Průběh a konec bitvy:
Všechny moje plány zhruba vyšly. Poněvadž jsou klíčová města víceméně za sebou, nebylo třeba štěpit síly. Pobřeží se obsazovalo snadno vzhledem k námořní převaze. Hlavní skupina vojsk zamířila přes Jordán na Damašek a bez větších zastávek se probojovala až k Eufratu. Na Jordánsko jsem se samozřejmě vykašlal a nechal jsem tam opruzovat dohromady jen tři PzJagery a jeden PzIIIG tank. Byly obsazeny oázy v poušti a v nich nakoupeny nějaké Jagery. S podporou strategických bombardérů se povedlo poměrně záhy (11.tah) překročit Eufrat na jih od hlavního mostu. Díky tomu se celý jižní Irák otevřel dokořán a tím i velký zdroj prestiže. Zbytek už byla brnkačka, jenom jsem ještě trochu posílil expediční síly v Jordánsku, když si nepřítel uvědomil, že proti němu stojí úplní chudáci, a začal útočit. Nakonec se vše i tam v dobré obrátilo a Jordánsko bylo zcela vyčištěno v posledním (20.) tahu. Jakožto velkého milovníka vzdušných sil mě zarmoutila letecká bitva na začátku, v níž jsem přišel o všechny německé stíhačky a pár taktických bombardérů. Ztráty nepřítele se ale zhruba vyrovnaly mým.
Hodnocení vlastního velení:
Hrál jsem svoji hru, akorát si budu muset příště dávat větší pozor na záškodníky. Tentokrát jsem je všechny pochytal, ale ono se asi proti člověku vyplatí mít v každém klíčovém městě posádku.
Charakteristika protihráče:
Dopustil se (asi) chyby, když investoval (podle mého odhadu) snad 400 prestiže na zbytečné posilování jordánských posádek. Také idea opevnit Damašek nebyla dobrá - město leží v rovině a tanky ho objely - proč se nepokusil využívat přirozených překážek? Další chybou bylo vyslání celého letectva do útoku. Zkušené Spitfiry byly obklíčeny přesilou méně kvalitních strojů a pod ně jsem koupil dva flaky. Asi čtyři tahy jsem si z osmaosmdesátek střílel do měkkých stíhaček. Jinak hrál protivník dobře, využíval každého zaváhání a způsoboval nepříjemnosti.
