Makin

20.11.1943 - 23.11.1943

PacPG: 20.11.1943 - 22.11.1943

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
4.3.2005
30.1.2011
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

4.4.2011 ( Vydání 02 )
-
Jedno ze scenarií, které v PacG nejsou spustitelné jako bitvy, ale jsou zde připraveny mapy pro nadšence, kteří by je chtěli použít pro vytvoření další bitvy. Jedná se o část ostrova Butaritari v atolu Makin. Tvar víceméně odpovídal skutečnosti, byly přidány protitankové příkopy, palmy, laguny a bažiny. Také s vesnicí Ukiangang jaksi v původní mapě nebylo počítáno. Navíc byla mapa rozšířena na západ, čímž přibylo jedno molo a vesnice Butaritari.

Původní mapa:

Historický popis:

Krycí název operace: Galvanic
Obrana druhého hlavního cíle operace GALVANIC, ostrova Butaritari v atolu Makin, nebyla zdaleka tak impozantní (jako v případě Tarawy). Japonským velitelem tu byl poručík Seizó Išikava a měl k dispozici 384 vojáků bojových jednotek a 414 mužů pracovních oddílů. Obranná zařízení na Butaritari byla soustředěna kolem výkladiště a základny hydroplánů. (Miloš Hubáček - Ofenziva v Pacifiku, Mladá fronta, 2000)

Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
9. prosince 1941:Pacifik - Gilbertovy ostrovy - Japonci obsazují atoly Tarawa a Makin.
17. srpna 1942:Gilbertovy ostrovy - příslušníci americké námořní pěchoty útočí na základnu hydroplánů na ostrově Makin. Účelem nájezdu je získat zpravodajské informace a odvést japonskou pozornost od Guadalcanalu, ani jedno se však nedaří splnit a akce naopak vede k pozdějšímu opevnění Gilbertových ostrovů Japonci a americkým ztrátám při jejich dobývání.
1. září 1943:Střední Tichomoří - americké síly se vyloďují na Bakerově ostrově a během týdne zde vybudují letiště. Tento počin má za cíl podpořit tažení na Gilbertovy ostrovy.
18. listopadu 1943:Souostroví Karolíny - při útoku na japonský konvoj z Truku je americká ponorka USS Sculpin potopena torpédoborcem Jamagumo. Část přeživších vezme torpédoborec do zajetí, avšak kapitán John P. Cromwell, jenž je velitelem vlčí smečky ponorek hlídkujících před Trukem a zná plány nadcházející operace Galvanic, tajemství prolomení japonských tajných kódů a má v hlavě i dlouhodobé spojenecké strategické záměry, se dobrovolně potápí s lodí.
19. listopadu 1943:Gilbertovy ostrovy - letadla letadlových lodí amerického Task Force 50 (admirál Pownall) útočí na ostrovy Mili, Tarawa, Makin a Nauru, v přípravě na vylodění. V operaci jsou zapojeny čtyři skupiny letadlových lodí. Je to 11 letadlových lodí, 5 bitevních lodí a 6 křižníků amerického taktického uskupení.
20. listopadu 1943:Gilbertovy ostrovy - americká armáda zahajuje obojživelný útok. Atol Tarawa, 2. divize námořní pěchoty (generál J. C. Smith) se vyloďuje na ostrově Betio. Task Force 53 (admirál Hill) poskytuje námořní podporu 3 bitevními loděmi a 4 křižníky a leteckou podporu 4 eskortními letadlovými loděmi. Počáteční vylodění obnáší 1500 obětí z 5000 amerických vojáků. Japonskou posádku tvoří 4 800 vojáků pod velením admirála Šibasakiho, s podporou 50 děl a 14 lehkých tanků Typ 95. Atol Makin, americká 27. pěší divize (generál RC Smith) se vyloďuje na Butaritari. Task Force 52 (admirál Turner) poskytuje podporu 4 bitevními loděmi a 4 křižníky a leteckou podporu 3 eskortními letadlovými loděmi. Mezitím je USS Independence z Task Force 50 zasažena ponorkovým torpédem.
21. listopadu 1943:Gilbertovy ostrovy - atol Tarawa, další američtí vojáci (2. divize námořní pěchoty) se vyloďují na ostrově Betio. Zpočátku mají těžké ztráty. Nicméně kolem poledne je dosaženo pokroku úspěšným vyloděním dalších vojáků. Jiné americké jednotky se vyloďují na ostrově Bairiki. Atol Makin, jednotky americké 27. pěší divize zahajují postup na ostrově Butaritari.
22. listopadu 1943:Gilbertovy ostrovy - na atolu Tarawa probíhají intenzivní boje. Americká námořní pěchota postupuje. Atol Makin, za soumraku obsazuje americká pěchota většinu ostrova Butaritari. Američané se vyloďují na atolu Abimama.
23. listopadu 1943:Gilbertovy ostrovy - atol Tarawa, kolem poledne bitva končí. Americká námořní pěchota má 1000 mrtvých a 2000 zraněných vojáků. Japonská posádka o 4 800 vojácích je rozdrcena. Celkem 17 zraněných japonských vojáků a 129 korejských dělníků jsou jediní přeživší. Atol Makin, zde je bitva rovněž u konce. Americká pěchota má kolem 200 mrtvých a zraněných. Japonské ztráty činí kolem 600 zabitých, zraněných nebo zajatých. Celkové americké ztráty v bitvě o Makin nakonec dvojnásobně převyšují japonské, neboť v noci je japonskou ponorkou I-175 u pobřeží ostrova Butaritari torpédována eskortní letadlová loď Liscome Bay, jejíž následná katastrofická exploze zahubí 600 námořníků, včetně Dorise "Dorrie" Millera, prvního američana černé pleti v US Navy vyznamenaného Námořním křížem, a to za chrabrost v boji na palubě bitevní lodi West Virginia při útoku na Pearl Harbor.

