Reporty z turnajových zápasů 3. etapy
informace, jak probíhaly již odehrané zápasy

Charkov - SK x Kstavk
dohráno 19.10.2002, vítězství Osy
Osa - SK

Průběh a konec bitvy:
Základom úspechu v tejto bitke bolo dôkladné preštudovanie terénu a rozostavenia vlastných vojsk. Po tomto som usúdil:
1. Priechod ľavým krídlom (mesto Pereščepino), bude prakticky nemožný, pretože bola tam očakávaná tuhá obrana a mesto malo výhodnú pozíciu za riekou Orel. Preto som od začiatku prešiel na tomto fronte k aktívnej obrane, a o prieniku cez mesto som vôbec neuvažoval. Tých pár jednotiek malo zdržiavať časť sovietskej obrany, ktorá mohla významnejšie pôsobiť pri obrane samotného Charkova. Táto úloha sa z veľkej miery podarila, čo bolo zrejmé na posilňovaní nepriateľa na tomto smere. Neskorý ústup týchto obranných síl bol objavený a zničený rýchlo napredujúcim stredným frontom.
2. Najlepšie šance na postup má stredná časť síl postupujúca cez Krasnopavlovku. Krasnopavlovka bola samo o sebe pre mňa jedným z najdôležitejších bodov, pretože sa tam nachádzalo jedno z mála letísk (moje boli ďaleko na pravom krídle). Postup stredného frontu bol vcelku jednoduchý a bola snaha o čo najrýchlejší postup, z dôvodu možnosti odrezania síl v Pereščepine, a nemožnosť ích nasadenia v Charkove.
3.Postup pravého krídla bol tiež ohrozený, pretože v ceste mal rieky Kirovi a Oskal. Pretože sa očakávala tuhá obrana v mestách Izjum a Kupjansk, rozhodol som sa preniknúť cez rieku Oskal medzi týmito dvoma mestami, čo prebehlo vďaka zakúpeným žienistom vcelku hladko. Po útoku z "pevniny" padol Kupjansk takmer bez odporu (Izjum bol opustený už predtým). Postup pravého krídla sa "zastavil" pred mestom Čugujev, ktoré sa tiež v pôvodnom pláne nemalo vôbec dobíjať čelne. Preto pred mestom ostal len prapor Tigrov a za ním delostrelectvo...Zvyšok pravého krídla sa pri meste Volchansk prebrodil (opäť výborná práca žienistou) a postupoval na slabo bránený Belgorod, a strážil prípadný pokus o prienik zbytku Charkovských jednotiek na pomoc Belgorodu. Kedže pred Charkovom došlo prevažnej väčšine jednotiek palivo bolo nutné 2-ťahové zdržanie postupu do mesta. Pád Charkova bol potom už len otázkou delostrelectva a tankových jednotiek.

Hodnocení vlastního velení:
Vcelku si nemám čo vytknúť – pri takej prevahe by to zvládol snáď každý. Mojimi chybami bol niekedy až príliš rýchly postup - 2x my jednotky "narazili" na protivníka lebo som zle odhadol dohľad svojich jednotiek(bolo zamračené a ja som v PG1 začiatočník)...Strata tankovej divízie nebola nutná, ale chcel som to čo najskôr skončiť, tak bola rýchlo vohnaná do Charkova - umožnila skončenie bitky skôr o 1 ťah. Zbytočné bolo držanie síl v týle - ako sa ukázalo očakávaný parašutisti sa neukázali.

Charakteristika protihráče:
V podstate veľmi dobre vybudoval obranu Charkova - s tým, čo mal, to bola veľmi dobrá obrana. Za jeho chybu považujem zbytočné "nasadenie" síl v okolí Pereščepina a ich neskoré stiahnutie...tie tankové divízie (T-34/41) a delostrelectvo mohli byť veľmi platné pri Charkove.
Spojenci - Kstavk

Průběh a konec bitvy:
Po prozkoumání svých a soupeřových sil bylo jasné, že proti tak velké převaze a při daném počtu tahů nemám šanci. Na začátku jsem nakoupil flaky, abych kryl své dělostřelectvo a zbytek prestiže padl na posilování děl a tanků na sílu alespoň 10 a stejně nezbylo na všechny. Vzhledem k mým silám jsem buď mohl malými silami bránit vše, nebo soustředit své síly na pár míst a tam klást větší odpor. Rozhodl jsem se pro druhou variantu. Vytvořil jsem několik "hnízd" odporu z toho mála sil, co bylo k dispozici ( Pereščepino, Kupjansk ). Obranu Krasnopavlovky jsem nebudoval, protože podle startovního rozestavení je jasné, že tudy půjde hlavní část sil a navíc lze toto město obejít a potom zaútočit z více stran, takže jsem v ní nechal jen to, co bylo v okolí a ostatní jednotky, co jsem měl, jsem stáhl k Charkovu. Síly na obranu Izjumu nezbyly vůbec. Soupeř podle očekávání vše bez problémů dobyl a obklíčil Charkov. Pak několik tahů čekal a jen mé síly ostřeloval z děl, která byla mimo můj dohled. Viditelné jednotky jsem ostřeloval, ale ani dělo 152 mm nedokázalo Tigrům sebrat víc jak 1 a to ještě jen občas. Jak se pak ukázalo, nepřítel překračoval řeku nad Charkovem, aby mi vpadl do zad. V okamžiku, kdy zaútočil, mé síly nestačily vzdorovat a byly všechny zničeny. Protože jsem neměl prestiž na upgrade pěchoty na parašutisty, neprovedl jsem plánovaný výsadek v týlu, protože se dalo předpokládat, že tak málo letišť nebude pro soupeře problémem chránit. Partyzány, které jsem se pokusil nasadit, soupeř objevil a ihned zlikvidoval.

Hodnocení vlastního velení:
Od počátku jsem se soustředil na obranu. Protože výsledek byl předem jasný, snažil jsem se soupeři výhru zkomplikovat, ale převaha byla příliš velká. Jedinou chybu jsem udělal při stahování sil z Pereščepina, stáhl jsem je pozdě a při transportu byli zničeny. Obrana Charkova mohla být o něco silnější.

Charakteristika protihráče:
Nemám mu co vytknout, hrál přesně to, co potřeboval k vítězství. Stylem hry se snažil mimimalizovat svoje ztráty, což se mu podařilo. Možná kdyby nezastavil před Charkovem a zaútočil rovnou čelně zvítězil by o několik tahů dříve, protože obrana sice početně vypadala silná, ale bojová síla byla malá.
Leningrad - H.G. x Trefegd
dohráno 25.10. 2002, vítězství Osy
Osa - H.G.

Průběh a konec bitvy:
Bitva o Leningrad je velmi kratká, má jen 13 tahů. To je vzhedem k rozsahu mapy a počátečním podmínkám obou stran, obzvlášť s ohledem na množství prestiže někde na hranici. Útočník ma kvalitativní převahu a vzhledem k 800 bodů prestiže posléze i kvantitativní, obránce ma výbornou pozici a je vybaven kombinací protiletadlových, protitankových i dalekonosných kanónů tak, že je prakticky nenapadnutelný ze vzduchu, nebo přímým tankovým a pěchotním útokem. Jedná se tedy o obléhací boj za použití pokud možno co největšího množství dělostřelectva s využitím průzkumných letounů a vozidel. V prvních tazích je nutno zbavit se na jihu dvou pěších jednotek a obsadit obě města tak, aby nepřítel nemohl dokoupit žádnou jednotku, protože tím by došlo ke zdržení a jakákoliv časová ztráta může být pro vývoj bitvy rozhodující. Tudíž je nutno postupovat i s rizikem zničení útočících formací. V součinnosti s dělostřelectvem se mi to povedlo. Taktéž jsem vrhl do boje své levé křídlo, sestávající se však bohužel z jednotek s nulovou zkušeností. Proto mi soupeř bránil v přechodu řeky s několika málo jednotkami poměrně dlouhou dobu. Po obsazení města jsem zde dokoupil nějaké dělostřelce a pár PzJg I, což je zbraň s nejvýhodnějším poměrem cena/výkon, protože v součinnosti s kanónem v zádech tvoří neprostupnou obranu. Střední bojová formace zaujímala co nejvýhodnější postavení proti nepřátelskému klínu a vypořádávala se s předsunutými hlídkami ruské jízdy. Prave křídlo postupovalo rychle na sever spolu s obsazováním strategických měst a letiště, jehož dobytí bylo pro přesun leteckých jednotek z jihu nezbytné. Při bojích mi v rekognoskaci terénu velmi pomohla letka Bf 110, která je v průzkumu, lehkém stíhání a taktickém bombardování nedocenitelná. Po zhruba čtyřech, pěti tazích jsem uzavřel perimetr kolem Leningradu hradbou tanků, protitankových PzJg I, zezadu zajištěných systémem dělostřelectva, které se vzajemně krylo. V druhém sledu jsem měl několik tankových jednotek, které nahrazovaly poškozené prvosledové jednotky. Po systematickém dělostřeleckém ostřelování nepřítele se mi podařilo první linii prorazit, zkrátit linie a tím ještě více koncentrovat dělostřelectvo, čímž se postup dovnitř perimetru zrychlil. Vzhledem k času jsem však musel posléze sáhnout k taktice téměř sebevražedných útoků za účelem odčerpání munice a zakopání nepřátelských jednotek. V posledních tazích již moje divize vypadaly dost zbídačeně a pro další postup bych musel dost draze doplňovat alespoň několik jednotek.

Hodnocení vlastního velení:
Myslím, že zvolená strategie pomalého opatrného postupu se zajištěným týlem se vyplatila. Tentokrát nezvítězilo tankové vojsko, ale dělostřelectvo, které vykonalo nejdůležitější část práce. Výsadek do týlu nepřítele nebyl proveden dost opatrně a byl zjištěn jednotkou mimo očekávanou oblast, tudíž zde jsem byl poněkud neopatrný. Občas jsem také používal zbytečně oslabenou jednotku, nezničil jsem nepřátelskou a tím jsem umožnil nepříteli svou jednotku doplnit, což v případě KV a T-34 není příliš chytré. Jinak jsem myslím zahrál vcelku vydařenou bitvu plnou složitých kombinací.

Charakteristika protihráče:
Není mu co vytknout, vzhledem k tomu, že měl do začátku velmi málo prestiže, mu nic jiného, než statická obrana a pomalý strategický ústup nezbývalo. Bohužel pro něj a bohudík pro mě, nemohl provádět občasné výpady na má slabá místa, popřípadě se někam schovat a provést někde prekvapivý útok v týlu... Jinak obranu organizoval velmi dobře a nedopustil se chyby, že by některou svou jednotku měl nekrytou. Zhruba do deváteho tahu nebylo vůbec jisté, jak bitva dopadne. Jsem zvědav, jak si povede v ofenzivní části turnaje.
Spojenci - Trefegd

Průběh a konec bitvy:
Jižně od Leningradu ve vzdálenosti 5 hexů je město Krasnogvardejsk. Odtud se na severozápad táhla hlavní obranná linie až k moři (5 hexů) a na druhou stranu pokračovala na severovýchod k řece (4 hexy). Za tuto linii jsem stáhnul vše, co jsem měl k dispozici. Uprostřed mapy zbylo několik pěchot a protitanků na zpomalení nepřítele. 4 dny se H.G. probíjel ke Krasnogvardejsku. Do pátého tahu obsadil všechny hexy kolem mé linie tanky a za ně přisunul děla a začal obléhání. Fronta se pomalu přesouvala pod přivalem dalších a dalších tanků k Leningradu, až byla zničena do poslední jednotky a Leningrad padl. Kromě hlavního útoku se soupeř pokusil několikrát přejít řeku a dokonce vysadil parašutisty v mém týlu, ale až na dva težce poškozené tanky se mu nepodařilo projít. Jediný letoun, který jsem měl, zmizel při průzkumném letu.

Hodnocení vlastního velení:
Pro nedostatek prestiže jsem nemohl nakoupit výsadkáře, ani nijak významně opevnit města uprostřed mapy. Výpad kavalerií nebo pěchotou by byl bez problému odhalen soupeřovými letouny. Zvolil jsem proto půlkruhovou obranu, která umožňnovala stahování, doplňování a znovunasazování jednotek na frontu. Díky tomu se mi dařilo využít všechny jednotky účelně na zadržení postupu a nepřišel jsem o žádnou v důsledku odříznutí nebo částečnému oslabení. Soupeř útočil vždy "do plných", navíc krytých děly a PLO. Nechal jsem se strhnout k několika drobným protiútokům, které však nijak neovlivnily čas, o který jsem hrál.

