Saipan

15.6.1944 - 9.7.1944

PacPG: 15.6.1944 - 11.7.1944

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
25.6.2006
17.4.2011
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

-
-
Bitva vzniklá rozdělením původní PacG bitvy Mariana Islands, kde byly ostrovy Saipan, Tinian a Guam. Vzhledem k tomu, že Saipan byl obsazen dříve, než boje na Tinianu a Guamu vůbec začaly, byla bitva rozdělena na dvě - Saipan a Tinian s Guamem.

Saipan - mapa ostrova byla celkem v pohodě, dodělán pouze sever ostrova. Rozmístění jednotek téměř v pořádku, ovšem americké jednotky zcela na severu byly chybně, tam bylo pouze klamné vylodění - opraveno. Přidán ostrůvek Maniagassa s posádkou, který byl v rámci operace rovněž dobyt.

Původní mapa:




Při najetí na objekt na mapě (město, řeka, ...) se zobrazí jeho název, souřadnice, popř. vlajka

Historický popis:

Krycí název operace: Forager
Již 4. dubna viceadmirál Turner předložil předběžnou verzi plánu operace FORAGER. Za prvořadý cíl zvolil ostrov Saipan. I když je Saipan (186 kilometrů čtverečních) menší než Guam, z vojenského a geografického hlediska představoval centrum Marian. Byl administrativním střediskem celého souostroví, měl nejlepší letiště v Marianách, které se stalo nejvýznamnější japonskou leteckou základnou na cestě mezi Japonskem a atolem Truk, nacházela se tam i pomocná vzletová dráha a dostatek prostoru k vybudování skladišť a dílen. (Miloš Hubáček - Ofenziva v Pacifiku, Mladá fronta, 2000)

Článek na české Wikipedii
Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
25. srpna 1943: Spojené státy - v Camp Elliot v Kalifornii je zformován V. obojživelný sbor, jehož jádro tvoří tři divize Námořní pěchoty (3., 4. a 5.) a který se stává údernou obojživenou silou 5. flotily. Do čela je postaven jeden z nejpovolanějších, generál Holland McTyeire Smith. Jedná se o velitele, který od vypuknutí války řídil intenzivní výcvik americké armády, námořnictva i námořní pěchoty v obojživelném boji, což se následně stalo hlavním faktorem úspěšných amerických vylodění v Pacifiku i Atlantiku. Sbor pod jeho vedením postupně dobude Gilbertovy, Marshallovy a Mariánské ostrovy, nakonec Iwodžimu a generál Smith odejde po skončení války do výslužby uznávaný jako otec amerického moderního obojživelného válečnictví.
23. února 1944: Mariánské ostrovy - americká letadla útočí na ostrovy Rota, Tinian a Saipan. Jde o americká letadla z Task Group 58.3 (Sherman) a Task Group 58.2 (Montgomery). Útok potápí japonské lodě o tonáži 20 000 tun.
21. května 1944: Spojené státy - na základně Pearl Harbor na Havaji dochází ke katastrově v zátoce West Loch. Uvnitř seřadiště plavidel připravovaných pro nadcházející operaci Forager na Marianských ostrovech vede výbuch munice na vyloďovacím plavidle LST-353 k řetězovým explozím a požárům, které potápí 6 plavidel LST, zabíjí 163 lidí a dalších 400 zraňuje. Vrakoviště utajované nehody bude následně rychle zlikvidováno, až na LST-480, jehož vrak ční z hladiny Pearl Harboru dodnes.
10. června 1944: Holandská východní Indie - v diverzní akci napadají letadla z britských letadlových lodí HMS Illustrious a HMS Atheling japonské pozice ve městě Sabang na ostrově Sumatra. Cílem je odvést pozornost od amerických sil blížících se k Mariánským ostrovům.
12. června 1944: Mariany - americké námořní síly nadále útočí na japonské pozice na tomto souostroví. Soustředí se na ostrovy Tinian, Saipan a Guam. Japonská flotila nacházející se v oblasti ostrovů Tawi-Tawi (Filipíny) a Batjan (Moluky) vyplouvá do protiútoku. Admirál Kurita velí předvoji zatímco admirál Ozawa velí hlavnímu uskupení. Hlavní uskupení plující z Tawi-Tawi je spatřeno a nahlášeno americkou ponorkou. Japonci disponují 5 těžkými letadlovými loděmi, 2 lehkými letadlovými loděmi, 2 nosiči hydroplánů, 5 bitevními loděmi a rovněž několika křižníky a torpédoborci jako podporou. Velitel Spojeného loďstva, admirál Tojoda, si uvědomuje početní převahu amerických sil, ale rovněž očekává podporu letadel z pozemních základen na ostrovech. Tyto letecké síly jsou výhodou, nicméně jsou americkými útoky oslabeny.
14. června 1944: Mariany - americké námořní síly provádějí ostřelování ostrovů Saipan a Tinian v rámci příprav na vylodění na těchto ostrovech. Dvě americká námořní uskupení, pod velením admirála Ainswortha a admirála Oldendorfa, sestávají ze 7 bitevních lodí a 11 křižníků a také z 8 eskortních letadlových lodí jako doprovodu. Japonskou pobřežní dělostřeleckou baterií je zasažena bitevní loď USS California (BB-44). Také jsou americkými jednotkami prováděny rozsáhlé operace na odminování.
15. června 1944: Mariany - americké vylodění na ostrově Saipan (Operace Forager) začíná tříhodinovým leteckým bombardováním a ostřelováním z lodí (taktický svaz Task Force 52). Jednotky amerického V. obojživelného sboru (generál Holland M. Smith) se vyloďují na břehu s 67 500 muži, na sever a jih od místa Afetna. Mezi hlavní americké jednotky zapojené do bojů patří americká 2. divize námořní pěchoty (Watson) a 4. divize námořní pěchoty (Schmidt). Těmto dvěma předmostím se zpočátku nedaří propojit, ale americké jednotky z nich postupují do vnitrozemí. Japonskou posádku tvoří posílená 43. pěší divize (generál Saito) a také námořní kontingenty (admirál Nagumo) o celkovém počtu kolem 30 000 mužů. Během nočních hodin Američané čelí řadě protiútoků, ale odolávají. Ani největší nasazení japonských tanků v celé válce v Pacifiku, kdy Japonci útočí pod rouškou tmy se 40 lehkými a středními tanky doprovázenými dvěma tisícovkami pěšáků, nevede k úspěchu ve snaze zatlačit Američany zpět do moře.
16. června 1944: Mariany - americké bitevní lodě, pod velením admirála Ainswortha, ostřelují Guam. Invaze na tento ostrov je kvůli blížící se japonské flotile odložena. Na ostrově Saipan jednotky amerického V. obojživelného sboru propojují dvě předmostí dobytím pozic Charan Karoa a Afetna. Na podporu bojující pěchoty je zde značným způsobem využito dělostřelecké palby japonských a amerických baterií.
17. června 1944: Filipínské moře - letadlové lodě pod velením admirála Clarka a zbytek hlavních svazů amerických letadlových lodí vyplouvají, aby se setkaly západně od Mariánských ostrovů (Marian). U ostrova Saipan je eskortní letadlová loď USS Fanshaw Bay (CVE-70) napadena ze všech směrů 70 japonskými letadly. Několik útočníků je sestřeleno, avšak jedna bomba proniká výtahovou šachtou a výbuch v podpalubí usmrcuje 14 a zraňuje 23 námořníků. Poškození se posádce daří dostat pod kontrolu a plavidlo je odesláno k opravám do Pearl Harboru.
17. června 1944: Mariany - americká 27. pěší divize se vyloďuje na ostrově Saipan, aby posílila americké předmostí.
18. června 1944: Mariany - ostrov Saipan, jednotky amerického V. obojživelného sboru pokračují v postupu. 4. divize námořní pěchoty doráží na západní stranu ostrova v zálivu Magicienne (Laolao). Tento postup rozděluje japonskou posádku. Jednotky 27. divize obsazují letiště Aslito. Většina americké letecké a námořní podpory vyráží v ústrety přibližující se japonské flotile.
19. června 1944: Filipínské moře - v brzkých ranních hodinách japonský průzkum odhaluje americký taktický svaz Task Force 58, do této doby nedetekován. Japonci okamžitě vysílají ve čtyřech vlnách 372 letadla, aby na tuto americkou flotilu udeřila. Celkem mají Japonci k dispozici kolem 550 letadel (včetně těch na Guamu), zatímco Američané jich mají přibližně 950. Navíc jsou americké radary značnou výhodou v upozornění na přicházející útok. Proto mají Američané dost času na to, aby zahájili letecký útok na Guam předtím, než japonská letadla dorazí nad své cíle. Americké stíhačky se dostávají do kontaktu s přilétajícími japonskými letadly 80 km od americké flotily. Mnoho útočících japonských stíhaček je sestřeleno dříve než dorazí k americké flotile a americká protiletadlová obrana tento počet sestřelených letadel ještě o mnoho navýší. Jediného zásahu, kterého Japonci docílí, je poškození lodě USS South Dakota (BB-57), která je zasažena jednou bombou. Japonci ztrácejí 240 letadel a Američané 29. Útočníci letí na Guam, kde Američané provádějí letecký úder a likvidují dalších 50 japonských letadel. Mezitím americké ponorky USS Cavalla (SS-244) a USS Albacore (SS-218) potápějí japonské letadlové lodě Taihó a Šókaku. Američtí účastníci této bitvy označují tento den jako "The Great Marianas Turkey Shoot" (jde o připodobnění k tradiční americké střelecké soutěži - "Turkey Shoot", kde se střílí na živého uvázaného krocana, jde tedy o velmi nerovný souboj, kde krocan nemá sebemenší šanci), vzhledem k tomu jak snadno byl japonský útok odražen.
20. června 1944: Mariany - americký V. obojživelný sbor pokračuje v operacích na ostrově Saipan. Americká 27. divize "čistí" jih ostrova, zatímco americké 2. a 4. divize postupují na sever.
22. června 1944: Mariany - ostrov Saipan, jednotky amerického V. obojživelného sboru postupují. Americká 2. divize námořní pěchoty obsazuje horu Tipo Pale a bojuje o horu Tapočau. Americká 4. divize námořní pěchoty postupuje na východ na poloostrově Kagman.
23. června 1944: Mariany - ostrov Saipan, americký V. obojživelný sbor zůstává nadále zapojen v bojích. 2. divize námořní pěchoty pokračuje v bitvě o horu Tapočau.
24. června 1944: Mariany - s postupem amerického V. obojživelného sboru pokračuje bitva o ostrov Saipan. 27. divize „čistí“ jižní část tohoto ostrova a většina této divize se přesouvá na sever. 2. divize námořní pěchoty pokračuje v bitvě o horu Tapočau.
25. června 1944: Mariany - americký V. obojživelný sbor pokračuje v bitvě o ostrov Saipan. Hora Tapočau je dobyta. Intenzivní boje jsou zaznamenány na poloostrově Kagman a nedaleko jihozápadního cípu ostrova.
26. června 1944: Mariany - americký V. obojživelný sbor pokračuje v útoku na ostrov Saipan. Malý japonský konvoj vezoucí posily směřující k tomuto ostrovu se dostává do kontaktu s americkými silami a je zahnán pryč.
30. června 1944: Mariany - americký V. obojživelný sbor již obsadil více než polovinu ostrova Saipan. Boje na jih od hory Tipo Pale a hory Tapočau pokračují. Vyčištěny jsou oblasti Death Valley (Údolí smrti) a Purple Heart Ridge (hřeben Purpurové srdce).
2. července 1944: Mariany - ostrov Saipan, americké jednotky provádějí všeobecný postup. Přemožena je vesnice Garapan.
6. července 1944: Mariánské ostrovy - na ostrově Saipan páchá v bezvýchodné situaci sebevraždu ranou z revolveru admirál Čúiči Nagumo, jenž byl na počátku války velitelem svazu japonských letadlových lodí při téměř všech významných operacích včetně útoku na Pearl Harbor a porážky u Midway.
7. července 1944: Mariany - ostrov Saipan, většina zbývající japonské posádky, kolem 3 000 mužů, napadá americkou linii jižně od vesnice Makunša. Japonci jsou s těžkými ztrátami donuceni k ústupu. Během japonského protiútoku se vyznamenává americký svobodník Harold C. Agerholm, který během tří hodin dobrovolně pod intenzivní japonskou palbou z ručních zbraní a minometů sám odnáší z bojiště 45 raněných, než je zabit nepřátelským ostřelovačem. Posmrtně bude vyznamenán Medailí cti stejně jako další hrdina dne, vojín Thomas Baker, který proslul odvahou a úspěchy v boji již v předchozích dnech. Tentokrát byl však při japonském útoku vážně raněn a když byl raněn i kolega, který ho chtěl odnést z bojiště, odmítl evakuaci, přestože měl k dispozici již jen pistoli M1911 s osmi náboji. Když později americké jednotky později místo dobyly zpět, nalezly u Bakerova těla prázdnou pistoli a osm mrtvých japonských vojáků.
9. července 1944: Mariany - ostrov Saipan, americké jednotky doráží na výběžek Marpi a překonávají poslední japonský odpor. Odhadem bylo zabito 27 000 Japonců a 1 780 je zajato, oba údaje zahrnují i civilisty. Americké ztráty činí 3 400 zabitých a 13 000 zraněných.
10. července 1944: Mariany - ostrov Saipan, generál Jošicugu Saitó, který velel japonským silám při obraně Saipanu, páchá za úsvitu ve svém jeskynním úkrytu rituální sebevraždu. Velitel americké invaze generál Holland M. Smith nechává tomuto svému protivníkovi uspořádat pohřeb s vojenskými poctami. Ostrov Guam - z útesu Japonci okupovaného ostrova navazuje pomocí zrcátka a morseovy abecedy americký námořní radista George Ray Tweed spojení s hlídkujícím americkým torpédoborcem USS McCall (DD-400). Tweed jako jediný Američan unikl japonskému zajetí při jejich invazi na ostrov v roce 1941 a za pomoci domorodců se dokázal dva a půl roku skrývat. Po úspěšném kontaktu se na torpédoborci skládá skupina odvážných dobrovolníků, kteří se rozhodují Tweeda zachránit. Přestože se útes, ze kterého Tweed vysílá, nachází v dostřelu japonských baterií umístěných na ostrově, plují jej vyzvednout na motorovém záchranném člunu. Akce se daří a Tweed je dopraven na torpédoborec, kde podá mnoho cenných zpráv o japonských pozicích na Guamu před nadcházejícím americkým vyloděním.
27. listopadu 1944: Mariánské ostrovy - v brzkých ranních hodinách je letiště Isley Field na ostrově Saipan napadeno japonskými bombardéry z Iwodžimy. Přes velké ztráty se Japoncům daří zničit 5 zaparkovaných bombardérů B-29 Superfortress a dalších 13 poškodit. Událost vede k posílení obrany Marian a zintenzivnění příprav invaze na Iwodžimu.
1. prosince 1945: Mariany - tři měsíce po kapitulaci Japonska a více než rok po dobytí Marian se Američanům na ostrově Saipan vzdává japonský kapitán Sakae Óba a jeho 46 zbývajících mužů. Během marného pronásledování po ostrově získal od nepřátel přezdívku "Liška Saipanu".

Literární zdroje:
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA,   Laser - books, 1997, Plzeň
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
.Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč
.Sims, Edward H.: Největší vzdušné bitvy,   Toužimský & Moravec, 2002, Praha
Pejčoch, Ivo: Obrněná technika 10,   Ares, 2010, Praha
Hubáček, Miloš: Ofenzíva v Pacifiku,   Mladá fronta, 2000, Praha
Stingl, Miroslav: Smrt v ráji,   Naše vojsko, 1988, Praha
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře,   Naše vojsko, 1999, Praha
Tesárek, Bohuslav: Japonské tankové síly do roku 1945,  HPM č. 5 a 6/1997
Pejčoch, Ivo: Lehký tank Typ 95 Ha-Go,  HPM č. 1/1994
Šťastný, Pavel, Mgr.: Nejlepší japonský tank,  Válka revue č. 1-2/2010, Brno

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
Porážka znamená konec kampaně, ale v případě příznivého předchozího vývoje kampaně vzhledem k předchozím úspěchům pokračovat v obraně Marianských ostrovů v bitvě Tinian a Guam. Malé vítězství vede rovnou na Tinian a Guam. V případě Velkého vítězství následuje také Tinian a Guam, ale podle předchozího vývoje kampaně však je možné si vybrat i Leyte.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 46 x 51 hexů
14 kol, 2 dny/kolo
Verze: PacPG 1, Startující strana: Osa, Kampaň: Japonská kampaň, Pořadí v kampani: 17.
Státy Osy:    Japonsko
Státy Spojenců:    USA
Neutrální státy:    -
Osa:    brání
Spojenci:    útočí
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Region podnebí:    Oceánie, tropy
Charakter počasí v regionu:    Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    14.53 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Osy:
63 jednotek, z toho 28 jádrových a 35 posil
0 jednotek je leteckých, 0 námořních a 63 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Osa - Spojenci


0/0 - 3/40
Počet jednotek Spojenců:
37 jednotek
5 jednotek je leteckých, 6 námořních a 26 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Osa / Spojenci


358 + 89 / 100 + 0
Počet slotů Osy:
89 slotů, z toho 31 jádrových slotů a 58 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 26 jednotek
   (3 jádrových + 23 posil)
Počet slotů Spojenců:
38 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 1 jednotku
Jednotky transportů:
Osa - letecké:    nejsou k dispozici
Spojenci - letecké:    C-47 Dakota
Osa - námořní:    nejsou k dispozici
Spojenci - námořní:    AF Transport

Podmínky vítězství:

Rozhodující strategické body:      (14,28) Garapan, (14,27) Garapan, (14,25) Garapan, , (15,39) Letiště Aslito, (11,36) Letiště Susupe

Velké vítězství:      udržet 3x Garapan, letiště Aslito a Susupe
Malé vítězství:      udržet aspoň 2 strategické body včetně Garapanu (14,28)

Dotace za Velké vítězství:      2500
Dotace za Malé vítězství:      1500

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Osy:

Kyoka Hohei 1943 (Pěchota 1943 HW) (Japonsko)
Hohei 1943 (Pěchota 1943) (Japonsko)
Senpaku Kohei (Námořní Specialisté) (Japonsko)
Kohei (Ženisté) (Japonsko)
Type 2 Ka-Mi (Japonsko)
Type 1 Chi-He (Japonsko)
Shinhoto Chi-Ha (Japonsko)
Type 97 Chi-Ha (Japonsko)
Type 95 Ha-Go (Japonsko)
Type 1 47mm (Japonsko)
RA 97 (Japonsko)
Type 94 75mm (Japonsko)
Type 91 105mm (Japonsko)
Meiji 38 Improved 75mm Field Gun (Japonsko)
Type 98 20mm (Japonsko)
Type 88 75mm (Japonsko)
Strong Point (Japonsko)
Pill Box (Japonsko)
Jednotky Spojenců:

Námořní pěchota 43 (USA)
Plamenometčíci (USA)
Ženisté (USA)
LVT (A)-4 (USA)
M4A2 Sherman (USA)
Sherman POA (USA)
LVT (A)-1 (USA)
M5 Stuart (USA)
Raiders&Dogs (USA)
37mm ATG (USA)
US 155mm Gun (USA)
US 105mm Gun (USA)
US M8 Howitzer Motor Carriage Scott (USA)
US M7 Howitzer Motor Carriage Priest (USA)
US M3 Gun Motor Carriage (USA)
P-47D Thunderbolt (USA)
F6F Hellcat (USA)
SB2C Helldiver (USA)
Torpédoborec (USA)
Bitevní loď třídy Iowa (USA)
Lehký křižník (USA)
Těžký křižník (USA)
Bitevní loď třídy Maryland (USA)
Těžká letadlová loď (USA)
US M2 Halftruck (USA)

Turnajová utkání této bitvy:

tato bitva nebyla v turnaji doposud hrána

Časově kryjící se bitvy:

Nová Guinea 44 (PacAGPG 1), Barma 44-45 (PacAGPG 2), Saipan (PacPG 1), Filipínské moře (PacAGPG 3)

Seznam použitých názvů:

Filipínské moře
Garapan; Saipan
Hora Kagman
Hora Marpi
Hora Nafutan
Hora Tapocchau
Hora Tipo Pale
Charan Kanoa
Jezero Susupe
Letiště Aslito;Saipan
Zobrazit celý seznam...
Philippine Sea
Garapan; Saipan
Mount Kagman
Mount Marpi
Mount Nafutan
Mount Tapocchau
Mount Tipo Pale
Charan Kanoa
Lake Susupe
Aslito Airfield; Saipan

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy: