Nová Guinea 42

21.7.1942 - 17.9.1942

PacPG: 21.7.1942 - 11.9.1942

Mapa scenaria:

Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy: 		stanny
12.7.2005
9.6.2010 		  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:
4.4.2011 ( Vydání 02 )
-
Jedná se o původní PacG bitvu, částečně hypotetickou. Původní mapa relativně věrná, bylo nutné provést jen pár kosmetických úprav a trochu oblast zahornatit a zalesnit dle skutečnosti. Z důvodu velikosti byla horní část oříznuta - Nová Británie na severu byla stejně v době červencového vylodění na Nové Guinei u Gony již Japonci obsazena. Změněno vlastnictví města Lae do rukou Japonců, neboť ti jej obsadili již v březnu, naopak k vylodění v Milneho zátoce došlo až v srpnu, proto zde byly japonské jednotky odstraněny a umístěny do námořních transportů v Šalomounově moři. Protože tato bitva v kampani přímo navazuje na vyhranou bitvu Korálové moře, kde je hlavním cílem Port Moresby, je tento důležitý přístav na počátku bitvy v Japonských rukou.

Původní mapa:

Při najetí na objekt na mapě (město, řeka, ...) se zobrazí jeho název, souřadnice, popř. vlajka

Historický popis:

V červenci 1942 provedli Japonci výsadek u Gony s cílem vytvořit předmostí pro pozdější útok na Port Moresby. To se jim podařilo, ovšem další výsadek na konci srpna v Milneho zátoce již úspěšný nebyl a díky tomu mohli Spojenci posílit obranu důležité cesty přes pohoří Owena Stanleyho - takzvané Kokodské stezky (Kokoda Trail) - z Kokody do Port Moresby a nakonec japonský postup zadržet 50 km před Port Moresby.

Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
3. ledna 1931: Japonsko - v Kjótu umírá britská spisovatelka Lily Adams Beck (jeden z jejích mnoha pseudonymů), autorka románů a biografií, například romance Napoleona a Josefíny The thunderer (překlad: Hromovládce). Její skutečné jméno je Elizabeth Louisa Moresby a jde o dceru britského námořního kapitána Johna Moresbyho. Ten se proslavil průzkumem pobřeží Nové Guineje a objevem vynikajícího místa, na kterém později vyrostl přístav nesoucí jeho jméno. Strategicky významným se Port Moresby stane za války v Pacifiku, kdy se o jeho dobytí pokusí Japonci zprvu námořně výsadkovou operací a později pozemním útokem, v obou případech neúpěšně.
3. února 1942: Nová Guinea - Japonská letadla bombardují Port Moresby.
5. března 1942: Jižní Pacifik - japonské invazní síly opouštějí Rabaul směr Nová Guinea.
7. března 1942: Nová Guinea - japonské invazní síly se vyloďují v oblasti městečka Salamaua (dnes na místě bývalé Salamauy stojí vesnice Kela a Lagui).
8. března 1942: Nová Guinea - japonské invazní síly se vyloďují v Lae a Salamaue. Začíná tak novoguinejské tažení, které bude trvat až do konce války v srpnu 1945.
10. března 1942: Nová Guinea - americká letadla z letadlových lodí USS Lexington (CV-2) a USS Yorktown (CV-5) útočí na japonská invazní plavidla u Lae a Salamuy. Zničeno je několik transportních lodí, poškozeny dva torpédoborce a lehký křižník Júbari. Ve válce v Pacifiku se jedná se o první úspěšný spojenecký protiútok širšího rozsahu.
1. dubna 1942: Nová Guinea - japonská invaze na Nové Guineji pokračuje vyloděním ve městech Sorong a Hollandia (dnešní Jayapura).
9. června 1942: Nová Guinea - americké bombardéry B-26 Marauder 22. bombardovací skupiny ze základny Seven Mile Drome u Port Moresby provádějí nálet na Lae a Salamauu. Na palubě jednoho z bombardérů dobrovolně letí jako pozorovatel 33letý kongresman poručík Lyndon Johnson, jenž je na bojiště vyslán samotným prezidentem Rooseveltem. Jeho letoun je napaden letounem Zero pilotovaným japonským esem Saburo Sakaiem, ale přes těžké poškození nakonec uniká. Po návratu informuje nejvyšší místa o neutěšených podmínkách, špatném stavu výzbroje, zásobování a morálky. Lyndon Johnson se stane v 60. letech prezidentem USA.
28. června 1942: Nová Guinea - australské jednotky realizují první větší spojeneckou ofenzivní pozemní operaci války v Pacifiku, z vnitrozemí provádějí noční přepad japonské pobřežní základny Salamaua a Heathovy plantáže u Lae. Akce proti Salamaui je obzvláště úspěsná, beze ztrát je zabito přes 120 Japonců, značně poškozeno zařízení základny a letiště a ukořistěno množství zpravodajsky cenných dokumentů, se kterými se Australané stahují zpět do džugle.
21. července 1942: Nová Guinea - japonská 18. armáda (generál Horii) se vyloďuje ve vesnici Gona, aby zabránila plánovanému spojeneckému vylodění. Okamžitě zahajuje postup ke Kokodě s konečným cílem dobýt Port Moresby.
22. července 1942: Nová Guinea - japonské jednotky pod velením generála Horiiho postupují z vesnice Buna po Kokodské stezce. Malá australská posádka se na Kokodské stezce připravuje na obranu.
23. července 1942: Nová Guinea - japonská 17. armáda postupující vzhůru po Kokodské stezce naráží u Wosida na australské obránce.
29. července 1942: Nová Guinea - posíleným japonským jednotkám podléhá Kokoda. Pomoc, která měla usnadnit Australanům odvrátit japonský postup, se obrací zpět, když jsou letadla převážející zásoby mylně informována, že je letiště již v japonských rukách. Na moři, u Gony útočí americké střemhlavé bombardéry A-24 Banshee (pozemní varianta palubního letounu SBD Dauntless) na japonský zásobovací konvoj z Lae do Buny. Daří se jim poškodit nákladní loď Kotoku Maru a obrátit konvoj zpět, nicméně šest ze sedmi bombardérů je sestřeleno japonskými Zery a protiletadlovou palbou, včetně vedoucího stroje majora Floyda "Bucka" Rogerse.
30. července 1942: Holandská východní Indie - Japonci obsazují malé ostrovy mezi ostrovem Timor a Novou Guineou, aby zajistili podporu pro svůj plánovaný útok na Port Moresby.
