Filipíny 1945

9.1.1945 - 3.3.1945

PacPG: 17.1.1945 - 4.3.1945

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
17.11.2008
24.2.2013
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

-
-
Bitva obsahuje výřez mapy hlavního filipínského ostrova Luzon. Mapa původní bity z PacG je na první pohled dobrá. Ovšem na ten druhý je zvláště při porovnání pobřeží s atlasem již jasně vidět, že i tentokrát jde o velmi odfláknuté dílo. Proto byla kompletně předělána.

Původní mapa:

Historický popis:

Krycí název operace: Mike One
Luzon, hlavní ostrov Filipínského souostroví, byl pro Japonce důležitější než celý zbytek Filipín. Udržení Luzonu by jim umožnilo zachovat si kontrolu nad námořními cestami spojujícími Japonsko s obsazenými územími v Malajsku a v Indonésii. (Miloš Hubáček - Boj o Filipíny, Panorama 1990)

Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
14. října 1943:Filipíny - José P. Laurel, bývalý soudce Nejvyššího soudu Filipín, skládá inaugurační přísahu jako prezident nominálně nezávislé Filipínské druhé republiky, loutkového státu pod záštitou Japonska. Prvním aktem republiky je podpis spojenectví s Japonskem.
30. dubna 1944:Filipíny - do Manily doráží mexická 201. stíhací peruť (Escuadrón Aéreo de Pelea 201) vycvičená ve Spojených státech a vyzbrojená letouny P-47D. Na Luzonu bude působit po boku Američanů až do konce války.
26. července 1944:Honolulu - Roosevelt se setkává s MacArthurem a Nimitzem, aby jednali o strategii Pacifické oblasti. MacArthur argumenty vybízí k útoku na Filipíny. Nimitz a štáb námořnictva navrhuje obejít Filipíny a jako příští hlavní cíl doporučuje ostrov Formosa (Tchaj-wan).
1. srpna 1944:USA - v exilu ve státě New York umírá na nemoc filipínský prezident Manuel L. Quezon. Nahrazuje ho dosavadní viceprezident Sergio Osmeña.
21. září 1944:Filipíny - americká Task Force 38 podniká letecké údery na japonské cíle na Luzonu, zejména Manilu a Manilskou zátoku (Manila Bay).
22. září 1944:Filipíny - americká Task Force 38 provádí vzdušné údery na japonské cíle na Luzonu, zejména Manilu a Manilskou zátoku (Manila Bay). Zapojeno je 12 amerických letadlových lodí.
11. října 1944:Filipíny - dvě uskupení americké Task Force 38 (admirál Mitscher), pod jednotlivým velením admirálů Caina a Davisona, uskutečňují letecké údery na japonská letiště v severní části Luzonu. Zbytek TF38 doplňuje palivo.
14. října 1944:Filipíny - americká Task Group 38.4 podniká letecké údery na letiště Aparri (Aparri Airfield) na Luzonu.
15. října 1944:Filipíny - americká Task Group 38.4 podniká na Luzonu letecké údery na cíle severně od Manily.
16. října 1944:Filipíny - letadla americké 13. a 5. letecké armády se základnami na ostrovech Biak, Sansapor a Morotai útočí na cíle na Mindanau. Americká Task Group 77.4 (admirál TF Sprague) s 18 eskortujícími loděmi zahajuje letecké údery na Leyte, Cebu a Mindanao.
27. října 1944:Filipíny - na pevnině, ostrov Leyte, americká 7. divize (součást amerického 24. sboru) obsazuje letiště Buri. Mezitím se letiště Tacloban stává provozuschopným a americká 9. stíhací peruť vzlétá k první misi amerických stíhaček ze základny na Filipínách od roku 1942. Na moři, skupina 3 letadlových lodí pod velením admirála Shermana útočí na japonské loďstvo u Luzonu a potápí torpédoborce Fudžinami a Širanuhi, které jdou ke dnu oba s celými svými posádkami. Probíhají rovněž letecké údery na Luzon. Bitevní loď USS California je poškozena.
28. října 1944:Filipíny - Leyte, útočící americký 24. sbor zaznamenává u Dagami jen pomalý postup a má těžké ztráty. Na severu, americká 1. jízdní divize (součást amerického 10. sboru) naráží na tuhý odpor u Carigara a odpor přetrvává. Na moři, skupiny letadlových lodí, pod velením admirála Davisona a admirála Bogana, podnikají letecké údery.
5. listopadu 1944:Filipíny - tři skupiny americké Task Force 38 (admirál McCain) útočí na japonské cíle na Luzonu a v přilehlých vodách. Americké ztráty činí 25 letadel a letadlová loď USS Lexington je vážně poškozena útokem kamikaze. Japonské ztráty jsou odhadovány na přibližně 400 letadel, potopen je těžký křižník Nači letadly USS Lexington a další křižník je vážně poškozen a nucen najet na břeh.
13. listopadu 1944:Filipíny - letadla amerického Task Force 38 (McCain) útočí na loďstvo a pozemní cíle na Luzonu. Americká letadla hlásí potopení japonského křižníku (Kiso) a 4 torpédoborců.
19. listopadu 1944:Filipíny - americká Task Force 38 pokračuje v leteckých úderech na cíle na Luzonu a lodě v zátoce Manila. Hlášeny jsou ztráty japonského 1 křižníku a 3 dalších plavidel.
31. prosince 1944:Filipíny - Leyte, různé japonské protiútoky na severozápadě jsou americkými silami odraženy. Do této doby mají Japonci v bojích na Leyte ztráty kolem 70 000, většinou jde o zabití. Americké ztráty činí 15 000 zabitých nebo zraněných. Americká 6. armáda se stahuje z ostrova v přípravě invaze na Luzon, americká 8. armáda ji střídá.
