Bitva v datech: |
7. prosince 1941: |
Pacifik - japonské letecké síly provádějí z pozemních základen na Mariánských a Marshallových ostrovech nálety na Guam a Wake. Atol Midway je ostřelován dvěma japonskými torpédoborci. |
10. prosince 1941: |
Mariany (též Mariánské ostrovy) - admirál Goto velí japonským jednotkám, které zajímají 300 mužů americké posádky na Guamu. Šesti Američanům se daří vyhnout zajetí. Pět z nich je postupně dopadeno, nicméně radistovi Georgi Tweedovi se s pomocí místních obyvatel podaří přežít v ilegalitě až do americké invaze v roce 1944. |
25. srpna 1943: |
Spojené státy - v Camp Elliot v Kalifornii je zformován V. obojživelný sbor, jehož jádro tvoří tři divize Námořní pěchoty (3., 4. a 5.) a který se stává údernou obojživenou silou 5. flotily. Do čela je postaven jeden z nejpovolanějších, generál Holland McTyeire Smith. Jedná se o velitele, který od vypuknutí války řídil intenzivní výcvik americké armády, námořnictva i námořní pěchoty v obojživelném boji, což se následně stalo hlavním faktorem úspěšných amerických vylodění v Pacifiku i Atlantiku. Sbor pod jeho vedením postupně dobude Gilbertovy, Marshallovy a Mariánské ostrovy, nakonec Iwodžimu a generál Smith odejde po skončení války do výslužby uznávaný jako otec amerického moderního obojživelného válečnictví. |
23. února 1944: |
Mariánské ostrovy - americká letadla útočí na ostrovy Rota, Tinian a Saipan. Jde o americká letadla z Task Group 58.3 (Sherman) a Task Group 58.2 (Montgomery). Útok potápí japonské lodě o tonáži 20 000 tun. |
21. května 1944: |
Spojené státy - na základně Pearl Harbor na Havaji dochází ke katastrově v zátoce West Loch. Uvnitř seřadiště plavidel připravovaných pro nadcházející operaci Forager na Marianských ostrovech vede výbuch munice na vyloďovacím plavidle LST-353 k řetězovým explozím a požárům, které potápí 6 plavidel LST, zabíjí 163 lidí a dalších 400 zraňuje. Vrakoviště utajované nehody bude následně rychle zlikvidováno, až na LST-480, jehož vrak ční z hladiny Pearl Harboru dodnes. |
12. června 1944: |
Mariany - americké námořní síly nadále útočí na japonské pozice na tomto souostroví. Soustředí se na ostrovy Tinian, Saipan a Guam. Japonská flotila nacházející se v oblasti ostrovů Tawi-Tawi (Filipíny) a Batjan (Moluky) vyplouvá do protiútoku. Admirál Kurita velí předvoji zatímco admirál Ozawa velí hlavnímu uskupení. Hlavní uskupení plující z Tawi-Tawi je spatřeno a nahlášeno americkou ponorkou. Japonci disponují 5 těžkými letadlovými loděmi, 2 lehkými letadlovými loděmi, 2 nosiči hydroplánů, 5 bitevními loděmi a rovněž několika křižníky a torpédoborci jako podporou. Velitel Spojeného loďstva, admirál Tojoda, si uvědomuje početní převahu amerických sil, ale rovněž očekává podporu letadel z pozemních základen na ostrovech. Tyto letecké síly jsou výhodou, nicméně jsou americkými útoky oslabeny. |
14. června 1944: |
Mariany - americké námořní síly provádějí ostřelování ostrovů Saipan a Tinian v rámci příprav na vylodění na těchto ostrovech. Dvě americká námořní uskupení, pod velením admirála Ainswortha a admirála Oldendorfa, sestávají ze 7 bitevních lodí a 11 křižníků a také z 8 eskortních letadlových lodí jako doprovodu. Japonskou pobřežní dělostřeleckou baterií je zasažena bitevní loď USS California (BB-44). Také jsou americkými jednotkami prováděny rozsáhlé operace na odminování. |
16. června 1944: |
Mariany - americké bitevní lodě, pod velením admirála Ainswortha, ostřelují Guam. Invaze na tento ostrov je kvůli blížící se japonské flotile odložena. Na ostrově Saipan jednotky amerického V. obojživelného sboru propojují dvě předmostí dobytím pozic Charan Karoa a Afetna. Na podporu bojující pěchoty je zde značným způsobem využito dělostřelecké palby japonských a amerických baterií. |
