Sam - Spojenci
Průběh a konec bitvy:
Operace Wehrmachtu započala dle očekávání náporem na mých obraných liniích a velkým mizením jednotek, které jsem se snažil stahovat jak to jen šlo a vytvářet tak ostrůvky odporu, které by měly šanci aspoň chvíli odolat - PLO je proti němcům nutností a dělostřelectvo dává aspoň nějakou šanci nebýt hned smeten. Wehrmacht však postupoval s očekávanou razancí a nevypadalo to, že by ho mohlo cokoliv zastavit.
První pokus jsem učinil u Safonova ve snaze zachránit pomocí ženistů zdejší dělo a zpomalit postup na Vjazmu, která mohla mít čas k přípravě. Bohužel, pád byl rychlý a já ztratil i vše - dělo i PLO s transportem, k Vjazmě se nic nedostalo. Snažil jsem se dále posilnit Kirov, kam jsem začal stahovat pěchotu a děla z lesa na západ od města. Ani to však moc nepomohlo. Jedinou radost mi mohl dělat pomalejší postup od Orlu k Mtsensku, kde se mi podařilo se chvíli držet a Wehrmacht mě musel obejít. První pokus o protiútok jsem provedl v horách západně od města Rzev, abych zpomalil průchod a pokusil se tam též ukrýt pěchotu. Po pár dnech bojů jsem však musel rezignovat. Mezitím padl Kirov(7) a úder dopadl i na Vjazmu. Tam jsme měl 2 houfnice, 3 PLO, 2 tanky, 3 pěchoty, 4 AT. Při průzkumu jsem našel a pošramotil jedno naložené dělo. T-70tky ukázaly další 3 připravené houfnice mimo můj dojezd. Když jsem se pokusil o útok letectvem, těžce jsem odnesl ukrytou mobilní PLO. Zároveň jsem zahledl 3 Štuky připravené k úderu, samozřejmě těsně mimo dolet mých stíhačů. Pak přišel onen úder, z Vjazmy zbyla polovina a pak již nic. Wehrmacht se valil dál. Dále jsem svou prestiž věnoval na posílení Obnisku, Kaguly a Aleksinu, jako vstupním branám k Moskvě, respektive Tule, kam jsem také stáhl.aspoň některé své tanky původně přesouvané k Moskvě. U Tuly, která teď byla na řadě se mi naštěstí zdálo, že postup na chvíli zpomalil a Wehrmacht potřeboval vydechnout. Možná se mi podařilo o to, o co jsem usiloval, že sem soupeř nevyčlenil dostatek síly a bude muset zastavit, a tak zatím co padala města Rzev(12), Obnisk(12), Mozhajsk(14), Kalinin(15) a Serpuchov(15). U Tuly se mi dařilo postup Wehrmachtu a proces obkličování pomalejší. Chomski zde posiloval především efektivními PzJagery. Bohužel za použití mocné Luftwaffe, posílených elitních tanků a samohybných houfnic sIG se obrana tenčila a já musel pomalu budovat i obranu zanedbávané Moskvy. Koncem října již začala Tula očekávat závěrečný úder do obrany, Wehrmacht se přeskupil na východ od města. Moskva byla již také pod tlakem - postupně přicházela o prstenec se zakopanými pěchotami a v týlu se začaly prohánět dvě posilněné (12,13) divize PzIIIJ, které překročily Volhu východně od Moskvy. Pokusil jsem se proniknout do týlu Germánů pomocí leteckých transportérů, avšak nepřítel měl města dobře hlídané. S listopadem dopadl drtivý úder na Tulu a poslední obránci města jsou do poloviny poraženi, v okolí ještě několik oddílů přežilo.
V závěru byla Moskva napadána ze všech stran vlnami německých vojáku, ale houževnatý odpor obránců nakonec vydržel a strategická čtvrť zůstala ve statečných rukou Rudé Armády.
Hodnocení vlastního velení:
Vzhledem k výsledku jsem s velením spokojen, podařilo se mi dostatečně zdržet protivníka a snad jsem ho i překvapil silnou obranou Tuly, kam jsem směřoval většinu prostředků. Co se taktického hlediska týče, opět zde byly chyby a přehmaty, ale i tak se domnívám že obraná taktika byla dobrá. Podařilo se mi také aspoň něco vydupat z letectva, které si občas trošku kouslo. Z chyb bych se nepochválil za začátek u Safonova a Vjazmy, kde jsem špatně využil prestiž.
Charakteristika protihráče:
Musím přiznat, že jeho postup byl dlouho bezchybný a opravdu zdrcující a já nevěděl, jak se mu postavit. Na příkladu Vjazmy výborně ukázal jak vést uder, jak na něj zkoncentrovat jednotky a pak obranu prostě smést. Za celou dobu si neuvědomuji žádné chyby. Na druhou stranu tady toho Rus tolik nevidí. Kdybych měl hledat příčinu porážky v Chomského velení napadá mě snad jen, že mohl postupovat agresivněji, rychleji a více riskovat, ale to má své výhody i nevýhody. Každopádně to byla strhující hra, proti vynikajícímu generálovi, za které g.p.m. Chomskému děkuji.
|