Bitva v datech: |
1. července 1942: |
Vnitřní Mongolsko (území v Číně pod kontrolou Japonců) - na letišti Pao-tchou úspěšně přistává po náročném a odvážném letu dálkový italský letoun Savoia-Marchetti SM.75 GA, který předchozího dne odpoledne startoval z Němci drženého ukrajinského Záporoží a navzdory všem obtížím přeletěl přes evropské a asijské území nepřátelského SSSR. Později doletí do Tokia a vrátí se následně zpět do Itálie. Nesporný a ojedinělý úspěch v dopravním spojení mocností Osy bude v Itálii náležitě propagandisticky využit navzdory přání Japonců let utajit, neboť Japonsko udržuje vůči SSSR přísnou neutralitu. |
2. července 1944: |
Nad Mandžuskem - japonský experimentální dálkový letoun Tačikawa Ki-77 podniká rekordní 16.500 km dlouhý nonstop let na trojúhelníkové trase, kterou absolvuje celkem devatenáctkrát. Přestože akce nijak přímo nepřispívá k válečnému úsilí, je využita propagandisticky. |
4. února 1945: |
Sovětský svaz - začíná Jaltská konference. Churchill, Roosevelt a Stalin a jejich vysocí vojenští a političtí poradci se setkávají, aby diskutovali o poválečném uspořádání a válce s Japonskem. Jalta je nedávno osvobozené krymské letovisko. |
11. února 1945: |
Sovětský Svaz - končí Jaltská konference. Churchill, Roosevelt a Stalin a jejich vysocí vojenští a političtí poradci se setkali, aby diskutovali o poválečném uspořádání a válce s Japonskem. Je odsouhlaseno, že se SSSR připojí do války proti Japonsku během tří měsíců od ukončení války v Evropě. Na oplátku bude Sovětskému Svazu uznán nárok na japonskou část ostrova Sachalin a Kurilské ostrovy. Stejně tak jsou stanoveny poválečné hranice Polska a rozdělení Německa do okupačních zón. Sověti dávají vágní příslib ohledně "svobodných" a "demokratických" voleb v zemích Východní Evropy osvobozených SSSR. Navíc probíhá jednání ohledně Organizace spojených národů a dochází k dohodě na uspořádání přípravného setkání k založení této organizace, v dubnu, v San Franciscu. Jalta je nedávno osvobozené krymské letovisko. Sovětská delegace opouští Krym přes Kerčský průliv po původně Němci budovaném Kerčském železničním mostě, který bude o týden později zničen ledem hnaným větrem z Azovského moře a oba břehy znovu spojí až Krymský most v roce 2018. |
5. dubna 1945: |
Sovětský svaz - vláda SSSR oznamuje vypovězení Sovětsko-japonského paktu o neútočení pro jeho údajné soustavné porušování japonskou stranou. |
26. července 1945: |
Okupované Německo - na konferenci v Postupimi nedaleko Berlína je přijata tzv. Postupimská deklarace, která vyzývá Japonsko ke kapitulaci podle stanovených podmínek, jinak bude čelit naprostému zničení. Deklaraci podepisují americký prezident Harry Truman, britský premiér Winston Churchill a čínský vůdce Čankajšek. Sovětský svaz není signatářem deklarace, neboť se nenachází s Japonskem ve válečném stavu, je však vázán tajnými závěry Jaltské konference k napadení Japonska do tří měsíců od konce války v Evropě. V průběhu konference se Truman Stalinovi obecně zmiňuje o "mocné nové zbrani", ten však nejeví známky překvapení, je o americké jaderné zbrani informován svými agenty. Zároveň jsou po sečtení zámořských hlasů zveřejněny výsledky červnových voleb v Británii, které Winston Churchill drtivě prohrává a opouští tak konferenci i post ministerského předsedy Spojeného království. Jeho nástupcem se stává Clement Attlee. |
28. července 1945: |
Nad Japonskem - kolem 2 000 spojeneckých letadel bombarduje města Kure, Kóbe a cíle ve Vnitřním moři. V těchto leteckých úderech je potopena japonská letadlová loď Amagi, bitevní lodě Ise a Haruna, starý křižník Izumo, lehký křižník Ojodo a poškozeny letadlové lodě Kaijó a Kacuragi. Destrukce japonských válečných lodí v posledních dnech je považována za japonský Pearl Harbor. Jedinou těžkou válečnou lodí v inventáři japonského loďstva zůstává bitevní loď Nagato. Slabá sovětská Tichooceánská flotila se díky tomu bez vlastního přičinění zbavuje silného protivníka v Japonském moři a může být bez obav z těžkých ztrát nasazena v nadcházejících sovětských válečných operacích proti Japonsku. |
2. srpna 1945: |
