Olympic

PacPG: 1.11.1945 - 15.1.1946

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
19.6.2011
3.3.2013
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

-
-
Jedna ze bitev, které v PacG nejsou spustitelné jako bitvy ve standardním výběru scenarií, ale jsou zde vytvořeny pro nadšence.
Chyby: Kagošima není jezero, ale záliv. Severozápadní část mapy musela být pro neshodnost se skutečností opravena.

Původní mapa:

Historický popis:

Krycí název operace: Olympic
Operace OLYMPIC. Plánované, ale neuskutečněné vylodění amerických sil na první z japonských domácích ostrovů, ostrov Kjúšú.

Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
9. června 1944:Spojené království - uskutečňuje se první let čtyřmotorového bombardéru Avro Lincoln určeného k britskému bombardování Japonska.
4. února 1945:Sovětský svaz - začíná Jaltská konference. Churchill, Roosevelt a Stalin a jejich vysocí vojenští a političtí poradci se setkávají, aby diskutovali o poválečném uspořádání a válce s Japonskem. Jalta je nedávno osvobozené krymské letovisko.
5. února 1945:Sovětský svaz - probíhá Jaltská konference. Churchill, Roosevelt a Stalin a jejich vysocí vojenští a političtí poradci se setkávají, aby diskutovali o poválečném uspořádání a válce s Japonskem. Jalta je nedávno osvobozené krymské letovisko.
27. března 1944:Japonsko - americké letectvo zahajuje operaci Starvation (hladovění), zaminování japonských pobřežních vod. Bombardéry B-29 shazují na padácích první den operace 1 000 akustických a magnetických min. Japonská pobřežní plavba bude vzápětí paralyzována a do konce války se na těchto minách potopí více japonské lodní tonáže (celkem 1 250 000) než kolik jí za stejné období zničí všechny složky ozbrojených sil Spojenců dohromady.
25. května 1945:Washington - náčelníci štábů amerických ozbrojených sil stanovují datum 1. listopadu 1945 jako den invaze do Japonska -- Operace Olympic.
29. června 1945:Washington - prezident Truman schvaluje plán týkající se invaze do Japonska, vypracovaný spojenými náčelníky štábů. Tento plán vyžaduje účast 5 miliónů vojáků, většinou Američanů. Kjúšú má být napadeno 1. listopadu 13 divizemi (Operace Olympic) a Honšú má být napadeno 1. března 1946 23 divizemi (Operace Coronet), zahrnující jednotky americké 1. armády z Evropy. Britové mají na podporu této invaze nasadit peruť strategických bombardérů s velkým doletem.
1. července 1945:Nad Japonskem - 550 bombardérů typu B-29 Superpevnost (doposud nejvyšší nasazený počet těchto bombardérů) shazuje 4 000 tun zápalných bomb na námořní základnu Kure, Šimonoseki, Ube a Kumanoto na západě ostrova Kjúšú.
3. července 1945:Nad Japonskem - americké bombardéry B-29 napadají Himeji na ostrově Honšú, a města Takamacu, Tokušima a Kóči na ostrově Šikoku, na jih od ostrova Honšú.
6. července 1945:Nad Japonskem - 600 amerických bombardérů typu B-29 Superpevnost bombarduje na Honšú města Ósaka, Kófu, Čiba, Šimizu (u Tokia), Šimocu a Akaši. Je shozeno téměř 4 000 tun bomb.
7. července 1945:Japonské moře a Žluté moře - námořní hlídkové bombardéry amerického námořnictva typu Consolidated PB4Y-2 Privateer (upravené bombardéry B-24) poškozují nebo potápějí velký počet malých japonských plavidel.
12. července 1945:Nad Japonskem - intenzivně jsou bombardovány japonské domovské ostrovy Šikoku a Honšú.
14. července 1945:Japonsko - více než 1 000 letadel amerického námořnictva útočí na ostrov Hokkaidó a přístav města Kamaiši. Také americké bitevní lodě South Dakota, Indiana a Massachusetts a rovněž 2 těžké křižníky a 4 torpédoborce ostřelují závody na výrobu oceli v Kamaiši, při první námořní dělostřelecké palbě namířené na japonské domovské ostrovy.
21. července 1945:Spojené státy - vysílání amerického rozhlasu vyzývá Japonsko ke kapitulaci nebo bude čelit destrukci.
21. července 1945:Cušimský průliv - letadla amerického námořnictva napadají lodní dopravu.
