Tarawa

20.11.1943 - 23.11.1943

PacPG: 20.11.1943 - 23.11.1943

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
24.6.2006
5.3.2011
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

4.4.2011 ( Vydání 02 )
-
Jedná se o ostrov Betio v atolu Tarawa. Oproti původní PacG mapě byl lehce byl upraven severozápadní cíp a mapa byla rozšířena tak, aby byl vidět celý ostrov. Vzhledem k tomu, že v PacG v bitvě není strategický bod, bylo přidáno několik nových strategických bodů (opevnění a velitelství) a letiště (a dvě letiště byla přidána). Letištní dráhy totiž byly po celé délce ostrova.

Původní mapa:




Při najetí na objekt na mapě (město, řeka, ...) se zobrazí jeho název, souřadnice, popř. vlajka

Historický popis:

Krycí název operace: Galvanic
Ostrov Betio, hlavní cíl útoku, se nachází v jihozápadním rohu atolu Tarawa. Má plochu asi dva a půl kilometrů čtverečních, ale snad každý metr jeho povrchu Japonci opevnili. V nejširší, střední části ostrova umístili 1400 metrů dlouhou vzletovou dráhu a do trojúhelníku sestavené pojížděcí dráhy. Zbytek ostrova pokrývaly kokosové palmy a pod nimi se ukrýval dokonalý obranný systém... (Miloš Hubáček - Ofenziva v Pacifiku, Mladá fronta, 2000)

Článek na české Wikipedii
Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
9. prosince 1941: Pacifik - Gilbertovy ostrovy - Japonci obsazují atoly Tarawa a Makin.
17. srpna 1942: Gilbertovy ostrovy - přepadová jednotka americké námořní pěchoty, ve které slouží i James Roosevelt, nejstarší syn amerického prezidenta, útočí po vylodění z ponorek USS Argonaut (SM-1) a USS Nautilus (SS-168) na základnu hydroplánů na ostrově Makin. Účelem nájezdu je získat zpravodajské informace a odvést japonskou pozornost od Guadalcanalu, ani jedno se však nedaří splnit a akce naopak vede k pozdějšímu opevnění Gilbertových ostrovů Japonci a americkým ztrátám při jejich dobývání. Ještě za války bude o této akci natočen válečný film Gung Ho!, s velietem útoku Evansem Carlsonem jako odborným poradcem.
11. srpna 1943: Centrální Pacifik - americké síly obsazují odhlehlý opuštěný Bakerův ostrov v rámci příprav na tažení proti Gilbertovým a Marshallovým ostrovům. Ihned se začíná s budováním letiště pro bombardéry B-24 a stíhačky P-40.
25. srpna 1943: Spojené státy - v Camp Elliot v Kalifornii je zformován V. obojživelný sbor, jehož jádro tvoří tři divize Námořní pěchoty (3., 4. a 5.) a který se stává údernou obojživenou silou 5. flotily. Do čela je postaven jeden z nejpovolanějších, generál Holland McTyeire Smith. Jedná se o velitele, který od vypuknutí války řídil intenzivní výcvik americké armády, námořnictva i námořní pěchoty v obojživelném boji, což se následně stalo hlavním faktorem úspěšných amerických vylodění v Pacifiku i Atlantiku. Sbor pod jeho vedením postupně dobude Gilbertovy, Marshallovy a Mariánské ostrovy, nakonec Iwodžimu a generál Smith odejde po skončení války do výslužby uznávaný jako otec amerického moderního obojživelného válečnictví.
1. září 1943: Střední Tichomoří - americké síly se vyloďují na Bakerově ostrově a během týdne zde vybudují letiště. Tento počin má za cíl podpořit tažení na Gilbertovy ostrovy.
17. září 1943: Gilbertovy ostrovy - americké bombardéry typu Liberator startující z pozemních základen na Elliceových ostrovech útočí na atol Tarawa.
18. září 1943: Gilbertovy ostrovy - americká letadla z letadlových lodí USS Lexington (CV-16), USS Princeton (CVL-23) a USS Belleau Wood (CVL-24) útočí na atol Tarawa. Letadlovým lodím velí admirál Pownall.
19. září 1943: Gilbertovy ostrovy - americké bombardéry typu Liberator startující z pozemních základen na Elliceových ostrovech útočí na korálový atol Tarawa.
13. listopadu 1943: Gilbertovy ostrovy - americké B-17 Flying Fortresses (létající pevnosti) bombardují atol Tarawa, v rámci příprav nadcházejícího vylodění.
18. listopadu 1943: Souostroví Karolíny - při útoku na japonský konvoj z Truku je americká ponorka USS Sculpin (SS-191) potopena torpédoborcem Jamagumo. Část přeživších vezme torpédoborec do zajetí, avšak kapitán John P. Cromwell, jenž je velitelem vlčí smečky ponorek hlídkujících před Trukem a zná plány nadcházející operace Galvanic, tajemství prolomení japonských tajných kódů a má v hlavě i dlouhodobé spojenecké strategické záměry, se dobrovolně potápí s lodí.
19. listopadu 1943: Gilbertovy ostrovy - letadla letadlových lodí amerického Task Force 50 (admirál Pownall) útočí na ostrovy Mili, Tarawa, Makin a Nauru, v přípravě na vylodění. V operaci jsou zapojeny čtyři skupiny letadlových lodí. Je to 11 letadlových lodí, 5 bitevních lodí a 6 křižníků amerického taktického uskupení.
20. listopadu 1943: Gilbertovy ostrovy - americká armáda zahajuje obojživelný útok. Atol Tarawa, 2. divize námořní pěchoty (generál J. C. Smith) se vyloďuje na ostrově Betio. Task Force 53 (admirál Hill) poskytuje námořní podporu 3 bitevními loděmi a 4 křižníky a leteckou podporu 4 eskortními letadlovými loděmi. Počáteční vylodění obnáší 1500 obětí z 5000 amerických vojáků. Japonskou posádku tvoří 4 800 vojáků pod velením admirála Šibasakiho, s podporou 50 děl a 14 lehkých tanků Typ 95. Atol Makin, americká 27. pěší divize (generál RC Smith) se vyloďuje na Butaritari. Task Force 52 (admirál Turner) poskytuje podporu 4 bitevními loděmi a 4 křižníky a leteckou podporu 3 eskortními letadlovými loděmi. Mezitím je USS Independence (CVL-22) z Task Force 50 zasažena leteckým torpédem.
21. listopadu 1943: Nová Guinea - australská 9. divize ve svých útocích u Sattelbergu postupně dosahuje svých cílů.
21. listopadu 1943: Gilbertovy ostrovy - atol Tarawa, další američtí vojáci (2. divize námořní pěchoty) se vyloďují na ostrově Betio. Zpočátku mají těžké ztráty. Nicméně kolem poledne je dosaženo pokroku úspěšným vyloděním dalších vojáků. Jiné americké jednotky se vyloďují na ostrově Bairiki. Atol Makin, jednotky americké 27. pěší divize zahajují postup na ostrově Butaritari.
22. listopadu 1943: Gilbertovy ostrovy - na atolu Tarawa probíhají intenzivní boje. Americká námořní pěchota postupuje. Atol Makin, za soumraku obsazuje americká pěchota většinu ostrova Butaritari. Američané se vyloďují na atolu Abimama.
23. listopadu 1943: Gilbertovy ostrovy - atol Tarawa, kolem poledne bitva končí. Americká námořní pěchota má 1000 mrtvých a 2000 zraněných vojáků. Japonská posádka o 4 800 vojácích je rozdrcena. Celkem 17 zraněných japonských vojáků a 129 korejských dělníků jsou jediní přeživší. Atol Makin, zde je bitva rovněž u konce. Americká pěchota má kolem 200 mrtvých a zraněných. Japonské ztráty činí kolem 600 zabitých, zraněných nebo zajatých. Celkové americké ztráty v bitvě o Makin nakonec dvojnásobně převyšují japonské, neboť v noci je japonskou ponorkou I-175 u pobřeží ostrova Butaritari torpédována eskortní letadlová loď USS Liscome Bay (CVE-56), jejíž následná katastrofická exploze zahubí 600 námořníků, včetně Dorise "Dorrie" Millera, prvního Američana černé pleti v US Navy vyznamenaného Námořním křížem, a to za chrabrost v boji na palubě bitevní lodi USS West Virginia (BB-48) při útoku na Pearl Harbor.
26. listopadu 1943: Gilbertovy ostrovy - u atolu Tarawa je obrannou palbou japonských torpédových bombardérů sestřelen Edward O´Hare, americký nositel Medal of Honor a vůbec první stíhací eso US Navy ve druhé světové válce. Osudovým se mu stává další prvenství - v této akci vede ve svém F6F Hellcat vůbec první noční stíhací misi startující z letadlové lodě amerického námořnitva. Ještě za války bude na jeho počest pojmenován americký torpédoborec USS O´Hare (DD-889).

Literární zdroje:
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA,   Laser - books, 1997, Plzeň
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
.Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Námořní válka vrcholí,   Naše vojsko, 1995, Praha
Hubáček, Miloš: Ofenzíva v Pacifiku,   Mladá fronta, 2000, Praha
.Newark, Tim: Rozhodující bitvy dějin,   Ottovo nakladatelství, 2003, Praha
Kolektiv, : Válka v Pacifiku - od Pearl Harboru po Tokijský záliv,   Naše vojsko, 2006, Praha
Pejčoch, Ivo: Lehký tank Typ 95 Ha-Go,  HPM č. 1/1994

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
Jakýkoliv výsledek vede do bitvy Kwajalein. Podle předchozího vývoje v kampani je možné si v případě velkého vítězství vybrat i bitvu Bougainville 1944.

Zvláštnosti bitvy:
Útočící strana jakožto protivník útočící z moře na ostrov nemá na začátku bitvy žádný pozemní strategický bod. Úlohu počátečně drženého bodu plní virtuální neobsaditelný strategický hex v moři.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 68 x 40 hexů
14 kol, 4 kola/den
Verze: PacPG 1, Startující strana: Osa, Kampaň: Japonská kampaň, Pořadí v kampani: 14.
Státy Osy:    Japonsko
Státy Spojenců:    USA
Neutrální státy:    -
Osa:    brání
Spojenci:    útočí
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Region podnebí:    Oceánie, tropy
Charakter počasí v regionu:    Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    18.87 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Osy:
79 jednotek, z toho 24 jádrových a 55 posil
0 jednotek je leteckých, 0 námořních a 79 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Osa - Spojenci


0/0 - 2/30
Počet jednotek Spojenců:
47 jednotek
9 jednotek je leteckých, 10 námořních a 28 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 10 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Osa / Spojenci


664 + 82 / 200 + 0
Počet slotů Osy:
82 slotů, z toho 27 jádrových slotů a 55 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 3 jednotky
   (3 jádrových + 0 posil)
Počet slotů Spojenců:
48 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 1 jednotku
Jednotky transportů:
Osa - letecké:    nejsou k dispozici
Spojenci - letecké:    C-47 Dakota
Osa - námořní:    nejsou k dispozici
Spojenci - námořní:    AF Transport

Podmínky vítězství:

Rozhodující strategické body:      (27,19) Velitelství

Velké vítězství:      udržet více než 3 cíle včetně Velitelství
Malé vítězství:      udržet aspoň 2 cíle včetně Velitelství

Dotace za Velké vítězství:      200
Dotace za Malé vítězství:      100

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Osy:

Kyoka Hohei 1943 (Pěchota 1943 HW) (Japonsko)
Hohei 1943 (Pěchota 1943) (Japonsko)
Senpaku Kohei (Námořní Specialisté) (Japonsko)
Type 95 Ha-Go (Japonsko)
Type 94 37mm (Japonsko)
Type 94 75mm (Japonsko)
Type 98 20mm (Japonsko)
8´´ pobřežní baterie (Japonsko)
3´´ pobřežní baterie (Japonsko)
Bunker (Japonsko)
Strong Point (Japonsko)
Pill Box (Japonsko)
Jednotky Spojenců:

Námořní pěchota 43 (USA)
Pěchota 43 HW (USA)
Mořské včely (USA)
Ženisté (USA)
M4A2 Sherman (USA)
M3 Stuart (USA)
US M2A4 (USA)
37mm ATG (USA)
US 105mm Gun (USA)
US M3 Gun Motor Carriage (USA)
US 75mm Gun (USA)
F6F Hellcat (USA)
TBF Avenger (USA)
SBD Dauntless (USA)
Torpédoborec (USA)
Lehký křižník (USA)
Těžký křižník (USA)
Bitevní loď (USA)
Eskortní letadlová loď (USA)
Těžká letadlová loď (USA)
US M2 Halftruck (USA)
US GM Truck (USA)
LVT-2 Water Buffalo (USA)
AF Transport (USA)

Turnajová utkání této bitvy:

tato bitva nebyla v turnaji doposud hrána

Časově kryjící se bitvy:

Tarawa (PacAGPG 1), Makin (PacAGPG 1), Finschhafen (PacAGPG 2), Tarawa (PacPG 1), Makin (PacPG 2)

Seznam použitých názvů:

Burns-Phillip
Centrální molo
Letiště Burns-Philip
Opevnění
Tichý oceán
Velitelství
Burns-Philip Wharf
Central Pier
Burns-Philip
Fortification
Pacific Ocean
Headquarters

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy:







Fotografie:



Ostrov Betio



Lehký japonský tank Ha-Go na Tarawě



Zničené americké tanky LVT a lehký japonský tank Ha-Go na Tarawě