Pearl Harbor 1941

7.12.1941

PacPG: 7.12.1941 - 8.12.1941

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
12.7.2005
18.4.2010
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

4.8.2009 ( Vydání 01 )
4.4.2011 ( Vydání 02 )
Mapa původní PacG bitvy byla vytvořena téměř dobře, pouze ostrov na severovýchodě není ostrov, ale poloostrov.

Původní mapa:

Historický popis:

Krycí název operace: Z
I když naprosté překvapení a americká nepřipravenost letcům usnadnily úkol, je třeba zdůraznit, že jak koordinované, tak i individuální útoky provedli (japonští piloti) perfektně, promyšleně a s nejvyšším nasazením. Platí to zejména o skupině torpédových letounů, které zaútočily na tzv. "Battleship Row" (Alej bitevních lodí), kotviště podél východního břehu Fordova ostrova. Japonští letci museli nalétávat z jihovýchodu, přeletět letiště Hickham a arzenál s vysokými komíny, hned potom klesnout co nejníže nad hladinu a vzápětí svrhnout torpéda. Ačkoli se japonská letecká torpéda co do účinnosti nevyrovnala "dlouhým kopím" (Long lance) užívaným hladinovými loděmi, přece jen zasazovala i silně pancéřovaným bitevním lodím smrtelné rány. (Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek - Krvavé oceány, Naše vojsko, 1994)