22. července 1945:Japonsko - americký taktický svaz Task Force 92 ostřeluje ostrov Paramušir v Kurilském souostroví. Během noci z (22. na 23. července) proniká 9 amerických torpédoborců krytých bouřkou do Tokijského zálivu a útočí na japonský konvoj. Ostatní spojenecké taktické svazy jsou zásobovány v nejrozsáhlejší námořní zásobovací operaci války. Na japonském pobřeží Sachalinu se vyloďuje komando mužů z ponorky USS Barb a pod příkrovem noci umisťuje výbušniny na nedalekou železniční trať. Ještě během zpáteční plavby komanda k ponorce na náložích exploduje japonský vlak. Tato akce je za celý pacifický konflikt jedinou pozemní operací amerických sil na japonských domácích ostrovech.
22. července 1945:Tokio - japonská vláda oznamuje, že je přístupná k vyjednávání o míru, ale bez pohrůžek.
24. července 1945:Japonsko - britské a americké letadlové lodě zahajují pětidenní kapmaň leteckých útoků. K dispozici pro letecké operace proti cílům ve Vnitřním moři, včetně námořních základen v Kure a Kobe, je 15 amerických a 4 britské letadlové lodě. Zapojeno je 1 600 letadel. Navíc probíhá spojenecké námořní ostřelování během noci (24. - 25. července) namířené na města Kušimoto a Šionomisaki. Je odhadováno, že je potopeno více jak 100 japonských lodí, mezi nimi bitevní (hybridní letadlová) loď Hjúga a těžké křižníky Tone, Aoba a Iwate.
24. července 1945:Nad Japonskem - oblast měst Ósaka a Nagoja, druhé nejlidnatější centrum v Japonsku, je bombardována 600 bombardéry typu B-29 Superpevnost.
25. července 1945:Japonsko - americké křižníky Pasadena, Springfield, Wilkes-Barre a Astoria ostřelují japonské letecké základny v jižním Honšú. Mezitím již druhý den napadají letadla z americké 3. flotily námořní základnu v Kure a letiště ve městech Nagoja, Ósaka a Miho. Těmto úderům Japonci nekladou žádný znatelný odpor.
26. července 1945:Okupované Německo - na konferenci v Postupimi nedaleko Berlína je přijata tzv. Postupimská deklarace, která vyzývá Japonsko ke kapitulaci podle stanovených podmínek, jinak bude čelit naprostému zničení. Deklaraci podepisují americký prezident Harry Truman, britský premiér Winston Churchill a čínský vůdce Čankajšek. Sovětský svaz není signatářem deklarace, neboť se nenachází s Japonskem ve válečném stavu, je však vázán tajnými závěry Jaltské konference k napadení Japonska do tří měsíců od konce války v Evropě. V průběhu konference se Truman Stalinovi obecně zmiňuje o "mocné nové zbrani", ten však nejeví známky překvapení, je o americké jaderné zbrani informován svými agenty. Zároveň jsou po sečtení zámořských hlasů zveřejněny výsledky červnových voleb v Británii, které Winston Churchill drtivě prohrává a opouští tak konferenci i post ministerského předsedy Spojeného království. Jeho nástupcem se stává Clement Attlee.
26. července 1945:Mariany - těžký křižník USS Indianapolis dodává zásilku uranu 235, potřebného k sestavení první akceschopné atomové bomby, na americkou základnu na ostrově Tinian.
28. července 1945:Tokio - premiér Suzuki pořádá tiskovou konferenci, na které sděluje, že japonská vláda si Postupimské deklarace "nebude všímat". Ačkoli je možné, že tato formulace, kterou premiér Suzuki pronesl, byla myšlena ve smyslu "pro tuto chvíli bez komentáře", je zřejmé, že japonská vláda nezamýšlí přistoupit k okamžité a bezpodmínečné kapitulaci, jak v zásadě očekávají Spojenci ve svém prohlášení.
28. července 1945:Ostrovy Rjúkjú (japonsky Rjúkjú-šotó) nebo ostrovy Nansei (japonsky Nansei-šotó) - Japonci útočí na americké lodě kolem Okinawy, v reakci na spojenecké údery na Japonsko. Japonským sebevražedným letadlem je potopen americký torpédoborec Callaghan. Jde o poslední loď zničenou útokem kamikaze.
