Report z turnajového zápasu
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Moskva 1942 (PGCZ) - Jendelinek (Osa) x Vesep (Spojenci)
dohráno 30.03.2007, vítězství Spojenců
Jendelinek - Osa

Průběh a konec bitvy:
Útok jsem zahájil podle obvyklé osnovy. Tj. postup třemi směry. Severní měl za úkol obsadit Ržev, skupina armád střed obsadit Vjazmu a skupina armád jih obsadit Tulu. Vše šlo, ze začátku hladce. Bohužel v okamžiku, kdy jsem se přiblížil k Vjazmě na dostřel začala úřadovat Ruská zima. Začalo sněžit a tak jsem měl letectvo na letištích a musel jsem tedy pomocné práce přenechat hlavně na dělostřelectvu. Bohužel jak asi většina z nás ví tak samohybné dělostřelectvo není zrovna taková jednotka, která překypuje municí. Nicméně se nakonec počasí umoudřilo, ale zdržení s doplňováním munice a paliva, především u Tygrů, u kterých opravdu platí přísloví „ žere jak tank“  a to právě na čerstvě napadaném sněhu. Podařilo se mi dobýt několik strategických měst a obsadil bych další, ale ke konečnému vítězství by to nevedlo. A tak jsem se rozhodl ukončit boj a nemrhat drahocennými lidskými zdroji a materiálem.

Hodnocení vlastního velení:
Myslím, že co se týče strategie jsem byl dost omezen právě náhodným faktorem a to je počasí. Bohužel asi 10 tahů mi sněžilo a tudíž využití letectva jako taktické podpory nebylo možné. Snad jsem mohl víc zariskovat a být agresivnější.

Charakteristika protihráče:
Odvedl skvělou práci hlavně v obsazování zákopů. Jinak myslím, že odehrál odpovědně a vydařilo se mu vše co měl v plánu. Obranu organizoval dobře.

Vesep - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Kdysi jsem v rámci kampaně hrál tuhle bitvu proti Chomskému. Ten nakoupil haldy pěchot, postavil je do zákopů a ukázalo se, že ani 4* tygři proti tomu neměli šanci. Použil jsem tedy jeho taktiku i v turnajové bitvě, pěchotou zastavěl kdejaký zákop, zejména však zákop na linii Kaluga – Obninsk – Mozhajsk a zákop před Moskvou. Trošku jsem nedomyslel, že zatímco v kampani jsem žádné pionýry za němce neměl (tj. ideální zbraň proti pěchotě v zákopech), tak v bitvě jich němci pár mají. I přesto se tato taktika projevila jako vysoce účinná, zůstává však otázkou, jak by vše dopadlo, kdybych neměl velkou přízeň osudu – tj. POČASÍ. To totiž bylo kruté – velice kruté. Již poměrně záhy po začátku začalo sněžit a přišel mráz, což mělo pro německou armádu fatální následky. Kromě nižší šance prorazit útokem se projevilo zejména to, že pozemní jednotky mají v mraze dvojnásobnou spotřebu paliva a tygry soupeře tak více tankovali, než bojovali. Teprve těsně před koncem jsem ztratil Obninsk a Podolsk. Dvě kole před koncem soupeř bitvu vzdal, pravděpodobně by zvládl dobýt ještě Tulu. Z výše uvedeného je zjevné, že Moskva a Tejkovo byli v poměrně velkém bezpečí, zejména když jsem tam měl stažené tankové jednotky v počtu asi 10 divizí a v podstatě uchované kompletní letectvo od počátku bitvy. Asi největší nebezpečí v průběhu bitvy znamenal úspěšný paravýsadek do Kalininu, který mohl umožnit obejití mé zákopové linie a rychlý obchvat na Moskvu. Na likvidaci výsadku byly však staženy tanky od Vjazmy, což naštěstí stačilo.

Hodnocení vlastního velení:
Vlastní velení bylo poplatné strategii pěchot v zákopech. Nejsem si vědom nějakých závažnějších chyb, je ale faktem, že již cca od 10. tahu člověk hrál s vědomím, že výsledek bitvy je jasný, neboť počasí soupeři prostě nepřálo.

Charakteristika protihráče:
Těžko hodnotit. Chyby jsem nezpozoroval. Zarazilo mě jenom to, že protihráč postupoval velice pomalu – už dobytí Vjazmy, Kirova a Rževa mu trvale nezvykle dlouho. Těžko ale soudit, protože ve sněhové vichřice se skutečně špatně útočí...