4. ledna 1945:Filipíny - americké bombardéry B-24 Liberator útočí na Clark Field v Manile na Luzonu a hlásí zničení 20 japonských letadel. Loďstvo nedaleko Luzonu je rovněž napadeno. Je hlášeno potopení nebo vážné poškození 35 japonských plavidel.
9. ledna 1945:Filipíny - jednotky americké 6. armády (generál Krueger) zahajují vylodění na Luzonu v zálivu Lingayen (Operace Mike 1), za námořní podpory pod velením admirála Kinkaida. Americký 1. sbor (generál Swift) doráží na břeh z lodí Task Force 78, u San Fabianu. Útočící jednotky pocházejí z americké 43. a 6. pěší divize. Americký 14. sbor (generál Griswold) je vysazen z lodí Task Force 79 u vesnice Lingayen. Útočící jednotky jsou z americké 37. a 40. divize. Japonským velitelem na severu Luzonu je generál Jamašita. Navíc ke 150 000 vojákům pod jeho přímým velením na severu ostrova má Jamašita rovněž k dispozici japonské jednotky o síle 110 000 mužů v oblasti kolem Manily a na jihu. Nejbližší japonské jednotky jsou z 23. divize. Jamašita během tohoto dne vylodění nenapadá. Nicméně pokračují japonské nálety, během kterých jsou zasaženy bitevní loď Mississippi a dva křižníky. V nočním útoku člunů s výbušninami je poškozeno několik vyloďovacích plavidel a transportů.
9. ledna 1945:Formosa (Tchaj-wan) a Okinawa - v součinnosti s bombardéry B-29 Superpevnost amerického letectva, vzlétajícími ze základen v Číně, letouny z letadlových lodí Task Force 38 útočí na cíle na Okinawě a Formose (Tchaj-wanu). Cílem je poskytnutí krytí vylodění na Luzonu. Je potopen jeden japonský torpédoborec s dalšími sedmi loděmi. V přístavu Takao na Formose je při náletu na transportní loď Enoura Maru zabito 400 spojeneckých zajatců, kteří 15.12.1944 přežili potopení Oryoku Maru na Filipínách. A to včetně několika Čechů.
10. ledna 1945:Filipíny - americké síly se nadále vyloďují na Luzonu. Jejich předmostí je nyní několik kilometrů široké a hluboké.
11. ledna 1945:Filipíny - Luzon, americká 25. divize a obrněná skupina se vyloďuje v obci Lingayen, aby posílily americké předmostí. Na pevnině začínají první vážné boje. Probíhá více útoků kamikaze na americké lodě. Mnoho menších plavidel je poškozeno.
13. ledna 1945:Filipíny - eskortní letadlová loď Salamaua je vážně poškozena útokem kamikaze. Tyto útoky jsou nyní nicméně vzácné, protože většina letadel kamikaze byla zničena a zbývající část stažena. Na souši je americké předmostí plynule rozšiřováno. Město Damortis je obsazeno.
15. ledna 1945:Filipíny - Luzon, americký 14. sbor nadále postupuje na jih ze svého předmostí a překračuje řeku Agno. Americký 1. sbor útočí na sever a na východ, ale selhává v dosažení svého cíle - města Rosario.
19. ledna 1945:Filipíny - Luzon, americké útoky se nyní soustřeďují na jih předmostí se záměrem udeřit na Manilu. Dobyta je obec Carmen.
21. ledna 1945:Filipíny - Luzon, americká 40. divize obsazuje Tarlac a proniká na jih ke Clark Field.
22. ledna 1945:Filipíny - Luzon, americký 1. sbor je zapojen v intenzivních bojích u měst Carmen a Rosario.
23. ledna 1945:Filipíny - jednotky amerického 14. sboru nepřestávají útočit směrem na jih a obsazují město Bamban a jsou na dosah letiště Clark Field.
25. ledna 1945:Filipíny - americká 37. divize, amerického 14. sboru (Griswold), obsazuje značnou část letiště Clark Field.
27. ledna 1945:Filipíny - americká 32. pěší divize se vyloďuje v zálivu Lingayen, aby zde posílila americké jednotky.
29. ledna 1945:Filipíny - Luzon, americký 11. sbor (generál Hall) se vyloďuje v San Antoniu na severu zálivu Subic, aby se připojil k americké ofenzívě. V první den vylodění přistává na břehu kolem 30 000 mužů. Jejich cílem je postoupit přes zúženou část poloostrova Bataan a zbavit ho japonského odporu.
30. ledna 1945:Filipíny, Luzon - jednotky amerických Rangers, Alamo Scouts a filipínských partyzánů provádí jednu z největších a nejúspěšnějších záchranných operací historie. Tajnou infiltrací japonských linií a přesunem do japonského týlu se jim daří rychlým přepadem osvobodit 522 zajatců a civilistů v zajateckém táboře Cabanatuan a následně je bezpečně dopravit k americkým pozicím. Jedná se převážně o přeživší nechvalně proslulého bataanského pochodu smrti a panovala oprávněná obava, že při přiblížení amerických bojových jednotek by byli všichni vězni popraveni. Na ostrově Grande v zálivu Subic se vyloďuje americký prapor s úkolem ho obsadit. Na severu, americký 11. sbor začíná rychle postupovat do vnitrozemí a obsazuje na Luzonu město Olangapo.
31. ledna 1945:Filipíny - Luzon, dva pluky 11. výsadkové divize generála Swinga jsou vysazeny z moře u města Nasugbu jihozápadně od Manily. Admirál Fechteler velí námořní podpoře jednoho křižníku a osmi torpédoborců. Výsadku je kladen jen malý odpor. Severně od Manily, americký postup stále úspěšně pokračuje. Jednotky amerického 14. sboru ve sbíhavém útoku téměř doráží k městu Calumpit.
1. února 1945:Filipíny - americký postup je na všech frontách brzděn zuřivým japonským odporem. Americký 1. sbor je zapojen v intenzivních bojích u měst Rosario a San Jose, zatímco americký 11. sbor má obtíže postoupit přes zúženou část poloostrova Bataan.