7. srpna 1942: Nová Guiena - v Papuánském zálivu je japonskou ponorkou Ro-33 napadena 300tunová australská motorová loď MV Mamutu evakuující civilisty z ohroženého Port Moresby. Ponorka provádí útok palubním třípalcovým dělem a přeživší z potápějícího se plavidla včetně žen a dětí pobíjí kulometnou palbou. Obětí je 114, přežívá 28 osob. Vzápětí je povolána naléhavým radiogramem admirála Mikawy čelit americkému vylodění na Guadalcanalu.
11. srpna 1942: Nová Guinea - Japonci obsazují z rukou Australanů Deniki na Kokodské stezce. Australské jednotky jsou donuceny k 8 km ústupu směrem k přechodu Templeton nedaleko vrcholu této stezky.
12. srpna 1942: Nová Guinea - silný japonský sbor se vyloďuje ve vesnici Buna. V reakci na to postupují k této vesnici australské jednotky.
16. srpna 1942: Nová Guinea - Japoncům dorážejí další posily do bojů proti Australanům na Kokodské stezce u vesnice Buna.
24. srpna 1942: Nová Guinea - japonské jednotky z Buny se vyloďují na ostrově Goodenough v přípravách na obsazení zátoky Milne.
25. srpna 1942: Nová Guinea - začíná japonský útok v zátoce Milne. Vylodění klade zuřivý odpor australská a americká posádka. V jiných bojích, u Kokodské stezky, se Japoncům daří dobývat území u Isuravy.
29. srpna 1942: Nová Guinea - japonské námořnictvo vplouvá do zátoky Milne.
31. srpna 1942: Nová Guinea - japonský pozemní útok u Milneho zátoky zcela selhává kvůli tvrdému odporu Australanů, Japonci mají 1 000 obětí. Jde o první zastavení japonské expanze v Pacifiku. Velitel japonské 17. armády generál Hjakutake rozhoduje o přesunu jednotek z této oblasti a soustředění se na Guadalcanal.
2. září 1942: Nová Guinea - ve vesnici Buna se vyloďují japonské posily z Rabaulu, více než 1000 vojáků.
5. září 1942: Nová Guinea - Australané donucují Japonce k evakuaci Milneho zátoky.
7. září 1942: Nová Guinea (oblast Milneho zátoky) - japonský křižník a torpédoborec ostřelují před opuštěním Milneho zátoky australské pozice. Jedná se o poslední akt této operace. Zbytek roztroušených japonských jednotek, které se nepodařilo evakuovat a které se pokouší na vlastní pěst přejít džunglí k japonským pozicím u Buny, je likvidován australskými jednotkami.
8. září 1942: Nová Guinea - Japonci postupují a zatlačují Australany zpět přes pohoří Owena Stanleyho. Pozice Australanů nedaleko Efogi jsou opuštěny.
11. září 1942: Nová Guinea - Japonci jsou zastaveni v pohoří Owena Stanleyho na hřebenu Ioribaiwa.
14. září 1942: Nová Guinea - Japonci se zmocňují Kokodské stezky. Australané jsou zatlačeni na hřeben Imita. Boje nyní probíhají pouhých 30 mil od Port Moresby.
16. září 1942: Nová Guinea - spojenecké vyhlídky rostou poté, co se jim daří získat lokální vzdušnou převahu nad hřebenem Ioribaiwa. To zastavuje japonský postup. Do Port Moresby jsou přivedeny americké posily, aby se připojily k Australanům, a tak je nyní možno plánovat efektivní ofenzívu.
18. září 1942: Nová Guinea - japonský generál Horii stahuje na základě rozkazů a kvůli potížím se zásobováním část svých jednotek z okolí Buny a Gony.
23. září 1942: Nová Guinea - po doražení dalších amerických posil do Port Moresby zahajují Australané ofenzívu. Australský vrchní velitel, generál Blamey, přebírá osobní zodpovědnost. Jeho rozkazy od generála Douglase MacArthura jsou motivovat vojáky a zintenzivnit tažení.
26. září 1942: Nová Guinea - australští vojáci uskutečňují protiútok na hřebenu Imita.
27. září 1942: Nová Guinea - australské ofenzívy nutí odklonit ústup japonských vojáků od Kokodské stezky.
1. října 1942: Austrálie, Nová Guinea - generál MacArthur vydává rozkazy ke koordinaci spojeneckého postupu na Nové Guinei. Americké síly mají obsadit stezku Kapa Kapa, vedoucí paralelně s Kokodskou stezkou, aby chytily do pasti japonské vojáky mezi dvě spojenecké armády a zastavily tak jejich ústup na řece Kumusi. K vyloděním také dojde na severním pobřeží mezi zátokou Milne a mysem Nelson. Část vyloďujících sil je soustředěna ve Wanigela. Australští vojáci se začínají přesouvat vpřed po Kokodské stezce.
4. října 1942: Nová Guinea - Australané pokračují v postupu na Kokodské stezce. Obsazují Efogi a pokračují v postupu na Aolu a Moyolu.