Charakteristika protihráče:
Velmi prozíravě se ukázalo nakoupení velkého počtu protitanků, které mi "ubíraly" munici a usnadňovali soupeřovým tankům útoky na pěchotu a protitanky. H.G. efektivně vedl své jednotky a nepřipustil jakoukoliv ztrátu iniciativy na žádném místě bojiště (mimo můj týl).
Stalingrad - Sturm x Hartmann
dohráno 24.10.2002, vítězství Osy
Osa - Sturm

Průběh a konec bitvy:
Německá vojska rozdělena opět na skupiny armád, tentokrát na tři. Skupina armád "Voroněž" s cílem dobýt Voroněž a Rosoš a postupovat severním obchvatem na Stalingrad. Skuupina armád "Rostov" s cílem útočit na Rostov a Millerovo, následně obklíčit Stalingrad z jihu. A do třetice Skupina armád "Kavkaz" s cílem proniknout k nechráněným městům Kavkazu a získávat potřebnou prestiž. Maďarské a rumunské divize byly ponechány v týlu jako obrana proti případným výsadkům a diverzním akcím.
Skupina armád "Voroněž" se relativně rychle prodrala první obrannou linií až k Donu. Vzhledem k avizované silné obraně Voroněže byl přechod řeky připraven jižněji pod městem, kde Don překročila naráz většina armádní skupiny. Zbylá část obsadila slabě střeženou Rosoš. Fanaticky bráněnou Voroněž se podařilo dobýt až v polovině bitvy. Poté skupina vyrazila směrem na Stalingrad, do boje již však nezasáhla.
Skupina armád "Rostov" postoupila rychle k Rostovu, který po boji s tanky KV-1 a 2 rychle dobyla a její část překročila Doněc a získala nepříliš bráněné Millerovo, byť ženisté o síle 14 chvíli odolávali. Při zdolávání Donu u Konstantinovky ztratila skupina dvě Stuky, ale Stalingrad byl již nablízku. Očekávaná sovětská ofenzíva se stále nekonala a osud Stalingradu byl zpečetěn, když armádní skupina překročila ze severu i jihu znovu Don a město obklíčila. Po dělostřelecké palbě, útoku Stuk, tanků i pěchoty město v 19. tahu padlo.
Co se týče Skupiny armád "Kavkaz", ač nejslabší měla pro bitvu zásadní význam. Dlouho byla blokována mezi Temyrykem a Novorossijskem, ale po soustředění Stuk (jinde kvůli silné PVO nepoužitelné) dobyla Novorossijsk a pronikla na Kavkaz, kde získávala prestiž pro nákup Tigerů, které významně napomohly vítězství.

Hodnocení vlastního velení:
V očekávání sovětského útoku ( který se nakonec nekonal) jsem postupoval opatrně, nepouštěl se bezhlavě do útoku proti zformované obraně a raději jsem přisouval pomalu dělostřelectvo, které ubíralo sílu sovětským dělům a PL dělům, nejnebezpečnějším zbraním nepřítele v této bitvě. Protože stále nepřicházela protiofenzíva, o které jsem se domníval, že je nevyhnutelná, usoudil jsem, že se nepřítel chystá diverzní akcí obsadit město v týlu a využít ho jako nástupní bod k protiútoku. Obsadil jsem tedy všechna letiště nějakou podřadnou jednotkou. Později se ukázalo, že jsem udělal velmi dobře, jelikož pokusy o výsadek skutečně několikrát proběhly. Důležitý byl i fakt, že se mi dařilo dobíjet i téměř veškerá vedlejší města. Myslím, že jsem neudělal žádnou významnou chybu, která by umožnila sovětům výrazně ovlivnit průběh bojů ve jejich prospěch.

Charakteristika protihráče:
Soupeř zvolil statickou obranu, vyčkával na můj útok. Osobně bych volil aktivnější pojetí, ale to není podstatné. Faktem zůstává, že jeho obrana dokázala např. u Voroněže zadržovat wehrmacht téměř neuvěřitelných 15. tahů. Ostatní města však téměř nebránil a nechal je napospas postupujícímu nepříteli ( byť terén v jejich okolí obraně opravdu nepřál - Millerovo, Rosoš...). Pevnou obranu dokázaly rozhodujícím způsobem prorazit až tanky Tiger. Masivním soustředění PL děl téměř úspěšně zabránil nasazení Luftwaffe u klíčových měst, o to větší síla Stuk však prorážela cestu na Kavkaz. Domnívám se, že kdyby Sověti využili množství počáteční prestiže na nákup tanků KV-1 do prostoru mezi Don a Doněc, německý útok by se zastavil jelikož by utrpěl takové ztráty, ze kterých by se nevzpamatoval.
Spojenci - Hartmann

Průběh a konec bitvy:
Bitvu Stalingrad za Spojence jsem nikdy nehrál, proto mě mile překvapil počáteční bonus přes 2000 prestiže. Už z výsledku prvního tahu mi bylo jasné, že mé podřadné prvosledové jednotky na hlavní frontě nejen, že nemohou ubránit postavení nebo nějak Wehrmacht zdržet, ale že již v podstatě ani nelze téměř nic udělat pro jejich záchranu. Prvosledová obrana byla v podstatě zničena v prvních 2-3 tazích a je smutné, že se jednalo o zhruba polovinu mých sil na začátku bitvy, jen pár jednotek se podařilo stáhnout za Don k Voroněži. Vyvodil jsem z toho závěr, že se nelze protivníkovi postavit v nevýhodném terénu a mají-li moje jednotky uspět v alespoň významnějším zdržení sil protivníka, bude bezpodmínečně nutné obranu opřít o přírodní překážky, tak jsem se rozhodl pro pasiní vedení boje, sáhnout na svojí rezervu prestiže a omezit se vybudování slušné obrany Stalingradu a Voroněže, blokovat co nejdéle u Rostova a Novorossijska vstup vojsk Osy na Kavkaz ke zdrojům prestiže a v rámci snahy získat čas jsem se ještě rozhodl investovat do obrany Rossoše. Záhy se ukázalo, že i takové množství prestiže, kterým jsem disponoval, je málo pro zajištění tolika úkolů, přestože jsem je tak drasticky omezil. Letectvo, které by při střetu s Luftwaffe nemělo vůbec žádnou šanci, jsem raději ponechával v záloze pod ochranou vlastních flaků a fungovalo v podstatě po celou bitvu jen jako dorážeč letadel, které se k flakům přiblížily a byly jimi oslabeny. Obrana Rossoše, která se neopírala o žádnou přírodní překážku, témeř vůbec nepřítele nezdržela, byla okamžitě obchvácena a během jejiného tahu zničena a hned vzápětí mě nepřítel úplně překvapil svou rychlostí s jakou díky svým ženistům již v dalším tahu přepravil v prostoru Rossoše přes Don jednu celou armádní skupinu a dále se s ní dostal z jihovýchodu k Voroněži ještě v době, kdy jsem zde ještě neměl kompletně připravenou obranu podle svých představ. Improvizací jsem si však celkem slušně poradil a udržel se zde celou polovinu bitvy. Mezitím nepřítel hladce postoupil v podstatě nebráněným prostorem až na dohled Stalingradu, a po zdolání obrany Rostova, s řekou a bažinami v zádech snad nejméně vhodného pro obranu, byl překročen Don a otevřela se tím cesta na Kavkaz a ke Stalingradu z jihu. Prestiž získanou za ovládnutí obrovských území nepřítel skvěle využil k nákupu a vylepšování svých nejzkušenějších pancéřových jednotek na vysoce účinné tanky Tiger I, kterým při útoku nevadil ani můj nejsilnější tank chráněný nejsilnějším dělem. Jeho použití bylo klíčové při zdolávání mých obranných center. Nejzajímavější boje, které mě také nevíce bavily, se odehrály u Novorossijska. Zde byly síly přibližně vyrovnané a dlouho jsme zde soupeřili se střídavými úspěchy a v jednu chvíli jsem byl již velice blízko rozhodujícího úderu, který by zničil všechny německé síly, které útočily z Krymu, avšak nakonec zdejší zápolení razantně rozhodl nákup nepřátelského Tigeru do Temyryku. Proti tomu byly všechny mé jednotky bezbranné, a tak už jsem nakonec ani nenakupoval flaky, abych je chránil před Stukami, protože by stejně byly rychle smeteny Tigerem a tolik potřebnou prestiž jsem raději věnoval obraně Stalingradu. Jakmile vojska Osy překonala Don i na severu a tlačila na Stalingrad ze tří stran s lavinou Tigerů v čele, byl jeho osud byl zpečetěn. Před jeho pádem se ještě podařilo způsobit velké ztráty Luftwaffe palbou protiletecké obrany a závěrečného obětavého úderu všeho mého zbylého letectva. Během bitvy jsem vyslal několik výsadků, od nichž jsem však neočekával žádný úspěch jako spíš zmatení nepřítele, což se docela dařilo, stále očekával můj útok, na který jsem však já neměl ani pomyšlení - izolovaná centra obrany by k němu nemohla přiřadit více, než slabé odřady, které by byly okamžitě napadeny Luftwaffe, obklíčeny a zničeny.

Hodnocení vlastního velení:
Nepředvedl jsem žádný velký výkon. Nemyslím, že by se v mém postavení a proti odhodlanému soupeři daly dělat zázraky, ale mohlo to být lepší. Dopustil jsem se několika chyb v plnění mého strategického plánování (nechme teď stranou otázku, jestli bylo správné). Vycházelo z mylného předpokladu, že postupu nepřítele bude pomalejší, proto jsem méně spěchal s budováním obrany a vymstilo se mi to především u Voroněže. Nešlo sice o věc zásadního významu, ale obrana zde mohla být kompaktnější a účinnější bez slabých míst (náhrada chybějícího tanku průzkumem atd.) a mohla se udržet déle. Investice prestiže do obrany Rossoše se ukázala jako nesmyslné vyplýtvání několik stovek prestižních bodů. Zezačátku jsem nakoupil chybně několik KV-2, než jsem si uvědomil, že to není nejlepší tank (síla zvyku z bitev v roce 41). Pozdě jsem se rozhodl zničil předmostí u Krymu, kdybych zde do té doby neposiloval jednotky průběžně pro obranné úkoly, ale razantně jsem nakoupil jednotky hned na začátku a udeřil, mohl jsem zdejší síly snadno zlikvidovat. Díky nepozornosti jsem přehlédl Ju 52 nad mým nejvzdálenějším letištěm u Baku a nechal ho tak obsadit rumunskou pěchotou.
A teď k mému strategickému plánu. Z průběhu bitvy je jasné, že volba takového plánu vede ke zkáze, vítězství Osy s časovou rezervou 12 tahů před koncem jasně prokázalo nemožnost uspět při držení se ho, ať jsou obranné boje vedeny na sebelepší taktické úrovni. Tedy nemožnost uspět proti soupeři, který umí velet tak, jako Sturm. Příčinou je zejména to, že vhodné podmínky pro obranu jsou až u posledních krajních klíčových měst (Voroněž, Stalingrad), za kterými již žádné klíčové body nejsou, což činí obranu velmi nepružnou - není kam ustupovat a navíc jednotlivá centra obrany jsou od sebe izolovaná, nemohou se vzájemně podporovat narozdíl od sil protivníka, kterým je přenechávána iniciativa. Další příčinou je fakt, že obsazením velkých území získá množství prestiže k nákupu Tigerů I, které jsou silám Osy k dispozici od 9. tahu. Jejich nasazení rozhodujícím způsobem zvětšuje sílu útočníka.
Bylo možné použít jiný strategický plán, který by mohl být úspěšnější než, který jsem použil? Jediná možnost, jak výrazněji oslabit síly protivníka je obětování veškeré prestiže na nákup co největšího tanků KV-1 do prostoru Millerovo-Valujky-Starý Oskol hned v prvním kole a zaútočit s nimi co nejrychleji s podporou všeho letectva zaměstnávajícího Luftwaffe na německé síly, dokud jejich páteř tvoří PzIII a nebezpečné jsou pouze PzIVF2. Tímto útokem lze dosáhnout jistých ztrát a blokoval by i přísun prestiže Ose, avšak takový útok by zároveň musel být veden bez pozemní protiletecké obrany a životnost celého sovětského letectva v případě jeho kompletního nasazení mimo dostřel vlastní PLO odhaduji na 2-3 tahy. Je tedy otázkou, zda by ztráty způsobené Wehrmachtu nabyly většího významu než to, že by po třech tazích útočící tanková armáda byla zcela vystavena útokům Stuk s možností, že dojde k jejímu obchvatu v terénu nevhodném pro obranu, a že by týl byl bez možnosti posilovat obranu díky nedostatku prestiže a vzdušný prostor nad klíčovými městy by nechránilo letectvo. V neposlední řadě nepochybuji o schopnosti Struma přípravy útoku včas rozpoznat a účinně se na něj připravit. Ale asi by bylo lepší to zkusit a víc bych si i zahrál, než nechat iniciativu plně v rukou nepřítele. Natolik uvědomělý, abych na základě prvního tahu přišel na něco takového však nejsem, nebo jsem spíš příliš opartný na to, abych v obranné misi hned v prvním kole hned všecho vrhnul do útoku. Skutečnot, že mě tlačí termín disponibility Tigerů jsem si neuvědomil.

Charakteristika protihráče:
Plně a bezchybně využil všech možností svých vojsk a mých chyb. Nedá se mu naprosto nic vytknout, bojoval výborně.
Pskov - Bukovec x Tallyho
dohráno 30.10.2002, vítězství Spojenců
Osa - Bukovec

Průběh a konec bitvy:
OSA má velkou převahu, ale díky mé neskutečné nerozhodnosti kudy zaútočím, se mi podařilo zkolabovat - úplně totálně. V prvních kolech jsem útočil na pravém křídle a vlevo váhal, což bylo dobře, ale nepodpořil jsem útok na pravém křídle dostatečnými silami. Potom jsem se rozhodl, že zaútočím i vlevo - sice se mi dařilo, ale soupeř v klidu stáhl své jednotky k Pskovu a zaujal obranou linii, na které jsem vykrvácel...kombinace PLO a děl.

Hodnocení vlastního velení:
Soupeř hrál tak jak jsem očekával, snažil bych se o podobný postup.

Charakteristika protihráče:
Prvotní úmysl byl správný, zaútočit na pravém křídle, pak jsem se ale zbláznil a rozhodl jsem se útočit na obou - to byla příčina porážky.
Spojenci - Tallyho

Průběh a konec bitvy:
Bitva má pouze deset tahů a útočící jednotky Wehrmachtu mají obrovskou materiální a hlavně kvalitativní převahu. Obránce může v podstatě udělat jediné - stáhnout co nejvíce jednotek a postavit obranu za řekou u strategických měst Pskov a Ostrov.
V počátečních dvou tazích jsem vytvořil před řekou dva obrané kruhy jednotek, které se po jednom hexu stahovaly (odpoutávaly se z dosahu dělostřelectva) a vzájemně se přibližovaly. Po prudších útocích a zeslabení jednotlivých kruhových obran byly klíčové jednotky (2x ženisté- NKVD, 1x dělo, 2x T-34, 1 jízda) staženy za řeku a ostatní jednotky vytvořily jeden kruh. Jeho části byli rozprášeny ve 4. tahu. V této počáteční fázi stahování byly provedeny tankové výpady, které zeslabily nebo zničily nepřátelské dělostřelectvo (2x). Jednotky byly obětovány, čímž byl získán čas a byla zformována neproniknutelná obrana za řekou u měst Pskov a Ostrov. Nepřítel obsadil město Opochka a začal útok na pravém křídle. Tento útok byl zastaven dvojicí děl a nasazením T-34. V obraně bylo zakomponováno 5 PVO, takže Luftwaffe dělala jen zvukovou kulisu. V dalších tazích německá vojska stále a stále lezla přes řeku do útoku. Do cesty jsem stále dokupoval levné "Ratčbuny" (76mm protitank), které soupeř sice lehce ničil, ale nedovalovaly mu účinně útočit v řece a řada jeho jednotek mohla být v klidu zeslabena dělostřelbou před řekou, nebo v řece. Rovněž tak byl tvořen odstup a mohl jsem dle libosti doplnit tolik potřebnou munici děl, což bylo klíčové. Po přísunu děl soupeře jsem bez milosti posílal tyto protitankovce do beznadějných útoků, což sebralo munici dělům soupeře. Ztracené protitankovce jsem v pohodě v každém tahu nahradil novými.

Hodnocení vlastního velení:
V některém tahu bych obranu postavil lépe. Nic zvláštního jsem nemohl předvádět.

Charakteristika protihráče:
Použil strategii jakou Pskov za Osu hraje PC. Naštěstí pro mne aplikoval jedinou možnou strategii, se kterou se dá Pskov ubránit a to je tříštění sil v beznadějném přechodu řeky a útoku z ní. V případě, že by vytrval v útoku na pravém křídle a koncentroval zde své nejlepší divize tak musel Ostrov obsadit v 6.-7. tahu a Pskov v 8.-9. tahu.

Pozn.: Ruské dělostřelectvo je neuvěřitelně účinné - i na tanky.
Barbarossa - Pan Marek x Lord Patrick
dohráno 1.11.2002, vítězství Osy
Osa - Pan Marek

Průběh a konec bitvy:
Štábních cvičení napadení spojeneckého Ruska nebylo v mém případě bohužel provedeno dostatek. Rozdělení armád bylo zachováno dle původního rozmístění. Vojska byla doplněna letkou Fw 190, což značně oslabilo říšskou pokladnu. Skupina armád Sever, podporovaná dělostřelectvem a Luftwaffe snadno překonala pohraniční jednotky a dobyla po 2-3 tazích Grodno. Její obrněná síla však nebyla dostatečná k eliminaci tankových jednotek KV-1, před kterými jen defenzivně hájila most přes Němen. Střední skupina vojsk se setkala jen s menšími obtížemi při přechodu Bugu, přesto však obrana mostu donutila naše jednotky brodit jihem. Nejtužší odpor čekal skupinu Jih, která také dobývala Brest nejdéle (asi kolem 5 dní). Letectvo RA se brzy stáhlo do zázemí, nebo nad Volkovysk, střežený množstvím PVO. Luftwaffe sestřelovala snadno ostatní cíle. Nepřítel stáhl svoje tankové divize k Volkovysku, kde vytvořil velmi silné postavení, s pěchotou a PTK v okolních lesích, množstvím velmi silných tanků, krytých 3 - 4 bateriemi 152 mm houfnic, to vše mezi 4 PVO. To představovalo pro naše vojsko noční můru a asi 15-ti tahové těžké dobývání. Vzhledem k malému odhodlání skupiny Sever napadnout osaměle toto mohutné postavení, využila díky leteckému průzkumu neocenitelných Bf 110 naše 1. tanková divize čekání k překvapivému obsazení Vilny za pomoci taktického letectva. Tento snadný úspěch bohužel podnítil naše velení k riskantnímu postupu osamělých jednotek vpřed ve snaze zopakovat překvapení u Postav, kde jsme bohužel narazili na odpor. Naše tanky neodolaly přesile a letecká podpora byla omezena výskytem nepřátelské PVO. K útoku na Volkovysk se spojily skupina Střed a Jih, podporované na severu dělostřelectvem skupiny Sever. Pokus o úder do týla brigádou PzIV byl zpozorován a zničen přesilou. Skupina Sever tak prakticky redukovala na dělostřeleckou podporu, krytou za Němenem. Vzhledem k váznoucímu postupu na Volkovysk, byl učiněn pokus o nepozorovaný přesun mechanizované pěchoty lesy na jih od města. Ten byl bohužel zpozorován a zničen. Následovalo mnoho dní těžkých ztrát a bojů o každý výmol u tohoto města. Prestiž docházela a na elitní obnovy z počátku bojů jsem mohl zapomenout. Letectvo nepřítele se pokusilo operovat v krytu PLO, naštěstí zaúřadovali naši stíhači, zejména Fw 190. Nabýval jsem dojmu, že kdyby RA přešla u Volkovysku do útoku, prorazí a rozpráší mé postavení. Jedinou ofenzivní naději skýtala 3. mechanizovaná těžká pěchota operující v týlu nepřítele. V lesích mezi Minskem a Postavami byla sice objevena a poškozena náhle se objevivšími bombardéry, ale Luftwaffe svými Fw 190 pořešila vše. Bylo hlášeno i totální zničení bombardérů Petljakov krytých stíhači! Zotaveným infanteristům se podařilo za podpory bombardérů dobýt Borisov, který se stal základnou k obsazování ruského týlu. Nepřítel se mezi tím, patrně v domění, že skupina Sever je zničena, vydal do protiútoku jednotkami soustředěnými u Postav. Vzhledem k naší vzdušné nadvládě byl objeven a poškozován za přesunu. Rovněž byla zbudována obrana Vilny levnými PzJg. Útok RA se tak vyčerpal a byl eliminován. Mezi tím po odražení zoufalého náporu pěšáků na naši základnu v Borisovu, nově zformované oddíly PzJg vyrazily k nejbližším strategickým cílům, které většinou za pomoci letecké podpory, nebo soustředěným náporem dobyly a získaly tak cennou prestiž. Nevím jestli RA byla zaskočena, nebo neměla prestiž k větší obraně. Takto padly do německých rukou Postavy, Minsk, Mogilev a Lida. Nyní už bylo jasné, že závodíme z časem. Kdo mohl spěchal urychleně na východ. Obrana Vitebska naštěstí nebyla silná a Nevel nebyl obsazen. Z postupného přírůstku prestiže byly prvosledové jednotky doplněny po řadě bateriemi 7,5 leFk z Nevelu a 15 sFH zformovaných ve Vitebsku. Na letišti v Borisově byl zformován paradesantní sbor. Na Volkovyskem frontu jsme převzali iniciativu postupným ničením nepřátelských baterií a hrdinstvím pěchoty tlačící se lesy a bylo již jen otázkou času, kdy padne Volkovysk. Baranoviči bylo obleženo pěchotou, která obešla postavení u Volkovyska a PzJg od Minska, nemělo velkou šanci. Největší drama se odehrávalo u Smolenska, střeženého PVO, pěchotou na letišti, 2 jednotkami 76tek a pěchotou na předměstí. PzJg se tlačily severními lesy, ale byly zničeny. Luftwaffe se vrhala do sebezničujících náletů na postavení PVO, transport výsadkářů vystaven jejich palbě. Myslím, že klíčový úspěch zajistila tříhvězdičková pěchota, která předposlední den, bez jakékoliv přípravy (děla přijela až na poslední chvíli) "vystřelila" obránce z předměstí, do kterého pak mohli seskočit výsadkáři, čímž bylo zamezeno posilování obrany. Nechci tím opomenout mravenčí práci PzJg, které se probily až ke Smolensku. Poslední den již hřměly naše 15sFH a dorazila i slavná 3. HW infantérie.

Hodnocení vlastního velení:
Celkově si myslím, že jsem udělal zásadní chyby. Vítězství bylo dosaženo posledního dne dílem náhody v zoufalém závěrečném náporu. I přes prokázný užitek nevím, zda nákup Fw 190 na začátku nevyčerpal příliš mé zdroje. Neměl jsem ve střední fázi dostatek prestiže na výsadkáře. Vzhledem k rozloze mapy jsem se snažil tlačit rychle vpřed i s rizikem určitých ztrát - viz masivní brodění Bugu. Nákup ženistů bych pokládal za významnou prodlevu a ztrátu iniciativy. Začátek byl více méně hladký a bez chyb. Velmi pozitivně hodnotím své včasné dobytí Vilny. Pak jsem se, ale nechal strhnout k avanturismu a ztratil několik osamělých jednotek, které jsem mohl využít k soustředěnému obchvatu, který by mohl přispět k rychlejšímu průlomu u Volkovyska. Kladně hodnotím jediné možné východisko z krize - úspěch motorizované 3. HW pěchoty a dobytí základny v Borisovu. Rychlý postup levných PzJg krytých letectvem byl dobýváním strategických cílů a prestiže jediným možným řešením. Z dobývání Volkovyska si nepamatuji nic než stašná jatka.