3. února 1945:Filipíny - Luzon, dosud nenasazený pluk americké 11. výsadkové divize je shozen v oblasti hřebene Tagaytay, aby pomohl v postupu ostatním plukům. Pokračují rovněž boje v oblasti na sever od Manily.
4. února 1945:Filipíny - Luzon, v postupu dosahují jednotky americké 1. jezdecké divize předměstí Manily ze severu, zatímco se jednotky 11. výsadkové divize přibližují z jihu. Jamašita nařídil svým jednotkám nebránit toto město, navzdory tomu se ale 20 000 japonských vojáků pod velením místních velitelů z řad námořnictva ve městě připravuje na boj do posledního muže. Později bude poválečným tribunálem Jamašita odsouzen k smrti za válečné zločiny spáchané jednotkami námořnictva při obraně Manily, přestože byly pod jeho velením pouze formálně a reálně nad nimi neměl kontrolu.
5. února 1945:Jihočínské moře - u pobřeží Indočíny je minou poškozena japonská hybridní letadlová loď Ise.
5. února 1945:Filipíny - americké jednotky utahují smyčku kolem Manily. Americký 11. sbor dokončuje svůj útok přes poloostrov Bataan.
8. února 1945:Filipíny - americká 1. jezdecká divize je zapojena v intenzivních bojích na předměstí Manily. V tomto městě rovněž bojuje americká 37. divize.
9. února 1945:Filipíny - spolu s boji v Manile probíhá rovněž útok americké 11. výsadkové divize jihovýchodně od tohoto města, u letišť Nichols Filed a Nielsen Field.
10. února 1945:Severní Filipíny - nad ostrovem Batan (v souostroví Batanes na půl cesty mezi Luzonem a Tchaj-wanem, nikoliv poloostrov Bataan), po náletu na japonské letiště americké stíhací eso Louis Crudes spatří ve svém P-51 Mustang transportní Dakotu s americkými výsostnými znaky klesající k přistání na letišti. Když pilot Dakoty nereaguje na varování, odhodlá se ho poslat k zemi s tím, že se buď jedná o kořistní nepřátelský letoun nebo americký, který nesmí nechat na nepřátelském letišti přistát. Po nouzovém přistání na vodě se zjevně americké posádce daří dostat do záchranného člunu, kde je následně zachrání Catalina. Posléze vycházíe najevo, že pilot Dakoty ztratil orientaci a docházelo mu palivo. Mezi cestujícími byla náhodou zdravotní sestra, se kterou "vítězný" pilot před pár dny navázal novou známost. Louis Crudes se tak stal jediným americkým stíhacím letcem, který za svou kariéru kromě sestřelu německého, italského a japonského letounu (takoví byli pouze tři piloti) setřelil i letoun americký. Ale i toto eso se nakonec nechalo chytit - se Svetlanou Valerií se nakonec oženil.
12. února 1945:Filipíny - americký 11. sbor uzavírá hrdlo poloostrova Bataan a postupuje směrem na jih, aby zbavil tento poloostrov japonských nepřátel.
13. února 1945:Filipíny - americké námořnictvo zahajuje operace v Manilské zátoce, kde čistí oblast od min a ostřeluje cíle na pevnině. Bombardován je ostrov Corregidor. V pozemních bojích obsazuje americká 11. výsadková divize provincii Cavite a dokončuje obsazení letiště Nichols Field.
15. února 1945:Filipíny - pluk amerického 11. sboru se vyloďuje na jižním cípu provincie Bataan na Luzonu, aby pomohl zbývající části tohoto sboru, v jeho operacích. Boje v Manile pokračují.
16. února 1945:Filipíny - dva americké prapory, jeden vysazen z moře a druhý shozen ze vzduchu, se ocitají v Manilské zátoce na ostrově Corregidor. Útočící vojáci jsou vysazeni úspěšně, ale střetávají se s intenzivním japonským odporem, obklopeni ostrovními podzemními chodbami a dělostřeleckými palebnými stanovišti. Americké jednotky jsou rychle posíleny. Od té doby, co začala bitva na ostrově Luzon, bylo na ostrov Corregidor shozeno kolem 3 200 tun bomb.
19. února 1945:Filipíny - probíhají americká vylodění na severozápadních ostrovech Samar a Capul. S japonským odporem se nesetkávají.
20. února 1945:Filipíny - Američané se vyloďují na ostrově Biri, kde narážejí na japonský odpor.
21. února 1945:Filipíny - americký 11. sbor dokončuje obsazení oblasti Bataan na Luzonu. Pokračují boje na ostrově Corregidor, stejně tak bitva o Manilu.
23. února 1945:Filipíny - americké síly útočí na Manilu, kdy po novém bombardování obnovují svoji ofenzívu. Japonský odpor je nyní více soustředěn do staré části města obehnané hradbami (Intramuros), ale boje jsou zde zuřivé. Překvapivým kombinovaným obojživelným a vzdušně-výsadkovým útokem amerických jednotek společně s filipínskými partyzány je z japonského zajateckého tábora Los Baños zachráněno 2 147 spojeneckých civilních a válečných zajatců. Z Japonci kontrolované oblasti jsou evakuováni přes jezero Laguna de Bay na obojživelných vozidlech LVT-4 a mezi osvobozenými je i Frank Buckles, účastník první světové války, který se dožije 110 let a zemře v roce 2011 jako poslední žijící americký veterán z Velké války.
24. února 1945:Filipíny - Luzon, americké jednotky eliminují zoufalý japonský odpor v Intramurosu -- ve staré, hradbami obehnané čtvrti Manily.