6. října 1942: Nová Guinea - američtí vojáci začínají realizovat ofenzivu generála MacArthura na odříznutí ustupující japonské armády pod útoky Australanů. Jednotky americké 32. divize začínají sestupovat ze stezky Kapa Kapa. Jsou 25 mil jihozápadně od Kokodské stezky, kterou Japonci využívají jako únikovou trasu. Terén je velmi obtížný.
14. října 1942: Nová Guinea - Australané a Japonci se tvrdě střetávají na Kokodské stezce u Templetonského přechodu (Templeton´s Crossing).
17. října 1942: Nová Guinea - australská 16. brigáda je vystřídána na čele postupu na Kokodské stezce 25. brigádou. Zuřivý japonský odpor zdržuje pokračující postup u Eora Creek. Pluk americké 32. divize je letecky přepraven z Port Moresby do Wanigely na severním pobřeží.
18. října 1942: Washington - admirál Halsey je jmenován náčelníkem Velitelství tichomořské oblasti (Pacific Command Area), kde nahrazuje admirála Ghormleyho.
18. října 1942: Nová Guinea - americké jednotky, které byly vyslány po souběžné stezce s Kokodskou stezkou na pomoc Australanům odříznout Japonce ústupující po Kokodské stezce, konečně doráží do Pongani. Tato cesta se ukázala tak obtížná, že vojáci nejsou ve stavu, ve kterém by byli schopni boje. Navíc letecký transport jednotek z Port Moresby na severní pobřeží ukázal, že pozemní výprava byla zbytečná.
19. října 1942: Nová Guinea - v údolí řeky Musa je u Fasari zprovozněno letiště. Podle misionáře Cecila Abela, který místo vytipoval a s pomocí domorodců vysekal vegetaci, bude záhy pojmenováno jako Abelovo letiště. Přistání prvních C-47 Dakota sledují z džungle horního toku řeky Musa američtí vojáci. Je to pro ně tristní pohled, neboť oni sem museli dojít pěšky náročným pochodem po stezce Kapa Kapa přes pohoří Owena Stanleyho.
21. října 1942: Nová Guinea - australští vojáci bojující na Kokodské stezce postupují k hlavní japonské pozici u vesnice Eora. Generál MacArthur jim nařizuje zrychlit postup.
22. října 1942: Nová Guinea - australské jednotky se vyloďují na ostrově Goodenough. Japonci z velké části ostrov po bitvě v zátoce Milne opustili.
29. října 1942: Austrálie - generál Vasey je jmenován velitelem australské 7. divize, kdy nahrazuje generála Allena, jehož velení je hodnoceno jako málo energické (málo rozhodné).
29. října 1942: Nová Guinea - australská armáda podniká závěrečný útok na japonské pozice u vesnice Eora, aby Japonce donutila vzdát se dříve, než úplně stáhnou své jednotky.
30. října 1942: Nová Guinea - australský postup dosahuje Aloly, přibližně 10 mil na jih od Kokody. Jedna z brigád je vyslána přímo ke Kokodě, zatímco druhá je poslána východnější cestou.
2. listopadu 1942: Nová Guinea - Kokoda je australskou 25. brigádou dobyta zpět. Je tak získáno letiště, jehož znovunabytí má obzvláštní důležitost, neboť umožňuje zásobování letecky a oproti dosavadnímu vláčení přes obtížný terén Kokodské stezky.
5. listopadu 1942: Nová Guinea - Australané útočí na Oivi. Japonci se zde rozhodují k boji zadním vojem, aby se zbytek jejich sil mohl vrátit přes řeku Kumusi.
9. listopadu 1942: Nová Guinea - Australská 25. brigáda obsazuje po těžkých bojích Gorari. Tato akce izoluje japonské síly v Oviv, japonský generál Horii je s nimi.
11. listopadu 1942: Nová Guinea - Australané čelí tuhým bojům kolem Gorari.
12. listopadu 1942: Nová Guinea - Australané se pokouší zabránit Japoncům v ústupu přes řeku Kumusi, intenzivní boje tak pokračují.
13. listopadu 1942: Nová Guinea - japonským jednotkám u Gorari se daří ustoupit přes řeku Kumusi. Generál Horii během ústupu utonul. Při zabezpečování oblasti nacházejí australské jednotky 600 mrtvých. Tento ústup znamená konec organizovaného japonského odporu vně jejich předmostí u Gony a Buny.
15. listopadu 1942: Nová Guinea - postavení provizorních mostů přes řeku Kumusi dovoluje australským postupujícím jednotkám obsadit Wairopi a Ilimow. U Port Moresby je přejmenováno letiště 30-Mile Drome na Rogers Airfield k uctění památky majora Floyda "Buck" Rogerse, který zahynul 29. července v bombardéru při útoku na konvoj u Gony.
17. listopadu 1942: Nová Guinea - Buna, japonský konvoj úspěšně vysazuje na pevninu 1000 vojáků. Japonská stanoviště ve vesnicích Gona, Buna a Sanananda jsou dobře opevněna a nyní i obsazena velkou posádkou.