28. července 1945:Nad Japonskem - kolem 2 000 spojeneckých letadel bombarduje města Kure, Kóbe a cíle ve Vnitřním moři. V těchto leteckých úderech je potopena japonská letadlová loď Amagi, bitevní lodě Ise a Haruna, starý křižník Izumo, lehký křižník Ojodo a poškozeny letadlové lodě Kaijó a Kacuragi. Destrukce japonských válečných lodí v posledních dnech je považována za japonský Pearl Harbor. Bitevní loď Nagato v Jokosuce se stává jedinou těžkou válečnou lodí v japonském inventáři a slabé sovětské Tichooceánské loďstvo se zbavilo hrozby v Japonském moři.
30. července 1945:Tokio - nedostatek jídla vede vládu, aby vyzvala civilní populaci ke shromáždění 2,5 milionu bušlů (1 bušl = 35,23907017 litrů) žaludů, které budou využity jako potravina. Průměrný Japonec v této době přežívá na průměrné denní dávce kolem 1 680 kalorií, neboli na 78 procentech dávky, která je považována za minimální dávku nezbytnou k přežití.
31. července 1945:Washington - americký ministr války, Henry Stimson, posílá prezidentu Trumanovi memorandum ohledně toho, jak přimět Japonce ke kapitulaci. Samozřejmou součástí souboru opatření, která zahrnují konvenční bombardování, invazi a diplomacii, je použití atomových zbraní, které USA nyní vyrábějí.
31. července 1945:Japonsko - Japonci jsou Američany varováni, že jejich osm velkých měst bude srovnáno se zemí, pokud vláda odmítne kapitulaci.
2. srpna 1945:Německo (okupované) - končí Postupimská konference. Attlee, Truman a Stalin souhlasí s omezením růstu německého průmyslu a postoupení značné velikosti německého východního území SSSR a Polsku (na oplátku za území anektované Sovětským svazem). Spojenecké reparace budou placeny německými aktivy a těžcí váleční zločinci budou brzy vydáni soudu. Jak německé kartely, tak válečný průmysl budou rozbity. Usiluje se o přijetí kontroverzního návrhu amerického ministra financí (Henry Morgenthau Jr.), kdy Velká trojka přichází s tím, že by se německá ekonomika "měla zaměřit hlavně na zemědělství" a "vnitrostátní průmysl". Kromě toho Stalin potvrzuje, že se Sovětský svaz připojí do války proti Japonsku, kdy rovněž zmiňuje Japonskou snahu o to, aby se Sovětský svaz stal prostředníkem mírových jednání s Američany a Brity.
2. srpna 1945:Nad Japonskem - během noci (1. - 2. srpna), 820 americký bombardérů B-29 Superfortress shazuje rekordních celkových 6 632 tun bomb na pět japonských velkých měst
3. srpna 1945:Ostrov Guam - v americkém oficiálním prohlášení je oznámeno, že americké bombardéry B-29 shazujíc nad Japonskem miny tak nyní neprodyšně uzavřely všechny hlavní přístavy, nechávaje tak tuto zemi úplně zablokovanou. Ve zprávě americké 20. letecké armády se uvádí, že v důsledku zaminování všech přístavů v Japonsku a v Koreji se od března, kdy byla spuštěna tato operace, na minách potopila nebo poškodila plavidla o celkovém odhadovaném výtlaku v řádu stovek tisíc tun.
4. srpna 1945:Nad Japonskem - americké letectvo shazuje letáky varující před nálety na 12 dalších velkých měst.
4. srpna 1945:Washington - oblast spadající pod velení generála MacArthura je rozšířena a zahrnuje ostrovy Rjúkjú (neboli Nansei), jižně od ostrova Kjúšú.
5. srpna 1945:Mariany - ostrov Tinian, v noci z 5. na 6. srpna kolem 02.10 hodin vzlétá k Japonsku sedm amerických letadel. Jedno z nich je speciálně upravený bombardér B-29 Superfortress --mající přezdívku Enola Gay-- s atomovou bombu "Little Boy" na palubě a směruje k Hirošimě.
5. srpna 1945:Nad Japonskem - letadla z americké 5. a 7. armády se základnou na Okinawě útočí na město Tarumizu na jihu. Na tomto náletu se podílí kolem 325 letadel. Na dalších 12 japonských velkých měst jsou z bombardérů B-29 shozeny letáky, varující před přicházejícími nálety. Během noci americké bombardéry provádí nálety na města Imabari, Ube, Majobaši, Sága, Nišinomija a Mikage, naplňují tak varování obsažená ve shozených letácích.
6. srpna 1945:Nad Japonskem - kolem 09.30 hodin je shozena první atomová bomba (přezdívaná "Litlle Boy"), na město Hirošima ze speciálně upraveného bombardéru B-29 (americké 12. armády konkrétně z uskupení