26. února 1945:Filipíny - boje na Corregidoru končí. Americké jednotky na tomto malém ostrově nacházejí více než 5000 mrtvých Japonců, další jsou uvězněni v zavalených tunelech. Zajato je 19 osob. Americké ztráty jsou odhadovány na 1000 vojáků.
28. února 1945:Filipíny - probíhá vylodění 8000 mužů 41. pěší divize ve městě Puerto Princesa na ostrově Palawan. Admirál Fechteler vede palebnou skupinu křižníků a torpédoborců a podpora přichází rovněž od letadel se základnami na pevnině. Vylodění kladou Japonci malý odpor.
1. března 1945:Filipíny - japonský odpor v Manile je omezen na několik bloků v administrativní části města. Blízko oblasti vylodění v zálivu Lingayen, obnovuje své úsilí americký 1. sbor ve směru na město Baguio a na sever podél pobřeží.
3. března 1945:Filipíny - po měsíc dlouhé bitvě přichází konec japonského odporu v Manile. Většina z 20 000 japonských obránců byla zabita a město je zdevastováno. Vojáci divize Americal se vyloďují na ostrovech Ticao a Burias na západ od úžiny San Bernadino.
7. března 1945:Filipíny - jednotky amerického 1. sboru bojují jižně od města San Fernando. Na jih od Manily bojuje u zálivu Balayan a města Batangas americký 14. sbor s obrannými liniemi japonských sil, tvořenými jižní luzonskou armádní skupinou Šimbu.
10. března 1945:Filipíny - většina americké 41. pěší divize je vyloděna na jihozápadě ostrova Mindanao u města Zamboanga. Generál Doe velí vojákům a admirál Barbey námořní podpoře. Na Luzonu pokračují boje na jih od jezera Laguna de Bay, kde se americké jednotky vytrvale pokoušejí o průlom na východ. Na ostrově Palawan končí organizovaný japonský odpor.
11. března 1945:Filipíny - zintenzivňují se boje v oblasti Batangas jižně od Manily a směrem na sever k městu Baguio.
23. března 1945:Filipíny - Luzon, americký 1. sbor obsazuje za pomoci filipínských partyzánů město San Fernando.
1. dubna 1945:Filipíny - americký 158. pluk (generál MacNider) se vyloďuje v Legaspi na jihovýchodě Luzonu a toto město obsazuje, včetně přilehlého letiště. Po velmi tvrdých bojích s japonskými jednotkami skupiny Šimbu (generál Jokojama), zahajují v jiných částech Luzonu americké síly postup směrem k jihovýchodu Manily. Jednotky japonské 14. armády (generál Jamašita), na severu tohoto ostrova, se také střetávají s americkými a filipínskými silami.
3. dubna 1945:Filipíny - část americké 40. divize se vyloďuje na ostrově Masbate, aby pomohla filipínským partyzánům, kteří mají část ostrova několik dní pod kontrolou.
9. dubna 1945:Filipíny - souostroví Sulu, americký 163. pěší pluk americké 41. divize se vyloďuje na ostrově Jolo. Japonci zde není kladen žádný odpor. Na Calamianských ostrovech se jiné jednotky americké 41. divize vyloďují na ostrově Busuanga.
10. dubna 1945:Filipíny - Luzon, 14. sbor postupuje až k zálivu Lamon a je dobyto pobřežní město Mauban.
13. dubna 1945:Filipíny - Manilská zátoka, americký výsadek se vyloďuje na stropě ostrovní pevnosti Fort Drum (El Fraile), známé jako „betonová bitevní loď“. Přes ventilační otvory přečerpá do útrob pevnosti 19 000 litrů zápalné směsi benzínu a oleje a umisťuje nálože. Po odplutí výsadku dochází v pevnosti k sérii explozí a následnému požáru trvajícím pět dní. Po několika dnech je při inspekci pevnosti je nalezeno 69 těl obránců.
14. dubna 1945:Filipíny - americký 14. sbor pokračuje ve svém postupu směrem na poloostrov Bicol v jihozápadní části Luzonu. Obsazeno je město Calauag. Na severu Luzonu pokračuje americký 1. sbor v útocích nedaleko města Baguio, ale nedaří se mu dosáhnout významnějšího postupu.
16. dubna 1945:Filipíny - americké jednotky se vyloďují na ostrově Carabao (Fort Frank) a nalézají jej opuštěný. Tímto vyloděním je dokončeno obsazování ostrovů v Manilské zátoce.
19. dubna 1945:Filipíny - v postupu jednotek amerického 1. sboru je na severozápadním pobřeží Luzonu obsazeno město Vigan.
21. dubna 1945:Filipíny - pokračují intenzivní boje nedaleko města Baguio, kde v útocích nedaleko řeky Irisan dobývá území americká 37. divize a kde v útocích na západ od tohoto města postupuje 33. divize.
23. dubna 1945:Filipíny - jednotky americké 37. divize doráží na předměstí Baguia.
2. května 1945:Filipíny - americký 14. sbor postupující směrem na západ na poloostrově Bicol na ostrově Luzon se spojuje u města Naga s jednotkami, které se přesouvaly na východ z oblasti města Legaspi. V této části ostrova jsou tak japonské síly rozprášeny.
6. května 1945:Filipíny - Luzon, jednotky americké 25. divize, součásti amerického 1. sboru, obsazují náhorní plošinu Kembu. Mindanao, americké 24. a 31. divize poráží Japonce v pozicích severně od města Davao, kde je soustředěna japonská 35. armáda (generál Morozumi).
13. května 1945:Filipíny - ostrov Luzon, jednotky amerického 1. sboru dokončují obsazení průsmyku Balete a zajišťují tak cestu do údolí Kagajan. Americká 43. divize, součást amerického 11. sboru, se dostává na dohled přehrady Ipoh.
5. června 1945:Filipíny - ostrov Luzon, americká 37. divize (americký 1. sbor) obsazuje Aritao a postupuje na sever od tohoto města.
