Eniwetok

18.2.1944 - 23.2.1944

PacPG: 18.2.1944 - 23.2.1944

Mapa scenaria:

Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Historický popis:

Krycí název operace: Catchpole ... Viceadmirál Spruance se však domníval, že je třeba udeřit na Eniwetok předtím, než jeho loďstvo odpluje na jih. Stejného názoru byl i velitel V. výsadkového sboru generálmajor Holland M. Smith i kontraadmirál Turner, jehož štáb již připravil plán, podle kterého měl být Eniwetok obsazen hned po skončení FLINTLOCKU. Protože FLINTLOCK od počátku probíhal velmi úspěšně, doporučil Turner Spruanceovi již 2. února, aby byla bez odkladů zahájena operace CATCHPOLE, dřív, než Japonci přisunou na Eniwetok posily a zesílí jeho obranu. (Miloš Hubáček - Ofenziva v Pacifiku, Mladá fronta, 2000) Článek na české Wikipedii Článek na anglické Wikipedii Bitva v datech: 11. srpna 1943: Centrální Pacifik - americké síly obsazují odhlehlý opuštěný Bakerův ostrov v rámci příprav na tažení proti Gilbertovým a Marshallovým ostrovům. Ihned se začíná s budováním letiště pro bombardéry B-24 a stíhačky P-40. 25. srpna 1943: Spojené státy - v Camp Elliot v Kalifornii je zformován V. obojživelný sbor, jehož jádro tvoří tři divize Námořní pěchoty (3., 4. a 5.) a který se stává údernou obojživenou silou 5. flotily. Do čela je postaven jeden z nejpovolanějších, generál Holland McTyeire Smith. Jedná se o velitele, který od vypuknutí války řídil intenzivní výcvik americké armády, námořnictva i námořní pěchoty v obojživelném boji, což se následně stalo hlavním faktorem úspěšných amerických vylodění v Pacifiku i Atlantiku. Sbor pod jeho vedením postupně dobude Gilbertovy, Marshallovy a Mariánské ostrovy, nakonec Iwodžimu a generál Smith odejde po skončení války do výslužby uznávaný jako otec amerického moderního obojživelného válečnictví. 30. ledna 1944: Marshallovy ostrovy - americká Task Force 58 pokračuje v bombardování ostrovů Kwajalein, Roi, Namur a Eniwetok. Zapojeno do tohoto bombardování je 7 letadlových lodí a jejich letadla vzlétají ke 400 bojovým letům. 31. ledna 1944: Marshallovy ostrovy - americké vylodění začíná na ostrovech atolu Kwajalein. Admirál Spruance je vrchním velitelem celé operace a generál Holland Smith velí přímo rozličným vyloďovacím jednotkám. Jednotky americké 4. divize námořní pěchoty (Smith) se vyloďují na ostrovech Roi, Namur a přilehlých ostrůvcích. Task Force 53 (admirál Connolly) včetně dalších bitevních lodí a eskortních letadlových lodí provádí transportní a námořní podporu. Vylodění na Roi zaznamenává rychlý pokrok. Na ostrově Namur kladou Japonci tuhý odpor. Mezitím probíhá také vylodění na atolu Majuro, americkým 27. pěším plukem. Taktický svaz admirála Hilla provádí námořní podporu. Atol Majuro je dobyt rychle a ihned je připravován, aby se stal základnou pro americké jednotky. Rovněž letadlové lodě Task Force 58 (admirál Mitscher) pokračují v útocích na ostrov Eniwetok a atol Maleolap. 3. února 1944: Marshallovy ostrovy - americká Task Group 58.4 (admirál Ginder) napadá letouny ze svých letadlových lodí atol Eniwetok. Atol Kwajalein, americké jednotky se vyloďují na ostrově Burton. 16. února 1944: Marshallovy ostrovy - letadla z letadlových lodí USS Saratoga (CV-3), USS Princeton (CVL-23) a USS Langley (CVL-27) amerického Task Group 58.4 (admirál Ginder) útočí na atol Eniwetok. Japonské letiště na ostrově Engebi již není provozuschopné. 17. února 1944: Marshallovy ostrovy - americké jednotky se vyloďují na atolu Eniwetok. Task Force 51.11 (admirál Hill) vyloďuje malé skupiny vojáků s děly na ostrůvcích Canna a Camelia nedaleko Engebi, aby poskytly krytí pozdějším operacím. Podporu poskytují 3 bitevní lodě a 3 eskortní letadlové lodě. Japonskou posádku na tomto ostrově tvoří kolem 3 400 vojáků pod velením generála Mušida. 18. února 1944: Marshallovy ostrovy - atol Eniwetok, americké jednotky se vyloďují na ostrově Engebi a zřizují předmostí. Invaze probíhá za podpory námořního dělostřelectva a leteckého bombardování a rovněž za podpory pozemního dělostřelectva z blízkých ostrůvků obsazených předchozího dne. Japonské protiútoky jsou odraženy. 19. února 1944: Marshallovy ostrovy - pokračují boje na ostrově Engebi na atolu Eniwetok. Američané na Eniwetoku vyloďují síly o velikosti pluku. Navzdory masivní dělostřelecké přípravě je zde Japonci kladen intenzivní odpor. 20. února 1944: Marshallovy ostrovy - palubní letadla z Task Group 58.1 (admirál Reeves) útočí na japonské cíle na atolu Jaluit. Pokračují boje na ostrově Eniwetok a blízký ostrov Parry je ostřelován americkým námořnictvem. 22. února 1944: Marshallovy ostrovy - americké jednotky se vyloďují na ostrově Parry, v atolu Eniwetok. Japonci zde kladou intenzivní odpor. 23. února 1944: Marshallovy ostrovy - končí japonský odpor na ostrově Parry. Americké síly tak dokončují obsazení atolu Eniwetok. Americké ztráty činí 300 zabitých a 750 zraněných. Japonská posádka byla úplně zničena. Ze 3 400 vojáků, jich bylo zajato 66. 22. srpna 1945: Marshallovy ostrovy - japonská posádka atolu Mili kapituluje během ceremoniálu na palubě eskortního torpédoborce USS Levy (DE-162). Je to poprvé, co japonský sbor kapituluje hromadně. Literární zdroje: . Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha . Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč Hubáček, Miloš: Ofenzíva v Pacifiku,   Mladá fronta, 2000, Praha Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře,   Naše vojsko, 1999, Praha Pejčoch, Ivo: Lehký tank Typ 95 Ha-Go,  HPM č. 1/1994

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 47 x 51 hexů 16 kol, 3 kola/den Verze: PacAGPG 1, Startující strana: Spojenci, Kampaň: US kampaň, Pořadí v kampani: 8.
Státy Spojenců:     USA Státy Osy:     Japonsko Neutrální státy:     -
Spojenci:     útočí Osa:     brání
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:     Zkušenost nakoupených jednotek Osy:
Region podnebí:      Oceánie, tropy Charakter počasí v regionu:      Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    20.54 % (součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Spojenců: 59 jednotek, z toho 15 jádrových a 44 posil 7 jednotek je leteckých, 8 námořních a 44 pozemních 0 jednotek naloženo v leteckých a 38 v námořních transportech	Transporty letecké/námořní: Spojenci - Osa 0/40 - 0/0
Počet jednotek Osy: 60 jednotek 0 jednotek je leteckých, 0 námořních a 60 pozemních 0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech	Počáteční prestiž + nárůst každé kolo: Spojenci / Osa 100 + 0 / 120 + 60
Počet slotů Spojenců: 60 slotů, z toho 15 jádrových slotů a 45 slotů pro posily - na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 1 jednotku    (0 jádrových + 1 posil)
Počet slotů Osy: 60 slotů - na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 0 jednotek
Jednotky transportů: Spojenci - letecké:     nejsou k dispozici Osa - letecké:     nejsou k dispozici Spojenci - námořní:     AF Transport Osa - námořní:     nejsou k dispozici

Turnajová utkání této bitvy:

Časově kryjící se bitvy:

Seznam použitých názvů:

Taktická mapa (velká a detailní):

	Základní mapa
	Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy:

Fotografie:

Engebi







Eniwetok



Parry