Německo (okupované) - končí Postupimská konference. Attlee, Truman a Stalin souhlasí s omezením růstu německého průmyslu a postoupení značné velikosti německého východního území SSSR a Polsku (na oplátku za území anektované Sovětským svazem). Spojenecké reparace budou placeny německými aktivy a těžcí váleční zločinci budou brzy vydáni soudu. Jak německé kartely, tak válečný průmysl budou rozbity. Usiluje se o přijetí kontroverzního návrhu amerického ministra financí (Henry Morgenthau Jr.), kdy Velká trojka přichází s tím, že by se německá ekonomika "měla zaměřit hlavně na zemědělství" a "vnitrostátní průmysl". Kromě toho Stalin potvrzuje, že se Sovětský svaz připojí do války proti Japonsku, kdy rovněž zmiňuje Japonskou snahu o to, aby se Sovětský svaz stal prostředníkem mírových jednání s Američany a Brity. |
8. srpna 1945: |
Moskva - Sovětský svaz vyhlašuje od půlnoci (9. srpna) válku Japonsku, odvolávaje se na to, že Japonsko nedokázalo pozitivně reagovat na Postupimskou deklaraci. Komisař Molotov konstatuje, že SSSR vyhlásilo válku, protože Japonsko je jedinou velkou mocností bránící míru. Poukazuje na to, že bylo v zájmu Sovětského svazu zkrátit dobu války a přinést světu mír, a proto Sovětský svaz souhlasil se spojeneckým požadavkem vzneseným na Postupimské konferenci, aby se Sovětský svaz zapojil do války proti Japonsku. Mimoto Molotov konstatuje, že byli Sověti požádáni, aby dělali Japoncům prostředníka, ale tento návrh ztratil všechna opodstatnění, když Japonci odmítli podstoupit bezpodmínečnou kapitulaci. |
9. srpna 1945: |
Čína - na severu sovětské jednotky zahajují 10 minut po půlnoci ofenzívu proti japonské armádě okupující Mandžusko, s loutkovým státem Mandžukuo (česky také Mančukuo). Sověti pro tuto operaci shromáždili 1 500 000 vojáků ve třech armádních skupinách: 1. Dálněvýchodní front, 2. Dálněvýchodní front a Zabajkalský front. Tyto armádní skupiny jsou vybaveny 3 900 letadly, 5 500 tanky a 26 000 děly. O 1 000 000 mužů tak převyšují počtem špatně vybavenou japonskou Kuantungskou armádu (Jamada), která má nedostatek obrněnců, dělostřelectva a letectva. Japonská obrana je rychle přemožena. Mezitím jsou shozeni čínští parašutisté na železniční trať Kanton-Hankou. |
9. srpna 1945: |
Tokio - japonský premiér Suzuki konstatuje, že vstup SSSR do války "činí pokračování ve válce nemožným". K půlnoci svolává císař Hirohito Nejvyšší radu a pokouší se přimět armádní čelní představitele, aby přijali navrhovanou kapitulaci. Kolem 03:00 toto setkání končí, aniž by bylo cokoli rozhodnuto, krom toho, že zaznívaly opatrné návrhy na možnost vyjednávat mír prostřednictvím Švédska a Švýcarska. |
10. srpna 1945: |
Mongolsko - Ulánbátar, mongolská vláda vyhlašuje Japonsku válku, více než 24 hodin poté, co mongolská vojska po boku Sovětů překročila hranice Japonci okupované Číny. |
10. srpna 1945: |
Čína - od vyhlášení války Japonsku postoupila Rudá armáda 192 km do nitra státu Mandžukuo (česky také Mančukuo). |
12. srpna 1945: |
Čína - sovětský 1. Dálněvýchodní (nebo i Dálnovýchodní) front pokračuje v ofenzivních operacích i v obtížném horském a lesnatém terénu. Dobyta jsou města Mučang a Kunčung. |
12. srpna 1945: |
Korea - Rudá armáda postupující z oblasti kolem Vladivostoku proniká ze severu na Korejský poloostrov. Vyloďující se části sovětské Tichomořské floty obsazují na severu přístavy Juki a Rašin. |
14. srpna 1945: |
Čína - sovětské jednotky rozdrtily japonskou Kuantungskou armádu a pronikají od 160 do 400 kilometrů do nitra Mandžuska, kde obsazují řadu měst. |
15. srpna 1945: |
Moskva - nacionalistická vláda Číny a SSSR podepisují dohodu o přátelství. Mandžusko, které Japonci nazývali Mandžukuo (česky také Mančukuo), bude navráceno pod čínskou správu během tří měsíců od ukončení ozbrojených střetů. Tato dohoda vylučuje čínské komunisty a je vnímána jako taktické vítězství nacionalistů nad jejich komunistickým rivalem. Na oplátku za znovunabytí Mandžuska uznává čínská vláda sovětskou svrchovanost nad přístavním městem Port Arthur, které se má stát společnou námořní základnou a svobodným přístavem Dairen. |
16. srpna 1945: |