6. června 1945:Filipíny - americké jednotky postupují údolím Cajagan na ostrově Luzon a stejně tak na ostrově Mindanao, aniž by se setkaly s výraznějším odporem.
7. června 1945:Filipíny - na ostrově Luzon americký 1. sbor obsazuje Bambang a přesouvá se severovýchodně směrem k údolí Cagajan. Další jednotky se přesouvají po pobřeží ze severozápadu na sever ostrova.
8. června 1945:Filipíny - ostrov Luzon, hlídky americké 37. divize doráží k řece Magat. Americký 145. pěší pluk (americká 37. divize) obsazuje město Solano a postupuje až k městu Bagabag, směrem k údolí Cagajan.
23. června 1945:Filipíny - američtí parašutisté jsou shozeni u Aparri na severním pobřeží ostrova Luzon u ústí řeky Cagajan bez incidentu. Spojují se s velkou skupinou filipínských partyzánů. Takto kombinovaný sbor postupuje směrem na jih, aby se zkontaktoval s americkou 37. divizí.
26. června 1945:Filipíny - ostrov Luzon, američtí parašutisté dopadnuvší nedaleko Aparri se spojují s americkou 37. divizí. Divizní štáb nyní přebírá velení nad tímto parašutistickým praporem a nad taktickým sborem o velikosti pluku vyslaným na sever dříve. V této oblasti rovněž operují filipínští partyzáni.
4. července 1945:Manila - generál MacArthur oznamuje úplné osvobození Filipín.
11. července 1945:Filipíny - ostrov Luzon, americké jednotky shazují tisíce napalmových bomb na japonské kapsy v pohoří Sierra Madre a v oblasti Kiangan.
12. července 1945:Filipíny - ostrov Luzon, Američané shazují na japonská ohniska odporu napalm.
25. července 1945:Spojené státy - v kinech má premiéru válečný film Back to Bataan, pojednávající o bojích na filipínském ostrově Luzon v roce 1942 a následném osvobození zajatců z tábora Cabanatuan v roce 1945. V hlavních rolích John Wayene a Anthony Quinn.
7. srpna 1945:Filipíny - ostrov Luzon, v rámci příprav na nadcházející invazi do Japonska se setkávají důstojníci hlavního štábu americké 1. armády.
11. srpna 1945:Manila - generál MacArthur prohlašuje, že použití atomové bomby bylo zbytečné, jelikož by Japonci stejně kapitulovali.
17. srpna 1945:Tokio - v hotelu Nara vydává filipínský prezident José P. Laurel exekutivní prohlášení, kterým vyhlašuje oficiální zrušení svého režimu. Navzdory tomu, že byl prezidentem Japonci kontrolovaného loutkového okupačního státního útvaru (byl i jako hlava státu účastníkem Velké východoasijské konference), bude historií spíš než jako kolaborant hodnocen jako obratný právník a politik, který v nastalé situaci lavíroval a dělal, co se dělat dalo. Ostatně jeho kariéra na nejvyšších postech Filipín bude po válce pokračovat.
18. srpna 1945:Filipíny - mise britského admirála lorda Louise Mountbattena a maršála Čankajška doráží do Manily na jednání s japonskými emisary ohledně kapitulace.
19. srpna 1945:Filipíny - japonští vládní představitelé dorážejí do Manily, aby dovedli do konce kapitulaci zbývajících japonských jednotek, obdrželi instrukce plánů týkajících se obsazení Japonska a podepsali kapitulační dokumenty. Mezitím generál MacArthur nařizuje zastavení všech vyloďovacích operací.
23. srpna 1945:Filipíny - generál MacArthur nařizuje propuštění kolem 5 000 Filipínců internovaných kvůli zajištění bezpečnosti.
25. srpna 1945:Filipíny - generál Jamašita informuje velitele americké 32. divize, že nařídil všem japonským jednotkám na Filipínách složit zbraně.
31. srpna 1945:Filipíny - zbývající japonské jednotky oficiálně kapitulují.
1. září 1945:Filipíny - generál MacArthur ukončuje vojenskou správu, která byla v zemi od amerického vylodění na Leyete, důvodem je znovuzřízení filipínské vlády, která funguje normálně. Kontrola všech oblastí byla vrácena do správy filipínského státu.
2. září 1945:Tokio - Japonci podepisují kapitulaci v Tokijském zálivu na bitevní lodi USS Missourri. Japonskou delegaci vede japonský ministr zahraničí Šigemicu. MacArthur přijímá kapitulaci jménem všech spojenců. Admirál Nimitz podepisuje za Spojené státy a admirál Fraser za Británii. Aktu se zúčastňuje řada představitelů dalších spojeneckých národů. Přítomni jsou také generálové Percival a Wainwright, kteří byli japonskými zajatci od svých kapitulací na Singapuru a Corregidoru a kteří vzápětí letí na Filipíny k přijetí kapitulace generála Jamašity vzdávajícího se téhož dne s 50.000 zbylými muži.
23. února 1946:Filipíny - v Manile je vykonán rozsudek smrti nad "Malajským tygrem", generálem Jamašitou. Generál byl po svém oslnivém vítězství v Malajsii odstaven intrikami svých žárlivých kolegů na nevýznamný post v Mandžusku v Číně, na konci války však byl pověřen beznadějnou obranou Filipínských ostrovů. Podařilo se mu do konce války udržet část ostrova Luzon, ale po kapitulaci byl zrazen podruhé, když mu byla spojeneckým vojenským tribunálem přiřknuta odpovědnost za válečné zločiny spáchané v bitvě o Manilu běsnícími japonskými jednotkami, které ovšem jednaly v rozporu s jeho rozkazy a nad kterými neměl reálnou kontrolu. Jeden z nejschopnějších polních velitelů druhé světové války tak potupně umírá oběšením jako oběť msty ze strany svých méně taletovaných nepřátel.