7. srpna 1945:Japonsko - japonský rozhlas odsuzuje atomové bombardování Hirošimy a kritizuje Spojené státy, první zemi, která použila tuto novou zbraň, jako "ničitele lidstva a co se týče sociální spravedlnosti jako veřejného nepřítele číslo jedna". Mezitím probíhá první let proudového bombardéru Nakadžima J9N Kikka (česky
7. srpna 1945:Nad Japonskem - více než 200 bombardérů B-29 provádí nálet na města Jahata, Tokio, Kukujama.
7. srpna 1945:Filipíny - ostrov Luzon, v rámci příprav na nadcházející invazi do Japonska se setkávají důstojníci hlavního štábu americké 1. armády.
8. srpna 1945:Moskva - Sovětský svaz vyhlašuje od půlnoci (9. srpna) válku Japonsku, odvolávaje se na to, že Japonsko nedokázalo pozitivně reagovat na Postupimskou deklaraci. Komisař Molotov konstatuje, že SSSR vyhlásilo válku, protože Japonsko je jedinou velkou mocností bránící míru. Poukazuje na to, že bylo v zájmu Sovětského svazu zkrátit dobu války a přinést světu mír a proto Sovětský svaz souhlasil se spojeneckým požadavkem vzneseným na Postupimské konferenci, aby se Sovětský svaz zapojil do války proti Japonsku. Mimoto Molotov konstatuje, že byli Sověti požádáni, aby dělali Japoncům prostředníka, ale tento návrh ztratil všechna opodstatnění, když Japonci odmítli podstoupit bezpodmínečnou kapitulaci.
8. srpna 1945:Tokio - Japonská válečná rada souhlasí, pozdě v noci, že by měla přijmout Postupimskou deklaraci, pokud bude zachována monarchie. Některé námitky z armády jsou zamítnuty samotným císařem.
8. srpna 1945:Washington - prezident Truman v rozhlasovém projevu hrozí Japonsku destrukcí atomovými bombami. Během dne Truman rovněž podepisuje Chartu Spojených národů, čímž se USA stává první zemí, která ratifikuje svůj původní podpis.
9. srpna 1945:Nad Japonskem - druhá atomová bomba (přezdívaná "Fat Man") je shozena, díky oblačnosti nad primárním cílem, městem Kukura, na přístav Nagasaki ze speciálně upraveného bombardéru B-29 pojmenovaném "Bock´s Car" a pilotovaném majorem Charlesem Sweeneyem. Jde o bombu s jednotkou plutoniového štěpení podobné té, která byla testována v Alamagordo, v Novém Mexiku. Bomba váží kolem 4,5 tuny a její exploze odpovídá výbuchu kolem 20 000 tun TNT. Při tomto útoku dohromady nakonec umírá kolem 40 000 Japonců a 60 000 je jich zraněno.
9. srpna 1945:Tokio - japonský premiér Suzuki konstatuje, že vstup SSSR do války "činí pokračování ve válce nemožným". K půlnoci svolává císař Hirohito Nejvyšší radu a pokouší se přimět armádní čelní představitele, aby přijali navrhovanou kapitulaci. Kolem 03.00 hodin toto setkání končí, aniž by bylo cokoli rozhodnuto, krom toho, že zaznívaly opatrné návrhy na možnost vyjednávat mír prostřednictvím Švédska a Švýcarska.
10. srpna 1945:Tokio - vláda Japonska oznamuje, že Spojencům zaslala zprávu kde přijímá podmínky Postupimské deklarace a kde uvádí, že "nepřichází v úvahu jakýkoliv požadavek, který by ohrožoval privilegia císaře jako svrchovaného panovníka".
11. srpna 1945:Washington - americký ministr zahraničí, James Byrnes, reaguje na japonskou nabídku kapitulace s tím, že odmítá jakýkoli kompromis co se týče požadavku na bezpodmínečnou kapitulaci. Poznamenává, že spojenecká představa bezpodmínečné kapitulace je taková, že císař bude "podléhat" nejvyššímu velení spojeneckých sil a forma příští vlády bude odrazem "vůle japonského lidu".
11. srpna 1945:Manila - generál MacArthur prohlašuje, že použití atomové bomby bylo zbytečné, jelikož by Japonci stejně kapitulovali.
12. srpna 1945:Nad Japonskem - bombardéry B-29 Superfortress pokračují v útocích na své cíle.
13. srpna 1945:Washington - japonské kapitulační dokumenty odsouhlasené prezidentem Trumanem jsou zaslány generálovi MacArthurovi.