19. listopadu 1942: Nová Guinea - americké jednotky z vesnice Pongani zahajují svůj útok na dobře opevněné japonské pozice u Buny, o kterých si myslí, že jsou bráněny jen lehce. Australané se přibližují k vesnici Gona a smíšené spojenecké síly směřují k japonským pozicím u Sananandy.
20. listopadu 1942: Nová Guinea - Australanům se během postupu daří prolomit japonskou obranu u Gony, ale později jsou zatlačeni zpět.
26. listopadu 1942: Nová Guinea - i přes ztrátu torpédoborce Hajašio po leteckém útoku 24. listopadu posilují Japonci své jednotky ve vesnici Buna.
29. listopadu 1942: Spojené státy - po nehodě při cvičném letu se stíhačkou P-40K umírá na Floridě podplukovník Boyd "Buzz" Wagner, první americké stíhací eso ve válce v Pacifiku, ve které bojoval na Filipínách a nad Novou Guineou.
30. listopadu 1942: Nová Guinea - americké jednotky útočící na japonské pozice v Buně zaznamenávají první skutečný postup.
2. prosince 1942: Nová Guinea - Australané poráží část obrany v Goně. Japonský konvoj vezoucí posily je v důsledku leteckých útoků odkloněn, ale dokáže vylodit své vojáky na pobřeží na západě. Generál Eichelberger, vyslán generálem MacArthurem, aby prošetřil nedostatek pokroku v Buně, se rozhoduje vystřídat generála Hardinga ve velení místních amerických sil.
5. prosince 1942: Nová Guinea - japonská armáda odráží silný americký útok na její obranné pozice v Buně.
6. prosince 1942: Nová Guinea - po těžkých bojích se daří americkým silám dosáhnout pláže na východní straně Buny. Australský útok u Gony má jen malý úspěch. Japonské posily ze západu, bojující na pobřeží, zaznamenávají určitý postup.
7. prosince 1942: Nová Guinea - japonské protiútoky ohrožují americká postavení u Buny. Američané nakonec odolají. Při přepadu japonské letecké základny Buna americkými stíhačkami Aircobra sestřeluje nadporučík George Welch dva střemhlavé bombardéry Aiči D3A a jednu stíhačku A6M2 Zero. Stává se tak jedním z pouhých dvou amerických pilotů nevýkonných Airacober, kteří během jednoho letu dosáhli tří sestřelů. Tento úspěch se mu daří na první výročí přepadení Pearl Harboru, při kterém se Welch vyznamenal jako jeden z mála stíhačů, kteří ten den vzlétli a sestřelili japonská letadla.
8. prosince 1942: Nová Guinea - v ještě dalším krvavém střetnutí jsou napadeny japonské pozice v Goně australskou 21. brigádou.
14. prosince 1942: Nová Guinea - japonské posily se vyloďují přibližně 45 km na západ od Gony a zahajují pochod směrem ke křídlu Australanů. V Buně, Američané vesnici obsazují, ale Japonci stále drží ve své moci dobře opevněnou stanici státního úřadu (Government Station).
18. prosince 1942: Nová Guinea - Spojenci obsazují mys Endiadere. Australští vojáci jsou v útoku na japonské pozice podpořeni nově doraživšími tanky M3 Stuart. Probíhají spojenecké nálety na Salamauau, Gasmatu, Rabaul a Mundu.
24. prosince 1942: Nová Guinea - za těžkých ztrát proráží spojenecké jednotky nové obranné postavení Japonců u vesnice Buna.
31. prosince 1942: Nová Guinea - na pláži u Gony fotografuje korenspondent magazínu Life George Strock těla mrtvých vojáků po bitvě, kterých je zde tolik, že se místu začne říkat "Maggot Beach" (Červí pláž). Jeden ze snímků se stane s osobním povolením prezidenta Roosevelta první fotografií amerických vojáků padlých v boji za druhé světové války publikovanou ve Spojených státech.
1. ledna 1943: Nová Guinea - pokračují útoky na japonské pozice ve vesnici Buna. Část japonské posádky se stahuje.
2. ledna 1943: Nová Guinea - japonské pozice ve vesnici Buna jsou vzaty útokem vojáky z Eichelbergerova amerického I. sboru. Boje pokračují kolem vesnice Sanananda.
9. ledna 1943: Nová Guinea - australská 17. brigáda je letecky přepravena na Wau, aby zřídila základnu pro nadcházející fázi spojenecké ofenzívy. Stále zbývá dobýt vesnice Buna a Sanananda. Američané obsazují vesnici Tarakena, ale jejich pokusy postoupit dále k vesnici Sanananda jsou zastaveny japonskými obránci.
10. ledna 1943: Nová Guinea - americké jednotky dosahují malých územních zisků v postupu směrem k vesnici Sanananda a nedaleko obce Tarakena.