Literární zdroje:
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
Hubáček, Miloš: Boj o Filipíny,   Paseka, 2005, Praha, Litomyšl
Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA,   Laser - books, 1997, Plzeň
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
Hata, Izawa, Sh, Ikuhiro, Yasuho, Christopher: Jednotky stíhacích letadel japonské armády a jejich esa 1931-1945,   DOBROVSKÝ s.r.o., 2007, Praha
Lamont-Brown, Raymond: Kamikaze,   Pavel Dobrovský - BETA, 2004, Praha
.Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč
Rottman, Gordon L.: Speciální jednotky USA v Pacifiku za druhé světové války,   Computer press, 2007, Brno
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře,   Naše vojsko, 1999, Praha
Pátek, Zdeněk: Brazilské a mexické Thunderbolty ve 2. světové válce,  HPM č. 11/1995
Vlach, Martin: Fort Drum 1. částfronta.cz, 2012
Vlach, Martin: Fort Drum 2. částfronta.cz, 2013
Pejčoch, Ivo: Japonská samohybná děla Ho-ni a Ho-ro,  HPM č. 10/2007
Novák, Zdeněk: Japonské eskortní torpédoborce třídy Matsu,  HPM č. 8/1995
Tesárek, Bohuslav: Japonské tankové síly do roku 1945,  HPM č. 5 a 6/1997
Pejčoch, Ivo: Lehký tank Typ 95 Ha-Go,  HPM č. 1/1994
Pejčoch, Ivo: M10 Wolverine,  HPM č. 11/2007
Pejčoch, Ivo: M18 Hellcat,  HPM č. 7 a 8/2001
Dostál, Tomáš, PhDr.: Malajský tygr,  Extra válka - II. světová č. 01-02/2012
Dvořák, Pavel: Nakajima Ki-84 Hayate,  HPM č. 8 a 9/1993
Pejčoch, Ivo: Samohybné dělo M8,  HPM č. 12/2006

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
Porážka a malé vítězství vede na Okinawu, velké vítězství do Mandžuska 1945.

Zvláštnosti bitvy:
V řadách spojeneckého letectva působí jednotka P-47D Thunderbolt pod mexickou vlajkou. Mexiko vstoupilo do války proti Ose 1. června 1942 a do války v Tichomoří se zapojilo účastí na osvobození Luzonu ve formě působení expediční bojové peruti "Esquadron Aereo de Pelea 201" vyzbrojené právě Thunderbolty.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 50 x 52 hexů
24 kol, 2 dny/kolo
Verze: PacPG 1, Startující strana: Osa, Kampaň: Japonská kampaň, Pořadí v kampani: 19.
Státy Osy:    Japonsko
Státy Spojenců:    USA, Filipíny, Mexiko
Neutrální státy:    -
Osa:    brání
Spojenci:    útočí
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Region podnebí:    Oceánie, tropy
Charakter počasí v regionu:    Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    50.74 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Osy:
110 jednotek, z toho 33 jádrových a 77 posil
14 jednotek je leteckých, 0 námořních a 96 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Osa - Spojenci


0/1 - 10/24
Počet jednotek Spojenců:
75 jednotek
18 jednotek je leteckých, 9 námořních a 48 pozemních
6 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Osa / Spojenci


