Průběh a konec bitvy:
Bylo mi jasné, že pokud si mám v této bitvě uchovat šance na vítězství, musím postupovat nejvyšší možnou rychlostí, bez sebemenšího zdržování. Skupina vojsk Sever, soustředěná okolo Suwalki dostala za úkol dobýt Grodno a blízké letiště, z jehož okolí dělostřelci pálili na obránce Volkovyska. Zbytek jednotek obsadil Lidu a začal obléhat Baranovichi. Jedny pěšáky v halftracku jsem vyslal k Baranovichi, ke kterému se dostali na dotek a v dalších kolech díky masivní letecké podpoře jej dobyli. Jako zákusek si pak dali Pinsk. Severní skupina po obsazení Lidy vyrazila na východ, PzIV projel kolem Postav a obsadil Borisov s letištěm, díky čemuž mohly mé letadla podnikat průzkumné výpravy až ke Smolensku. Po příjezdu pomalejších, nebo opravovaných jednotek v čele s novým PzJagerem byla podniknuta zteč Postav a celá skupina se vydala ke Smolensku. Průzkumný Jager vjel do prázdného Nevelu, kde byli promptně smontováni bráškové a společně se začali brodit přes řeku severně od Vitebsku. Tam však byly zpozorovány zbytky rudého letectva a rozpoutala se závěrečná bitva. Díky podpoře letectva a dělostřelců se podařilo pozemním jednotkám za cenu slušných ztrát Vitebsk v posledním kole obsadit. Skupina vojsk Jih měla za úkol obsadit Brest s letištěm a poté se připojit ke skupině Střed. Dobýt Brest nebylo vůbec jednoduché, s podporou několika jednotek střední skupiny se tak v 6. tahu podařilo a skupina se po doplnění a opravách spojila se skupinou Střed. Skupina vojsk Střed měla úkol nejtěžší – obsadit silně bráněný Volkovysk, poté se přesunout ke Smolensku a pokusit se obsadit i ten. Volkovysk padl ve 13. tahu, již tah předtím však byl obklíčen a mnohé jednotky se valily na východ, aby v předstihu obsadily Minsk a Mogilev a vyčistily hlavnímu voji cestu. Soupeř u Smolensku začal budovat obranu asi později, zřejmě i díky tomu, že investoval u Volkovysku a částečně i u dalších strategických měst. Obrana vypadala sice nepříjemně, nikoliv však nepřekonatelně. Byla předsunutá před Smolensk i Vitebsk a soustředěna hlavně v prostoru mezi řekami Dvina a Dněpr. Tudy jsem však jít nehodlal. Po likvidaci zbytku letectva jsem k hlavní obraně vyslal nějakou pěchotu a pár poškozených jednotek, aby si soupeř myslel, že se houfuji, a hlavní síly jsem soustředil na jih od Smolensku. Po přípravě jsem zahájil dělostřelbu a celkem 2x jsem se dostal na dotek města. Jednou jsem byl odražen, podruhé již ne, bohužel to bylo v posledním tahu. Troufám si tvrdit, že nejpozději během tří tahů bych se do města dostal.
Hodnocení vlastního velení:
Až na pár drobností jsem hrál tak jak jsem plánoval. Zdržel jsem se hodně u Volkovysku, nepříjemně u Vilny. Naopak obchvatem od Lidy na Baranovichi jsem si nějaký čas ušetřil. No, nestačilo to. I závěrečný nápor jsem zvládl myslím dobře, ztráty byly sice vysoké, ale bylo to způsobeno jednak zoufalým náporem, jednak vesměs útoky z řeky. Týl jsem zabezpečoval pomocí nehvězdičkových pěchot, které jsem ponechal ve Varšavě a Radomi a PzIa, které jsem rozmístil do obsazených strategických měst. A díky PzIa jsem odhalil pokus o diverzi u Varšavy, kde se zčistajasna vysemenili paragáni.
Charakteristika protihráče:
Vybudoval výbornou obranu u Volkovysku a i u některých dalších strategických měst budoval obranu výrazně dražší než jsem tak činil já – a také déle odolávala. Na druhou stranu když už jsem se prokousal, tak obrana „poslední výspy“ nebyla až tak nepřekonatelná. Pokusil se i o diverzi, ale nehvězdičkoví paragáni nemohli mít proti zakopanému Wehrmachtu a dvouhvězdičkovému PzIa nejmenší šanci. Hrál účelně a dobře.
