I když naprosté překvapení a americká nepřipravenost letcům usnadnily úkol, je třeba zdůraznit, že jak koordinované, tak i individuální útoky provedli (japonští piloti) perfektně, promyšleně a s nejvyšším nasazením. Platí to zejména o skupině torpédových letounů, které zaútočily na tzv. "Battleship Row" (Alej bitevních lodí), kotviště podél východního břehu Fordova ostrova. Japonští letci museli nalétávat z jihovýchodu, přeletět letiště Hickham a arzenál s vysokými komíny, hned potom klesnout co nejníže nad hladinu a vzápětí svrhnout torpéda. Ačkoli se japonská letecká torpéda co do účinnosti nevyrovnala "dlouhým kopím" (Long lance) užívaným hladinovými loděmi, přece jen zasazovala i silně pancéřovaným bitevním lodím smrtelné rány. (Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek - Krvavé oceány, Naše vojsko, 1994)
Článek na české Wikipedii
Článek na anglické Wikipedii| Bitva v datech: |
| 5. listopadu 1934: |
Spojené státy - na základně Fort Crockett v Texasu dochází k letecké katastrofě při nočním přistávacím manévru. V troskách letounu Curtiss A-12 Shrike umírá 49letý plukovník Horace Hickam, jeden z předních budovatelů amerického letectva. Později bude po něm pojmenováno letiště Hickam Field v Honolulu nedaleko základny Pearl Harbor na Havajských ostrovech. |
| 11. ledna 1935: |
Kalifornie - americká letkyně Amelia Earhartová překonává v sólo letu letounu Lockheed Vega jako první pitot v historii Tichý oceán mezi Havají a kontinentálními Spojenými státy. Let z Havaje do Kalifornie představuje další milník, neboť je o 400 mil (bezmála 644 kilometrů) delší než transatlantický let. |
| 21. května 1935: |
Havajské ostrovy - nové letiště v Honolulu na ostrově Oahu nedaleko základny Pearl Harbor je pojmenováno Hickam Field na počest jednoho z předních budovatelů amerického vojenského letectva, plukovníka Horace Hickama. |
| 15. dubna 1940: |
Tichý oceán - probíhá velké cvičení americké Pacifické flotily s názvem "Fleet Problem XXI". Cílem simulované operace je prověření obrany Havajských ostrovů. |
| 13. září 1941: |
Tichomoří - japonské Rengó Kantai (Spojené loďstvo) dokončuje čtyřdenní cvičení. |
| 18. listopadu 1941: |
Japonsko - 11 japonských ponorek je vysláno k zaujmutí postavení u Havaje a k průzkumné misi. Dalších devět plavidel připlouvá k Havaji z atolu Kwajalein. |
| 26. listopadu 1941: |
Japonsko - japonské letadlové lodě vyplouvají ze svých základen směr Havaj. |
| 2. prosince 1941: |
Tokio - speciální kódovaný rozkaz "Niitaka yama nobore" ("Vystupte na horu Niitaka") je vydán z japonského hlavního štábu námořnictva a je určen svazu letadlových lodí plujících k Havaji. Tento rozkaz potvrzuje definitivní konec vyjednávání a skutečnost, že bude následovat útok na Pearl Harbor. |
| 4. prosince 1941: |
Japonsko - komunikační kód japonského námořnictva JN-25 je výrazně pozměněn. |
| 7. prosince 1941: |
Washington - poslední část japonské zprávy, ve které je konkrétně řečeno, že vztahy jsou přerušeny, je Američany zachycena a rozluštěna. Zpoždění v rozluštění zprávy a obtíže se svoláním schůzky s ministrem zahraničí Hullem vede k tomu, že japonská delegace promarní nejzazší termín své země pro předložení oficiální nóty přerušující diplomatické styky ještě před útokem na Pearl Harbor. |