19. června 1944: |
Filipínské moře - v brzkých ranních hodinách japonský průzkum odhaluje americký taktický svaz Task Force 58, do této doby nedetekován. Japonci okamžitě vysílají ve čtyřech vlnách 372 letadla, aby na tuto americkou flotilu udeřila. Celkem mají Japonci k dispozici kolem 550 letadel (včetně těch na Guamu), zatímco Američané jich mají přibližně 950. Navíc jsou americké radary značnou výhodou v upozornění na přicházející útok. Proto mají Američané dost času na to, aby zahájili letecký útok na Guam předtím, než japonská letadla dorazí nad své cíle. Americké stíhačky se dostávají do kontaktu s přilétajícími japonskými letadly 80 km od americké flotily. Mnoho útočících japonských stíhaček je sestřeleno dříve než dorazí k americké flotile a americká protiletadlová obrana tento počet sestřelených letadel ještě o mnoho navýší. Jediného zásahu, kterého Japonci docílí, je poškození lodě USS South Dakota (BB-57), která je zasažena jednou bombou. Japonci ztrácejí 240 letadel a Američané 29. Útočníci letí na Guam, kde Američané provádějí letecký úder a likvidují dalších 50 japonských letadel. Mezitím americké ponorky USS Cavalla (SS-244) a USS Albacore (SS-218) potápějí japonské letadlové lodě Taihó a Šókaku. Američtí účastníci této bitvy označují tento den jako "The Great Marianas Turkey Shoot" (jde o připodobnění k tradiční americké střelecké soutěži - "Turkey Shoot", kde se střílí na živého uvázaného krocana, jde tedy o velmi nerovný souboj, kde krocan nemá sebemenší šanci), vzhledem k tomu jak snadno byl japonský útok odražen. |
4. července 1944: |
Mariany - jednotky americké taktického svazu Task Force 58 napadají ostrov Guam letadly z letadlových lodí. |
8. července 1944: |
Mariany - americké bitevní lodě ostřelují cíle na Guamu. |
10. července 1944: |
Mariany - ostrov Saipan, generál Jošicugu Saitó, který velel japonským silám při obraně Saipanu, páchá za úsvitu ve svém jeskynním úkrytu rituální sebevraždu. Velitel americké invaze generál Holland M. Smith nechává tomuto svému protivníkovi uspořádat pohřeb s vojenskými poctami. Ostrov Guam - z útesu Japonci okupovaného ostrova navazuje pomocí zrcátka a morseovy abecedy americký námořní radista George Ray Tweed spojení s hlídkujícím americkým torpédoborcem USS McCall (DD-400). Tweed jako jediný Američan unikl japonskému zajetí při jejich invazi na ostrov v roce 1941 a za pomoci domorodců se dokázal dva a půl roku skrývat. Po úspěšném kontaktu se na torpédoborci skládá skupina odvážných dobrovolníků, kteří se rozhodují Tweeda zachránit. Přestože se útes, ze kterého Tweed vysílá, nachází v dostřelu japonských baterií umístěných na ostrově, plují jej vyzvednout na motorovém záchranném člunu. Akce se daří a Tweed je dopraven na torpédoborec, kde podá mnoho cenných zpráv o japonských pozicích na Guamu před nadcházejícím americkým vyloděním. |
20. července 1944: |
Mariany - ostřelování ostrova Tinian je posíleno (k leteckým úderům a námořnímu ostřelování) o palbu pozemního dělostřelectva rozmístěného na ostrově Saipan. |
21. července 1944: |
Mariany - jednotky amerického III. obojživelného sboru (Geiger) se vyloďují na Guamu. V Asanu, západně od Agany, zřizuje předmostí 3. divize námořní pěchoty (Turnage). Na břehu u obce Agat přistává 1. prozatímní brigáda námořní pěchoty (Sheperd) a 77. pěší divize (Bruce). Na konci dne je vyloděno 54 900 Američanů. Na těchto plážích probíhá pouze nevelký japonský odpor. Taktický svaz Task Force 53 (admirál Connolly) provádí námořní podporu 6 bitevními loděmi a 5 eskortními letadlovými loděmi. Tři skupiny z Task Force 58 útočí na japonské pozice letadlovými loděmi. Japonská posádka čítá 19 000 mužů. Obrana je vystavěna na jednotkách 29. pěší divize (Takašima). Na ostrově je přítomen generál Obata velící japonské 31. armádě. |
22. července 1944: |
Mariany - ostrov Guam, příslušníci námořní pěchoty amerického III. obojživelného sboru se útoky na odpoutání pozornosti pokoušejí propojit svá dvě předmostí. Proti intenzivnímu japonskému odporu jsou tyto americké síly s to každá postoupit o přibližně 1,5 kilometru. |
23. července 1944: |
Mariany - ostrov Guam, příslušníci americké námořní pěchoty na severním předmostí doráží k výběžku Adelup. Na jižním předmostí námořní pěšáci překračují zúženou část poloostrova Orote, čímž odřezávají hlavní japonské letiště na ostrově. |
24. července 1944: |
Mariany - americký V. obojživelný sbor (generál Schmidt) se vyloďuje na ostrově Tinian. Americká 2. divize námořní pěchoty nejprve stahuje pozornost Japonců fingovaným vyloděním na jihozápadě a 4. divize námořní pěchoty následně zřizuje předmostí na severozápadě. Tento americký sbor čítá 15 600 mužů. Taktický svaz Task Force 52 (admirál Hill) provádí transport jednotek. Palebná podpora je prováděna skupinami bitevních lodí pod velením admirála Oldendorfa a admirála Ainswortha. Japonské jednotky na tomto ostrově čítají přes 8 000 vojáků pod velením plukovníka Ogaty a admirála Kakuty, bývalého velitele letadlových lodí. Poprvé je v Pacifiku při obraně tohoto předmostí proti japonským útokům použit napalm. |
25. července 1944: |
Mariany - ostrov Guam, americké jednotky námořní pěchoty nejsou stále s to propojit svá dvě předmostí. Na jihu vylodění se také bojuje na poloostrově Orote. Na ostrově Tinian postupují jednotky amerického V. obojživelného sboru obezřetně poté, co odrazily řadu japonských protiútoků. |
27. července 1944: |
Mariany - ostrov Guam, americká 77. divize se připravuje k útoku na horu Tenjo nad přístavem Apra, kde se Japonci drží v opevněních vybudovaných ještě před první světovou válkou americkým námořnictvem. Na ostrově Tinian začínají Američané s pracemi na vybudování nového letiště na výběžku Uši. |
28. července 1944: |
Mariany - ostrov Guam, američtí příslušníci námořní pěchoty obsazují velkou část poloostrova Orote. Americké jednotky nadále usilují o propojení svých předmostí, při tom obsazují horu Chachao a Alutom. |
29. července 1944: |
Mariany - ostrov Tinian, americké jednotky mají nyní obsazeno více než polovinu ostrova. Japonský odpor narůstá. |
30. července 1944: |
Mariany - ostrov Tinian, americké jednotky obsazují Tinian Town, hlavní město tohoto ostrova. Jižní polovina ostrova Guam je zabezpečena americkými silami. |
31. července 1944: |
Mariany - ostrov Tinian, americké jednotky zahajují útoky na poslední ohnisko organizovaného japonského odporu na jihu ostrova. |
1. srpna 1944: |
Mariany - organizovaný japonský odpor na ostrově Tinian končí. Většina posádky, kterou tvořilo více než 6 000 vojáků, byla zabita a 250 vojáků bylo zajato. Americké jednotky mají 390 zabitých a 1 800 zraněných. |
2. srpna 1944: |
Mariany - ostrov Guam, americké jednotky jsou v útocích na západní straně ostrova úspěšné, ale americké útoky na východní straně jsou japonskou posádkou odraženy. |
3. srpna 1944: |
Mariany - ostrov Guam, americká 77. divize (součást amerického III. obojživelného sboru) postupuje na východní stranu ostrova poté, co se Japonci stáhli. Japonské obranné pozice na hoře Santa Rosa jsou ostřelovány americkými válečnými loděmi. Americká 3. divize námořní pěchoty tvrdě bojuje o vesnici Finegajan, kde projevuje příkladné hrdinství při krytí ústupu své přepadené jednotky vojín Frank P. Witek, který bude za tuto akci posmrtně vyznamenán Medailí cti. |
3. srpna 1944: |