12. ledna 1943: Nová Guinea - australská pěchota a tanky útočí na japonské pozice na sever a západ od vesnice Gona.
13. ledna 1943: Nová Guinea - generál Eichelberger, Američan, se stává nejvyšším velitelem bojujících spojeneckých jednotek.
16. ledna 1943: Nová Guinea - probíhají útoky na odvedení pozornosti u vesnice Sanananda, americký 163. pěší pluk a australská 18. brigáda postupují.
17. ledna 1943: Nová Guinea - Australané pronikají japonskými pozicemi ve vesnici Sanananda. Japonský odpor pokračuje zde a proti americkým útokům na odvedení pozornosti u vesnice Giruwa.
19. ledna 1943: Nová Guinea - japonský generál Jamagata nařizuje svým vojákům stáhnout se z vesnice Sanananda. Intenzivní boje pokračují.
21. ledna 1943: Nová Guinea - japonský odpor ve vesnicích Sanananda a Giruwa slábne. Zůstávají pouze izolovaná ohniska zbytků japonských jednotek.
22. ledna 1943: Nová Guinea - poslední japonští vojáci jsou v oblasti Papua eliminováni. Japonci mají během tažení zabito kolem 7 000 vojáků, Spojenci kolem 3 500.
28. ledna 1943: Nová Guinea - Japonci neúspěšně útočí na detašovanou jednotku australské 3. divize ve městě Wau.
31. ledna 1943: Nová Guiena - Americké a australské síly zastavují japonský postup v Bitvě o Wau. Snaha Japonců zlikvidovat tuto přesunutou spojeneckou základnu v novoguinejském vnitrozemí pozemním postupem ze Salamauy ztroskotává díky masivní letecké přepravě posil obráncům.
9. března 1943: Nová Guinea - probíhají silné japonské útoky na Wau.
12. dubna 1943: Nová Guinea - Port Moresby je v probíhající japonské ofenzívě napadeno 174 letadly. Dochází k menším škodám.
14. dubna 1943: Nová Guinea - Japonci ve svém náletu na spojenecké loďstvo v zátoce Milne potápí dvě transportní lodě. Jde o poslední z řady útoků uskutečněných v rámci jejich letecké ofenzivy. Japonské ztráty do této doby jsou velké.
29. června 1943: Nová Guinea - malá papuánská jednotka opouští na kánoích Buso a vyloďuje se na mysu Roon, odkud se pěšky přesunuje do Saské zátoky. Koná tak v rámci přípravy na diverzní útok na mys Dinga před nadcházejícím americkým vyloděním v zálivu Nassau.
30. června 1943: Nová Guinea - část amerických jednotek z předsunutých základen Mageri a Morobe známých jako MacKechnie Force se i s velitelem (Archibald Ross MacKechnie) za silného příboje vyloďuje v zátoce Nassau, nedaleko na jih od městečka Salamaua. Přestože se díky navádění diverzními Australalany, kteří na pláž pronikli infliltrací džungle, daří na břeh dostat vojáky první a druhé vyloďovací vlny, všechny jejich čluny jsou ztraceny. Třetí vlna obrací bez vylodění zpět a Japonci na předmostí podnikají protiútoky.
3. července 1943: Nová Guinea - australské jednotky postupující z Wau se utkávají v těžkém střetu s japonskými jednotkami u vesnice Mubo. Během dne se tyto australské jednotky spojují v oblasti řeky Bitoi s americkými jednotkami vyloděnými v zálivu Nassau.
10. července 1943: Nová Guinea - další propojení australských a amerických jednotek vede k odříznutí japonských sil ve vesnici Mubo od japonských jednotek ve vesnici Salamaua.
20. září 1943: Nová Guinea - australská armáda, postupující vzhůru údolím Markham, se po porážce japonských obránců zmocňuje Kaiapitu.
31. prosince 1944: Filipíny - Leyte, různé japonské protiútoky na severozápadě jsou americkými silami odraženy. Do této doby mají Japonci v bojích na Leyte ztráty kolem 70 000, většinou jde o zabití. Americké ztráty činí 15 000 zabitých nebo zraněných. Americká 6. armáda se stahuje z ostrova v přípravě invaze na Luzon, americká 8. armáda ji střídá. V kopcích nad zálivem Silad dochází k tragické události, kdy při japonském minometném přepadu umírá velitel 32. amerického jízdního průzkumného oddílu (mechanizovaného) Herman Bottcher. Bottcherovi muži strávili více než 40 dní za nepřátelskými liniemi, když na ně náhle narazila a zaútočila japonských vojáků. Kapitán Herman Bottcher, který dosáhl hodnosti kapitána též v republikánské armádě během občanské války ve Španělsku, se vyznamenal jako hrdina bitvy u Buny na Nové Guineji. Jeho zásluhy vynikají obzvláště ve světle skutečnosti, že se jednalo o Němce, který měl americké občanství v době smrti teprve jeden rok.