| 7. prosince 1941: |
Havaj - v 06:37 torpédoborec USS Ward (DD-139) spatřuje periskop neznámé ponorky, která se pokouší vplout do Pearl Harboru následováním nákladní lodi skrz otevřené protiponorkové sítě na vstupu do přístavu. Z Wardu padají první americké výstřely druhé světové války, několik dávek z hlavních děl zasahuje věž ponorky a také je během útoku shozeno několik hlubinných náloží. Ward je torpédoborec třídy Wickes sloužící v americkém námořnictvu od první světové války, kdy byl postaven v rekordním čase: kýl byl položen 15. května 1918, spuštěn na vodu jen o 17 dnů později 1. června 1918, a po 54 dnech vstoupil 24. července 1918 do služby. |
| 7. prosince 1941: |
Havaj - v 07:55 hod místního času začíná japonský útok ze šesti letadlových lodí, Akagi, Kaga, Hirjú, Sórjú, Zuikaku a Šókaku, které nesou celkem 423 letadel. Jeho cílem je hlavní základna americké US Pacific Fleet (Tichomořské flotily) v Pearl Harboru. Jde zcela o taktické a strategické překvapení. Japonský taktický svaz, pod velením admirála Naguma, také zahrnuje 2 bitevní lodě, 2 těžké křižníky, stejně tak torpédoborce a podpůrná plavidla, včetně tankerů. Námořní základna je napadena ve dvou útočných vlnách. První vede kapitán Fučida a podílí se na něm 40 torpédových bombardérů, nesoucí speciální torpéda využitelná v mělkých vodách, 51 střemhlavých bombardérů, 50 výškových bombardérů a 43 stíhaček. Druhou vlnu tvoří obdobný počet letadel, s větším počtem střemhlavých bombardérů, které nahrazují torpédové bombardéry. Všech osm amerických bitevních lodí v přístavu je poškozeno. USS Arizona (BB-39) je potopena s většinou posádky na palubě, USS Oklahoma (BB-37) je potopena, ale později je vyzvednuta a sešrotována. USS California (BB-44), USS Nevada (BB-36) a USS West Virginia (BB-48) jsou později opraveny a znovu připojeny k flotile. Tři křižníky a tři torpédoborce jsou rovněž potopeny. Američané ztrácejí 188 letadel, Japonci 29. Admirál Nagumo, navzdory možnostem taktického svazu a v rozporu s doporučením, již třetí útočnou vlnu na základnu nevysílá. Tři americké letadlové lodě sloužící v Pacifiku jsou mimo přístav a unikají tak poškození, stejně jako velká část infrastruktury přístavu, včetně skladovacích ropných nádrží. Nicméně útok tak ponechává Spojencům z aktivních velkých lodí "na scéně" pouze tři americké letadlové lodě a dvě britské bitevní lodě. Křižníky, torpédoborce a ponorky Holanďanů a Svobodných Francouzů, které jsou k dispozici, zmenšují početní převahu japonského námořnictva, na druhou stranu jsou však spojenecká plavidla velmi rozptýlena a pod rozdílnými veleními. |
| 7. prosince 1941: |
Ottawa - kanadská vláda vyhlašuje válku Japonsku. |
| 11. prosince 1941: |
Havajské ostrovy - z Pearl Harboru vyplouvá na bojovou plavbu první americká ponorka, USS Gudgeon (SS-211). Jejím cílem jsou japonské domácí vody a velitel obdržel explicitně formulovaný písemný rozkaz provádět neomezenou ponorkovou válku. |
| 17. prosince 1941: |
Washington - admirál Nimitz je jmenován velitelem Tichomořské flotily, nahrazuje admirála Kimmela, který rezignoval v důsledku událostí v Pearl Harboru. |
| 6. ledna 1942: |
Spojené státy - na letišti LaGuardia v New Yorku přistává velkokapacitní linkový létající člun Boeing 314 Pacific Clipper společnosti Pan Am a dokončuje tak první oblet zeměkoule komerčním letadlem. Letoun zastihla během cesty ze San Francisca na Nový Zéland zpráva o útoku na Pearl Harbor a vzhledem k tomu, že by mu při zpáteční cestě přes Havaj hrozilo sestřelení japonskými letectvem, nastoupil zpáteční cestu přes Austrálii, Indii, Afriku a Atlantik. |
| 26. ledna 1942: |
Washington - vyšetřovací výbor ustanovený k prošetření událostí v Pearl Harboru shledává admirála Kimmela (tehdejšího vrchního velitele americké flotily) a generála Shorta (tehdejšího vrchního velitele Havajského departmentu) vinnými ze zanedbání povinností. Oba již byli odvoláni. |
| 4. března 1942: |
Havajské ostrovy - japonská Operace K. Dva průzkumné létající čluny Kawanishi H8K s malým nákladem bomb, startující z Marshallových ostrovů s doplněním paliva z ponorky u Francouzských fregatních mělčin, pronikají za úplňku nad Pearl Harbor. Díky oblačnosti nekončí operace úspěchem, nicméně oba bombardéry se v pořádku vrací a dokončují tak nejdelší (8000 km) bombardovací misi v soudobých dějinách, překonanou až za války o Falkandy r. 1982 (pro srovnání, pozdější americké nálety na Japonsko z Mariánských ostrovů, Doolittlův nálet na Tokio nebo například kyvadlové nálety na Německo z Anglie přes celou Evropu do SSSR, byly prováděny na zhruba poloviční vzdálenost). Během operace je Američany odposlechnuta japonská radiová komunikace, ve které Japonci pro identifikaci polohy použijí jako orientační bod objekt s kódovým označením AF. Protože se nikde v oblasti nenachází jiná pevnina kromě atolu Midway, dokáží tento objekt s kódovým označením spárovat, což jim později pomůže odhalit japonské záměry z rozluštěných zpráv a získat zásadní výhodu před bitvou o Midway. |
| 29. srpna 1942: |
Havajské ostrovy - do Spojených států je jako propagandistický nástroj celonárodní finanční sbírky odeslána vyzvednutá ztroskotaná japonská miniponorka HA. 19, která se účastnila útoku na Pearl Harbor. Na její úspěšné cestě 42 státy na korbě nákladního automobilu ji shlédnou statisíce lidí a tisíce z nich, kteří si ji chtějí prohlédnout i zevnitř, nakoupí válečné dluhopisy. |
| 3. prosince 1942: |
Japonsko - na první výročí útoku na Pearl Harbor je uveden film Hawai Mare oki kaisen (Bitva o Hawai a Malajsko). Na svou dobu se jedná o zdaleka nejnákladnější japonský film používající nové efekty a modely pro realistické ztvárnění bitevních scén. |
| 7. prosince 1942: |
Nová Guinea - japonské protiútoky ohrožují americká postavení u Buny. Američané nakonec odolají. Při přepadu japonské letecké základny Buna americkými stíhačkami Aircobra sestřeluje nadporučík George Welch dva střemhlavé bombardéry Aiči D3A a jednu stíhačku A6M2 Zero. Stává se tak jedním z pouhých dvou amerických pilotů nevýkonných Airacober, kteří během jednoho letu dosáhli tří sestřelů. Tento úspěch se mu daří na první výročí přepadení Pearl Harboru, při kterém se Welch vyznamenal jako jeden z mála stíhačů, kteří ten den vzlétli a sestřelili japonská letadla. |
| 3. února 1943: |
Spojené státy - premiéru má válečný letecký film Perutě pomsty (Air Force). Jeho příběh je založen na skutečné události, cestě bombardéru B-17D "Mary-Ann" ze San Francisca na Havaj, který přilétal k ostrovu Oahu právě v době, kdy Japonci útočili na Pearl Harbor. |
| 2. září 1943: |
Nová Guinea - americké stíhací eso kapitán Georg Welch, který jako jeden z mála při přepadení Pearl Harboru odstartoval proti útočícím japonským letadlům a nejvíce jich sestřelil, absolvuje svou poslední úspěšnou bojovou misi. V řadách 80. stíhací perutě sestřeluje nad Wewakem tři Zera a později nad Madangem ještě japonský dvoumotorový průzkumný letoun Ki-46. V polovině září 1943 skončí jeho třetí operační turnus a vrátí se do USA s konečným skóre 16 potvrzených vítězství. |
| 23. listopadu 1943: |
Gilbertovy ostrovy - atol Tarawa, kolem poledne bitva končí. Americká námořní pěchota má 1000 mrtvých a 2000 zraněných vojáků. Japonská posádka o 4 800 vojácích je rozdrcena. Celkem 17 zraněných japonských vojáků a 129 korejských dělníků jsou jediní přeživší. Atol Makin, zde je bitva rovněž u konce. Americká pěchota má kolem 200 mrtvých a zraněných. Japonské ztráty činí kolem 600 zabitých, zraněných nebo zajatých. Celkové americké ztráty v bitvě o Makin nakonec dvojnásobně převyšují japonské, neboť v noci je japonskou ponorkou I-175 u pobřeží ostrova Butaritari torpédována eskortní letadlová loď USS Liscome Bay (CVE-56), jejíž následná katastrofická exploze zahubí 600 námořníků, včetně Dorise "Dorrie" Millera, prvního Američana černé pleti v US Navy vyznamenaného Námořním křížem, a to za chrabrost v boji na palubě bitevní lodi USS West Virginia (BB-48) při útoku na Pearl Harbor. |
| 6. července 1944: |
Mariánské ostrovy - na ostrově Saipan páchá v bezvýchodné situaci sebevraždu ranou z revolveru admirál Čúiči Nagumo, jenž byl na počátku války velitelem svazu japonských letadlových lodí při téměř všech významných operacích včetně útoku na Pearl Harbor a porážky u Midway. |
| 26. července 1944: |
Filipíny - u ostrova Palawan je po najetí na minu ztracena americká ponorka USS Robalo (SS-273). S ponorkou se potápí i její velitel, Manning Kimmel, syn admirála Kimmela, velitele Tichomořského loďstva odvolaného po útoku Pearl Harbor, a zároveň vnuk majora Kimmela, který za války Severu proti Jihu bojoval na obou stranách. |
| 7. prosince 1944: |
Filipíny - Leyte, na severu pokračuje americká 7. divize v útoku směrem k Ormocu. V Ormocké zátoce necelé dva kilometry od Ormocu se vyloďuje americká 77. divize, které Japonci kladou odpor. Jeden z 12 eskortních torpédoborců je potopen útokem kamikaze. Jedná se o torpédoborec USS Ward (DD-139), jehož posádka na den přesně před třemi lety v Pearl Harboru při stíhání japonské miniponorky vypálila první výstřely války v Pacifiku. Hořící a potápějící se vrak Wardu pošlou ke dnu palubní děla torpédoborce USS O´Brien (DD-725), paradoxně na rozkaz jeho kapitána Williama W. Outerbridge, který Wardu v Pearl Harboru velel. |
| 29. srpna 1945: |
Washington - jsou zveřejněny tajné armádní a námořní zprávy týkající se oficiálního vyšetřování ohledně útoku na Pearl Harbor. Příčiny pochybení na americké straně jsou shledány v nedostatečné připravenosti, zmatku a v selhání kooperace uvnitř vojenských složek. Kritizováni jsou někdejší ministr zahraničí Hull, generál Marshall a admirál Stark. Prezident Truman má výhrady proti závěrům vyšetřování týkajících se Hulla a Marshalla. |
| 24. září 1945: |
Japonsko - japonský císař Hirohito prohlašuje, že nechtěl válku a obviňuje Hidekiho Tódža z iniciace útoku na Pearl Harbor. |