13. srpna 1945:Japonsko - v domácích vodách sestřeluje posádka japonské ponorky I-504 americký bombardér B-25 Mitchell. Jedná se o bizarní událost, neboť posledního sestřelu spojeneckého letounu plavidlem Osy celé druhé světové války dosahuje italská obsluha, která na tomto plavidle slouží v řadách již třetího poraženého námořnictva. Jedná se totiž původně o italskou ponorku Torelli, kterou po kapitulaci Itálie zařadila i s částí posádky do svého stavu Kriegsmarine a následně ji po kapitulaci Německa předala Japoncům.
13. srpna 1945:Nad Japonskem - kolem 1 600 amerických letadel přelétá nad Tokiem a dalšími japonskými velkými městy a shazují milióny letáků vysvětlující situaci, které bylo dosaženo jednáními o kapitulaci, a poměry v Japonsku. Většina japonských "jestřábů" (příznivců agresivní válečné politiky) stále odmítá uznat porážku. Japonský podporučík Saburo Sakai, jednooký stíhač, stíhací eso (s 64 vítězstvími) sestřeluje během noci (13. - 14. srpna) nedaleko Tokia bombardér B-29.
13. srpna 1945:Japonsko - tokijský rozhlas oznamuje, že Japonsko bude kapitulovat.
14. srpna 1945:Tokio - vláda se setkává s císařem Hirohitem. Císař prohlašuje, že válka by měla být ukončena. Nahrává rozhlasové poselství japonskému lidu, kde hovoří o tom, že japonský lid musí "strpět nestrpitelné". Během noci, počínaje v době kolem 23. hodiny, se skupina armádních důstojníků velící více jak 1 000 vojáků pokouší ukrást tuto nahrávku a zabránit tak jejímu odvysílání, to se jim však nepodaří, protože jsou přemoženi ochranou císařského paláce. Vůdce tohoto puče, který zabil velitele císařské gardy, páchá po tomto neúspěchu sebevraždu. Japonské rozhodnutí kapitulovat je sděleno Spojencům.
14. srpna 1945:Nad Japonskem - v posledním náletu války, během noci ze 14. na 15. srpna, provádějí americké bombardéry B-29 Superfortress úder na města Kumagaja a Isezaki severozápadně od Tokia a ropnou rafinerii Akita-Aradi. Osobní velení poslednímu strategickému náletu proti Japonsku je svěřeno generálovi Franku A. Armstrongovi, který velel strategickým vzdušným silám v Evropě a osobně vedl první americký strategický nálet z Anglie v srpnu 1942. Jeho osobou bude inspirována hlavní postava v románu a filmu Twelve O´Clock High (Přímo nad hlavou), kde ji ztvárí herec Gegory Peck.
15. srpna 1945:Nad Japonskem - americký taktický svaz Task Force 38 zahajuje masivní vzdušné údery na Tokijskou oblast, střetávajíc se s velkým počtem japonských stíhaček, ale tato letadla jsou po oznámení obdržení kapitulace odvolána. Mezitím viceadmirál Ugaki, velící operacím kamikaze, vede poslední misi, ale 7 střemhlavých bombardérů je u Tokia sestřeleno dříve, než se jim podaří dosáhnout Okinawy.
15. srpna 1945:Japonsko - nahraná zpráva císaře Hirohita je japonskému lidu odvysílána v rozhlase. Mnoho z nich zpočátku není schopno přijmout, co se stalo. Striktní japonská vládní kontrola zabránila civilistům, aby byli seznámeni s plným rozsahem bezmocnosti japonské situace. Tento den je označován jako "VJ Day", Den vítězství nad Japonskem.
16. srpna 1945:Tokio - císař vydává v 16.00 hodin (místního času) císařský dekret nařizující všem japonským jednotkám zastavit palbu. Vláda podává demisi. Generál princ Higashikuni se stává novým premiérem Japonska a sestavuje nový kabinet. Nařizuje Císařské armádě, aby se řídila výzvou císaře a složila své zbraně.
2. září 1945:Tokio - Japonci podepisují kapitulaci v Tokijském zálivu na bitevní lodi USS Missourri. Japonskou delegaci vede japonský ministr zahraničí Šigemicu. MacArthur přijímá kapitulaci jménem všech spojenců. Admirál Nimitz podepisuje za Spojené státy a admirál Fraser za Británii. Aktu se zúčastňuje řada představitelů dalších spojeneckých národů. Přítomni jsou také generálové Percival a Wainwright, kteří byli japonskými zajatci od svých kapitulací na Singapuru a Corregidoru a kteří vzápětí letí na Filipíny k přijetí kapitulace generála Jamašity vzdávajícího se téhož dne s 50.000 zbylými muži.

Literární zdroje:
Hubáček, Miloš: Válka končí v Pacifiku II: Dobývání Okinawy,   Paseka, 2000, Praha, Litomyšl
Dvořák, Pavel: Grumman F8F Bearcat,  HPM č. 10 a 11/1998
Pejčoch, Ivo: Japonská samohybná děla Ho-ni a Ho-ro,  HPM č. 10/2007
Pejčoch, Ivo: Ko-Hyoteki japonské miniponorky,  HPM č. 12/2005
Pejčoch, Ivo: M18 Hellcat,  HPM č. 7 a 8/2001

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
Porážka nebo malé vítězství vedou přímo do finální bitvy, operace Coronet - obrana mateřských ostrovů. Záleží na přechozím vývoje kampaně, zda se bude jednat o bitvu Coronet nebo Coronet (Z). Velké vítězství buď ukončuje kampaň nebo do bitvy Coronet, opět záleží na přechozím vývoje kampaně.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 44 x 48 hexů
16 kol, 5 dní/kolo
Verze: PacPG 1, Startující strana: Osa, Kampaň: Japonská kampaň, Pořadí v kampani: 23.
Státy Osy:    Japonsko
Státy Spojenců:    USA
Neutrální státy:    -
Osa:    brání
Spojenci:    útočí
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Region podnebí:    Oblast beze srážek
Charakter počasí v regionu:    Zpravidla poušť nebo oblast, kde v době bitvy nedošlo k žádným srážkám.
Herní časová náročnost bitvy:    38.64 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Osy:
113 jednotek, z toho 38 jádrových a 75 posil
14 jednotek je leteckých, 2 námořních a 97 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Osa - Spojenci