Charakteristika protihráče:
Hrál velmi dobře, jeho obrana Volkovyska byla výtečná. Možná se nechal zaskočit u Vilny. Nevím, jestli nepodcenil obranu ostatních strategických cílů v poli (týlu), které jsem dobýval celkem snadno. Chybou byl jeho neúspěšný protiútok na Vilnu, spojený s dlouhým přesunem na severním frontu, kterým si zlikvidoval obranu Postav. A možná se měl odvážit k protiútoku u Volkovysku, dokud jeho síly stačily. Vsadil bych si na jeho úspěch. Patrně neměl zpráv průzkumu a nadhodnotil ve své úvaze mou ofenzivní sílu. Obranu Smolenska sestavil vzhledem k prostředkům dobře.
Spojenci - Lord Patrick

Průběh a konec bitvy:
Podle očekávání překročila německá armáda ve třech proudech hranice. Na severu u Grodna, na východ od Varšavy a na řece Bug u Brestu. Sovětské letectvo jsem soustředil u Minska a Baranoviči, do úvodních bojů jsem ho nezapojoval. Vzhledem k nemožnosti bránit celou linii fronty jsem přesunul dvě divize tanků KV-1/39 od Grodna k Volkovysku, kde jsme se rozhodl vytvořit neprostupnou obranu. Soupeř zaútočil na Vilnu a posléze ji dobyl. Následoval chabý pokus o útok na Postavy, ale ten byl odražen. U Brestu se obrana zhroutila po ztrátě divize tanků KV-1/39, zde operující německé jednotky zaútočily na Volkovysk (asi v 5. tahu). V oblasti Volkovyska tvořila moji obranu divize jízdy (opravdu mocná síla!), dvě divize pěchoty, 4x flak, jedna divize T-34 a dvě divize tanků KV-1/39, 1x PTK, 3x houfnice 15,2 cm a 1x houfnice 12,2 cm. V osmém tahu jsem provedl výpad pěchotou a KV-1/39 z Postavy směrem na Vilnu, na sever od řeky Němen bylo v akci i mé letectvo. U Volkovysku dále pokračovala opotřebovávací bitva, postupně byly oslabovány nasazené tankové divize a ničeny divize pěchoty. Volkovysk je ze severu proti útoku chráněn řekou Němen, která ale i pro mě byla překážkou, když jsem chtěl ztrestat houfnice, které za ni soupeř umístil. Situaci jsem se pokusil vyřešit obchvatem řeky divizí T-34 s následným vpádem do zad houfnic. To se mi podařilo pouze částečně, mimo ochranu PLD se T-34 staly terčem pro Stuky. Oslabená divize T-34 poté ustoupila do Lidy a posléze byla ztracena. Ztráta KV-1/39 u Vilny znamenala ztrátu iniciativy v tomto prostoru, který byl posléze zamořen Pzjager IB, kterými byl poté vzat do kleští i KV-2 a zničen. Během tohoto času soupeř ovládl Borisov, kde jsem mu ztrpčoval život Pe-2. Nedostatek prestiže pak zapříčinil i ztrátu Postavy, poté soupeř "vyčistil" oblast mezi Borisovem a Vilnou od mých jednotek. V 16. tahu u Volkovysku zůstal pouze jeden PLD a soupeř začal zde tvrdě dorážet Stukami. Málo prestiže neumožnilo obsadit všechna města, soupeřovy jednotky zaútočily na Minsk, Mogilev a letectvo u Baranoviči. V 17. tahu padl Minsk, v 18. tahu vpadl obraně Volkovyska do zad Pzjager IB a likvidoval zde umístěné houfnice. V 19. tahu u Volkovysku zbyly dvě divize KV-1/39 o síle 2 a 6, takže poté ve 20. tahu padl. Následovala ztráta Baranoviči, Vitebska a v 21. tahu se Hunové objevili na dohled Smolenska, mého posledního strategického města. Jeho obranu tvořily 4x PTK, 2x flak, 4x pěchota. V posledním (23.) tahu soupeř město obsadil a bitva skončila.

Hodnocení vlastního velení:
Myslím si, že podstatných chyb jsem se nedopustil, ale vzhledem k tomu, že jsem prohrál v posledním tahu, stály mě malé chyby vítězství. Mezi ně patří asi pokus o útok na Vilnu, kde jsem přišel o pěchotu a tanky KV. Možná šlo nasazené prostředky u Volkovysku využít efektivněji a úderněji.

Charakteristika protihráče:
Nejsem si vědom významných chyb, kterých by se soupeř dopustil. Mezi menší bych považoval nevyužití výsadkářů a to, že se pokusil o obchvat u Volkovysku až v 18. tahu.
Brzká Moskva - Rommel x Tanner
dohráno 20.11.2002, vítězství Osy
Osa - Rommel

Průběh a konec bitvy:
Bitva probíhala ve třech fázích. V počáteční fázi (asi cca 10 tahů) bylo věnováno bojům s prvosledovou obranou, kterou se snažil nepřítel co nejvíce posilovat. Tato fáze bojů přinesla největší ztráty na obou stranách, přičemž bylo kompletně zničeno sovětské letectvo a velká část jednotek sovětské armády. V prvosledové obraně se díky rozptýlenosti a ztrátám německých sil podařil rudoarmějsům protiútok a obsadit Pravoslavl. Stažením čási Luftwaffe se podařilo tento protiútok zliklidovat. Kolem 10. tahu byly všechny jednotky prvosledové obrany zničeny, avšak vlastní armáda byla značně oslabena ztrátami, nedostatkem munice a paliva. Bitva se přesunula do druhé fáze. Na jejím začátku byly vlastní jednotky zkonsolidovány odpočinkem a doplňováním a poté byla zahájena série obchvacovacích manévrů (do poslední chvíle před útokem na města byly utajovány prováděním mimo dohled nepřítele), které využívaly malý počet sovětských jednotek hájících strategická města v prostoru mezi prvosledovou obranou a hlavním městem Moskvou. Hladký postup se zarazil před branami Moskvy, kde bylo soustředěno obrovské množství sovětských jednotek. Mezitím padla, nebo bylo rozhodnuto o pádu všech ostatních strategická měst. Město Obninsk čekalo na dobytí nejdéle, čelní jednotky ani letectvo nebyly oslabovány a vázány útokem na něj (ale byly poslány k mnohem důležitější Moskvě), pouze zde hlídkovaly oslabené (nebyla už prestiž na obnovení ztrát) a nezásobované tankové divize a město nakonec dobyly opozdilé pěší divize s podporou dělostřeleckého oddílu, které už stejně do bojů u Moskvy nemohly zasáhnout. Takže závěrečná třetí fáze zahrnovala již jen boje o Moskvu. Její strategicky významnou část se podařilo obsadit až v posledním tahu po soustředěných sebevražedných úderech Luftwaffe, obkličovacích manévrech a dělostřeleckých a tankových útocích. K dobytí Moskvy paradoxně nejvíce přispěla ruská zima, kdy mrazivé počasí umožnilo rychle přesouvat jednotky přes zamrzlé řeky a Moskvu tak obklíčit ze všech stran. Postěžovat si musím na zásobovací problémy, které mě provázely celou bitvu.

Hodnocení vlastního velení:
Na začátku jsem měl velké ztráty, což se projevilo v nutnosti nakrátko téměř zcela zastavit postup, přeorganizovat armádu a pak pokračovat, ale zato to vcelku hladce. Když jsem poprvé přelétl nad Moskvou, myslel jsem, že skončím s porážkou, ale nakonec se to povedlo díky prozřetelnému obchvatu ze severu a díky mrazu, který umožnil obchvat přes zamrzlé řeky i z jihu.

Charakteristika protihráče:
Vzhledem k tomu, jak nezkušeným a nekvalitním jednotkám musel velet, neměl lehkou úlohu. Chybou bylo nechat si zlikvidovat hned v začátku letectvo, které citelně chybělo při obraně Moskvy. Taktéž se málo snažil zabránit obchvatu Moskvy, jejíž obranu však vybudoval výborně.
Spojenci - Tanner

Průběh a konec bitvy:
Takže jaká byla moje strategie? No, trochu poučen z tréninkové bitvy o Stalingrad jsem se rozhodl hned ze začátku pro obranu. I když začátek většiny bitev v Rusku vypadá pro Spojence nadějně a prestiže je celkem dost, že by se dal i podniknout protiútok,tak nakonec prestiž dojde, jednotky se vyčerpají a nepřítel s prvním dobytým městem získá dostatek prestiže, aby se vzchopil a konec je pak o to rychlejší. I přes to proběhla celkem vyrovnaná přestřelka u Karacheva hned za začátku, ale Luftwaffe je proti tankům účinná a navíc protivník má hodně zkušené jednotky, kterým se čerstvě koupené nemohou rovnat, snad kromě T-34 a KV-1. Celkem dlouho taky nepřítel obcházel nedůležité město Kirov, ve kterém bylo několik jednotek, včetně tanků. Při pokusu o stažení ale byly rozbombardovány a zničeny. Jelikož prestiž logicky nestačila k nakoupení jednotek na dostatečnou obranu všech měst, tak jsem samozřejmě posilňoval obranu Moskvy. Mírně jsem posilnil i obranu Tuly, abych zbrzdil jednotky mířící na Moskvu z Karacheva a pak ještě obranu Obnisku. Ten se držel překvapivě dlouho, asi proto, že se nepřítel na něj bál zaútočit, i když v něm už zbyla jenom jedna jednotka. Byla tam totiž jednotka zkušených ženistů a on měl konem jenom tanky. Kolem desátého tahu mi nepřítel kompletně zmizel z dohledu, protože byly zničeny všechny jednotky volně roztroušené po mapě a zbyly jenom ty ve městech. V té chvíli právě už jenom v Moskvě, Tule a Obnisku. Další průběh bitvy byl už jenom o obléhání měst, z nichž pouze Moskva měla reálnou naději se udržet, další dvě jenom vázaly protivníkovi jednotky a dělaly to celkem dobře. Ještě něco ke složení obrany u Moskvy. Zůstala v něm původní posádka ženistů, kteří měli zkušenost a jediní měli šanci odolat přímému útoku. Pak to byly 4 baterie děl, které kryly AA děla, ale ty nejsou moc účinná a o výkonu německých 88 si můžou nechat jenom zdát. V perimetru zůstaly jednotky normální pěchoty a mezi ně a město jsem dokoupil AT děla a pěchotu a sem tam tanky, ty nejlevnější, co byly. Sice nejsou moc výkonné, jsou pomalé, ale mají vysokou obranu a pancéřování. Bohužel, mezi perimetrem a samotným městem teče řeka, takže se jednotky musely bránit z vody, což nepříteli nahrávalo, a tak moc dlouho bránit nevydržely. Na několik tahů mi nahrálo počasí, ale to se brzo zlepšilo, takže letectvo začalo bombardovat. No a to je vše, co víc říct? Nakonec se podařilo obranu prorazit a město dobýt. Ještě jenom dodatek, v jednu chvíli mě ruská děla příjemně překvapila, když jsem s jejich pomocí prakticky zničil PZIII o zkušenosti 3-4 hvězdiček a síle 12 připravený k útoku v dalším tahu. Ale nebylo to moc platné, v řadě bylo nachystaných několik dalších tanků o zkušenosti nejmíň dvě hvězdy, proti kterým nemá nezkušená obyčejná pěchota nebo AT dělo nejmenší šanci.

Hodnocení vlastního velení:
No hrál jsem, jak jsem hrál. Bylo to o fous. Ale chyby tam jistě byly. Měl jsem si zachovat letectvo pro obranu Moskvy. U Karacheva bylo ze začátku taky zbytečně ztraceno několik jednotek, mimo jiné i KV, a zničení stahujících se jednotek u Kirova bylo taky zbytečné. I když samozřejmě i ničení těchto jednotek nepřítele zdrželo, tak v jiných místech by byly užitečnější, zvlášť kdyby byly pod ochranou flaku. Ale tak, po bitvě ja každý generálem.