| 3. října 1945: |
Spojené státy - do služby se vrací generál Walter Short, americký vojenský velitel odpovědný za obranu Pearl Harboru v době jeho napadení, po kterém odešel z armády a následně vedl dopravní oddělení v závodě Ford Motor Company v Dallasu v Texasu. |
| 5. prosince 1946: |
Havajské ostrovy - vyzdvižený vrak bitevní lodi USS Oklahoma (BB-37), potopené během japonského útoku na Pearl Harbor, je prodán do šrotu. Nicméně nakonec se nad majestátním plavidlem přece jen definitivně zavřou vody Pacifiku, potopí se totiž v následujícím roce během tažné plavby k likvidaci v San Fraciscu. |
|
| Literární zdroje: |  | Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války, Ottovo nakladatelství, 2006, Praha |  | Prange, Gordon W.: Boží samuraj - Hlavní pilot na Pearl Harboru, Naše vojsko, 1995, Praha |  | Skřivan, Aleš: Cestou samurajů, Mladá fronta, 1984, Praha |  | Lord, Walter: Den hanby, Lidové noviny, 2002, Praha |  | Gabreski, Francis S., Molesworth C.: Gabby - Život stíhače, REVI PUBLICATIONS, 1995, Ostrava |  . | Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války, Columbus, 2007, Praha |  | Steen, Hans: Hrdinové sluneční vlajky: Od Havaie k Singapuru, Orbis, 1944, Praha |  | Jowett, Philip: Japonská armáda 1931 - 1945, Computer press, 2007, Brno | | . | Skřivan, Aleš: Japonská válka 1931 - 1945, Libri, 1997, Praha |  | Pavlík, Jan: Japonské letadlové lodě z období II. sv. války, Svět křídel, 2003, Cheb |  | Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Krvavé oceány, Naše vojsko, 1994, Praha |  | Stille, Mark: Letadlové lodě USA vs letadlové lodě Japonska - Pacifik 1942, Grada Publishing a.s., 2009, Praha | | . | Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci, Akcent, 2015, Třebíč |  | Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Loďstva států účastnících se 2. sv. války, Naše vojsko, 1994, Praha | | . | Ireland, Bernard: Námořní letectvo - kompletní historie od roku 1914 do dnešních dnů, Naše vojsko, 2008, Praha |  | Piekalkiewicz, Janusz: Námořní válka 1939-1945, Mustang, 1997, Plzeň |  | Hubáček, Miloš: Pacifik v plamenech, Mladá fronta, 1997, Praha | | . | Gillon, Steven M.: Pearl Harbor, Universum, 2013, Praha |  | Smith, Carl: Pearl Harbor 1941, Grada, 2007, Praha |  | Borovička, Michael: Pearl Harbor 1941, Ottovo nakladatelství, 2001, Praha | | . | Newark, Tim: Rozhodující bitvy dějin, Ottovo nakladatelství, 2003, Praha | | . | Schmid, Jaroslav: Stíhací a bombardovací letadla Japonska, Nakladatelství Jiří Fraus, 1998, Plzeň |  | Schmid, Jaroslav: Stíhací a bombardovací letadla USA, Nakladatelství Jiří Fraus, 1998, Plzeň |  | Válka, Zbyněk: Stíhací letadla USA-Japonsko, Votobia, 1996, Olomouc |  | Pašek, Petr: Tajemství růžového kódu, Magnet, 1970, Praha |  | Hoyt, Edwin P.: Válka letadlových lodí, Beta - Dobrovský a Ševčík, 1999, Praha, Plzeň |  | Kolektiv, : Válka v Pacifiku - od Pearl Harboru po Tokijský záliv, Naše vojsko, 2006, Praha | | . | Van Der Vat, Dan: Válka v Pacifiku : americko-japonská válka 1941-1945, Argo, 2000, Praha | | . | Vejřík, Lubomír: Vzestup a pád orlů Nipponu: Tenno Heika Banzai - Pearl Harbor, Svět křídel, 1995, Cheb | Pejčoch, Ivo: Ko-Hyoteki japonské miniponorky, HPM č. 12/2005
|
|
