Průběh a konec bitvy:
Z jasného důvodu – špatné přístupové trasy – jsem se rozhodl vybudovat hlavní obranu u Pinsku. Sem jsem hodlal stáhnout všechny čtyři stíhačky a pokusit se s nimi sestřelit alespoň jeden bombardér, případně vydržet s nimi nad Pinskem co nejdelší dobu tak, abych zamezil bombardování. V prvním tahu jsem proto s letadly nabral směr Pinsk, k němu dokoupil dva flaky a ATG, navíc jsem k Pinsku začal přesouvat mobilní flak a dělostřelctvo od Baronovichi. Cestou k Pinsku byly moje stíhačky napadeny Jakem a protože tento byl poškozen, neodolal jsem a dorazil jej. V dalším kole jsem zpozoroval nad Bobrjuskem dva nekryté Il-2M3 a ihned je sestřelil. Za to jsem zaplatil ztrátou befka. Zároveň jsem u téhož města dorazil poškozený brodící se ISU-152 AT. K Pinsku jsem postupně dokoupil dva PSW 233/8r a vyslal je k řece Ptic, což se mi dvojnásob vyplatilo – do jednoho z nich narazil ISU-122 a byl těžce poškozen a v dalším kole, když jsem jej dorážel, jsem odkryl výsadkáře. S těmi ihned mé stíhačky zúčtovaly. V témže tahu jsem poškodil několik jednotek brodících se k Minsku, ale v porovnání s tím, co u něho vystavěl Johny_ZED byla má obrana slabá a během dvou kol s ní bylo zatočeno. Nejdůležitější boje však probíhaly na přístupu k Pinsku, kde jsem letadly zaútočil na ženisty v náklaďácích, škodil recony a vysouval ATG. Díky těmto operacím jsem soupeře velmi zdržel, takže se k blízkosti Pinsku (kam jsem mezitím stáhnul pěšáky, dokoupil další flaky a ATG) dostal až v devátém kole a to dalšími výsadkáři, kteří prolétli a vysemenili se mi západně od města. Spojeným útokem děla, pěchoty, reconu a stíhačky jsem je těžce poškodil a v dalším kole zničil. To už byl můj poslední stíhač sestřelen, ale i já ve vzduchu bodoval – sestřelil jsem stíhačku a poškozený bombardér. V desátém tahu jsem nalétl nad letiště u Smolensku pěšáky, kteří odlétli ve čtvrtém tahu od Dvinsku a pár kol se u Smolensku skrývali. Soupeř je sice zaregistroval, ale překvapině mi nezabránil ve výsadku na letištěa i díky této dotaci prestiže jsem k Pinsku mohl koupit Hetzera. Ten byl v dalším kole téměř zlikvidován, ale já měl vyděláno dost peněz na StuGIII. To však již byla labutí píseň sovětských útoků, protože zbývalo poslední kolo a sověti nebyli ani na dotek, navíc minimálně dvě jejich jednotky byly na nule se střelivem. Oba strategické hexy Pinsku zůstaly v německých rukou.
Hodnocení vlastního velení:
Stanovil jsem si zdržovací taktiku, která vycházela a obranu Pinsku, který jsem posílil na úkor Minsku – ale předpokládal jsem, že soupeř nestihne přejet bažiny včas. Výborným nápadem bylo vyslání dvou nabušených reconů k řece, kde slavily úspěchy a získaly dvě kola času – a to rozhodlo. Dalším rozhodujícím okamžikem bylo sestřelení dvou bombardérů nad Bobrjuskem.Své velení proto hodnotím jako velmi dobré.
Charakteristika protihráče:
Dopustil se několika chyb – viz osamocené bombardéry nad Bobrjuskem, to byl jeden z klíčových okamžiků. Další letadla, hlavně stíhačky, ztrácel kvůli průzkumu – nalétly k flakům, byly poškozeny a mými stíhačkami pak doraženy. Sestřelil jsem mu 3 bombardéry a 4 stíhačky. Bez letecké podpory nemohl dostatečně rychle postupovat, troufnu si tvrdit, že pokud by nasadil bombardéry na recony strážící řeku Ptic, neztratil by tam tolik času. Navíc mně pochopitelně přišla velmi vhod prestiž za sestřely. Dalším překvapením pro mne byl nákup celkem tří jednotek výsadkářů a hlavně nezkoordinování jejich výsadku – jedna jednotka nemohla Pinsk ohrozit. Na druhou stranu je možné, že hodlal výsadky zkoordinovat, ale já tomu zabránil sestřelem. Situaci na severu a v okolí Minsku řešil výborně, tam jsem jen paběrkoval v podob několika poškození dělostřelbou, nebo útoky na oslabené jednotky, jinou šanci jsem nedostal.