Čína - sovětský velitel, maršál Vasilevskij, vyzývá japonskou Kuantungskou armádu v Mandžusku, aby k 20. srpnu kapitulovala. Z japonského hlavního štábu nepřichází žádná odpověď, ale od 19:00 se mnoho japonských jednotek začíná vzdávat. |
17. srpna 1945: |
Čína - v Mandžusku boje pokračují, ale Sovětské vrchní velitelství oznamuje, že japonské jednotky se na několika místech začínají vzdávat. |
18. srpna 1945: |
Čína - Rudou armádou je obsazena většina území Mandžuska. Obsadila město Charbin a přibližuje se na dosah městu Mukden a Čchang-čchun. V postupu z oblasti u Vladivostoku proniká do severní Koreje. Japonské jednotky pokračují v odporu navzdory císařskému nařízení kapitulovat. |
19. srpna 1945: |
Čína - Čankajšek zakazuje japonským jednotkám, aby se vzdávaly rudým čínským jednotkám a požaduje od komunistických jednotek, aby nepostupovaly. Komunistické jednotky tento požadavek ignorují. Mezitím v Mandžusku sovětský 2. dálnovýchodní (dálněvýchodní) front obsazuje městskou prefekturu Cicikar v Mandžuské nížině. Obrněnci Zabajkalského frontu postupují směrem k tomuto městu ze západu, provádějící tak obchvat ohnisek japonského odporu. Sovětské jednotky se spojují s čínskými komunistickými jednotkami. |
19. srpna 1945: |
Mandžusko - v obavách, že by přeběhlý sovětský vysoký důstojník NKVD Genrich Ljuškov mohl v případě zajetí posupující Rudou armádou předat Sovětům japonská vojenská tajemství, nechává japonská zpravodajská služba agenta zavraždit. |
20. srpna 1945: |
Čína - na severu se střetávají komunistické a nacionalistické jednotky. V Mandžusku obsazuje Rudá armáda Mukden a Charbin. Americký tým dobrovolníků zachraňuje nemalý počet vysoce postavených důstojníků, spojeneckých válečných zajatců, výsadkem ze vzduchu nad Mukdenem v Mandžusku krátce před tím, než dorazí sovětské jednotky. Mezi těmito válečnými zajatci je generálporučík Jonathan Wainwright, který velel poslednímu odporu na ostrově Corregidor na Filipínách v roce 1942, generálporučík Arthur Percival, velitel posádky Singapuru při její kapitulaci v roce 1942, a generální guvernér Holandské východní Indie, Alidius Warmoldus Lambertus Tjarda van Starkenborgh Stachouwer. |
21. srpna 1945: |
Čína - sovětské jednotky mají obsazené téměř celé Mandžusko. Jednotky japonské Kuantungské armády se vzdávají rychlostí 100 000 vojáků za den. Rudá armáda nadále postupuje a obsazuje území. |
22. srpna 1945: |
Mandžusko - v Charbinu kapituluje Rudé armádě japonská Kuantungská armáda. Nicméně někde boje ještě pokračují, protože japonský hlavní štáb není schopen zkontaktovat všechny divize ve zmatku ustupující před Rudou armádou. V neutuchajícím postupu Rudá armáda doráží k městu Port Arthur (dnešní Lü-šun-kchou) a městu Dairen (dnešní Ta-lien). Jednotky Rudé armády rovněž zajímají 39 let starého Pchu I, formální hlavu japonského loutkového státu Mandžukuo (česky také Mančukuo). Jako čínský císař vládl pod jménem Süan-tchung (Xuantong). |
23. srpna 1945: |
Čína - sovětské jednotky obsazují Port Arthur. Tento přístav byl obsazen Japonskem z držení Ruska v roce 1905. |
28. srpna 1945: |
Japonsko - sovětské jednotky okupují celou jižní polovinu ostrova Sachalin. |
|
Literární zdroje: |
| Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války, Ottovo nakladatelství, 2006, Praha |
| Pchu-i, Henri: Byl jsem posledním císařem čínským, Panorama, 1990, Praha |
| Novotný, Josef: Causa Dohihara, Laser, 1994, Plzeň |
. | Skřivan, Aleš: Japonská válka 1931 - 1945, Libri, 1997, Praha |
| Novotný, Josef: Kantó Gun: Historie kuangtungské armády , Fontána, 2003, Olomouc |
| Pejčoch, I., Spurný S.: Obrněná technika 3, Ares, 1999, Praha |
. | Pejčoch, I., Spurný S.: Obrněná technika 4, Ares, 2002, Praha |
| Glantz, David M.: Srpnová bouře, Naše vojsko, 2006, Praha |
Tesárek, Bohuslav: Japonské tankové síly do roku 1945, HPM č. 5 a 6/1997 Novotný, Josef, JUDr.: Japonské tanky do roku 1945, HPM č. 2 a 3/1993 Pejčoch, Ivo: Japonský střední tank Typ 89 Chi-Ro, HPM č. 9/2006 Spurný, Svatopluk: Lehký tank T-26, HPM č. 12/1997 + 1 a 2/1998 Pejčoch, Ivo: Lehký tank Typ 95 Ha-Go, HPM č. 1/1994
|