586 + 118 / 750 + 0
Počet slotů Osy:
118 slotů, z toho 33 jádrových slotů a 85 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 8 jednotek
   (0 jádrových + 8 posil)
Počet slotů Spojenců:
79 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 4 jednotky
Jednotky transportů:
Osa - letecké:    nejsou k dispozici
Spojenci - letecké:    C-47 Dakota
Osa - námořní:    Transport
Spojenci - námořní:    AF Transport

Podmínky vítězství:

Rozhodující strategické body:      (20,6) Letiště Baguio, (19,29) Clark Field, (29,23) Cabanatuan, (21,15) Letiště Rosales

Velké vítězství:      udržet 4 z těcho cílů
Malé vítězství:      udržet aspoň 2 z těchto cílů

Dotace za Velké vítězství:      1500
Dotace za Malé vítězství:      1000

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Osy:

Hohei 1943 (Pěchota 1943) (Japonsko)
Senpaku Kohei (Námořní Specialisté) (Japonsko)
Kohei (Ženisté) (Japonsko)
Type 98 Ke-Ni (Japonsko)
Type 1 Chi-He (Japonsko)
Shinhoto Chi-Ha (Japonsko)
M3 Kei Sensha (Japonsko)
Type 97 Chi-Ha (Japonsko)
Type 95 Ha-Go (Japonsko)
Type 89 Chi-Ro (Japonsko)
Type 1 Ho-Ni 1 (Japonsko)
Type 1 47mm (Japonsko)
Type 1 Ho-Ni 2 (Japonsko)
Type 4 Ho-Ro (Japonsko)
Type 94 75mm (Japonsko)
Type 91 105mm (Japonsko)
Meiji 38 Improved 75mm Field Gun (Japonsko)
Type 98 Ko-Hi (Japonsko)
Type 96 AA Gun Prime Mover (Japonsko)
Type 98 20mm (Japonsko)
Type 14 105mm (Japonsko)
Type 88 75mm (Japonsko)
Bunker (Japonsko)
Strong Point (Japonsko)
Pill Box (Japonsko)
J2M Jack (Raiden) (Japonsko)
N1K2 George (Šiden) (Japonsko)
Ki-84 Frank (Hajaté) (Japonsko)
Ki-61 Tony (Hien) (Japonsko)
Ki-43 Oscar (Hajabusa) (Japonsko)
A6M2 Zero (Reisen) (Japonsko)
D4Y Judy (Suisei) (Japonsko)
G4M Betty (Rikkó) (Japonsko)
G3M Nell (Japonsko)
Ki-67 Peggy (Hirjú) (Japonsko)
Isuzu Type 94 6-Wheeled Truck (Japonsko)
Jednotky Spojenců:

Plamenometčíci (USA)
US Rangers 43 (USA)
Výsadkáři 43 (USA)
Pěchota 43 HW (USA)
Pěchota 43 (USA)
Ženisté (USA)
M4A3E8 Sherman (Easy Eight) (USA)
M4A1 Sherman (USA)
Sherman POA (USA)
M5 Stuart (USA)
US M8 Greyhound Light Armored Car (USA)
M18 Hellcat (USA)
M10 Wolverine (USA)
US M12 Gun Motor Carriage (USA)
US 8´´ Gun (USA)
US M4A3 (105) (USA)
US 105mm Gun (USA)
US M7 Howitzer Motor Carriage Priest (USA)
US 75mm Gun (USA)
US M19 Duster (USA)
P-61 Black Widow (USA)
F4U Corsair (USA)
P-51B Mustang (USA)
P-47D Thunderbolt (USA)
F6F Hellcat (USA)
P-38 Lightning (USA)
B-25H Mitchell (USA)
Douglas A-20 Havoc (USA)
SB2C Helldiver (USA)
B-24D Liberator (USA)
Torpédoborec (USA)
Bitevní loď třídy Iowa (USA)
Lehký křižník (USA)
Těžký křižník (USA)
Bitevní loď (USA)
Těžká letadlová loď (USA)
US M2 Halftruck (USA)
US GM Truck (USA)
C-47 Dakota (USA)
Partyzáni (Filipíny)
AF Truck (Filipíny)
P-47D Thunderbolt (Mexiko)

Turnajová utkání této bitvy:

tato bitva nebyla v turnaji doposud hrána

Časově kryjící se bitvy:

Iwodžima (PacAGPG 1), Barma 44-45 (PacAGPG 2), Buin (PacAGPG 2), Filipíny 1945 (PacPG 1), Iwodžima (PacPG 1)

Seznam použitých názvů:

Alabat; ostrov Alabat
Bauang
Bayombong
Binalonan
Cabanatuan
Cavite; Luzon
Clark Field
Corregidor
Filipínské moře
High Peak
Zobrazit celý seznam...
Alabat; Alabat Island
Bauang
Bayombong
Binalonan
Cabanatuan
Cavite
Clark Airfield
Corregidor
Philipine Sea
High Peak

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy: