Kwajalein

1.2.1944 - 4.2.1944

PacPG: 1.2.1944 - 4.2.1944

Mapa scenaria:

Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Původní mapa:

Při najetí na objekt na mapě (město, řeka, ...) se zobrazí jeho název, souřadnice, popř. vlajka

Historický popis:

Krycí název operace: Flintlock Admirál Nimitz byl toho názoru, že není nutno zdržovat se, rozptylovat síly a zvyšovat ztráty útokem na Mille, Moloelap, Wotje a Jaluit, že po velmi dobrých zkušenostech s taktikou "žabích skoků" z jižního a jihozápadního Tichomoří je výhodnější tato nepřátelská postavení obejít a izolovat a napadnout přímo nejvýznamnější a nejdůležitější základny v celém souostroví, a to ostrovy Kwajalein a Roi-Namur, nacházející se v atolu Kwajalein. (Miloš Hubáček - Ofenziva v Pacifiku, Mladá fronta, 2000) Článek na české Wikipedii Článek na anglické Wikipedii Bitva v datech: 29. prosince 1941: Marshallovy ostrovy - japonská ponorka Ro-60 ztrácí orientaci v nočním špatném počasí a najíždí v plné rychlosti na mělký útes atolu Kwajalein. Po příjezdu mateřské lodi ponorek Jingei je kvůli fatálnímu poškození celá posádka přeloděna a plavidlo opuštěno. Z vody napůl čnějící vrak se bude rozpadat desítky let po válce. 1. února 1942: Pacifik - pod velením admirála Halseyho a Fletchera útočí americké taktické svazy na japonské letecké základny na Marshallových a Gilbertových ostrovech. Během útoků je poškozena letadlová loď USS Enterprise (CV-6). 11. srpna 1943: Centrální Pacifik - americké síly obsazují odhlehlý opuštěný Bakerův ostrov v rámci příprav na tažení proti Gilbertovým a Marshallovým ostrovům. Ihned se začíná s budováním letiště pro bombardéry B-24 a stíhačky P-40. 25. srpna 1943: Spojené státy - v Camp Elliot v Kalifornii je zformován V. obojživelný sbor, jehož jádro tvoří tři divize Námořní pěchoty (3., 4. a 5.) a který se stává údernou obojživenou silou 5. flotily. Do čela je postaven jeden z nejpovolanějších, generál Holland McTyeire Smith. Jedná se o velitele, který od vypuknutí války řídil intenzivní výcvik americké armády, námořnictva i námořní pěchoty v obojživelném boji, což se následně stalo hlavním faktorem úspěšných amerických vylodění v Pacifiku i Atlantiku. Sbor pod jeho vedením postupně dobude Gilbertovy, Marshallovy a Mariánské ostrovy, nakonec Iwodžimu a generál Smith odejde po skončení války do výslužby uznávaný jako otec amerického moderního obojživelného válečnictví. 4. prosince 1943: Šalomounovy ostrovy - americkým divizím na Bougainville jsou dodány další posily a rozšiřují svůj perimetr. 4. prosince 1943: Marshallovy ostrovy - Task force 50 (admirál Pownall) a taktický svaz, kterému velí admirál Montgomery, útočí na atol Kwajalein kombinovanou flotilou sestávající se z 6 letadlových lodí a 9 křižníků. Japonci přicházejí o 6 transportních lodí a 2 křižníky mají poškozeny. Je hlášeno sestřelení 55 japonských letadel ku ztrátě 5 útočících amerických letadel. USS Yorktown (CV-10) podniká nálet na Wotje. 8. prosince 1943: Marshallovy ostrovy - americké síly sestávající z 5 bitevních lodí a 12 torpédoborců, pod velením admirála Leea, ostřelují atol Kwajalein. Jeden japonský torpédoborec je poškozen. 29. ledna 1944: Marshallovy ostrovy - US Task Force 58 (admirál Mitscher) bombarduje a ostřeluje ostrovy Roi, Namur, Maloelap a Wotje. Americká letadla se základnami na pevnině bombardují ostrovy Jaluit a Mille. 30. ledna 1944: Marshallovy ostrovy - americká Task Force 58 pokračuje v bombardování ostrovů Kwajalein, Roi, Namur a Eniwetok. Zapojeno do tohoto bombardování je 7 letadlových lodí a jejich letadla vzlétají ke 400 bojovým letům. 31. ledna 1944: Marshallovy ostrovy - americké vylodění začíná na ostrovech atolu Kwajalein. Admirál Spruance je vrchním velitelem celé operace a generál Holland Smith velí přímo rozličným vyloďovacím jednotkám. Jednotky americké 4. divize námořní pěchoty (Smith) se vyloďují na ostrovech Roi, Namur a přilehlých ostrůvcích. Task Force 53 (admirál Connolly) včetně dalších bitevních lodí a eskortních letadlových lodí provádí transportní a námořní podporu. Vylodění na Roi zaznamenává rychlý pokrok. Na ostrově Namur kladou Japonci tuhý odpor. Mezitím probíhá také vylodění na atolu Majuro, americkým 27. pěším plukem. Taktický svaz admirála Hilla provádí námořní podporu. Atol Majuro je dobyt rychle a ihned je připravován, aby se stal základnou pro americké jednotky. Rovněž letadlové lodě Task Force 58 (admirál Mitscher) pokračují v útocích na ostrov Eniwetok a atol Maleolap. 1. února 1944: Marshallovy ostrovy - pokračují americké operace proti atolu Kwajalein, na ostrovech Roi, Namur a Kwajalein. Na Roi americké síly nepřítele likvidují. Probíhají intenzivní boje na Namuru, ve kterých se vyznamenává vojín Richard K. Sorenson - vrhá se na nepřátelský granát (shodou okolností americké výroby, pocházející ze zásob ukořistěných Japonci na Bataanu), aby svým tělem zachránil své spolubojovníky. Následná těžká zranění však přežívá. Za celou válku takový čin přežijí jen čtyři námořní pěšáci a obdrží za něj Medaii cti. Po rovněž statečném boji na Namuru umírá vojín Stephen Hopkins, 18ti letý syn nejbližšího poradce prezidenta Roosevelta, Harryho Hopkinse. Americká Task Force 52 (admirál Turner) provádí námořní podporu při vylodění 7. pěší divize (generál Corlett) na Kwajaleinu. Američané zde, navzdory intenzivnímu japonskému odporu, obsazují již třetinu ostrova. Na moři dochází v noční tmě ke srážce amerických bitevních lodí USS Washington (BB-56) a USS Indiana (BB-58). K opravám vážných poškození jsou obě plavidla odeslána do Pearl Harboru. 2. února 1944: Marshallovy ostrovy - pokračují bitvy na atolu Kwajalein (90 ostrovů). Americké jednotky dokončují dobývání ostrovů Roi a Namur. Většina z 3 700 japonských obránců na těchto ostrovech byla zabita. Americké ztráty činí 740 zabitých a zraněných. Japonské jednotky na ostrově Kwajalein pokračují v odporu. 3. února 1944: Marshallovy ostrovy - americká Task Group 58.4 (admirál Ginder) napadá letouny ze svých letadlových lodí atol Eniwetok. Atol Kwajalein, americké jednotky se vyloďují na ostrově Burton. 4. února 1944: Marshallovy ostrovy - končí organizovaný odpor na atolu Kwajalein. Většina z 8 700 Japonců posádky, které velel admirál Akijama Monzo, byla zabita. Zajatců je pouze 265, většinu z nich tvoří korejští dělníci a zranění. Američané zde nasadili 41 000 vojáků, z nichž bylo v boji 370 zabito a 1 500 zraněno. 7. února 1944: Marshallovy ostrovy - atol Kwajalein, americká armáda dokončuje likvidaci izolovaného ohniska japonského odporu. 17. května 1945: Marshallovy ostrovy - letadla z USS Ticonderoga (CV-14) útočí na cíle na Japonci drženém ostrově Taroa v atolu Maleolap. Střetávají se s malým odporem. 22. srpna 1945: Marshallovy ostrovy - japonská posádka atolu Mili kapituluje během ceremoniálu na palubě eskortního torpédoborce USS Levy (DE-162). Je to poprvé, co japonský sbor kapituluje hromadně. 22. prosince 1946: Marshallovy ostrovy - německý těžký křižník Prinz Eugen, který coby válečná kořist přečkal v červenci americké jaderné testy Able a Baker, se převrací a potápí u atolu Kwajalein, kam byl poškozený po testech odtažen. Literární zdroje: Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA,   Laser - books, 1997, Plzeň . Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha . Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč Pejčoch, Ivo: Obrněná technika 10,   Ares, 2010, Praha Hubáček, Miloš: Ofenzíva v Pacifiku,   Mladá fronta, 2000, Praha Kolektiv, : Válka v Pacifiku - od Pearl Harboru po Tokijský záliv,   Naše vojsko, 2006, Praha Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře,   Naše vojsko, 1999, Praha

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 68 x 51 hexů 14 kol, 4 kola/den Verze: PacPG 1, Startující strana: Osa, Kampaň: Japonská kampaň, Pořadí v kampani: 15.
Státy Osy:     Japonsko Státy Spojenců:     USA Neutrální státy:     -
Osa:     brání Spojenci:     útočí
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:     Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:
Region podnebí:      Oceánie, tropy Charakter počasí v regionu:      Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    19.87 % (součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Osy: 89 jednotek, z toho 28 jádrových a 61 posil 5 jednotek je leteckých, 1 námořních a 83 pozemních 0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech	Transporty letecké/námořní: Osa - Spojenci 0/0 - 2/6
Počet jednotek Spojenců: 43 jednotek 10 jednotek je leteckých, 9 námořních a 24 pozemních 0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech	Počáteční prestiž + nárůst každé kolo: Osa / Spojenci 434 + 92 / 250 + 0
Počet slotů Osy: 92 slotů, z toho 29 jádrových slotů a 63 slotů pro posily - na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 3 jednotky    (1 jádrových + 2 posil)
Počet slotů Spojenců: 48 slotů - na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 5 jednotek
Jednotky transportů: Osa - letecké:     nejsou k dispozici Spojenci - letecké:     C-47 Dakota Osa - námořní:     nejsou k dispozici Spojenci - námořní:     AF Transport

Turnajová utkání této bitvy:

Časově kryjící se bitvy:

Seznam použitých názvů:

Taktická mapa (velká a detailní):

	Základní mapa
	Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy:

Fotografie:

Ostrov Kwajalein