Průběh a konec bitvy:
1. Pokusit se udržet leteckou základnu Habbanyiah před rebelující iráckou lůzou do příchodu posil, popřípadě ji po dobytí Bagdádu získat zpět 2. Obsadit Bagdád Střet započal mohutným náporem arabských jednotek přes řeku Eufrat na spojeneckou leteckou základnu Habbanyiah ležící západně od Bagdádu a za přispění kombinovaných německých, italských a arabských leteckých sil zde Viiichor snadno rozdrtil narychlo přivolané 3 oddíly jinak kvalitních britských průzkumáků Daimler a letiště obsadil. Zde bych vyzdvihl statečnost pilotů stíhaček Gladiator, že ač zaskočeni a nakonec udoláni nepřátelskou přesilou, neprodali svou kůži lacino. Chtě nechtě jsem zbylé pěší roty v dobrovodu PL kanónu začal stahovat na západ a unikat z dostřelu 3 děl, kterými nepřítel zajištoval oblast kolem základny, samozřejmě v součinnosti s ostaními složkami armády. V této části fronty se prakticky až dokonce nic moc zajímavého nedělo - soupeř se spokojil s dobytím základny a vytvořil zde kvalitní perimetr tak jak se patří (pěchota,PTK,dělostřelectva, průzkumáky) a to všechno hustě prošpikované flaky. Letectvo bylo na začátku organizováno do dvou skupin – 1. „Habbanyiah“ grupa sestávala z 3 letek obstarožních bombardérů typu „Mečoun“ a „Vildebeest“ a již zmiňovaných udatných Gladiátorů. Druhá letecká skupina byla o poznání silnější a nacházela se nad pouští jižně od letecké základny. Čítala 3 bombardovací perutě Blenheimů a Hurricanů mk.II, doprovod zajišťovala jediná letka Hurricanů mk.I + na vzdáleném JV letišti poblíž Basry též žhavil motory strategický bombardér „Velouš“. Letectvo tedy na první pohled vypadá dobře, ale ve skutečnosti to mělo velmi těžké, jelikož protivník měl všechny klíčové jednotky v obranných uskupeních proti tomuto nebezpečí důkladně zajištěny PL děly a ani iráčtí stíhači na klidu nepřidávali. RAF tak postupem času byla převelena k druhořadým úkolům a operovala v oblasti mezi Bagdádem a Basrou, aniž způsobila nepříteli nějaké výraznější ztráty. Zvláště poté, co se na scéně objevil zbrusu nový FW190 - proti tomuto ďáblovi v této fázi války nemají Spojenci co nasadit. O tom ale ještě bude řeč později. Zpět na zem: pozemní operace samozřejmě probíhaly po celém území Iráku, jejichž hlavní náplní byl co možná nejrychlejší a zároveň pokud možno zajištěný přesun pěchotních divizí a děl na místa vhodná k útoku na strategický Bagdád. Šlo jednak o vylodivší se expediční síly z perského zálivu (přítomny byly i pomocné indické pěší jednotky), tak i zkušené britské oddíly, postupující syrskou pouští směrem na sever pomoci posádce základny Habbanyiah, případně podpořit obléhání Bagdádu. No, moc rychle jim to skrz písečné duny v náklaďácích nešlo. Zato posilám ze "zálivu" se dařilo vcelku rychle a beze ztrát postupovat podél řek Tigris a Eufrat. Průzkum této cesty prováděla letadla vracející se na letiště u Basry jednak z důvodu nedostatku paliva/munice a za druhé unikající z doletu obávaného Focke-Wulfa, jehož přítomnost na letišti u Mosulu na severu potvrdil průzkum transportního eroplánu, vypraveného z Basry. První úspěch při svém postupu na Bagdád spojenci zaznamenali obsazením města An Najaf a likvidací průzkumného vozítka, skrývajícího se v bažinách poblíž Basry, na kteréžto akci se podílelo hlavně bombardovací letectvo a stalo se tak jednou z jejich mála akcí tohoto druhu. Jinak po většinu času dohlíželi na to, aby zranitelné jednotky v transportech (především baterie dělostřelectva) se dostali na místa určení, a to i za cenu vlastního seběobětování. Bohužel na straně arabských vzdušných sil bylo i "vypůjčené" bf 110, které svým výborným dohledem tato letecká krytí odhaloval a pak už se jen přihnal "Fokouš" s pár poskokama v zádech ... a tak bombardérů-obětníků postupně ubývalo. Nicméně v zázemí ještě čekalo na svou příležitost 2 nepoškozené perutě Blenheimů a peruť Hurricanů. Mezitím přibližně v polovině bitvy hlavní útočná eskadra pronikla k předměstí Bagdádu (město Al Hillah) a obsadila ho prakticky bez boje. Postupně se s ní spojili ještě jednotky dorazivší konečně z pouště a společně začali zaujímat postavení před Bagdádem. Nepříjemné bylo, že mezi nimi a obránci ještě tekla řeka Tigris na východě a Eufrat na jihu, takže frontální zteč by přinesla útočníkům pouze zbytečnou smrt. Dále bylo velením rozhodnuto přeměnit město Al Hilah na továrnu levných flaků, poněvadž vzdušná nadvláda Osy začínala být neúnosná a ztráty z leteckých útoků v tu dobu začínaly narůstat. A jak vypadalo vlastní dobývání Bagdádu ? Hlavním strůjcem úspěchu se měly stát 3 baterie 13-liberních houfnic, které měli usnadnit pěchotám dobití zákopů na předměstí a vytvořit zde předmostí pro konečný útok na samotné město. V tuto chvíli se ještě od hlavní skupiny oddělil prapor průzkumných vozidel Daimler a indické pěchoty v nákladácích s cílem provést diverze do vnitrozemí a obsazováním měst zajistit prestiž k nahrazování ztrát z obléhání. Akce byla úspěšná a bylo dokonce zabráno německé letištěna severu u Mosulu. Přibližně v tuto dobu byl zpečetěn osud RAF, kdy zbývající Blenheimy a Hurikány byly sestřeleny při snaze alespoň trochu podpořit váznoucí útok na Bagdád. Čas pro celou operaci se ale neúprosně krátil a protivník několikrát dokázal útočníky odehnat od města a pouze elitním jednotkám ženistů a Gurkhům se podařilo nakrátko proniknout do města. Niméně i oni nakonec neodolali zničujícím náletům početných bombardérů nepřítele. A pak nastal konec a bylo to dobře, protože houfnicím došla munice a vlastně už nebylo koho posílat do dalších útoků - GAME OVER!
Hodnocení vlastního velení:
Nerozhodné, chyběla zkušenost. Dlouho jsem na začátku hledal odpověd otázku, zda je vůbec možné udržet proti zkušenému soupeři, jakým Viiichor bez debat je, leteckou základnu Britů a nedokázal jsem se smířit s myšlenkou ji vydat bez boje a jednotky ušetřené nasadit efektivněji jinde. Takto jsem tam "for nothing" odevzdal celé 4!! jednotky cenných Daimlerů. To bylo trestuhodné, jelikož tím soupeři pěkně ztloustla peněženka a mohl si dovolit velice záhy nasadit do vzdušných soubojů FW190, které poté v této bitvě řeší všechny letecké problémy. Možná kdybych tam v počátku nasadil celé své letectvo a nebál se nějakých těch šrámů, tak by se to podařilo. Myslím, že použít RAF v této bitvě (i když je složení stíhačů a bombardérů velmi nevyvážené - 2:7!!) lze rozhodně efektivněji než jak jsem to provedl já. Tady určitě mám prostor pro zlepšování a tady bych hledal hlavní příčinu porážky mého učinkování v Iráku. Také jsem byl dlouho na vážkách, jak naložit s počátečním, velmi přísným přídělem prestiže (200 kreditů) - zvolil jsem dělo a to snad chybou nebylo, velmi se uplatnilo při obléhání Bagdádu. Vcelku spokojen jsem mohl být s taktickým provedením přesunu jednotek od Basry k Bagdádu, kdy i přes neustálou vzdušnou hrozbu jsem byl schopen dostat jednotky do pozic k útoku vesměs nepošramocené a včas. Vlastní provedení obléhání bylo také ucházejicí, ale proti nepřátelské vzdušné nadvládě se zkrátka hrozně těžko útočí :-)
Charakteristika protihráče:
Hned od prvních tahů dal Viiichor jasně najevo, kdo z nás má víc odehráno a po přepadení Habbanyiah tam vystavěl neprostupnou obranu, na kterou jsem až do konce nenašel recept. Tím si zároveň pohlídal přístupy k Bagdádu ze západu, takže i jeho obklíčení nemohlo být provedeno odpovídajícím způsobem. Pro mě bylo velice těžké nacházet skuliny v jeho velení a s trochou nadsázky jsem jásal nad pokořením každé jeho jednotky. Odvážil-li bych se něco mu vytknout, tak to, že ke konci mě nechal diverzema obsadit města ve vnitrozemí a získat prestiž. Mám ale pocit, že se jednalo z jeho strany o shovívavost, protože jinak by mému pozemnímu útoku došel dech mnohem dříve a provděpodobně bych byl vyhnán z Iráku komplet :-) Zkrátka Viiichor to zahrál výtečně a já mu děkuji za lekci velení, určitě si z této bitvy odnesu cenné zkušenosti do dalších klání.