Charakteristika protihráče:
Postupoval dobře, vyhrál. Možná mohl postupovat trochu tvrději a nevázat si až tolik jednotek u slabých měst jako ten již zmiňovaný Obnisk, kde později zůstala jedna pěchota obklíčená asi třemi tanky a jedním průzkumem a pěchota nebo letadlo nikde. Tam bych možná postupoval trochu jinak, ale v ostatních věcech se asi moc vymyslet nedá.
Kavkaz - Serutino x Sepp
dohráno 20.11.2002, vítězství Osy
Osa - Serutino

Průběh a konec bitvy:
V prvom rade som sa sústredil na likvidáciu súperovho letectva a loďstva. Čo sa podarilo v priebehu 2 kôl. Potom bolo moje loďstvo už zbytočné :o(((. Pri prezeraní mapy, rozmiestnenie KV-1 a KV-2 a iných jednotiek vzbudzovalo rešpekt. Ale skutočne účinne sa dokázal super brániť iba pri jednom meste (Rostov). Tu mala moja armáda síce delostrelectvo 3 ks ale proti KV dosť neúčinné. Prítomnosť jeho PLO mi znemožňovalo v plnej miere využiť v tejto oblasti letectvo a navyše som mal v tejto oblasti "iba" PzIV. Ale preorganizovaním mojej armády som do tejto oblasti prisunul PzIII a tankové stíhače Marder III ktoré už zjednali nápravu :o))). Súper vsadil všetko (prestíž) na KV-2 a na ich schopnosť odolávať do istej miery útokom. Tie to jednotky doplnil PLO a sem tam delostrelectvom. Ale vyspelosť mojich jednotiek bola taká vysoká, že nedokázal dlho vzdorovať. Takto sformovaná obrana vydržala "iba" 2-3 kolá. Vždy som sa snažil dostať sa do jeho tyla nejakou jednotkou. Vo väčšine to bola pechota, ale aj tá úplne postačovala na úplnú likvidáciu delostrelectva alebo PLO. Po zničení alebo oslabení KV sa frontová línia úplne zrútila. Po tomto už bolo iba o živelnom presúvaní a obsadzovaní voľných miest. Moje letectvo bolo doplnené na takú silu, že bolo schopné bez problémov čistiť cestu pozemným jednotkám.

Hodnocení vlastního velení:
Veľkú chybu som neurobil. Možno až na to, že som jednotky presúval po veľkej Rusi dosť chaoticky bez ohľadu na možné straty.

Charakteristika protihráče:
Nedá sa mu vytknúť žiadna veľká chyba. Stal pred riešením veľmi ťažkej úlohy, ktorá teraz čaká na každého generála OSY. Bola pre mňa česť bojovať proti nemu. Z tejto bitky si odnášam skúsenosti, ktoré dúfam uplatním v ďalších bojoch.
Spojenci - Sepp

Průběh a konec bitvy:
Do této bitvy jsem vstoupil jako do zlého snu. Prakticky všechna letadla napadena (v této bitvě jsou letecké síly Rusů jakoby v útoku, poblíž fronty, vše v dosahu Luftwaffe), proti skvělým Fw 190A a slušným Bf 109E stojí ruské šunty, které jsou dobré pouze pro rozvědku. Rozhodl jsem se rozmístit svoje dokoupené síly hlavně u Rostova, Voroněže a Millerova, na začátku jsem velmi hrubě přecenil schopnost se bránit u Tbilisi. Počasí přálo letectvu, decimace tanků Stukami byla asi mým zásadním problémem. Takže už ve třetím tahu se u Tbilisi končilo, ve čtvrtém padlo. V tomto tahu dokončena decimace loďstva, Groznyj zůstal bez slušné obrany, protože jsem neměl prestiž a nepočítal jsem s tak rychlým pádem Tbilisi. V pátém kole se plně otevřela cesta do nížin za Kavkazem, která umožnila soupeři obsazováním měst získávat prestiž k dalším nákupům. V šestém kole padla Voroněž, v sedmém padl Groznyj a končilo se u Millerova a Rostova. V tomto kole jsem připravil dva výsadky do týla nepřítele po vodě a jednu divizi po souši. V jejich možnostech bylo pouze oddálit termín porážky, ale ne ji změnit na vítězství. Ale dříve, než mohli výsadkáři začít dělat dusno, padl poslední výstřel i u Stalingradu.

Hodnocení vlastního velení:
Základní chybu jsem udělal výběrem špatné strategie. Možná jsem měl soustředit nově nakupované síly na jednom místě a pokusit se o útok většími silami, ale nevím. Proti PC to šlo, ale proti člověku už si tak jistý nejsem. Jestli jsem se dopustil taktických chyb (tzn. jestli jsem zanedbal ještě nějaké věci při konkrétním "tahání"), tak to už asi nebylo vůči té základní strategické chybě podstatné.

Charakteristika protihráče:
Ze všeho na mě koukala velká zkušenost soupeře, který ke svému vítězství vůbec Tigry nepotřeboval a s minimálními ztrátami drtil mé divize, ať to byla pěchota nebo KV-1/42. Zkušenost, dobrá "znalost" bojiště a bezvadný taktický a strategický úsudek. Pokud mi přiznáte právo na jeho kritiku (prohrál jsem po 1/3 tahů). tak bych si dovolil kritizovat zcela nekrytý týl.
Moskva 1942 - Pepr x DDS
dohráno 25.11.2002, výsledek anulován
Bitva o Moskvu 1942 mezi Peprem a DDS měla zvláštní průběh, proto na tomto místě vysvětluji příčiny jejího konečeného výsledku.

S následujícími popisovanými událostmi úzce souvisí pár emailů, které někteří znají ze stránky příspěvků. Pro názornost souvislostí byly přesunuty sem:

----------------------

Září 2002

Od DDS mi došel tento email:

"Čau chlape, pročítal jsem pravidla a do očí mě přímo bila jedna věc: Bude se hrát se skrytými jednotkami, se zapnutým počasím a zásobováním. OK, chvályhodné, bude to realističtější. ALE ! - Kdo ti zaručí, že někdo nebude fixlovat ? Příklad - na svůj tah si vypnu zásobování, vypnu počasí a zapnu viditelnost jednotek. A ejhle - moje bombardéry najednou nacházejí své cíle, těch patnáct tankových divizí najednou jakoby mělo nafty nazbyt a jedou vesele dál k hlavnímu městu nepřítele. To je krásně obleženo jednotkami, na které dobře vidím. Stačí mi si sejvnout obrázek ze hry a pak ho dlouze studovat. Věř mi, kámo, to je nedomyšlený."

Míra mého znechucení se snad nedá popsat. Mě se tenhle email dotkl a dotýká se vlastně všech hráčů turnaje. Výše uvedené machinace jsou proti pravidlům, kterými se všichni zavázali řídit, a proto není o čem diskutovat. Já záruce čestného slova jednotlivých hráčů věřím, nevidím v každém potenciálního podvodníka, jinak bychom to mohli rovnou zabalit. Věřím, že ten, kdo přišel do tohoto turnaje si chce především zahrát a zjistit, co v něm je a na co doopravdy má, ne vyhrát za každou cenu a utvrzuje mě v tom i to, že tato reakce byla zcela ojedinělá. Na email jsem dotyčnému neodpověděl a vůbec nemám chuť se s ním dál bavit. Způsobu uvažování tohoto člověka se obávám jako jistého zdroje problémů do budoucna a je to zřejmě i důvod, proč nedovede pochopit záruku korektnosti na základě důvěry. Dle mého názoru je vše jasné, tento sebevědomý týpek se dostatečně prokázal jako osoba, na kterou se vztahuje poslední věta na stránce pravidel. Proto jsem se rozhodl prozatím jeho účast v turnaji pozastavit, dokud se k tomu nevyjádří ostatní. Vzhledem k aktuálnímu lichému počtu hráčů to nebude příliš komplikované. Gotregovi jsem přidělil jiného soupeře, což mu předpokládám nebude vadit, i možná díky trochu povýšeneckému vzkazu na fóru.

následovaly některé příspěvky na fóru a druhý mail od DDS:

Ahoj Hartmanne,
je mi moc líto, že si můj názor v tom mailu, co jsem ti poslal bereš tak nějak osobně. Asi jsi mě špatně pochopil a tak posílám vysvětlení:
To co jsem psal v 1. osobě jednotného čísla nebylo samozřejmě jakýmkoli naznačením, že bych podobné věci dělal, nebo že bych je zamýšlel dělat. Možná jsem si to špatně vyložil, ale když jsi nás nabádal na stránkách abychom se vyjádřili k pravidlům, považoval jsem za nutné se s tebou jakožto šéfem celého turnaje podělit o svůj názor. Promiň mi otevřenost, ale musíš uznat, že na tom možná něco bude. Nechci samozřejmě nikoho jakkoli obviňovat, to bych si nedovolil, ale musíme připustit i tu možnost, že se k podobné věci někdo uchýlí (ačkoli tomu sám nevěřím). Proto jsem navrhoval aby se hrálo od začátku s viditelnými jednotkami obou stran, aby se hrálo s vypnutým počasím i zásobováním. Uznej sám, že tím nic nezkazíme a turnaj dostane punc nenapadnutelnosti.

Znovu opakuju, žes mě možná špatně pochopil, možná jsem špatně pochopil já tebe, ale abych ti pravdu řekl, urazilo mě to, jak mě popisuješ na svém webu. Doufal jsem, že konstruktivní připomínky k pravidlům ti pomohou v jejich formulování. Nelíbí se mi, že mě označuješ za nějaký "zárodek příštích problémů", či jak jsi to tam psal. S Gotregem jsem se už včera spojil a vyměnili jsme si maily s přátelskými pozdravy a přáním všeho dobrého do hry. Doufám, že i tenhle mail dáš na stránky, aby si všichni mohli udělat úsudek, co mě vedlo k uvedeným pochybnostem.
S přátelským pozdravem "Panzer zdar", DDS

Návrh na viditelné jednotky, vypnuté zasobování a počasí (který jsem mimochodem v prvním emailu nenašel) naráží na fakt, že jsou tu mnozí hráči, kteří preferují realistickou hru před méně realnější s puncem nenapadnutelnosti a těm bychom právě hru zkazili. Ale pravidla s hrou bez realistických prvků počítají, lze se na nich dle pravidel dohodnout, ovšem problémem je když se setkají dva hráči, kteří oba trvají na rozlišných podmínkách. Takový případ musí pravidla jednoznačně řešit, a proto s ohledem na názor většiny hráčů, kteří se k tomu vyjádřili, pravidla upřednostňují stranu realističtějších podmínek.

Na otázku "Kdo Ti zaručí, že nebude nikdo fixlovat?" odpovídám, že nikdo. Když někdo bude vyloženě chtít podvádět, tak podvádět bude a nezabrání mu v tom ani viditelné jednotky, vypnuté zasobování a počasí, ale jen to, že to nebude umět nebo nebude mít někoho, kdo to umí. Ale mám dobrou zprávu, že podvádění není zas až tak snadné. Ve verzi PG, na které hrajeme, nelze zobrazit skryté jednotky, zasobování a počasí je fixováno po prvním tahu a pokusy o podvod lze prokázat zpětnou prohlídkou sejvů.

Konstruktivní připomínky k pravidlům jsou vítány, hlavně nechci, abz ke mě přicházely dotazy typu: Jak se hraje PG po mejlu? Otázka výše uvedeného tématu je spíše filozofická a pravidla ji podle mého názoru mohou těžko postihnout více, než jak ji postihují v současné podobě. Navíc vedle toho je problém prvního emailu také v jeho formě, naštěstí vítám, že druhý email má formu zcela odlišnou.

Přestože se v některých názorech s DDS neshodnu, jsem rád za druhý email a věřím, že je to cesta k budování dobrých vztahů v našem turnaji. Odpovídám na to zrušením stavu pozastavenosti DDS v turnaji a vstřícným vyjádřením v osobní korenspondenci. Předpokládám, že se situace po tomto nedorozumění uklidní, nebude nadále nutné plýtvat energií a potřeba se k této záležitosti vracet.

-----------------------

Listopad 2002

Bohužel, jak jsem předpokládal hned v mojí první reakci, k záležitosti jsem se vracet musel a DDS se skutečně stal zdrojem problémů a nešlo pouze o nedorozumění.

Zhruba ve stejné době mi přišel vítězný save od DDS z Varšavy a stížnost od Pepra, že se mu průběh bitvy s DDS v Moskvě nezdá, že nepřítel neúměrně zbrojí a Peprovi mizí jednotky, aniž by se zobrazovaly do ztrát. Jakmile jsem si ve strojovém kódu prohlédl uloženou pozici Varšavy, bylo mi okamžitě jasné, kde uhodilo. Měl jsem v ruce nezvratné důkazy o podvádění DDS, ale rozhodl jsem se s řešením DDS ještě počkat. Proč? Byl jsem přesvědčen, že bude stát za to si počkat na dohrání Moskvy a nechat od DDS poslat report. S Peprem jsme se tedy domluvili, že bude hrát dál, jako by se nic nestalo a dělat, jako že nic netuší. Tak se tedy hrálo dál a pak jsme se to rozhodli urychlit fingovanou kapitulací Pepra a následným odesláním všech sejvů z průběhu bitvy o Moskvu k prošetření. Výsledek vyšetřování dal opět jednoznačný výsledek. DDS porušil snad všechna ustanovení pravidel a elementárních pravidel slušného chování, která porušit lze, při jejich vyjmenování by se všem dělalo špatně, tak to radši ani sdělovat nebudu stejně jako nebudu z bezpečnostních důvodů prozrazovat, jak jsem na všechno přišel. Holedbavý report od nic netušícího DDS na sebe nenechal dlouho čekat a opravdu taky stál za to, všichni se určitě pobaví. Report napsal i Pepr.

vzkaz pro DDS:
Jiří Vojáčku (DDS), ty slizká bezcharakterní nulo, co v sobě nemáš kouska svědomí, to sis myslel, že jsme všichni úplně padlí na hlavu? Tohle jsem Ti měl říct už dávno: TÁHNI !!!!

Tímto s okamžitou platností V Y L U Č U J I hráče DDS z Panzer General turnaje. Prozřetelnost tomu chtěla, aby se celá záležitost musela řešit jen s Peprem. Šťastnou náhodou jediný zápas, který nebyl ve druhé etapě zahájen kvůli odpadnutí Gotrega díky jeho problémům s PC byl zrovna ten s DDS a Vampiir z první etapy, který s DDS hrál, se z turnaje odhlásil. Výsledky obou odehraných zápasů s DDS byly okamžitě anulovány. Protože nelze jednoznačně určit, kdo by vyhrál v připadě nepodvádění a kdo by si tedy zasloužil bod, tak ho nikdo z hráčů nedostane. Moskva 1942 bude odehrána znovu, Pepr si bod pro sebe a pro Osu za 3. etapu může obhájit v zápase proti spojeneckému náhradníkovi, kterým se stává Matlock. Jelikož Vampiir si již svůj bod obhájit nemůže, bod mu přidělen nebude, ale jako satisfakci generálům Osy za problémy jim způsobené podvodníkem z řad Spojenců bude bod za Varšavu Vampiir x DDS přidělen straně Osy.

Doufám, že kvůli morálnímu selhání jednoho člověka, u kterého se to koneckonců dalo čekat, nepovede ke ztrátě důvěry mezi ostatními hráči, kteří v turnaji hrají proto, aby si zahráli. Jak jsem již předem řekl, podvodu nemohu stoprocentně zabránit, ale buďte si jistí, že se přede mnou jen tak neskryje.


A teď už ty slíbené reporty:
Osa - Pepr

Průběh a konec bitvy:
Když jsem se dozvěděl, že jsem se stal velitelem armád s cílem dobýt Moskvu v roce 1942, byl jsem nadšen. Konečně bitva, ve které se dá více improvizovat, měnit hlavní směry útoků, mást nepřítele, provádět výsadky a prostě věci, které jiné bitvy neumožňují. Moje nadšení však velice rychle upadalo, protože, jak se nakonec ukázalo, DDS hrál od začátku "neférovou hru". Najivně se domníval, že jeho konání "podvody" budou ignorovány, nebo dokonce nepovšimnuty, jenže pokud vám z bojiště zmizí 7 jednotek a ani jedna se nezobrazí do ztrát, tak vám to už podivné je. Pokud nepřítel nakupuje, budiž, ale pokud nakupuje způsobem 5 KV každý tah, to už je podivné, všiml by si toho i ten kdo nemá veliké zkušenosti, stačí použít rozum a zahrát si proti PC a je jasné, že toho, čeho dosáhl DDS se jinak než podvodem dosáhnout nedá. Dost psaní o "tupounovi" DDS, je to "chudák", co asi nikdy nedohrál (poctivě) Panzera do konce a tudíž nezná kouzlo, které skrývá. Jediné, co bych mu touto cestou chtěl zdělit je , že "jsi chudák a chudákem zůstaneš"!
Jako první cíl jsem si vytyčil Safarovo. Je to důležité město, které, pokud je dobře bráněno, brání silám OSY v postupu dál, bez jeho dobytí se vyhrát nedá. pak zde byly čistě strategické a ekonomicky důležité cíle od severu k jihu, Ržev, Vjazma, Kirov, Karašev. Ani jednoho z těchto cílů jsem nedosáhl, vždy jsem byl odražen hordou "uměle vytvořených divizí magora DDS" a po 9 tazích nebylo o co hrát. Předpokládám, že pokud by "magorův" trend pokračoval dalších 6 tahů, byl by obsadil všechny mé strategické body a vyhrál by.

Hodnocení vlastního velení:
Hodnocení je prosté, hrál jsem s "pošukem", co víc dodat? Snad jen to, že jsem udělal vše, co jsem mohl, nejsem si vědom žádné chyby.

Charakteristika protihráče:
Je to "chudák", nemám co hodnotit.
Spojenci - DDS

Průběh a konec bitvy:
Když jsme začali, tak Pepr drtivě udeřil na několika místech. Vypadalo to, že se bude opakovat reálná předloha naší bitvy, kdy se Wehrmacht dostal až na předměstí Moskvy. Podařilo se mi nahrnout na západ všechno, co mělo nohy, kola, pásy nebo vrtuli. Nejdůležitějším okamžikem byl podle mě výsadek dvou posílených divizí, které jsem nechal shodit nedaleko prvního německého výchozího města na mapě. Když jsem nad ty dvě výsadkové divize umístil své nejlepší dva stíhací pluky, v příštím tahu musel Pepr soustředit celé své letectvo i všechny bombardéry, aby tuhle pro něj nebezpečnou akci překazil. Já měl mezitím dost času se postavit na odpor jeho skvěle vyzbrojeným divizím. Samozřejmě mi dělaly největší starosti Tigery, ale když jsem proti nim postavil tanky řady KV, byl jsem z nejhoršího venku. Bitvu jsme zakončili šílenou přestřelkou na jihu a ve středu mapy, nicméně mi zůstalo dost jednotek, abych pobil všechny uprchlé Němce, a tak se Wehrmacht musel s ostudou vracet zpátky domů. Vůdce musel zuřit, když zjistil, že jeho muži se nedostali hlouběji než maximálně 30km na sovětské území.

Hodnocení vlastního velení:
Tahle bitva se mi vyloženě povedla, pochybuji, že se mi ještě nějaká takhle povede. Za nejdůležitější okamžiky svého velení považuji padákový seskok dvou divizí za frontou na začátku bojů a boje o město Vjazma. Ani kdyby měl Pepr výzbroj z roku 1950, neměl by proti pečlivé obraně šanci. To město bránily minimálně dva miliony vojáků kryté deseti tankovými divizemi, dvěma dělostřeleckými pluky a plukem protiletadlových děl. Navíc terén neumožňoval zátarasy objet, takže Pepr udělal jediné rozumné - kapituloval

Charakteristika protihráče:
Pepr je dobrý protivník, překvapilo mě, že kapituloval tak brzo, já bych to ještě nevzdával. Bylo znát, že se soustředil příliš na své tři divize Tigerů, které však v naší bitvě o Moskvu našly přemožitele v podobě tanků KV všech verzí (ovšem pouze koncentrovaně v obrovském počtu). Trochu mě taky zaskočilo, kudy vedl hlavní útoky - přímo na nejbráněnější města, žádné kličkování, obchvaty. Nicméně Pepr je dobrý stratég a myslím, že pokud se znovu setkáme v turnaji, budu s ním mít o mnoho více starostí.
Moskva 1943 - Radek K. x stanny
dohráno 22.11.2002, vítězství Spojenců
Osa - Radek K.

Průběh a konec bitvy:
Jednoduché schéma - obrana se snažila postup zdržovat na klíčových místech a to se jí také povedlo. Počáteční bleskový postup na Safonovo (sever) a Brjansk (jih) bitvu rychle rozjel, překvapením bylo i rychlé obsazení Kirova a jeho důležitého letiště ve středu mapy. Problémy však - podle očekávání - nastaly při snaze dobýt Vjazmu. Ta byla dobře hájená, ale po obsazení letiště na jih od města se podařilo obranu nahlodat a posléze zdolat. Jenže stálo to spoustu drahocenného času, který nemohla nahradit ani získaná prestiž. Postup na jihu fronty však začal nečekaně váznout. Obávané město Karachev sice neodolalo, ale nepříjemné ztráty způsobil první pokus o překročení řeky u Orla. Tam obránci "bodovali" a výrazně zdrželi postup. Vjazma sice padla, zdařil se i útok na Ržev, ale to se již blížil limit tahů a bylo jasné, že Moskvu Panthery neuvidí.... Slabý atak Kalugy byl spíše symbolický, tažení na jih rovněž. V posledním tahu Rusové obsadili Karašev, ale jednalo se již jen o bezvýznamnou epizodu, která pouze stála hlavu velitele městské posádky. Bitva skončila výhrou Spojeneckého velitele, který udržel svá města dostatečně dlouho dobu.

Hodnocení vlastního velení:
Stanny ukázal, že tuhle bitvu zná a věděl, že těch tahů pro útočníka není příliš. Neplýtval jednotky na bránění měst, na která se dalo zaútočit obchvatem (Karašev, Kirov, Safonovo) a soustředil dobře položené jednotky u Orla za řekou a především u Vjazmy. Letectvo používal s citem a dařilo se mu otupovat mé nejlepší jednotky. Sehrál tuhle bitvu dobře a chytře.

Charakteristika protihráče:
Bylo mi jasné, že Moskva 1943 je bitvou, která z kampaně v případě Velkého Vítězství vede na pobřeží USA a proto je počet tahů snížen tak, aby si tu lahůdku člověk zasloužil. Proto jsem byl rád za rychlý potup, přesto jsem šel vpřed obezřetně. Likvidoval jsem jednotky nepřítele, ale jejich množstevní převaha mě uváděla do depresí. Marné bylo zničení 47 jednotek pěchoty, 20 tanků, 24 protitanků, 16 děl, a 24(!) protiletadlových děl, postup se zrychlit nepodařilo. Co bych teď dělal jinak ? Nic mě nenapadá, možná bych míň podcenil obranu na jihu a Štuky bych poslal nad Vjazmu ve větším množství i za cenu ztrát od AA zbraní. Tady šlo o rychlost ne o krásu.
Spojenci - stanny

Průběh a konec bitvy:
V této bitvě jsem se rozhodl neuplatňovat svoji taktiku hromady diverzních akcí - ze dvou důvodů. Jednak už je notně profláklá, jednak pro ně nebyl prostor. Od severu k jihu se na začátku táhla téměř nepřerušená linie nepřátelských vojsk, navíc ve vzduchu kralovala Luftwaffe, moje stíhačky byly dobré jen pro útoky na samotné bombardéry a těch věru mnoho nebylo. Proto jsem se rozhodl zbytečně neztrácet prestiž a transporty a "pouze" se urputně bránit. V prvním tahu jsem nejdříve pro jistotu posílil Moskvu dokoupením KV-2, dělostřelectvem a flakem. Navíc jsem kolem ní neustále kroužil s dvěmi stíhačkami, abych zabránil nepříjemnému překvapení. Dále jsem veškeré jednotky začal stahovat ke strategickým městům, zejména jsem se zaměřil na obranu Vjazmy, kterou jsem silně posiloval. Bohužel až po zakoupení KV-2 jsem zjistil, že tenhle trapný kus železa má pouze 3ks munice. U Vjazmy jsem vybudoval dvouřadou linii tanky - dělostřelectvo, kolem samotného města jsem udělal kordon protitanků, flaků a děl. Obzvláště flaky a protitanková děla za 60 prestiže mne velice potěšila - za málo peněz spousta muziky. U Vjazmy byla koncentrace flaků tak vysoká, že až do 16 tahu se zde Luftwaffe vůbec neobjevila. Před Vjazmou jsem u města Safonovo udělal menší zdržovací zábranu - 2x ženisti, dělo, 2x protitankové dělo. První tah také přinesl povzbuzující úspěch - obklíčená pěchota v Brjansku zaútočila na nepřítele, který obsadil letiště a donutila ho vzdát se!! Nutno říci, že tato zpráva se rychle rozšířila a podpořila už tak vysokou morálku obránců. Na jihu se ve druhém tahu dostal nepřítel ke Karaševu, který jsem se rozhodl neposilovat vzhledem k absolutní převaze, raději jsem ženisty a protitank z Orla stáhnul těsně za řeku a začal posilovat Tulu. Uprostřed mapy jsem vše v okolí stáhnul ke Kirovu, bohužel jsem pozapomněl dokoupit flaky, byl tam jen jeden a to bylo znát. Ostatní města, včetně Rzevu na dosah od Vjazmy jsem ze začátku neposiloval, protože tolik prestiže jsem neměl. Spoléhal jsem na to, že letecký průzkum odhalí případný výsadek a já budu mít dostatek času na zákrok. Ve třetím tahu jsem se chtěl podívat stíhačkou na Roslavl, nástupní město nepřítele. Chtěl jsem sondovat stav pro případný výsadek. Cestou však moje stíhačka narazila na letoun plný německých výsadkářů a těžce jej poškodila. Záhy byla sama decimována Fw 190, ale podařilo se jí ještě výsadek dostihnout a nad letištěm Brjansku opět poškodit. Nepřítel poté výsadek vyložil a ponechal jej jako posádku města. Na severu jsem přesunul tank od Salinovy do lesů, kde operovaly dva Panthery a několik divizí pěchoty. Můj tank narazil na dva pěchotní transporty a ve spolupráci s pěchotou a protitankem je zcela zničil. Tomto tahu jsem také do Bolchova zakoupil partyzány a pokusil jsem se s nimi proniknout na západ. Přesně jak jsem předpokládal, byli objeveni a zlikvidováni. V šestém tahu se mému průzkumu podařilo objevit paragány, letící na Moskvu. Zablokoval jsem jim ústup bombardérem a mé dvě stíhačky s nimi skoncovaly. Od této chvíle se již nepřítel nepokusil o další výsadek. V tomto tahu také padl Kirov a Vjazma již byla tvrdě obléhána. Na přechodu řeky u Orla, který jsem strážil již zmíněnými ženisty a protitankem se mi podařilo zničit dva Panthery, pak byla obrana prolomena a nepřítel pokračoval k Tule. V devátém tahu jsem zaútočil na Tigera, který obsadil letiště u Vjazmy, podařilo se mi ho zničit a letiště získat zpět. Bohužel jen na jedno kolo. Na dohled Kalugy se objevily německé tanky v čele s Tigerem a také Luftwaffe zaútočila. To však byla chyba, moje dva flaky rázně skoncovaly s Ju 87 a v dalším kole zatopily i Fw 190. Jedenácté kolo bylo mimořádně úspěšné, několika soustředěnými útoky všech dostupných zbraní byly zničeny čtyři tankové divize u Vjazmy, Kalugy a Tuly. V dalším kole byl zničen Tiger u Vjazmy. Obrana tam velice dobře odolávala, soupeř měl velké problémy, protože každé protitankové dělo bylo za opevněním a bylo kryto dělostřelci a flaky. Také u Kalugy se soupeř pomalu vyčerpával. Ve třináctém kole byla kompletně obklíčena Vjazma, přesto stále odolávala. Nicméně jsem již pomalu začal dokupovat protitanková děla do Rževu, protože bylo jasné, že během několika kol bude Vjazma dobyta. Dělostřelectvo nemělo munici a protitanky byly již velice oslabeny. Naopak situace u Kalugy a Tuly byla vynikající, letectvem soupeř nemohl útočit (u Kalugy 2-3 flaky, u Tuly 5) a těch několik jednotek, co měl k dispozici bylo vyčerpaných a poškozených. Naopak já jsem dokupoval protitanková děla jak na běžícím pásu. Mezitím jsem se pomalu osměloval a svými bombardéry útočil na jednotky u Tuly a Kalugy. Během pár tahů sem soupeř stáhnul stíhačky, které byly zřejmě tankovat a doplnit stav a tím skončily moje hody. Ve třináctém tahu pak začalo sněžit a na dvě kola tak byla veškerá ofenzívní činnost ve vzduchu přerušena. Patnáctý tah přinesl pro Němce naprostou katastrofu a mne utvrdil v tom, že již v žádném případě nemohu prohrát. Podařilo se mi totiž zničit Ju 87, Tigera, dva Panthery, dělostřelectvo (Hummel) a výsadek v Ju 52. Co na tom, že většina těchto jednotek byla poškozena a dvojkový výsadek sloužil jako návnada, protože u něho bylo pět stíhaček. Důležité bylo množství prestiže, které jsem použil k obnově poškozených jednotek a výraznému posílení Rževa. Vjazma stále odolávala. V dalším tahu zaútočilo na Vjazmu 5 divizí Pantherů a jedna Tigerů, podporovaných dvěmi divizemi dělostřelectva. U Kalugy a Tuly již nastal klid zbraní, na dohled byly pouze 3 německé jednotky. Proto jsem do Tuly koupil průzkumný vůz, se kterým jsem se vydal ke Karachevu. Na letiště u Kalininu jsem koupil parašutisty a vyslal je ke Smolensku, kam jsem také poslal poškozený tank zachráněný od Vjazmy. V sedmnáctém kole padla Vjazma, nepřítel vše přesunoval k Rževu. Tank, který směřoval na Smolensk při přechodu řeky zahlédl německou pěchotu v transportu. Uvažoval jsem o útoku, nakonec jsem se rozhodl pokračovat k městu. Bohužel v dalším kole pěchota transport opustila, můj tank zahlédla a přivolané Panthery jej deklasovaly. V tomto tahu se také ke Kaluze dostal jeden Elephant a ukázal se jako velice tvrdý oříšek. Musel jsem použít vše, co u města bylo, včetně letectva, abych se během dvou tahů tohoto monstra zbavil. Pokud by tato zbraň byla nasazena ve větším rozsahu, nevím nevím...... V osmnáctém kole jsem dobyl zpět Aleksin, město u Kalugy. Průzkum z Tuly minul neobsazený Orel a zjistil, že v Karaševu je jednotka pěchoty se stavem 1. V dalším tahu ji zničil a v posledním kole město obsadil zpět. Para výsadek dolétl ke Smolensku, v posledním kole obsadil letiště a zničil trojkovou pěchotu ve městě. Bohužel již nebyl další tah k dispozici, jinak by i toto město bylo získáno do našich rukou. Naopak Němcům se podařilo rozvrátit obranu Rževu a toto město v předposledním tahu obsadit. Celkově tak nepřítel obsadil ze strategických měst pouze Kirov, Vjazmu, Ržev a Karašev, ten mu byl však vyrván zpět. Kaluga a Tula se s přehledem ubránily, Moskva a Mozhajsk německá vojska vyjma letectva ani nezahlédly a k Obninsku se dostal jeden polochcíplý tank, se kterým bylo po právu zatočeno.

Hodnocení vlastního velení:
Obranu Vjazmy, Kalugy a Tuly jsem udělal téměř dokonalou, u Kirova jsem udělal asi jedinou výraznou chybu - měl jsem obranu posílit minimálně o dva flaky, město by určitě odolávalo déle. Další mojí chybou byl nákup KV-2 do Moskvy a k Vjazmě, až potom jsem zjistil, že tento tank je sice silný, ale je to houby platné, když má jen 3 výstřely. Průzkumný vůz k Tule i parašutisty jsem si také mohl dovolit už o pár tahů dříve, ale obával jsem se, že nepřítel podnikne poslední zoufalý útok, takže jsem raději posílil obrany měst. Pokud bych koupil tyto dvě jednotky o pár tahů dříve, mohl jsem obsadit Smolensk a možná i Kirov. Jinak hodnotím své velení jako slušné, obzvláště nasazení stíhaček jako průzkumu se mi několikrát velice vyplatilo. Riskoval jsem tím, že jsem obranu soustředil jen na pár měst, některá města v týlu zůstala nekryta, kdyby se podařilo proklouznout výsadku, nic bych nemohl dělat. Naštěstí vše vyšlo. Například Ržev jsem začal opevňovat někdy kolem třináctého kola, Kalugu a Tulu jsem posiloval od šestého tahu - po pádu Kirova a prolomení obrany u Orla. Do té doby jsem vše "cpal" k Vjazmě. Další strategická města - Mozhansk a Obninsk nebyla posílena vůbec, až v posledních tazích jsem tam dokoupil flaky. Jinak byla kryta pouze pěchotou. To byla má slabá místa, ale vzhledem k tomu, že tato města byla uprostřed bitevního pole, mohl jsem si to dovolit. Vývoj bitvy mi dal za pravdu.

Charakteristika protihráče:
Dlouho jsem přemýšlel, co bych mu vytknul, ale napadá mě pouze jediná věc: Kdyby s výsadkem posílal Fw 190 - a mohl si to dovolit - pravděpodobně by oba výsadky dolétly na místa určení. Ano, moment překvapení by byl v tahu, ale v týlu bylo 7 neobsazených měst (dvě z nich s letištěm), kde mohl nasbírat prestiž a já bych tam musel stáhnout, nebo koupit jednotky, protože jinak by hrozil útok na Moskvu. Takže výsledkem by byla oslabená obrana měst, na která útočil. Dále - na jeho místě, i přes zničení výsadků, bych se pokusil ještě o jeden na jih - za Tulu, kde blízko je městečko s letištěm - celou bitvu nechráněné. To sice nemohl vědět, ale není nic snazšího než výsadkem město přeletět a v případě zjištění obrany výsadek "vysypat" bezprostředně za Tulou. Nicméně i tak si myslím, že celkový výsledek bitvy by to neovlivnilo, maximálně by dobyl Vjazmu o pár tahů dřív, možná i Kalugu, ale k Moskvě by se dostal maximálně na dohled. Přes absolutní převahu německých tanků bylo množství mých protitankových děl téměř nepřekonatelné.
Moskva 1941 - Azmodan x Matlock
dohráno 25.10.2002, vítězství Spojenců
Osa - Azmodan

Azmodan se po třetí porážce odhlásil z turnaje a dál se již neozval. Malé zhodnocení bitvy poslal se zprávou o kapitulaci (je to odstrašující příklad, jak report nemá vypadat)

Průběh a konec bitvy:
Všechno na h...., zařadil jsem se mezi největší nemouhocí generály typu Pauluse.

Hodnocení vlastního velení:
slabé

Charakteristika protihráče:
velice dobré
Spojenci - Matlock

Průběh a konec bitvy:
Bitva trvala celkem 8 tahů, po odehrání devátého tahu "nepřátelský" generál bitvu vzdal s tím, že během stanovené doby nemůže dobýt všechny cíle. Německé pozemní síly síly se soustředily do tří směrů, z nichž severní a jižní armáda byly silnější, slabší uskupení se pak pokusilo prolomit obranu středem u města Kirov, což se mu nakonec podařilo; došlo zde však k podstatnému zdržení a zeslabení útoku. Nezanedbatelné bylo též obsazení Roslavlu ruskými jednotkami, toto město by zřejmě padlo znovu do německých rukou, minimálně jsem tam však na několik tahů zaměstnal nepřítele. Na jihu byla situace dána nevýhodným počátečním rozestavením, takže město Smolensk nebylo možno proti přesile ubránit a hned v prvních tazích padlo. Rozhodl jsem se soustředit obranu do Tuly, kde jsem měl dost času vybudovat kvalitní obranu. K té se však soupeř dostal až v osmém kole a obléhání započal ztrátami na svých samohybných dělech. Věřím, že toto město by se silami, které měl k dispozici, nedobyl. Na severu jsem obranu soustředil okolo města Vjazma. Poněkud neplánovaně jsem bránil i Safonovo - nejprve jsem v tomto počinu viděl možnost, jak nepřítele připravit o několik tahů (navíc efektivní ústup byl nemyslitelný), jak se však ukázalo, po dokoupení několika jednotek se obrana držela déle, než jsem čekal. Díky tomu se k hlavnímu obrannému bodu na severu soupeř taktéž dostal až v posledních tazích před kapitulací. I tento obranný bod byl pevný, podpořen skvělými 15,2cm děly i PLO, která však již pomalu ztrácela svůj význam, jelikož Luftwaffe utrpěla vážné ztráty při bojích o Karašev a Kirov. Ve středu byla po obsazení Kirova německými jednotkami plánována obrana a Kalugy, zejména tankovými jednotkami, ženisty a letectvem. Nejsem si jist, zda bych toto město udržel, rozhodně bych však soupeři způsobil vážné ztráty. Pokud by byla obrana na "linii" (šlo spíše o jednotlivé opevněné body) Vjazma-Kaluga-Tula protržena, další silná obrana byla soustředěna u Moskvy, kde jsem pro případ postupu německých jednotek předpokládal dozbrojení zejména 15,2cm děly, které jsou v obraně velmi účinné.

Hodnocení vlastního velení:
Obranu jsem zorganizoval v podstatě podle svých představ. Mojí největší chybou zřejmě byla nedočkavost v boji - v několika případech jsem místo čekání v dobře postavené obraně poslal jednotlivé jednotky do útoku mimo dostřel svých děl a PLO, což mělo za následek (kromě některých zřejmě nečekaných ztrát protivníka - např. děla v transportu) zbytečné ztráty ve vlastních řadách.

Charakteristika protihráče:
Vcelku nemám co dodat. Moskva 41 je pro útočníka proti člověkovi těžká bitva. Za chybu považuji rozptýlení letectva na více částí a nechránění Stuk stíhačkami, díky čemuž byla Luftwaffe dosti oslabena. Také jsem marně čekal nějaké výsadky do mého týlu, kde bylo mnoho měst chráněno pouze symbolicky - kdyby nepřítel některé z nich dobyl, mohl tam nakoupit další jednotky a pořádně mi znepříjemnit život.
Kyjev - Patras x 666
ukončeno 23.2.2003 ve prospěch Spojenců
Osa - Patras

Průběh a konec bitvy:
Bitva vlastně ani pořádně nezačala, neb z rodinných a jiných důvodů jsem musel hru ukončit a vrátil jsem se až téměř po dvou letech. Navíc jsem i přišel o PC, a tak jsem přišel o veškerá data. Tímto se omlouvám protihráči. Bohužel, moc se omlouvám, ale report dohromady nedám neb se mi bitva vůbec nevybavuje. Vím pouze to, co napsal protihráč. Ani už si nepamatuji, jakou strategii jsem chystal.

Hodnocení vlastního velení:
Mé velení v této bitvě se nedá hodnotit neboť bitva ani nezačala. Uznávám, nejsem tak zkušený protihráč a možná ti, kteří hrají PG často, budou těžkým oříškem a já pro ně lehkým soustem. Je pravda, že PG mám rád, ale hraji spíš novější verze stejně jako veškeré hry s tématikou druhé světové války. Ale mým názorem je, že hrát snad mohou všichni i ne moc skušení hráči. Je pravda, poučil jsem se v jedné věci. Než budu proti někomu hrát, hodím si test té bitvy proti PC, ať vím co mě čeká.

Charakteristika protihráče:
Jediné, co si ale pamatuji, že i tento protihráč byl dost tvrdý oříšek a myslím, že bych asi prohrál. Ještě jednou se mu ale chci omluvit za nedohranou hru.
Spojenci - 666

Průběh a konec bitvy:
Bohužel bitva nebyla dohrána (v podstatě ani pořádně nezačala), takže stručně: Na severu se Němcům podařilo dobýt Bereznu celkem bez problémů, svá vojska jsem stáhl do města Konotop, kde jsem vytvořil obranu z dvou 7,6cm PLDkanonů a několika tanků krytých 152mm dělostřelectvem. Bohužel tento obraný systém nebyl v boji prověřen. Na východě probíhaly boje o Dněpr, kde Německá vojska měla značně navrch. V lesích ve středu mapy za soustavného bombardování Stukami byly poraženy moje tankové a pěchotní jednotky, zbyl jen 7,6cm PLD kanon, který pomohl rudým stíhačům sestřelit 2 letky Stuk (nepřítel je chránil pouze jednou letkou Bf 109). Na jihozápadě dobyla Německá vojska Černigov, ale opravdová obrana se koncentrovala až za řekou, také nebyla bojem prověřena. Boje kolem samotného Kyjeva probíhaly spíše v můj prospěch. Silná tanková vojska složená z KV-1 a KV-2 úspěšně obléhala Radomiši a přidružené letiště, pád města byl otázkou času, zatímco moje T-34 za podpory dělostřelectva a pěchoty tlačily nepřítele na východ od města. Nebezpečí hrozilo pouze ze severu, kde nepřítel shromažďoval vojska na útok do nejslabšího článku obrany města.

Hodnocení vlastního velení:
Netroufám si sebe hodnotit, když bitva nebyla dohrána.

Charakteristika protihráče:
Dle mého názoru je to nezkušený hráč, neboť se dopustil i za tak krátkou dobu několika chyb: nechal si zbytečně zničit 2xJu 87 nedostatečnou ochranou a operacemi nad flaky, celkově špatně nakládal s letectvem a těžkopádně koordinoval útok na Kyjev až byl donucen přejít do defenzívy.
Sevastopol - Jendelínek x OTK
dohráno 19.3.2003, vítězství Spojenců
Osa - Jendelínek

Průběh a konec bitvy:
Hned od začátku jsem se snažil o průlom, bouhužel můj útok ztroskotal poté, co se v soupeřových tazích, jak to bylo v Rusku, projevila jednak kvantita, ale i kvalita - přeci jen prostřelit 110mm pancíř 50mm dělem je docela problém... Bohužel už si nevzpomínám, jak se mi podařilo zlikvidovat svoje vlastní letectvo, ale předpokládám, že to byla nějaká obvyklá chyba, jak třeba nechat se vylákat na dostřel AA obrany! Bohužel z nedostatku času jsem byl nucen ukončit svoje půsebení v turnaji.

Hodnocení vlastního velení:
Moje již docela obvyklé problémy na souši nepřítel tvrdě potrestal! Ale jak se říká, člověk se nemá hnedka vzdávat.

Charakteristika protihráče:
Provedl několik dobrých tahů, které bych jako obránce udělal taky! Správně si uvědomil převahu mého letectva a jeho obrana pomocí tanků KV-2 ... gratuluji!
Spojenci - OTK

Průběh a konec bitvy:
Tuto bitvu jsem před tím hrál jen proti PC v kampani, kde počítač úporně bránil každý metr. Rozhodl jsem se tedy taky postavit pevnou obranu s řekou Almou jako poslední linií. Letecká bitva se za výchozích podmínek 3 Focke-Wulfy versus 3 Migy zdála být bez šance, tak jsem se rozhodl soustředit na těžké tanky. Soupeř zaútočil naplno už v prvním kole. Ve středu fronty zaútočil dvěma Stukami a dvěma Focke-Wulfy. Zničil mi ale jen jednu pěchotní divizi. V mém prvním tahu se mi povedlo Jendelínkovi hned jedno Fw zničit PV obranou a situace ve vzduchu začala vypadat nadějněji. Vytvořil jsem 6 obranných stanovišť po celé délce fronty a nakoupil 3 tanky KV-2. Na jihovýchodním okraji fronty, kde měl soupeř jen několik jednotek pěchoty, jsem hned za pomoci těžkého křižníku přešel do protiútoku. V druhém kole mě Jendelínek tvrdě bombardoval ve středu fronty, kde jsem stále pomalu ustupoval tak, aby nepřítel mohl co nejméně používat přistavené artilerie. Na východě byla situace opačná, útok na Komary byl rozdrcen a jednotky odtamtud začaly ničit Wehrmacht u Novyj Shuli. Prestiže jsem měl dost na posílení obrany dalšími dvěma KV-2. Pod ochranou PV obrany jsem bombardoval útočící tanky na středu fronty. Na západě u ztracené Liubymuky jsem se opevnil na pobřeží a artilerií a křižníkem jsem odrážel útočící Němce. Ve třetím bombardoval nepřítel východ fronty. Můj protiútok ale nezastavil, zničil jsem jednu Stuku a obsadil Verkhne Chogan. Ve středu fronty už soupeři taky začala docházet pára a nápor byl za pomoci KVček zastaven. Bylo už jasné, že se za Almu nebudu muset stáhnout. Ztráty hovořily jednoznačně v můj prospěch. V následujícím kole jsem zničil další Fw, čímž bylo jasné, že mé vítězství ve vzduchu je jen otázka času. V pátem kole pokračoval můj protiútok, na západě jsem vyhnal Němce z Liubymuky a obsadil Belbok. Z nepřátelské armády zbyla trocha pěchoty, téměř nechráněné artilerie a 4 bombardéry chráněné jen jedním poškozeným Fw. Dál už bitva nepokračovala, Jendelínek pak dlouho nehrál, až nakonec kapituloval.

Hodnocení vlastního velení:
Obranu jsem zvládl dobře, když mám v arzenálu dobré tanky, tak jde vše mnohem líp. Za postavení obrany na začátku bitvy a ústup z dosahu nepřátelských děl se ale musím pochválit. :)

Charakteristika protihráče:
Jendelínkův útok byl zcela neúčinný. Na zemi měl těžkou práci, ale to, že mi s takovou leteckou přesilou nezničil ani jedno letadlo, mi bude navždy záhadou.
Moskva 1942 - Pepr(SK) x Matlock
dohráno 4.7..2003, vítězství Spojenců
Osa - Pepr(SK)

Průběh a konec bitvy:
Na samém počátku jsem si rozdělil pomyslně své cíle a ambice takto: první cíl, rychle postupovat a hlavně rychle zdolat očekávanou obranu u Vjazmy. Druhým cílem bylo uskutečnit výsadek za Moskvou a tím otevřít druhou frontu a postupně tak rudé vyčerpat... Bitva začala dle očekávání,v prvních kolech jsem rychle získal Kirov a Karašov, ale nesnáze na sebe nedaly dloho čekat, již zmíněná Vjazma se stala trhlinou v mém plánování,očekával jsem tvrdolu obranu, ale ne tak velkou 5xPLO spousty 155mm děl, nespočítaně PTK 76mm, pěchoty a v neposlední řadě T-34 a samozřemně i Kávečka.výsledkem bylo že se mé plány krapet změnily, dostal jsem se do skluzu, ale rozhodl jsem se postupovat dál a Vjazmu obléhat a pomalu dobývat. V tu dobu jsem stál před městem Kaluga a Tula, podařilo se mi obsadit (výsadkem) město Teykovo (město za Moskvou). Po těchto vítěztvích přišly dny vyčerpání sil armády, docházely pohonné hmoty, munice, letectvo bylo poničeno (hlavně Stuky dostaly u Vjazmy pěkně), a proto bylo nevyhnutelné pozastavit postup a doplnit potřebné. 8 kol před koncem Vjazma padla, ale boje u ní zdaleka nekončily, několik 152mm v tranporterech se vydalo na západ s pomocí jednoho KV-I a 2xpěchoty, boje v této oblasti zuřily až do posledního kola bitvy. V posledních dnech bojů se zdála být situce natolik vyrovnaná, že vyhrát mohl kdokoliv, bojovalo se jen o Moskvu a Tulu, boje byly vyčeprávající, ale i přesto se zdálo, že vítězství je na krajíčku, ale na nakonec rudí ubránili v posledním tahu zbylou Moskvu a vyhráli.

Hodnocení vlastního velení:
Neřekl bych, že jsem udělal moc chyb, soupeř měl více štěstí a to co udělal u Vjazmy jsem prostě nečekal, na poslední dvě kola mě zastoupil gen. SK, kterému tímto děkuji, podařilo se mu statečně převzít mé síly, zreoganizovat je a bobýt Tulu, která byla bráněna podobně jako Vjazma.

Charakteristika protihráče:
Gen.Matlock byl od samého počátku odhodlaným soupeřem, obrana v jeho podání byla inspirující, pokoušel se i o diverze, ale ty dělal jen tam, kde se daly čekat, naštěstí. Nevím, co mu vyčíst a navíc vyhrál. Děkuji za hru.
Spojenci - Matlock

Průběh a konec bitvy:
?
Hodnocení vlastního velení:
?
Charakteristika protihráče:
?