Průběh a konec bitvy:
8.9.1941 byla zahájena operace navazující na úspěch Barbarossy s jasným cílem - dobít Moskvu a rozdrtit tak hrozbu Rudé Armády. V prvních dnech tažení se povedlo poměrně hladce prolomit obrané linie RA především díky absenci PLO. Postup jednotek Wehrmachtu se pak rozdělil do několika hlavních proudů. Na jihu byla dobita města Karasev a Orel(2) jako vůbec první v bitvě a dále týlový Brjansk(3) a uskupení pak pokračovalo na Bolkhov(4) a přes řeku Oka. Cílem byla pochopitelně Tula. Ze skupiny se oddělilo několik oddílů, které pomáhali zdolat jednotky RA v lesích a podpořili útok na Kirov, který byl cílem skupiny postupující od Roslavli. Ta se probojovala lesem JZ od Kirova, samotné město dobila(6) a zasadila se o vyčištění lesů v okolí. Dalším cílem tohoto uskupení byla strategická Kaluga(7), jež byla bráněna pouze jedním oddílem. Vojska útočící od Smolensku vyčistila přilehlý les a překročila Dněpr, aby zabezpečila cestu k Vjazmě a odřízla Safonovo. Po úderu na něj se RA rozprchla(4). Ve stejný den se podařilo elitním tankovým divizím PzIIIJ prorazit k Vjazmě nečekaně slabou obranou. RA spíše než ustupovala zbaběle prchala! Vjazma byla po krátkém boji zdolána(6) a naše panzery postupovaly dál na východ. Severní sbory během prvních týdnů čistily lesy před městem Nelidova(3), které bylo bez problémů obsazeno, a pokračovali na Rzev(7), kde se spojily s částí smolenských a postupovali severní cestou přes Volhu na Kalinin(8). Luftwaffe plnila v počáteční fázi bojů několik důležitých úkolů: zajišťovala důležitý průzkum a drtila ohniska odporu. Při všeobecném stahování RA pak zkoušela též napadat ustupující oddíly a v ideálním případě se úplně vypořádat s ruským letectvem. Střet se sice povedl, ale nedopadl dle mých představ - zkušené stíhací bombardéry Bf 110D se staly příliš lehkou obětí dvou ruských stíhacích perutí(4). Navíc naši stíhači tuto troufalost ani nedokázali pořádně potrestat. Střet se odehrál severně od Tuly, kde Bf 110D prováděly průzkum. Další černé chvíle zažila Luftwaffe při pronásledování prchajících oddílů, když riskovala a narazila na čerstvě postavené oddíly PLO. Poškozen tak byl oddíl štuk, Bf 109F a transport směřující do týlu nepřítele. Celkově Luftwaffe odvedla velký kus práce, avšak nebyla vždy tak přesvědčivá, jak by odpovídalo technické a zkušenostní převaze. Postěžovat si také musím na pěchotu, které byli rudoarmějci až příliš zdatnými soupeři a proto poněkud vázlo ničení kotlů vytvořených průlomy. Na tuto úlohu tak muselo být vyčleněno více jednotek a trvalo to déle, než bylo plánováno. Na konci září se nám přesto podařilo dobít Kalinin, Obnisk, Kalugu, Aleksin a Mtsenk bez většího odporu a naše vojska se pomalu blížila k Moskvě a Tule, což byl splněný sen mnoha velitelů. Ztráty též působily impozantně: 4:93 včetně 4 ruských stíhacích perutí. Na druhou stranu se stale ještě drželo několik posledních jednotek v lesích západně od Kirova a RA se nám zatím nepostavila. Akce pak pokračovali obkličováním Moskvy a Tuly. 5.října byla započal závěrečný útok na divize koncentrované kolem Tuly a samotné město padlo po dvou týdnech bojů. Posledním strategickým cílem Moskva - kterou Chomski proměnil v obrovskou pevnost s nespočtem děl, PLO, antitanků, pěchoty a velkými tankovými zálohami. První kontakt přišel na západním uskupení RA. Wehrmacht se začal pomalu prokousávat mezi jezero a Volhu tvořící přirozenou obranu Moskvy. K postupu dopomohlo dobytí Kirmy(11). Wehrmacht pak začal pomocí dělostřelecké a letecké převahy pomalu nahlodávat těžce zakopanou pěchotu v prstenci opevnění Moskvy, zatím co na jihu opevnění se jednotky teprve shromaždovaly a dokončovaly obklíčení a rozvinutí podél obrané linie a Volhy. 26. října pak byla odstartována další fáze ofenzívy: byl rozdrcen zbytek předsunutého opevnění města a byla překročena Volha na SZ a JV od Tejkova a také byl proveden první přímý útok na samotné srdce Moskvy. Do týdne byla celá armáda od Moskvy až po Tejkovo obklíčená a vojska ze SV začali smyčku stahovat. Boje se rozhořely takřka po celé frontě a Volha se zbarvila rudou krví a olejem. Na začátku listopadu přišel první odvážný plán na ukončení bojů obsazením strategické čtvrti.Ta byla sice ještě za ochranným prstencem a s plným oddílem nejodolnějšího tanku rudé armády KV-1, které nově obsadily všechny čtvrti Moskvy po vybombardovaných ženistech (taky pěkné překvapení), avšak nebyly přímo kryty PLO. Na strategickou čtvrť bylo připraveno 2x 10.5 leFH 18 (po 12), 2x 15 leFH 18, sIG IB a elitní Ju 87D Štuka (14). Do města pak byli připraveni seskočit Fallschirmjägeři. Bohužel plán doplatil na mou chybu a já nepokryl jedno své 15cm dělo, které pak bylo obry KV-2 redukováno na 70% výpadem přes Volhu za pomoci ženistů. Štuka si troufala na redukci 60% tanků, avšak dokáží houfnice zlikvidovat zbytek? I přes komplikace jsem plán vyzkoušel - všech 5 oddílů houfnic napadlo KV-1, avšak dokázaly zničit pouze 30% a já se nakonec rozhodl ušetřit svou elitní letku Štuk před 4 oddíly PLO, které by ji čekali v případě neúspěchu, a poslal ji jinam. Bojovalo se tedy dál a listopad přinesl chumelenici, která znemožnila použití letectva. Volha bohužel nezamrzla. Těžké boje trvaly ještě další dva týdny, než se podařilo strategickou část Moskvy dobýt(22). Zbylé oddíly pak již byly ušetřeny a bojů a Wehrmacht mohl slavit tvrdě vybojované vítězství.
Hodnocení vlastního velení:
Celkově své velení považuji za velmi úspěšné, má strategie se ukázala jako správná a vedla k vítězství a to i s menší rezervou. Po taktické stránce už to bylo s chybami bohužel horší. Občas se mi nepovedl průzkum, také ztráta Bf 110D byla hodně bolestná. V některých případech jsem též mohl postupovat opatrněji. Jinak to byla pěkná ukázka bleskové války. Tedy něž jsem se dostal k pevnosti Moskva, tam to bylo hex po hexu a občas zpátky.
Charakteristika protihráče:
Z mého pohledu jsem nezaznamenal žádné taktické chyby, jak při počátečním stahování, kdy dokázal zachránit velkou část své armády, tak při konečném dobývání Moskvy, kdy se velice zarputile a statečně bránil. Snad pouze ten protiútok T-34kou u Kirova, bych vytkl – přišel mi hodně zbytečný a bez opodstatnění. Při ústupu techniky hromadně nakupoval protiletadlovou obranu včetně transportu, která mi pak znesnadňovala a trestala mé letecké pokusy. Jako hlavní důvod porážky bych označil dle mého názoru špatně zvolenou strategii bránit hlavně Moskvu a zbytek mapy vydat téměř bez boje. Chomski dokázal výborně vyžívat materiálních zdrojů, ale nevyužil rozlehlosti Ruské země. Každopádně to byla krásná bitva a těžce vybojované vítězství, proti soupeři, který trestal mé chyby, za což g.p.m. Chomskemu patří můj dík.