1/2 - 5/20
Počet jednotek Spojenců:
101 jednotek
24 jednotek je leteckých, 17 námořních a 60 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 17 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Osa / Spojenci


1416 + 158 / 200 + 0
Počet slotů Osy:
158 slotů, z toho 38 jádrových slotů a 120 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 45 jednotek
   (0 jádrových + 45 posil)
Počet slotů Spojenců:
104 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 3 jednotky
Jednotky transportů:
Osa - letecké:    Ki-54 Hickory
Spojenci - letecké:    C-47 Dakota
Osa - námořní:    Transport
Spojenci - námořní:    AF Transport

Podmínky vítězství:

Rozhodující strategické body:      -

Velké vítězství:      dobytí všech klíčových bodů / zničení všech nepřátelských jednotek
Malé vítězství:      udržet kterýkoliv strategický bod

Dotace za Velké vítězství:      200
Dotace za Malé vítězství:      100

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Osy:

Giyugun (Domobrana) (Japonsko)
Kyoka Hohei 1943 (Pěchota 1943 HW) (Japonsko)
Hohei 1943 (Pěchota 1943) (Japonsko)
Konoe Shidan (Císařská Garda) (Japonsko)
Senpaku Kohei (Námořní Specialisté) (Japonsko)
Type 3 Chi-Nu (Japonsko)
Type 1 Chi-He (Japonsko)
Type 1 Ho-Ni 1 (Japonsko)
Type 1 47mm (Japonsko)
Type 1 Ho-Ni 2 (Japonsko)
Type 38 120mm (Japonsko)
Type 91 105mm (Japonsko)
Type 98 20mm (Japonsko)
Type 88 75mm (Japonsko)
Type 14 105mm (Japonsko)
10´´ pobřežní baterie (Japonsko)
8´´ pobřežní baterie (Japonsko)
5´´ pobřežní baterie (Japonsko)
Bunker (Japonsko)
Strong Point (Japonsko)
Pill Box (Japonsko)
A6M2 Zero (Reisen) (Japonsko)
A7M2 Sam (Reppú) (Japonsko)
N1K2 George (Šiden) (Japonsko)
Ki-61 Tony (Hien) (Japonsko)
Ki-44 Tojo (Šóki) (Japonsko)
A6M3 Hamp (Reisen) (Japonsko)
B6N Jill (Tenzan) (Japonsko)
D3A Val (Japonsko)
Ponorka (Japonsko)
Type 1 Ho-Ha (Japonsko)
Isuzu Type 94 6-Wheeled Truck (Japonsko)
Jednotky Spojenců:

Námořní pěchota 43 (USA)
Plamenometčíci (USA)
US Rangers 43 (USA)
Výsadkáři 43 (USA)
Pěchota 43 HW (USA)
Pěchota 43 (USA)
Ženisté (USA)
M26 Pershing (USA)
M4A3E8 Sherman (Easy Eight) (USA)
M24 Chaffee (USA)
M4A2 Sherman (USA)
M4A1 Sherman (USA)
Sherman POA (USA)
M5 Stuart (USA)
M18 Hellcat (USA)
US M12 Gun Motor Carriage (USA)
US 155mm Gun (USA)
US 105mm Gun (USA)
US M7 Howitzer Motor Carriage Priest (USA)
US M19 Duster (USA)
US 90mm AD (USA)
P-80 Shooting Star (USA)
P-61 Black Widow (USA)
P-51H Mustang (USA)
P-51D Mustang (USA)
F4U Corsair (USA)
P-47D Thunderbolt (USA)
F6F Hellcat (USA)
SB2C Helldiver (USA)
B-25H Mitchell (USA)
Douglas A-26 Invader (USA)
Ponorka (USA)
Torpédoborec (USA)
Bitevní loď třídy Maryland (USA)
Bitevní loď třídy Iowa (USA)
Těžký křižník (USA)
Bitevní loď (USA)
Těžká letadlová loď (USA)
US M2 Halftruck (USA)
US GM Truck (USA)
AF Transport (USA)

Turnajová utkání této bitvy:

tato bitva nebyla v turnaji doposud hrána

Časově kryjící se bitvy:

Singapur 45 (PacAGPG 2), Olympic (PacPG 1), Coronet (PacPG 1), Coronet (Z) (PacPG 1), Coronet (US, R) (PacPG 1)

Seznam použitých názvů:

Amakusakami-shima
Amakusashimo-shima
Amakuské moře
Byu
Čiran
Hitojoši
Hyuga
Hyugské moře
Iodžima
Jacuširo
Zobrazit celý seznam...
Amakusakami-shima
Amakusashimo-shima
Amakusa-nada
Byu
Chiran
Hitoyoshi
Hyuga
Hyuga-nada
Iojima
Yatsushiro

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy: