto jsem zareagoval nákupem laciných japonských tančíků, které jsem pak kladl před ustupující děla. Zbytek se pak odehrával monotónně: já neochotně ustupoval každé kolo o hex, z dosahu děl, a předsouval nové či opravené tančíky. Takto jsem udržel sever až do konce. Na jihu jsem si pohlídal diverzi a pomalu drtil ruské síly. V závěru jsem nastoupil u přívozu k útoku se silami z týlu a vytvářel tlak na soupeře, abych zpomalil jeho útok…

Hodnocení vlastního velení:
Ubránil jsem se, za což jsem velice šťastný. Myslím, že strategie i záměry nebyly špatné. Taktika občas pokulhávala, ale já jsem nadmíru spokojen. Za zdařilé považuji ubránění přívozu, což nepřítele asi trochu rozhodilo. Faktem je, že jsem za Japonce Chasan vůbec nepotrénoval, což je taky jeden z důvodu neúspěchu v bitvě opačného gardu – tenhle pohled na bitvu mnohé napoví;) Na druhou stranu mi hodně pomohlo, že jsem se se schopnostmi japonských jednotek seznámil při tréninku Chalchyn-Golu a Nomonhanu.

Charakteristika protihráče:
Bylo znát, že trénink chybí a prostředí PacPG je pro něho nové. Hrál zkušeně, a to neříkám jen tak jako klišé! Ten jih zpackal, protože mu chyběl trénink a asi i přípravu, nastudování reálií, trochu podcenil. Ale na severu se bil velice zdařile, v jednu chvíli, když se prvně vlomil do mé obrany, jsem se trochu zděsil a očekával s obavami věcí příštích… Pominu-li tu zběsilou jízdu na jihu, tak bych mu vytknul mrhání prostředky na diverzi a to, že se z druhé už nepokusil o opětovné dobytí přívozu u Jangkchangpchien. Jeho schopnost stále vyvíjet tlak na severu a znovu a znovu vracet do bitvy zmrzačené jednotky zcela jistě vyplývá z toho, že neinvestoval do zajištění jižní skupiny PLD. Kdyby tak učinil, tak by si nemohl opomenutí Jangkchangpchien s jeho prestiží dovolit. Určitě by mu chyběla, takže i nápor na mé jednotky hájící sever by byl mírnější. Co k němu říci více? Snad jen kdyby trochu potrénoval, tak jsem to byl určitě já, kdo svíral v obavách půlky, aby to neprojel… Ještě jednou děkuji za obě hry!

Bukovec - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Za Rusy byl útok razantní především na severu, na jihu jsem měl zvolit stejný postup jako soupeř - nákup flaku a klidný postup, pak bych možná mohl uspět. Takhle to vypadalo následovně - na severu soupeř postavil dvojitou až trojitou linii přes celou frontovou linii, já jsem točil tanky a podporoval to děly, což vedlo k těžkým ztrátám Japonců (nebylo kam ustupovat). Pravděpodobně, kdyby Japonci nedostávali tolik prestiže, tak by se jejich celá fronta zhroutila. Prestiž jsem Japoncům fajnově doplňoval svýma ztrátama na jihu :o(( Kombinací obojího, bylo již několik kol před koncem jasné, jaký bude výsledek, ale snažili jsme se to dohrát.

Hodnocení vlastního velení:
Protože nebyl čas, tak jsem nesehrál ani jednu přípravnou bitvu..., za Rusy jsem se rozhodl pro rychlý útok za cenu ztrát..., kupodivu to částečně fungovalo.

Charakteristika protihráče:
Soupeř přistoupil k bitvě po značné přípravě. Jeho dobu štábních cvičení odhaduji na skutečně velkou. Projevilo se to i na bitevním postupu, kdy od začátku měl jinou strategii než já, evidentně, lépe rozmyšlenou.