Literární zdroje:
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
.Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Námořní válka vrcholí,   Naše vojsko, 1995, Praha
Hubáček, Miloš: Ofenzíva v Pacifiku,   Mladá fronta, 2000, Praha
Rottman, Gordon L.: Speciální jednotky USA v Pacifiku za druhé světové války,   Computer press, 2007, Brno
Pejčoch, Ivo: Lehký tank Typ 95 Ha-Go,  HPM č. 1/1994

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
V případě nesplnění úkolu kampaň končí. V případě Malého vítězství hra nabídne dvě možnosti - pokračovat bitvou Admiralitní ostrovy nebo Eniwetok. V případě velkého vítězství se pokračuje přímo bitvou Marshallovy ostrovy.

Zvláštnosti bitvy:
V této bitvě nemají japonské síly k dispozici letetvo ani letiště. Na Butaritari letiště nebylo a letectvo na okolních základnách bylo značně zdecimované. Útočící strana jakožto protivník útočící z moře na ostrov nemá na začátku bitvy žádný pozemní strategický bod. Úlohu počátečně drženého bodu plní virtuální neobsaditelný strategický hex v moři.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 65 x 48 hexů
14 kol, 6 kol/den
Verze: PacAGPG 1, Startující strana: Spojenci, Kampaň: US kampaň, Pořadí v kampani: 6.
Státy Spojenců:    USA
Státy Osy:    Japonsko
Neutrální státy:    -
Spojenci:    útočí
Osa:    brání
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Region podnebí:    Oceánie, tropy
Charakter počasí v regionu:    Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    14.03 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Spojenců:
47 jednotek, z toho 12 jádrových a 35 posil
6 jednotek je leteckých, 12 námořních a 29 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 29 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Spojenci - Osa


1/28 - 0/0
Počet jednotek Osy:
50 jednotek
0 jednotek je leteckých, 2 námořních a 48 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Spojenci / Osa


400 + 0 / 500 + 50
Počet slotů Spojenců:
51 slotů, z toho 12 jádrových slotů a 39 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 4 jednotky
   (0 jádrových + 4 posil)
Počet slotů Osy:
50 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 0 jednotek
Jednotky transportů:
Spojenci - letecké:    C-47 Dakota
Osa - letecké:    nejsou k dispozici
Spojenci - námořní:    AF Transport
Osa - námořní:    nejsou k dispozici

Podmínky vítězství:

Velké vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do 10. tahu
Malé vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do posledního tahu

Dotace za Velké vítězství:      100
Dotace za Malé vítězství:      50

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Spojenců:

Pěchota 43 HW (USA)
Pěchota 43 (USA)
Mořské včely (USA)
Ženisté (USA)
M3A1 Lee (USA)
M3 Stuart (USA)
37mm ATG (USA)
US 105mm Gun (USA)
F6F Hellcat (USA)
TBF Avenger (USA)
SBD Dauntless (USA)
Torpédoborec (USA)
Lehký křižník (USA)
Těžký křižník (USA)
Bitevní loď třídy Maryland (USA)
Eskortní letadlová loď (USA)
US M2 Halftruck (USA)
US GM Truck (USA)
LVT-2 Water Buffalo (USA)
AF Transport (USA)
Jednotky Osy:

Hohei 1943 (Pěchota 1943) (Japonsko)
Senpaku Kohei (Námořní Specialisté) (Japonsko)
Type 95 Ha-Go (Japonsko)
Meiji 38 Improved 75mm Field Gun (Japonsko)
Type 98 20mm (Japonsko)
Type 88 75mm (Japonsko)
Strong Point (Japonsko)
Pill Box (Japonsko)
Ponorka (Japonsko)
Isuzu Type 94 6-Wheeled Truck (Japonsko)

Turnajová utkání této bitvy:

celkem zápasů: 2
Turnaj Etapa OSA x Spojenci Už se začalo hrát? Report Vítězný save
5 5 Hartmann x Vesepdohráno 27.12.2012, vítězství OsyZDEZDE
5 5 Vesep x Hartmanndohráno 27.12.2012, vítězství OsyZDEZDE

Časově kryjící se bitvy:

Tarawa (PacAGPG 1), Makin (PacAGPG 1), Finschhafen (PacAGPG 2), Tarawa (PacPG 1), Makin (PacPG 2)

Seznam použitých názvů:

Butaritari
Kamenné molo
Královské přístaviště
Laguna
On Chongovo přístaviště
Tichý oceán
Ukiangang
Vládní molo
Výběžek Ukiangang
Východní protitankový příkop
Zobrazit celý seznam...
Butaritari Village
Stone Pier
King´s Wharf
Lagoon
On Chong´s Wharf
Pacific Ocean
Ukiangang Village
Government Pier
Ukiangang Point
West Tank Barrier

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy:







Fotografie:







Lehké tanky M3 Stuart na ostrově Butaritari. Kromě nich byly na Butaritari masazeny také tanky M3 Lee.



Západní protitankový příkop



Americká stíhačka Wildcat nad ostrovem Butaritari