Článek na české Wikipedii
Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
13. září 1941:Tichomoří - japonské Rengó Kantai (Spojené loďstvo) dokončuje čtyřdenní cvičení.
18. listopadu 1941:Japonsko - 11 japonských ponorek je vysláno k zaujmutí postavení u Havaje a k průzkumné misi. Dalších devět plavidel připlouvá k Havaji z atolu Kwajalein.
26. listopadu 1941:Japonsko - japonské letadlové lodě vyplouvají ze svých základen směr Havaj.
2. prosince 1941:Tokio - speciální kódovaný rozkaz "Niitaka yama nobore" ("Vystupte na horu Niitaka") je vydán z japonského hlavního štábu námořnictva a je určen svazu letadlových lodí plujících k Havaji. Tento rozkaz potvrzuje definitivní konec vyjednávání a skutečnost, že bude následovat útok na Pearl Harbor.
7. prosince 1941:Washington - poslední část japonské zprávy, v které je konkrétně řečeno, že vztahy jsou přerušeny, je Američany zachycena a rozluštěna. Zpoždění v rozluštění zprávy a obtíže se svoláním schůzky s ministrem zahraničí Hullem vede k tomu, že japonská delegace promarní nejzazší termín své země pro předložení oficiální nóty přerušující diplomatické styky ještě před útokem na Pearl Harbor.
7. prosince 1941:Havaj - v 06:37 torpédoborec USS Ward spatřuje periskop neznámé ponorky, která se pokouší vplout do Pearl Harboru následováním nákladní lodi skrz otevřené protiponorkové sítě na vstupu do přístavu. Z Wardu padají první americké výstřely druhé světové války, několik dávek z hlavních děl zasahuje věž ponorky a také je během útoku shozeno několik hlubinných náloží. Ward je torpédoborec třídy Wickes sloužící v americkém námořnictvu od První světové války, kdy byl postaven v rekordním čase
7. prosince 1941:Havaj - v 07:55 hod místního času začíná japonský útok ze šesti letadlových lodí, Akagi, Kaga, Hirjú, Sórjú, Zuikaku a Šókaku, které nesou celkem 423 letadel. Jeho cílem je hlavní základna americké US Pacific Fleet (Tichomořské flotily) v Pearl Harboru. Jde zcela o taktické a strategické překvapení. Japonský taktický svaz, pod velením admirála Naguma, také zahrnuje 2 bitevní lodě, 2 těžké křižníky, stejně tak torpédoborce a podpůrná plavidla, včetně tankerů. Námořní základna je napadena ve dvou útočných vlnách. První vede kapitán Fučida a podílí se na něm 40 torpédových bombardérů, nesoucí speciální torpéda využitelná v mělkých vodách, 51 střemhlavých bombardérů, 50 výškových bombardérů a 43 stíhaček. Druhou vlnu tvoří obdobný počet letadel, s větším počtem střemhlavých bombardérů, které nahrazují torpédové bombardéry. Všech osm amerických bitevních lodí v přístavu je poškozeno. Arizona je potopena s většinou posádky na palubě, Oklahoma je potopena, ale později je vyzvednuta a sešrotována. California, Nevada a West Virginia jsou později opraveny a znovu připojeny k flotile. Tři křižníky a tři torpédoborce jsou rovněž potopeny. Američané ztrácejí 188 letadel, Japonci 29. Admirál Nagumo, navzdory možnostem taktického svazu a v rozporu s doporučením, již třetí útočnou vlnu na základnu nevysílá. Tři americké letadlové lodě sloužící v Pacifiku jsou mimo přístav a unikají tak poškození, stejně jako velká část infrastruktury přístavu, včetně skladovacích ropných nádrží. Nicméně útok tak ponechává Spojencům z aktivních velkých lodí "na scéně" pouze tři americké letadlové lodě a dvě britské bitevní lodě. Křižníky, torpédoborce a ponorky Holanďanů a Svobodných Francouzů, které jsou k dispozici, zmenšují početní převahu japonského námořnictva, na druhou stranu jsou však spojenecká plavidla velmi rozptýlena a pod rozdílnými veleními.
7. prosince 1941:Ottawa - kanadská vláda vyhlašuje válku Japonsku.
17. prosince 1941:Washington - admirál Nimitz je jmenován velitelem Tichomořské flotily, nahrazuje admirála Kimmela, který rezignoval v důsledku událostí v Pearl Harboru.
26. ledna 1942:Washington - vyšetřovací výbor ustanovený k prošetření událostí v Pearl Harboru shledává admirála Kimmela (tehdejšího vrchního velitele americké flotily) a generála Shorta (tehdejšího vrchního velitele Havajského departmentu) vinnými ze zanedbání povinností. Oba již byli odvoláni.
4. března 1942:Havajské ostrovy - japonská Operace K. Dva průzkumné létající čluny Kawanishi H8K s malým nákladem bomb, startující z Marshallových ostrovů s doplněním paliva z ponorky u Francouzských fregatních mělčin, pronikají za úplňku nad Pearl Harbor. Díky oblačnosti nekončí operace úspěchem, nicméně oba bombardéry se v pořádku vrací a dokončují tak nejdelší (8000 km) bombardovací misi v soudobých dějinách, překonanou až za války o Falkandy r. 1982 (pro srovnání, pozdější americké nálety na Japonsko z Mariánských ostrovů, Doolittlův nálet na Tokio nebo například kyvadlové nálety na Německo z Anglie přes celou Evropu do SSSR, byly prováděny na zhruba poloviční vzdálenost). Během operace je Američany odposlechnuta japonská radiová komunikace, ve které Japonci pro identifikaci polohy použijí jako orientační bod objekt s kódovým označením AF. Protože se nikde v oblasti nenachází jiná pevnina kromě atolu Midway, dokáží tento objekt s kódovým označením spárovat, což jim později pomůže odhalit japonské záměry z rozluštěných zpráv a získat zásadní výhodu před bitvou o Midway.
3. prosince 1942:Japonsko - na první výročí útoku na Pearl Harbor je uveden film Hawai Mare oki kaisen (Bitva o Hawai a Malajsii). Na svou dobu se jedná o zdaleka nejnákladnější japonský film používající nové efekty a modely pro realistické ztvárnění bitevních scén.
23. listopadu 1943:Gilbertovy ostrovy - atol Tarawa, kolem poledne bitva končí. Americká námořní pěchota má 1000 mrtvých a 2000 zraněných vojáků. Japonská posádka o 4 800 vojácích je rozdrcena. Celkem 17 zraněných japonských vojáků a 129 korejských dělníků jsou jediní přeživší. Atol Makin, zde je bitva rovněž u konce. Americká pěchota má kolem 200 mrtvých a zraněných. Japonské ztráty činí kolem 600 zabitých, zraněných nebo zajatých. Celkové americké ztráty v bitvě o Makin nakonec dvojnásobně převyšují japonské, neboť v noci je japonskou ponorkou I-175 u pobřeží ostrova Butaritari torpédována eskortní letadlová loď Liscome Bay, jejíž následná katastrofická exploze zahubí 600 námořníků, včetně Dorise "Dorrie" Millera, prvního američana černé pleti v US Navy vyznamenaného Námořním křížem, a to za chrabrost v boji na palubě bitevní lodi West Virginia při útoku na Pearl Harbor.
6. července 1944:Mariánské ostrovy - na ostrově Saipan páchá v bezvýchodné situaci sebevraždu ranou z revolveru admirál Čúiči Nagumo, jenž byl na počátku války velitelem svazu japonských letadlových lodí při téměř všech významných operacích včetně útoku na Pearl Harbor a porážky u Midway.
26. července 1944:Filipíny - u ostrova Palawan je po najetí na minu ztracena americká ponorka USS Robalo (SS-273). S ponorkou se potápí i její velitel, Manning Kimmel, syn admirála Kimmela, velitele Tichomořského loďstva odvolaného po útoku Pearl Harbor.
7. prosince 1944:Filipíny - Leyte, na severu pokračuje americká 7. divize v útoku směrem k Ormocu. V Ormocké zátoce necelé dva kilometry od Ormocu se vyloďuje americká 77. divize, které Japonci kladou odpor. Jeden z 12 eskortních torpédoborců je potopen útokem kamikaze. Jedná se o torpédoborec USS Ward, jehož posádka na den přesně před třemi lety v Pearl Harboru při stíhání japonské miniponorky vypálila první výstřely války v Pacifiku. Hořící a potápějící se vrak Wardu pošlou ke dnu palubní děla torpédoborce USS O´Brien, paradoxně na rozkaz jeho kapitána Williama W. Outerbridge, který Wardu v Pearl Harboru velel.
29. srpna 1945:Washington - jsou zveřejněny tajné armádní a námořní zprávy týkající se oficiálního vyšetřování ohledně útoku na Pearl Harbor. Vina je shledána v nedostatečné připravenosti, zmatku a v selhání kooperace uvnitř vojenských složek. Kritizováni jsou někdejší ministr zahraničí Hull, generál Marshall a admirál Stark. Prezident Truman má výhrady proti závěrům vyšetřování týkajících se Hulla a Marshalla.
24. září 1945:Japonsko - japonský císař Hirohito prohlašuje, že nechtěl válku obviňuje Hidekiho Tódža z iniciace útoku na Pearl Harbor.

Literární zdroje:
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
Prange, Gordon W.: Boží samuraj - Hlavní pilot na Pearl Harboru,   Naše vojsko, 1995, Praha
Skřivan, Aleš: Cestou samurajů,   Mladá fronta, 1984, Praha
Lord, Walter: Den hanby,   Lidové noviny, 2002, Praha
Gabreski, Francis S., Molesworth C.: Gabby - Život stíhače,   REVI PUBLICATIONS, 1995, Ostrava
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
Steen, Hans: Hrdinové sluneční vlajky: Od Havaie k Singapuru,   Orbis, 1944, Praha
Jowett, Philip: Japonská armáda 1931 - 1945,   Computer press, 2007, Brno
.Skřivan, Aleš: Japonská válka 1931 - 1945,   Libri, 1997, Praha
Pavlík, Jan: Japonské letadlové lodě z období II. sv. války,   Svět křídel, 2003, Cheb
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Krvavé oceány,   Naše vojsko, 1994, Praha
Stille, Mark: Letadlové lodě USA vs letadlové lodě Japonska - Pacifik 1942,   Grada Publishing a.s., 2009, Praha
.Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Loďstva států účastnících se 2. sv. války,   Naše vojsko, 1994, Praha
.Ireland, Bernard: Námořní letectvo - kompletní historie od roku 1914 do dnešních dnů,   Naše vojsko, 2008, Praha
Piekalkiewicz, Janusz: Námořní válka 1939-1945,   Mustang, 1997, Plzeň
Hubáček, Miloš: Pacifik v plamenech,   Mladá fronta, 1997, Praha
.Gillon, Steven M.: Pearl Harbor,   Universum, 2013, Praha
Smith, Carl: Pearl Harbor 1941,   Grada, 2007, Praha
Borovička, Michael: Pearl Harbor 1941,   Ottovo nakladatelství, 2001, Praha
.Newark, Tim: Rozhodující bitvy dějin,   Ottovo nakladatelství, 2003, Praha
.Schmid, Jaroslav: Stíhací a bombardovací letadla Japonska,   Nakladatelství Jiří Fraus, 1998, Plzeň
Schmid, Jaroslav: Stíhací a bombardovací letadla USA,   Nakladatelství Jiří Fraus, 1998, Plzeň
Válka, Zbyněk: Stíhací letadla USA-Japonsko,   Votobia, 1996, Olomouc
Pašek, Petr: Tajemství růžového kódu,   Magnet, 1970, Praha
Hoyt, Edwin P.: Válka letadlových lodí,   Beta - Dobrovský a Ševčík, 1999, Praha, Plzeň
Kolektiv, : Válka v Pacifiku - od Pearl Harboru po Tokijský záliv,   Naše vojsko, 2006, Praha
.Van Der Vat, Dan: Válka v Pacifiku : americko-japonská válka 1941-1945,   Argo, 2000, Praha
.Vejřík, Lubomír: Vzestup a pád orlů Nipponu: Tenno Heika Banzai - Pearl Harbor,   Svět křídel, 1995, Cheb
Pejčoch, Ivo: Ko-Hyoteki japonské miniponorky,  HPM č. 12/2005

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
Prohra znamená konec kampaně, malé vítězství vede do Singapuru nebo na Filipíny 41. Velké vítězství vede přímo do bitvy Filipíny 41.

Této bitvy se v kampani mohou, s ohledem na její charakter, z jádrových jednotek zúčastnit pouze letecké jednotky, které lze na začátku bitvy umístit do prostoru letadlových lodí.

Zvláštnosti bitvy:
Jelikož v této bitvě nejsou žádné pozemní jednotky a není tedy čím fyzicky obsadit klíčové body, nelze dosáhnout vítězství jinak než zničením úplně všech amerických jednotek.
Kromě hlavního námořního svazu admirála Naguma je do bitvy zahrnuta také akce japonských miniponorek, které jsou ztvárněné jednotkou Ponorka o síle 5.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 68 x 49 hexů
16 kol, 9 kol/den
Verze: PacPG 1, Startující strana: Osa, Kampaň: Japonská kampaň, Pořadí v kampani: 6.
Státy Osy:    Japonsko
Státy Spojenců:    USA
Neutrální státy:    -
Osa:    útočí
Spojenci:    brání
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Region podnebí:    Oblast beze srážek
Charakter počasí v regionu:    Zpravidla poušť nebo oblast, kde v době bitvy nedošlo k žádným srážkám.
Herní časová náročnost bitvy:    11.58 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Osy:
32 jednotek, z toho 6 jádrových a 26 posil
20 jednotek je leteckých, 12 námořních a 0 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Osa - Spojenci


0/0 - 0/0
Počet jednotek Spojenců:
40 jednotek
13 jednotek je leteckých, 27 námořních a 0 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Osa / Spojenci


200 + 0 / 80 + 40
Počet slotů Osy:
45 slotů, z toho 15 jádrových slotů a 30 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 13 jednotek
   (9 jádrových + 4 posil)
Počet slotů Spojenců:
40 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 0 jednotek
Jednotky transportů:
Osa - letecké:    nejsou k dispozici
Spojenci - letecké:    nejsou k dispozici
Osa - námořní:    nejsou k dispozici
Spojenci - námořní:    nejsou k dispozici

Podmínky vítězství:

Velké vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do 14. tahu
Malé vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do posledního tahu

Dotace za Velké vítězství:      200
Dotace za Malé vítězství:      100

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Osy:

A6M2 Zero (Reisen) (Japonsko)
D3A Val (Japonsko)
B5N Kate (Japonsko)
Ponorka (Japonsko)
Torpédoborec (Japonsko)
Těžký křižník (Japonsko)
Bitevní loď třídy Kongo (Japonsko)
Těžká letadlová loď (Japonsko)
Jednotky Spojenců:

PBY Catalina (USA)
P-40 Warhawk (USA)
F4F Wildcat (USA)
Curtiss Hawk P-36A (USA)
Douglas A-20 Havoc (USA)
Douglas B-18 Bolo (USA)
B-17F Flying Fortress (USA)
Ponorka (USA)
Torpédový člun (USA)
Torpédoborec (USA)
Lehký křižník (USA)
Těžký křižník (USA)
Bitevní loď třídy Maryland (USA)
AF Transport (USA)

Turnajová utkání této bitvy:

tato bitva nebyla v turnaji doposud hrána

Časově kryjící se bitvy:

Pearl Harbor 1941 (PacPG 1), Singapur (PacPG 1)

Seznam použitých názvů:

Aiea
Bellows Field
Diamond Head
East Loch
Ewa
Fort Shafter
Hickham Field
Honolulu
Kaneohe
Kaneohská zátoka
Zobrazit celý seznam...
Aiea
Bellows Field
Diamond Head
East Loch
Ewa
Fort Shafter
Hickham Field
Honolulu
Kaneohe
Kaneohe Bay

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy: