Tinian a Guam

21.7.1944 - 11.8.1944

PacPG: 21.7.1944 - 8.8.1944

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
25.6.2006
17.4.2011
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

-
-
Bitva vzniklá rozdělením původní PacG bitvy Mariana Islands, kde byly ostrovy Saipan, Tinian a Guam. Vzhledem k tomu, že Saipan byl obsazen dříve, než boje na Tinianu a Guamu vůbec začaly, byla bitva rozdělena na dvě - Saipan a Tinian s Guamem.

Tinian - v původní bitvě špatný tvar - bachratější. Chybně vylodění, Američané se ve skutečnosti vylodili na severozápadě a na východě, ve hře PacG se vyloďují na jihu a jihozápadě.
Guam - mapa tvarově správně, přidáno letiště, hora Mataguac a tři vesnice.
Vzájemně byla sladěna velikost obou ostrovů. Tinian je ze všech ostrovů nejmenší, na rozdíl od ztvárnění v původní mapě PacG, kde byl největší.
Nutno dodat, že vzájemná poloha obou ostrovů na PacPG mapě je fiktivní, aby se na ni oba vešly, ve skutečnosti jsou od sebe vzdálené asi 200 kilometrů.

Původní mapa:

Historický popis:

Krycí název operace: Forager
Po dobytí Saipanu zůstávaly ze čtyř strategicky důležitých ostrovů v jižních Marianách pod japonskou kontrolou Tinian, Rota a Guam. O Rotě americké velení rozhodlo, že postačí její neutralizace leteckým bombardováním, a tak byl na řadě Tinian, vzdálený pouhé tři míle od jižního pobřeží Saipanu. (Miloš Hubáček - Ofenziva v Pacifiku, Mladá fronta, 2000)

Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
7. prosince 1941:Pacifik - japonské letecké síly provádějí z pozemních základen na Mariánských a Marshallových ostrovech nálety na Guam a Wake. Atol Midway je ostřelován dvěma japonskými torpédoborci.
10. prosince 1941:Mariany (též Mariánské ostrovy) - admirál Goto velí japonským jednotkám, které zajímají 300 mužů americké posádky na Guamu.
25. srpna 1943:Spojené státy - v Camp Elliot v Kalifornii je zformován V. obojživejný sbor, jehož jádro tvoří tři divize Námořní pěchoty (3., 4. a 5.) a který se stává údernou obojživenou silou 5. flotily. Do čela je postaven jeden z nejpovolanějších, generál Holland McTyeire Smith. Jedná se o velitele, který od vypuknutí války řídil intenzivní výcvik americké armády, námořnictva i námořní pěchoty v obojživelném boji, což se následně stalo hlavním faktorem úspěšných amerických vylodění v Pacifiku i Atlantiku. Sbor pod jeho vedením postupně dobude Gilbertovy, Marshallovy a Mariánské ostrovy, nakonec Iwodžimu a generál Smith odejde po skončení války do výslužby uznávaný jako otec amerického moderního obojživelného válečnictví.
23. února 1944:Mariánské ostrovy - americká letadla útočí na ostrovy Rota, Tinian a Saipan. Jde o americká letadla z Task Group 58.3 (Sherman) a Task Group 58.2 (Montgomery). Útok potápí japonské lodě o tonáži 20 000 tun.
21. května 1944:Spojené státy - na základně Pearl Harbor na Havaji dochází ke katastrově v zátoce West Loch. Uvnitř seřadiště plavidel připravovaných pro nadcházející operaci Forager na Marianských ostrovech vede výbuch munice na vyloďovacím plavidle LST-353 k řetězovým explozím a požárům, které potopí 6 plavidel LST, zabíjí 163 lidí a dalších 400 zraňuje. Nehoda bude tajena a vrakoviště následně zlikvidováno, až na LST-480, jehož vrak ční z hladiny Pearl Harboru dodnes.
12. června 1944:Mariany - americké námořní síly nadále útočí na japonské pozice na tomto souostroví. Soustředí se na ostrovy Tinian, Saipan a Guam. Japonská flotila nacházející se v oblasti ostrovů Tawi-Tawi (Filipíny) a Batjan (Moluky) vyplouvá do protiútoku. Admirál Kurita velí předvoji zatímco admirál Ozawa velí hlavnímu uskupení. Hlavní uskupení plující z Tawi-Tawi je spatřeno a nahlášeno americkou ponorkou. Japonci disponují 5 těžkými letadlovými loděmi, 2 lehkými letadlovými loděmi, 2 nosiči hydroplánů, 5 bitevními loděmi a rovněž několika křižníky a torpédoborci jako podporou. Velitel Spojeného loďstva, admirál Tojoda, si uvědomuje početní převahu amerických sil, ale rovněž očekává podporu letadel z pozemních základen na ostrovech. Tyto letecké síly jsou výhodou, nicméně jsou americkými útoky oslabeny.
14. června 1944:Mariany - americké námořní síly provádějí ostřelování ostrovů Saipan a Tinian v rámci příprav na vylodění na těchto ostrovech. Dvě americká námořní uskupení, pod velením admirála Ainswortha a admirála Oldendorfa, sestávají ze 7 bitevních lodí a 11 křižníků a také z 8 eskortních letadlových lodí jako doprovodu. Japonskou pobřežní dělostřeleckou baterií je zasažena bitevní loď USS California. Také jsou americkými jednotkami prováděny rozsáhlé operace na odminování.
16. června 1944:Mariany - americké bitevní lodě, pod velením admirála Ainswortha, ostřelují Guam. Invaze na tento ostrov je kvůli blížící se japonské flotile odložena. Na ostrově Saipan jednotky amerického V. obojživelného sboru propojují dvě předmostí dobytím pozic Charan Karoa a Afetna. Na podporu bojující pěchoty je zde značným způsobem využito dělostřelecké palby japonských a amerických baterií.
19. června 1944:Filipínské moře - v brzkých ranních hodinách japonský průzkum odhaluje americký taktický svaz Task Force 58, do této doby nedetekován. Japonci okamžitě vysílají ve čtyřech vlnách 372 letadla, aby na tuto americkou flotilu udeřila. Celkem mají Japonci k dispozici kolem 550 letadel (včetně těch na Guamu) zatímco Američané jich mají přibližně 950. Navíc jsou americké radary značnou výhodou v upozornění na přicházející útok. Proto mají Američané dost času na to, aby zahájili letecký útok na Guam předtím, než japonská letadla dorazí nad své cíle. Americké stíhačky se dostávají do kontaktu s přilétajícími japonskými letadly 80 km od americké flotily. Mnoho útočících japonských stíhaček je sestřeleno dříve než dorazí k americké flotile a americká protiletadlová obrana tento počet sestřelených letadel ještě o mnoho navýší. Jediného zásahu, kterého Japonci docílí, je poškození lodě USS South Dakota, která je zasažena jednou bombou. Japonci ztrácejí 240 letadel a Američané 29. Útočníci letí na Guam, kde Američané provádějí letecký úder a likvidují dalších 50 japonských letadel. Mezitím americké ponorky Cavalla a Albacore potápějí japonské letadlové lodě Taihó a Šókaku. Američtí účastníci této bitvy označují tento den jako "The Great Marianas Turkey Shoot" (jde o připodobnění k tradiční americké střelecké soutěži - "Turkey Shoot", kde se střílí na živého uvázaného krocana, jde tedy o velmi nerovný souboj, kde krocan nemá sebemenší šanci), vzhledem k tomu jak snadno byl japonský útok odražen.
4. července 1944:Mariany - jednotky americké taktického svazu Task Force 58 napadají ostrov Guam letadly z letadlových lodí.
8. července 1944:Mariany - americké bitevní lodě ostřelují cíle na Guamu.
20. července 1944:Mariany - ostřelování ostrova Tinian je posíleno (k leteckým úderům a námořnímu ostřelování) o palbu pozemního dělostřelectva rozmístěného na ostrově Saipan.
21. července 1944:Mariany - jednotky amerického 3. výsadkového sboru (Geiger) se vyloďují na Guamu. 3. divize námořní pěchoty (Turnage) zřizuje předmostí v Asanu západně od Agany. 1. divize námořní pěchoty (Shepard) přistává na břehu u obce Agat. Nakonec je rozmístěno 54 900 Američanů. Na těchto plážích probíhá pouze nevelký japonský odpor. Taktický svaz Task Force 53 (admirál Connolly) provádí námořní podporu 6 bitevními loděmi a 5 eskortními letadlovými loděmi. Tři skupiny z Task Force 58 útočí na japonské pozice letadlovými loděmi. Japonská posádka čítá 19 000 mužů. Obrana je vystavěna na jednotkách 29. pěší divize (Takašima). Na ostrově je přítomen generál Obata velící japonské 31. armádě.
22. července 1944:Mariany - ostrov Guam, příslušníci námořní pěchoty amerického 3. výsadkového sboru se útoky na odpoutání pozornosti pokoušejí propojit svá dvě předmostí. Proti intenzivnímu japonskému odporu jsou tyto americké síly s to každá postoupit o přibližně 1,5 kilometru.
23. července 1944:Mariany - ostrov Guam, příslušníci americké námořní pěchoty na severním předmostí doráží k výběžku Adelup. Na jižním předmostí mariňáci překračují zúženou část poloostrova Orote, čímž odřezávají hlavní japonské letiště na ostrově.
24. července 1944:Mariany - americký V. obojživelný sbor (generál Schmidt) se vyloďuje na ostrově Tinian. Americká 2. divize námořní pěchoty poprvé provádí fingované vylodění na jihozápadě, zatímco 4. divize námořní pěchoty zřizuje předmostí na severozápadě. Tento americký sbor čítá 15 600 mužů. Taktický svaz Task Force 52 (admirál Hill) provádí transport jednotek. Palebná podpora je prováděna skupinami bitevních lodí pod velením admirála Oldendorfa a admirála Ainswortha. Japonské jednotky na tomto ostrově čítají 6 200 vojáků pod velením plukovníka Ogaty a admirála Kakuty. Poprvé je v Pacifiku při obraně tohoto předmostí proti japonským útokům použit napalm.
25. července 1944:Mariany - ostrov Guam, americké jednotky námořní pěchoty nejsou stále s to propojit svá dvě předmostí. Na jihu vylodění se také bojuje na poloostrově Orote. Na ostrově Tinian postupují jednotky amerického V. obojživelného sboru obezřetně poté, co odrazily řadu japonských protiútoků.
27. července 1944:Mariany - ostrov Guam, americká 77. divize se připravuje k útoku na horu Tenjo. Na ostrově Tinian začínají Američané s pracemi na vybudování nového letiště na výběžku Uši.
28. července 1944:Mariany - ostrov Guam, američtí příslušníci námořní pěchoty obsazují velkou část poloostrova Orote. Americké jednotky nadále usilují o propojení svých předmostí, při tom obsazují horu Chachao a Alutom.
29. července 1944:Mariany - ostrov Tinian, americké jednotky mají nyní obsazeno více než polovinu ostrova. Japonský odpor narůstá.
30. července 1944:Mariany - ostrov Tinian, americké jednotky obsazují Tinian, hlavní město tohoto ostrova. Americké jednotky mají pod kontrolou jižní polovinu ostrova Guam.
31. července 1944:Mariany - ostrov Tinian, americké jednotky zahajují útoky na poslední ohnisko organizovaného japonského odporu na jihu ostrova.
1. srpna 1944:Mariany - organizovaný japonský odpor na ostrově Tinian končí. Většina posádky, kterou tvořilo více než 6 000 vojáků, byla zabita a 250 vojáků bylo zajato. Americké jednotky mají 390 zabitých a 1 800 zraněných.
2. srpna 1944:Mariany - ostrov Guam, americké jednotky jsou v útocích na západní straně ostrova úspěšné, ale americké útoky na východní straně jsou japonskou posádkou odraženy.
3. srpna 1944:Mariany - ostrov Guam, americká 77. divize (součást amerického 3. výsadkového sboru) postupuje na východní stranu ostrova poté, co se Japonci stáhli. Japonské obranné pozice na hoře Santa Rosa jsou ostřelovány americkými válečnými loděmi.
6. srpna 1944:Mariany - ostrov Guam, během japonského protiútoku má pluk americké 77. divize těžké ztráty.
7. srpna 1944:Mariany - ostrov Guam, útoky amerických jednotek na japonské pozice probíhají na celé frontě.
8. srpna 1944:Mariany - ostrov Guam, americké jednotky porážejí odpor na hoře Santa Rosa. Zbytek japonské posádky je donucen k ústupu na severní konec ostrova.
10. srpna 1944:Mariany - ostrov Guam, americké jednotky zajišťují ostrov. Nevýznamné skupiny Japonců pokračují v odporu. Americké ztráty činí 7 000 včetně 1 300 zabitých vojáků. Je zajato pouze 100 japonských vojáků z posádky, kterou odhadem tvořilo 10 000 mužů.
26. července 1945:Mariany - těžký křižník USS Indianapolis dodává zásilku uranu 235, potřebného k sestavení první akceschopné atomové bomby, na americkou základnu na ostrově Tinian.
6. srpna 1945:Mariany - ostrov Guam, britský admirál Fraser, velící britské Tichomořské flotě, předává americkému admirálovi Nimitzovi Řád lázně (v češtině též Bathský řád).

Literární zdroje:
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA,   Laser - books, 1997, Plzeň
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
.Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč
.Sims, Edward H.: Největší vzdušné bitvy,   Toužimský & Moravec, 2002, Praha
Pejčoch, Ivo: Obrněná technika 10,   Ares, 2010, Praha
Hubáček, Miloš: Ofenzíva v Pacifiku,   Mladá fronta, 2000, Praha
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře,   Naše vojsko, 1999, Praha
Novotný, František: Dobytí Guamuwww.valka.cz, 2004
Pejčoch, Ivo: Lehký tank Typ 95 Ha-Go,  HPM č. 1/1994

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
V případě porážky nebo malého vítězství kampaň pokračuje bitvou Filipíny 1945. Po velkém vítězství následuje bitva Iwodžima.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 65 x 51 hexů
19 kol, 1 den/kolo
Verze: PacPG 1, Startující strana: Osa, Kampaň: Japonská kampaň, Pořadí v kampani: 18.
Státy Osy:    Japonsko
Státy Spojenců:    USA
Neutrální státy:    -
Osa:    brání
Spojenci:    útočí
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Region podnebí:    Oceánie, tropy
Charakter počasí v regionu:    Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    39.5 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Osy:
104 jednotek, z toho 32 jádrových a 72 posil
0 jednotek je leteckých, 0 námořních a 104 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Osa - Spojenci


0/0 - 5/50
Počet jednotek Spojenců:
80 jednotek
13 jednotek je leteckých, 20 námořních a 47 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 3 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Osa / Spojenci


726 + 138 / 200 + 0
Počet slotů Osy:
138 slotů, z toho 32 jádrových slotů a 106 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 34 jednotek
   (0 jádrových + 34 posil)
Počet slotů Spojenců:
80 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 0 jednotek
Jednotky transportů:
Osa - letecké:    nejsou k dispozici
Spojenci - letecké:    C-47 Dakota
Osa - námořní:    nejsou k dispozici
Spojenci - námořní:    AF Transport

Podmínky vítězství:

Rozhodující strategické body:      (11,4) Letiště Usi, (23,26) Letiště Orote, (25,31) Agat

Velké vítězství:      udržet všechny 3 tyto cíle
Malé vítězství:      udržet 1 z těchto cílů

Dotace za Velké vítězství:      2500
Dotace za Malé vítězství:      1500

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Osy:

Kyoka Hohei 1943 (Pěchota 1943 HW) (Japonsko)
Hohei 1943 (Pěchota 1943) (Japonsko)
Senpaku Kohei (Námořní Specialisté) (Japonsko)
Kohei (Ženisté) (Japonsko)
Type 2 Ka-Mi (Japonsko)
Shinhoto Chi-Ha (Japonsko)
Type 97 Chi-Ha (Japonsko)
Type 95 Ha-Go (Japonsko)
Type 1 47mm (Japonsko)
RA 97 (Japonsko)
Type 38 120mm (Japonsko)
Type 94 75mm (Japonsko)
Type 91 105mm (Japonsko)
Type 92 70mm (Japonsko)
Meiji 38 Improved 75mm Field Gun (Japonsko)
Type 98 20mm (Japonsko)
Type 88 75mm (Japonsko)
5´´ pobřežní baterie (Japonsko)
Bunker (Japonsko)
Strong Point (Japonsko)
Pill Box (Japonsko)
Isuzu Type 94 6-Wheeled Truck (Japonsko)
Jednotky Spojenců:

Námořní pěchota 43 (USA)
Pěchota 43 (USA)
Mořské včely (USA)
Ženisté (USA)
LVT (A)-4 (USA)
M4A2 Sherman (USA)
M4A1 Sherman (USA)
Sherman POA (USA)
LVT (A)-1 (USA)
Raiders&Dogs (USA)
37mm ATG (USA)
US 155mm Gun (USA)
US M8 Howitzer Motor Carriage Scott (USA)
US M3 Gun Motor Carriage (USA)
US 75mm Gun (USA)
P-47D Thunderbolt (USA)
F6F Hellcat (USA)
SB2C Helldiver (USA)
Torpédoborec (USA)
Lehký křižník (USA)
Těžký křižník (USA)
Bitevní loď třídy Maryland (USA)
Lehká letadlová loď (USA)
Těžká letadlová loď (USA)
US M2 Halftruck (USA)
AF Transport (USA)

Turnajová utkání této bitvy:

tato bitva nebyla v turnaji doposud hrána

Časově kryjící se bitvy:

Barma 44-45 (PacAGPG 2), Tinian a Guam (PacPG 1)

Seznam použitých názvů:

Agana; Guam
Aganská zátoka
Agat; Guam
Agatská zátoka
Hora Lamlam
Hora Lasso
Hora Mataguac
Hora Santa Rosa
Inarajan; Guam
Kokosová laguna
Zobrazit celý seznam...
Agana; Guam
Agana Bay
Agat; Guam
Agat Bay
Mount Lamlam
Mount Lasso
Mount Mataguac
Mount Santa Rosa
Inarajan; Guam
Cocos Lagoon

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy:





Fotografie:



Japonský lehký tank Typ 95 Ha-Go zničený na Tinianu