Literární zdroje:
Šnajdr, Miroslav: Airacobra v amerických službách : USAAF 1941-1944,   Votobia, 1996, Olomouc
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
Skřivan, Aleš: Cestou samurajů,   Mladá fronta, 1984, Praha
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
.Skřivan, Aleš: Japonská válka 1931 - 1945,   Libri, 1997, Praha
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Krvavé oceány,   Naše vojsko, 1994, Praha
Hubáček, Miloš: Pacifik v plamenech,   Mladá fronta, 1997, Praha
Sakai, Saburo: Zera nad Pacifikem,   Naše vojsko, 1994, Praha
Nepevný, Jindřich, Ing.: Tainan Kokutai,  HPM č. 4/1991

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
Jakékoliv vítězství vede k invazi do Austrálie. Porážka nás zavede na Guadalcanal.

Zvláštnosti bitvy:
Kokodská cesta nebyla žádnou dobře průchodnou komunikací, ale spíše stezkou. Proto je na mapě její průchodnost také omezena oproti klasickým cestám.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 59 x 52 hexů
14 kol, 4 dny/kolo
Verze: PacPG 1, Startující strana: Osa, Kampaň: Japonská kampaň, Pořadí v kampani: 10.
Státy Osy:    Japonsko
Státy Spojenců:    USA, Austrálie & Nový Zéland
Neutrální státy:    -
Osa:    útočí
Spojenci:    brání
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Region podnebí:    Oceánie, tropy
Charakter počasí v regionu:    Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    24.87 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Osy:
73 jednotek, z toho 21 jádrových a 52 posil
22 jednotek je leteckých, 10 námořních a 41 pozemních
1 jednotek naloženo v leteckých a 22 v námořních transportech
 Transporty letecké/námořní:
Osa - Spojenci

5/25 - 0/3
Počet jednotek Spojenců:
89 jednotek
24 jednotek je leteckých, 8 námořních a 57 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech
Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Osa / Spojenci

200 + 0 / 634 + 92
Počet slotů Osy:
75 slotů, z toho 21 jádrových slotů a 54 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 2 jednotky
   (0 jádrových + 2 posil)
Počet slotů Spojenců:
92 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 3 jednotky
Jednotky transportů:
Osa - letecké:    Ki-54 Hickory
Spojenci - letecké:    nejsou k dispozici
Osa - námořní:    Transport
Spojenci - námořní:    AF Transport

Podmínky vítězství:

Velké vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do 12. tahu
Malé vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do posledního tahu
Dotace za Velké vítězství:      200
Dotace za Malé vítězství:      100

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Osy:

Teishin 1940 (Výsadkáři 1940) (Japonsko)
Konoe Shidan (Císařská Garda) (Japonsko)
Kyoka Hohei 1940 (Pěchota 1940 HW) (Japonsko)
Hohei 1940 (Pěchota 1940) (Japonsko)
Senpaku Kohei (Námořní Specialisté) (Japonsko)
Kohei (Ženisté) (Japonsko)
Type 97 Chi-Ha (Japonsko)
Type 97 Te-Ke (Japonsko)
Type 95 Ha-Go (Japonsko)
Type 92 6-Wheeled Armored Car (Japonsko)
Type 94 37mm (Japonsko)
Type 94 75mm (Japonsko)
Type 91 105mm (Japonsko)
Meiji 38 Improved 75mm Field Gun (Japonsko)
Type 88 75mm (Japonsko)
Ki-45 Nick (Torjú) (Japonsko)
A6M2 Zero (Reisen) (Japonsko)
A5M Claude (Japonsko)
G4M Betty (Rikkó) (Japonsko)
D3A Val (Japonsko)
B5N Kate (Japonsko)
G3M Nell (Japonsko)
Torpédoborec (Japonsko)
Lehký křižník (Japonsko)
Těžký křižník (Japonsko)
Bitevní loď třídy Kongo (Japonsko)
Lehká letadlová loď (Japonsko)
Isuzu Type 94 6-Wheeled Truck (Japonsko)
Ki-54 Hickory (Japonsko)
Transport (Japonsko)
 Jednotky Spojenců:

Námořní pěchota 41 (USA)
Pěchota 41 HW (USA)
Pěchota 41 (USA)
M3 Stuart (USA)
37mm ATG (USA)
US 75mm Gun (USA)
3´´ AD (USA)
P-39 Airacobra (USA)
P-40 Warhawk (USA)
F4F Wildcat (USA)
B-25B Mitchell (USA)
Douglas A-20 Havoc (USA)
B-26C Marauder (USA)
B-17F Flying Fortress (USA)
Torpédový člun (USA)
US GM Truck (USA)
Commandos (Austrálie & Nový Zéland)
Partyzáni (Austrálie & Nový Zéland)
ANZAC 1940 (Austrálie & Nový Zéland)
Pěchota 36 HW (Austrálie & Nový Zéland)
M3 Stuart (Austrálie & Nový Zéland)
Matilda II (Austrálie & Nový Zéland)
2 Pdr ATG (Austrálie & Nový Zéland)
25 Pdr Gun (Austrálie & Nový Zéland)
3´´ AD (Austrálie & Nový Zéland)
20mm AD (Austrálie & Nový Zéland)
Spitfire MkVC (Austrálie & Nový Zéland)
CA-8 Wirraway (Austrálie & Nový Zéland)
P-40 Kittyhawk (Austrálie & Nový Zéland)
Beaufighter MkI (Austrálie & Nový Zéland)
Hudson MkIII (Austrálie & Nový Zéland)
Blenheim MkI (Austrálie & Nový Zéland)
B-24D Liberator (Austrálie & Nový Zéland)
Torpédoborec (Austrálie & Nový Zéland)
Lehký křižník (Austrálie & Nový Zéland)
Těžký křižník (Austrálie & Nový Zéland)
Brencarrier (Austrálie & Nový Zéland)
GB 3 Ton Lorry (Austrálie & Nový Zéland)

Turnajová utkání této bitvy:

celkem zápasů: 2
Turnaj Etapa OSA x Spojenci Už se začalo hrát? Report Vítězný save
5 3 Hartmann x 777dohráno 17.01.2012, vítězství SpojencůZDEZDE
5 3 777 x Hartmanndohráno 16.01.2012, vítězství OsyZDEZDE

Časově kryjící se bitvy:

Indie (PacAGPG 2), Madagaskar (PacAGPG 2), Nová Guinea 42 (PacPG 1), Tulagi (PacAGPG 2)

Seznam použitých názvů:

Alotau
Bismarckovo moře
Bofu
Buna
Dampierův průliv
Ekrek
Embogo
Finschhafen
Gona
Hora Victoria
Zobrazit celý seznam...		Alotau
Bismarck Sea
Bofu
Buna
Dampier Strait
Ekrek
Embogo
Finschhafen
Gona
Mount Victoria

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy: