Průběh a konec bitvy:
Prvních 5-7 kol se odehrály tři samostatné bitvy. Na zemi jsem neměl žádnou šanci postavit se skvěle postaveným formacím Panterů na obou hlavních směrech, tedy Benedict a východně od řeky po pobřeží. Zde jsem chybně zvolil ústupovou variantu bez zdržování. Ve vzduchu to vypadalo přesně naopak. Cítil jsem se pevný v kramflecích, měl jsem k dispozici zkušené piloty, bylo jich hodně, doplnění a na kvalitních strojích. Postupoval jsem razantně (avšak nezkušeně) a tak jsem nechal soupeře zaútočit prvního. Výsledný letecký souboj (letadla padala k zemi po desítkách) vyzněl pro mne, soupeř však doplňoval He-162, ja nic. Kupoval jsem flaky. Následovalo co muselo, přešel jsem ve vzduchu do defenzivy. Musím ale podtknout, že se mi zdárně podařilo potopit a zahnat troufalý pokus podpořit bitevními loděmi útok na Port Tabacco. Na moři hrůza děs, po ztrátě obou ponorek, jsem zvolil s celým zbývajícím svazem vyčkávací metodu u Annapolisu. Po krátkém intermezu kolem 15 tahu byl celý svaz poslán ke dnu. Zvolil jsem taktiku bránit všechny přechody přez řeku Patuxent (bezpečně daleko od dosahu německých bitevních lodí) a zabránit tak soupeři ve vniknutí dále do vnitrozemí. Od jihu jsem se bránil seč dalo, dělal jsem školácké chyby a tak se časem taktický ústup změnil v útěk. Soupeř dobře kryl letadly tanky, následná konfrontace M26 a Pantera byla mým zklamáním. Chvíli jsem si připadal jako sovětský velitel co posílá vlnu za vlnou aby zastavil příval německých pásů.. marně. Alespoň se mi dařilo ještě držet přechody přez řeku. Soupeř však spěchal velice rychle podél pobřeží na sever. V podstatě jsem mu nic nepostavil do cesty a tak Annapolis padl příliš rychle. Smyčka se stahovala čím dál rychleji. Nikde jsem se nezmohl na vážnější odpor, drobil jsem síly, špatně využíval terénu. Letadel už mi moc nezbývalo, s He-162 předváděl doslova mistrovství ! Musím přiznat, že jsem nevyužil ani poslední šance a to připravit soustředěnou obranu samotného Washingtonu. Naprosto mne zaskočil násilný přechod řeky u Bowie a Laurel. Natolik jsem zazmatkoval, že jsem utekl z dobře opevněných pozic. Následný finální boj v samotném městě mi přinesl jistou chvilkovou naději, prohra posledním tahem je toho důkazem.
Hodnocení vlastního velení:
Byla to moje první hra proti živému soupeři, učil jsem se v každém jeho dalším tahu. Chybí mi hráčská vyzrálost (PG hraji púl roku). Scénář je hodně pro-spojenecký, myslím že jsem jako velitel zklamal.
Charakteristika protihráče:
Soupeřův nástup byl od samého začátku drtivý, na 90% věděl co má v plánu. Hrál strojově přesně, využíval terénu i techniky. Vystihl kde jsou mé slabiny a dovedně jich využíval. Blahopřeji k vítězsví v tak nesnadné bitvě!