Mariany - ostrov Tinian, 24letý svobodník Robert Lee Wilson, příslušník americké 2. divize námořní pěchoty obětovává svůj život na splnění úkolu a ochranu svých spolubojovníků, když se neohroženě rozhoduje vlastním tělem krýt výbuch vrženého japonského ručního granátu. Wilson se do své smrti účastnil všech důležitých střetnutí v Pacifiku, jeho počínání se vyznačovalo odvahou a profesionalitou. Vyznamenal se na Guadalcanalu a později na Tarawě, kde byl raněn. Před válkou byl pravou rukou na otcově farmě a ještě před útokem na Pearl Harbor se dobrovolně přihlásil do armády. Posmrtně bude oceněn Medailí cti a po válce bude na jeho počet pojmenován torpédoborec třídy Gearing, USS Robert L. Wilson (DD-847). |
6. srpna 1944: |
Mariany - ostrov Guam, během japonského protiútoku má pluk americké 77. divize těžké ztráty. |
7. srpna 1944: |
Mariany - ostrov Guam, útoky amerických jednotek na japonské pozice probíhají na celé frontě. |
8. srpna 1944: |
Mariany - ostrov Guam, americké jednotky porážejí odpor na hoře Santa Rosa. Zbytek japonské posádky je donucen k ústupu na severní konec ostrova. |
10. srpna 1944: |
Mariany - ostrov Guam, americké jednotky zajišťují ostrov. Nevýznamné skupiny Japonců pokračují v odporu. Americké ztráty činí 7 000 včetně 1 300 zabitých vojáků. Je zajato pouze 100 japonských vojáků z posádky, kterou odhadem tvořilo 10 000 mužů. |
11. srpna 1944: |
Mariánské ostrovy - po skončení organizovaného odporu svých jednotek na ostrově Guam páchá japonský generál Hidejoši Obata na svém velitelství v Mount Mataguac rituální sebevraždu. |
11. ledna 1945: |
Centrální Pacifik - japonská skupina šesti ponorek s operačním názvem Kongó, vyzbrojená sebevražednými torpédy typu Kaiten, spouští útok proti spojeneckým námořním základnám (I-36 a I-48 - Ulithi v souostroví Karolíny, I-47 - Hollandia na Nové Guineji, I-53 - Kossol Roads v Paluských ostrovech, I-56 - Přístav Seeadler v Admiralitních ostrovech a I-58 - Apra Harbor na ostrově Guam). Výsledek akce je hubený, kaiteny z ponorky I-36 poškozují muniční loď USS Mazama (AE‑9) a potápí jedno vyloďovací plavidlo, kaiteny z ponorky I-36 poškozují jednu nákladní loď typu Liberty. |
26. července 1945: |
Mariany - těžký křižník USS Indianapolis (CA-35) dodává zásilku uranu 235, potřebného k sestavení první akceschopné atomové bomby, na americkou základnu na ostrově Tinian. |
6. srpna 1945: |
Mariany - ostrov Guam, britský admirál Fraser, velící britské Tichomořské flotě, předává americkému admirálovi Nimitzovi Řád lázně (v češtině též Bathský řád). |
8. prosince 1945: |
Mariánské ostrovy - na ostrově Guam jsou japonskými vojáky přepadeni a zabiti tři příslušníci americké námořní pěchoty. Tak jako na mnoha ostrovech v Tichomoří i na Guamu zůstávají po válce izolovaní vojáci, kteří se odmítají vzdát a pokračují v boji za japonské císařství. Poslední z nich, seržant Šóiči Jokoi, bude dopaden až 24. ledna 1972 po 28 letech skrývání v džungli. |
|
Literární zdroje: |
| Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války, Ottovo nakladatelství, 2006, Praha |
| Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA, Laser - books, 1997, Plzeň |
. | Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války, Columbus, 2007, Praha |
. | Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci, Akcent, 2015, Třebíč |
. | Sims, Edward H.: Největší vzdušné bitvy, Toužimský & Moravec, 2002, Praha |
| Pejčoch, Ivo: Obrněná technika 10, Ares, 2010, Praha |
| Hubáček, Miloš: Ofenzíva v Pacifiku, Mladá fronta, 2000, Praha |
| Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře, Naše vojsko, 1999, Praha |
Novotný, František: Dobytí Guamu, www.valka.cz, 2004 Pejčoch, Ivo: Lehký tank Typ 95 Ha-Go, HPM č. 1/1994
|