Report z turnajového zápasu
informace, jak probíhal již odehraný zápas

Barbarossa (PGCZ) - mjm 169 (Spojenci) x Eisenwolf (Osa)
dohráno 03.11.2006, vítězství Spojenců
Eisenwolf - Osa

Průběh a konec bitvy:
Na začátku jsem se rozhodl,jak jinak,postupovat co nejrychleji,ale zároveň nedopustit velké ztráty a posílit letectvo.Hned první tah jsem nakoupil nejlepší dostupné stíhačky a strategické bombardéry.Co se týče bojů,zezačátku se armádě na severu dařilo výborně brzy obsadila Grodno i s letištěm nedaleko a vojáci zapíjeli vítězství a byli plni optimismu.V té době jsem se rozhodl síly kolem Grodna rozdělit tak aby zaútočily z východu,severu i západu na Volkovysk a díky rychlému postupu se pokusily obsadit Lidu a Vilnu, podle toho jak bude bráněna.A byla bráněna dobře a především ruské letectvo a tanky T 34 způsobily velké ztráty a protiútokem donutily německé jednotky se stáhnout až k řece Nemen.(6.tah)Optimismus byl tatam.Po dobytí Brestu a Bialystoku (6.tah) a Volkovysku (8.tah) byla situace tragická pro těžké ztráty u všech našich jednotek a stále silného nepřítele blízko dobytých měst.Vybavuji si situaci u Bialystoku který jsem tak tak obsadil pěchotou o síle 5 a to jen díky útoku dělostřelectva,který dopadl nad očekávání.O Bialystok jsem taky málem přišel-sousedící ruská pěchota krytá flakem podnikla úspěšný útok a má pěchota utržila další ztráty-naštěstí neustoupila.Teprve až jednotky odvolané zpět od Brestu situaci vyřešily.U Brestu zase stále úspěšně operovaly ruské tanky a dělostřelectvo,zde už jsem se ztrátám vyhnout ani nemohl. Musel jsem vrhat vše do útoku,jinak by nepřítel získal iniciativu a bylo by po bitvě.Zde mě zachránilo použití strategických bombardérů a vůbec celého letectva,nedbaje ztrát a přítomnost jedné skupiny elitních zkušených tanků PzIII H,která každý tah zasadila mocný úder tam kde bylo zrovna nejvíc potřeba.U Volkovysku naštěstí pěchota dokonale využila terénu a zničila tanky KV v lese a mé tanky PzIII H překvapily ruské dělostřelectvo útokem z východu,tím byl odpor Volkovysku zlomen. V tuto dobu mi bylo jasné,že zničit jednotky ustupující od právě dobytých měst,dostat se ze ztrát a zkonsolidovat všechny jednotky bude stát příliš mnoho času.To se potvrdilo:Jednotky od Brestu byly doraženy v lesích daleko od Brestu kolem 12.tahu,Baranovici obsazeno kolem 15.tahu,následně Lida,Vilna dobyta až v 18.tahu,zde jsem také obklíčil ruské letectvo a celé zničil.Poté postupně dobyto-Postavy,Minsk a Borisov ve 23.-posledním tahu.Mezitím se podařilo ruské pěchotě z Pinsku dopochodovat do prázdného Baranovici(kolem 21.tahu) a získat drahocennou prestiž,takže zde Rusové snadno posílili obranu o několik protitanků a protileteckou obranu.Navíc jsem si všiml,že nepřítel postahoval hlouběji do vnitrozemí některé cenné jednotky jako děla apod. a tak možná bylo dobře,že vypršel čas a já už se nemusel potýkat s dalšími nemilými překvapeními,které mi jistě generál MJM 169 připravoval.

Hodnocení vlastního velení:
Pozitivní snad byl jen nákup strategických bombardérů a to,že jsem dokázal armádu ještě udělat bojeschopnou po těžkých ztrátách ze začátku. Negativního bylo mnohem více:Nákup stíhaček beru s odstupem jako mylný-příliš drahé.Největší chybu jsem dělal v přílišném rozdělení sil při útoku na určitý cíl (město),špatné koordinaci jednotek,způsobené mou netrpělivostí.Např.u Brestu jsem příliš brzy překročil řeku na jihu zatímco na severu Brestu jsem ještě ani nezačal vyvíjet tlak a první úspěchy severní armády jsem měl zúročit rychlejším dobytím Volkovysku,Vilny nebo Lidy a ne dobývat všechno naráz.Soustředěním sil a koordinovanými útoky,bych neutrpěl právě ty ztráty,kterých jsem se chtěl vyvarovat.Také jsem připustil snadné opětovné obsazení Baranovici,ale to už v době kdy už o výsledku bitvy bylo dávno rozhodnuto.

Charakteristika protihráče:
Hrál dobře takticky i strategicky,pravda,jeho záměry jsem mu příliš nekomplikoval,mým špatným velením.Myslím si také,že nakoupení tolika jednotek včetně KV tanků,děl a jiných jednotek v takovém velkém množství,je u Brestu chyba.Kterou jsem však nedokázal potrestat.S gen. MJM 169 se mi výborně komunikovalo,zasílal saves pravidelně,děkuji za hru.

mjm 169 - Spojenci

Průběh a konec bitvy:
Do bitvy jsem vstupoval s jistou představou a tu se mi podařilo více méně naplnit. Předkládám tedy 'kuchařku' podle které jsem vařil:Ze suché statistiky vyplývá, že s velkou pravděpodobností lze dosáhnout vítězství, když bude protivníkův postup pozdržen na 16 kol kdekoliv před Smolenskem a v okolí Smolenska bude ponechána mírně vylepšená stávající obrana (zbylá kola si vyžádá přímočarý přesun->tudíž 16 je maximum a může jich být i míň). Čistě zdržovací taktika (ATG a PLD) s opevněním posledního opěrného bodu, v tomto případě Smolenska, je dle mého názoru riskantní loterie. Na jihu lze pomocí linie Brest-Volkovysk získat dobrou polovinu potřebného času 7-8 tahů, když bude přát štěstí +1-2 tahy navíc. Obrana však nesmí být ryze statická určená 'ke spotřebě', ale musí mít i tankové zálohy, nejlépe u Brestu. Obě města by měly vytvářet opěrné body s tím, že Brest se stane těžištěm. Nepřítel jednak očekává, že bude posílen Volkovysk, a pak držení Brestu je snazší a přináší nemalé výhody: 1.jestliže nepřítel udeří přímo na 'zátarasu' u Volkovysku, nastávají dvě možnosti: a)chrání si svůj bok ->tříštění sil ->snazší obrana; b)nechrání ->úder tankovými zálohami ->nepřítel utrží těžké ztráty a musí se přeskupit ->získán potřebný čas. Pokud se mu podaří přes Volkovysk přeci jenom prorazit, musí zde zanechat síly k eliminaci posádky Brestu nebo pozdržet další útok. 2.jestliže zaútočí na Brest, ztrácí čas na městě, jež mu nepřinese tolik prestiže (+není hlavním cílem operace), a nabízí se možnost přeskupit se okolo Volkovysku a začít znovu. Pokud prorazí dál, lze mu 'házet klacky pod nohy' u dalších strategických měst. Na severu je nutné k 'spotřebování času' vést obranu mobilní. Není zde dostatečný počet opěrných bodů. Nejlepší postup spočívá podle mě v přesunu T-34 od Minsku k Vilnu a nákupu KV-1 k tomuto městu. Pomocí PLD si podržet Luftwaffe od těla a dalším PLD mezi Vilnem a Postavami si zajistit ústup. V žádném případě dobrovolně nevyklízet Lidu. Tanky by měly především odstrašovat. Za zcela nesmyslné považuji, vrhnout je do 'marného' boje. Jak jsem řekl nejlépe poslouží jako odstrašující prostředek, který bude vázat pozornost nepřítele, a tak zpomalovat jeho postup. Úder je možný jen tehdy, neohrozíli existenci tankových záloh a povede k dalšímu zdržení postupu - poškozená jednotka se taky počítá! Závěrem ještě několik tipů: 1.všechna děla kromě prvoliniových hned od začátku přesunout ke Smolensku 2.každý postup, který nepřítele donutí prvotně k úderu na Volkovysk, je správný - viz. situace na severu.

Hodnocení vlastního velení:
Z výsledkem jsem spokojen. Jediné chyby, zato zásadní jsem se dopustil, když jsem se nechal zaskočit výpadem tanků ze severního uskupení do týla Volkovysku. Protivník byl v té době 'na suchu' s prestiží (alespoň doplňování jednotek tomu nasvědčovalo) a jeho tanky před Brestem byly značně zmrzačené, takže jsem si pádem Volkovysku v 8.tahu nechal uniknout velký úspěch... Naštěstí jsem se dalších výrazných chyb vyvaroval a udržel nepřítele daleko od Vitebsku se Smolenskem + diverzní akcí v závěru jsem znovu dobyl Baranoviči.

Charakteristika protihráče:
Má můj obdiv, jak se nakonec dokázal vypořádat se ztrátami, jež utržil, a jak dovedl přeskupit svoje vojska k dalšímu útoku. Snad co bych mu vytkl, že utrácel za Ju 88, jejíž přítomnost jsem nijak zvlášť nepocítil (jako průzkumný prostředek je to drahá sranda). A když už nezlikvidoval posádku Pinsku, tak si měl hlídat 'zadní vrátka'. Děkuji mu za obě střetnutí, byla to cenná zkušenost.