útoku, hrozil, že nebude-li jeho požadavek splněn, spáchá harakiri. Ušidžima však prohlásil, že takovéto rozhodnutí je věcí jeho nadřízených. Přes obrovské ztráty civilního obyvatelstva americké výzvy ke kapitulaci neustále opakované z ampliónů měly větší úspěch než podobné akce na Saipanu nebo Iwodžimě. Jen 19. června se vzdaly 4000 Okinawanů a dokonce i 800 Vojáků. Večer 21. června 1945 nechal Ušidžima vysílat poselství na rozloučenou, adresované Císařskému hlavnímu stanu. „Naše strategie, taktika i metody byly vyčerpány do krajnosti. Bojovali jsme statečně, ale mělo to malý efekt proti materiální převaze nepřítele," konstatoval generálporučík a dodal, že se loučí se světem „bez lítosti, strachu, hanby a závazků". 22. června, krátce po východu slunce, požádal Ušidžima Okinawana Higu, aby ho podle rituálních zvyklostí ostříhal. V poledne již Američané obsadili horní část jeskyně. Generálporučík otevřel plechovku s ananasovým kompotem, podělil se s každým, vojákem i civilistou, který byl nablízku. Pozdě odpoledne Ušidžima i Čó slavnostně poklekli. Stětí měl provést kapitán Sakaguči, nositel 5. stupně kendó, ale zranění ruky mu v tom zabránilo. Nakonec oba generály sťal seržant Kjúšú Fučida.