Guadalcanal

7.8.1942 - 9.2.1943

PacPG: 12.9.1942 - 18.1.1943

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
22.2.2005
30.1.2011
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

4.4.2011 ( Vydání 02 )
-
V původní PacG bitvě nebyly na mapě žádné výrazné chyby. Na západní břeh řeky Lungy přidána vesnice Kukumi, kterou Američané obsadili ve stejný den jako Hendersonovo letiště. Také Krvavý hřeben, který v PacG měli obsazen Japonci, byl věnován do amerických rukou v souladu se skutečností. Odstraněny tanky M3A1 Lee a stíhačky P-40 Warhawk, které nebyly na Guadalcanalu ve skutečnosti nikdy nasazeny.

Původní mapa:




Při najetí na objekt na mapě (město, řeka, ...) se zobrazí jeho název, souřadnice, popř. vlajka

Historický popis:

Krycí název operace: Watchtower
Zatímco na moři se v prvních dvou týdnech měsíce září 1942 jak Japonci, tak Američané rozsáhlejšímu střetnutí vyhýbali, na Guadalcanalu se schylovalo ke krvavé řeži. Jak víme, koncem srpna se u výběžku Taivo, východně od amerických postavení, vylodil generálmajor Kjotaki Kawaguči s patnácti sty muži. Jeho úkolem bylo dobýt Hendersonovo letiště; útok měl začít 12. září. (Miloš Hubáček - Vítězství v Pacifiku, Panorama, 1985)

Článek na české Wikipedii
Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
8. června 1942: Šalomounovy ostrovy - na ostrově Guadalcanal se vyloďují japonské jednotky s úkolem vybudovat leteckou základnu, ze které má operovat 45 stíhaček a 60 bombardérů. Po dokončení má kromě ochrany hlavní základny v Rabaulu sloužit k napadání spojeneckých zásobovacích tras mezi Austrálií a Spojenými státy a stát se výchozím bodem pro invazi na Fidži, Novou Kaledonii a Samou (Operace FS).
26. července 1942: Pacifik - zhruba 640 kilometrů na jih od Fidži se americké letadlové lodě USS Wasp (CV-7), USS Enterprise (CV-6) a USS Saratoga (CV-3) setkávají s invazními silami na Guadalcanal. Jde o nejmocnější sbor amerického námořnictva, který byl doposud v Pacifiku shromážděn.
29. července 1942: Fidži - na ostrově Koro provádí americký 1. parašutistický pluk a části 1. divize námořní pěchoty prověřovací zkoušku vylodění před nadcházejícím útokem na Guadalcanal. Průběh cvičení popíše generál Vandegrift jako "katastrofu".
31. července 1942: Šalomounovy ostrovy - americké bombardéry útočí na cíle na ostrově Tulagi a bombardují rozestavěné letiště, které Japonci budují na Guadalcanalu.
7. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - první vylodění na Guadalcanalu. Taktický svaz tři letadlových lodí a podpůrných plavidel amerického námořnictva pod velením admirála Fletchera a výsadkový sbor pod velením admirála Turnera zajišťují vylodění 1. divize námořní pěchoty generála Vandergrifta na Guadalcanalu. Menší jednotky se také vyloďují na ostrovech Tulagi a Gavutu. Zpočátku tato vylodění naráží jen na malý odpor.
7. srpna 1942: Nová Guiena - v Papuánském zálivu je japonskou ponorkou Ro-33 napadena 300tunová australská motorová loď MV Mamutu evakuující civilisty z ohroženého Port Moresby. Ponorka provádí útok palubním třípalcovým dělem a přeživší z potápějícího se plavidla včetně žen a dětí pobíjí kulometnou palbou. Obětí je 114, přežívá 28 osob. Vzápětí je povolána naléhavým radiogramem admirála Mikawy čelit americkému vylodění na Guadalcanalu.
8. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - vyloděním zbytku první vlny amerických jednotek pokračuje invaze na Guadalcanal. V rychlém postupu do vnitrozemí Američané obsazují netknuté rozestavěné japonské letiště a přejmenovávají ho na Henderson Field (Hendersonovo letiště, podle velitele perutě bombardérů námořní pěchoty Lofton R. Hendersona, který zahynul ve svém SBD v bitvě u Midway). Mise na ostrovy Tulagi a Gavutu jsou dokončeny a tyto ostrovy obsazeny. Kvůli japonským leteckým a ponorkovým útokům se admirál Fletcher rozhoduje stáhnout své letadlové lodě, nechávajíc křižníky a transportní lodě nedaleko ostrova bez vzdušného krytí. Tato akce je vážnou chybou.
9. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - pod rouškou noční tmy vplouvá do průlivu Savo (Savo Sound), mezi ostrovy Savo a Guadalcanal, japonské uskupení křižníků pod velením admirála Mikawy. Hlídkující americké a australské křižníky pod velením admirála Crutchleye mají však pro boj v noci jak malé zkušenosti, tak nedostatečné vybavení, proto ve střetu známém jako bitva u ostrova Savo utrpí největší pořážku v dějinách US Navy, kdy ztrácí čtyři křižníky a nepotápí žádnou japonskou loď. Průliv Savo je později přejmenován na Průliv se železným dnem (Ironbottom Sound), pro množství potopených lodí spočívajících na jeho dně. Americké nákladní lodě vykládající zásoby jednotkám vyloděným na Guadalcanalu u Lunžského výběžku nejsou napadeny (Japonci se ještě v noci snaží dostat z dosahu letadel amerických letadlových lodí, o kterých netuší, že je Američané odveleli), nicméně je jim nařízeno stažení kvůli hrozbě napadení, a tak je americká 1. divize námořní pěchoty opuštěna s nedostatkem těžkého vybavení a pouze s polovinou vyložených zásob.
12. srpna 1942: Nové Hebridy - velký počet amerických jednotek je vyloděn na ostrově Espiritu Santo (v překladu Duch svatý), aby vybudovaly zásobovací základnu pro tažení na Guadalcanalu.
15. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - ostrov Guadalcanal, příslušníci námořní pěchoty připravují letiště a opevňují jeho obvod. Po moři jim doráží menší množství zásob.
17. srpna 1942: Gilbertovy ostrovy - přepadová jednotka americké námořní pěchoty, ve které slouží i James Roosevelt, nejstarší syn amerického prezidenta, útočí po vylodění z ponorek USS Argonaut (SM-1) a USS Nautilus (SS-168) na základnu hydroplánů na ostrově Makin. Účelem nájezdu je získat zpravodajské informace a odvést japonskou pozornost od Guadalcanalu, ani jedno se však nedaří splnit a akce naopak vede k pozdějšímu opevnění Gilbertových ostrovů Japonci a americkým ztrátám při jejich dobývání. Ještě za války bude o této akci natočen válečný film Gung Ho!, s velietem útoku Evansem Carlsonem jako odborným poradcem.
18. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, u Taivu point se vyloďují japonské posily a oddíl 1 000 vojáků pod velením plukovníka Ičikiho začíná postupovat k americkým pozicím. Japonci jsou přesvědčeni, že je na tomto ostrově pouze 3 000 Američanů. Ve skutečnosti jich tu je 10 000 a na jejich letišti mohou nyní přistávat letadla.
20. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - ostrov Guadalcanal, na Hendersonově letišti přistávají dvě perutě letectva USMC startující z americké eskortní letadlové lodě USS Long Island (ACV-1, později překlasifikována na CVE-1). Jejich 19 stíhaček F4F Wildcat a 12 střemhlavých bombardérů SBD Dauntless tímto pokládá základ tzv. Kaktusového letectva (Cactus Air Force, podle Cactus, amerického kódového označení pro Guadalcanal). Vojáky japonského sboru plukovníka Ičikiho je lapen domorodý zvěd Jacob Vouza. Přestože je hodiny mučen, neprozrazuje nic o amerických silách na ostrově, a proto je nakonec přivázaný ke stromu probodán bajonety. Přestože je takto zasažen do obou rukou, krku, ramene, obličeje a žaludku, po odchodu věznitelů se dokáže vyprostit a dojít džunglí k americkým jednotkám.
21. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - ostrov Guadalcanal, v brzkých ranních hodinách útočí sbor plukovníka Ičikiho o 1 000 mužích na americké pozice na řece Tenaru (ve skutečnosti se jedná o Aligator Creek, který je díky špatným mapám americkými vojáky zaměněn za blízkou paralelně tekoucí řeku Tenaru, jejíž jméno bitvě nakonec zůstane). Američané jsou předem varováni domorodým zvědem Jacobem Vouzou, naproti tomu Japonci jsou zcela zaskočeni počtem a připraveností amerických sil, které hrubě podcenili. Útok v několika vlnách selhává s velkými ztrátami a v následném protiútoku námořní pěchoty podporovaném několika lehkými tanky M3 je celý japonský sbor obklíčen a zničen. Příslušníkům námořní pěchoty doráží další dodávky zásob a posily.
22. srpna 1942: Guadalcanal - americké letectvo na Hendersonově letišti posiluje pět armádních stíhaček P-400 (exportní verze stíhačky P-39 Airacobra původně určená pro Velkou Británii).
23. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - jak Američané, tak Japonci, vysílají své velké válečné lodě, aby se pokusily o krytí transportů zásob určených jejich jednotkám na Guadalcanalu.
24. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - bitva u východních Šalomounů. Americký taktický svaz Task Force 61, pod velením admirála Fletchera, sestává z amerických letadlových lodí USS Saratoga (CV-2), USS Enterprise (CV-6) a USS Wasp (CV-7). Japonci rozdělují své síly na dvě části, admirál Nagumo velí Zuikaku (japonsky: „Šťastný jeřáb“) a Šókaku (japonsky: „Letící jeřáb“) a admirál Hara velí letadlové lodi Rjúdžó. Obě nepřátelská uskupení usilují o ochranu převážených zásob určených příslušným jednotkám na Guadalcanalu. Americká průzkumná letadla objevují Rjúdžó a admirál Fletcher vysílá úderný sbor. Ve chvíli, kdy jsou objeveny další dvě japonské letadlové lodě, se Fletcher pokouší přesměrovat tento útok, ale k většině letadel se nové rozkazy nedostanou, a tak pokračují v útoku na Rjúdžó, kterou se jim daří potopit. Letadla admirála Naguma objevují letadlovou loď Enterprise, poškozují ji, ale letadla na této letadlové lodi mohou i nadále přistávat. Obě nepřátelská uskupení se ke konci dne stahují, bez jednoznačného vyústění.
28. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, Japoncům doráží další posily dodané 2. flotilou torpédoborců (admirál Tanaka), přezdívanou Tokijský expres.
30. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americkým jednotkám doráží navíc 18 stíhaček a 12 střemhlavých bombardérů.
31. srpna 1942: Nová Guinea - japonský pozemní útok u Milneho zátoky zcela selhává kvůli tvrdému odporu Australanů, Japonci mají 1 000 obětí. Jde o první zastavení japonské expanze v Pacifiku. Velitel japonské 17. armády generál Hjakutake rozhoduje o přesunu jednotek z této oblasti a soustředění se na Guadalcanal.
31. srpna 1942: Šalomounovy ostrovy - japonský generál Kawaguči vyloďuje na ostrově Guadalcanal 1 200 vojáků. Ponorka I-26 torpéduje letadlovou loď USS Saratoga (CV-3), která musí odplout do Pearl Harboru k opravám. Mimo službu zůstane do října. USS Wasp (CV-7) tak nyní zůstává v Pacifiku jedinou akceschopnou letadlovou lodí.
4. září 1942: Guadalcanal (Šalomounovy ostrovy) - Japoncům doráží další posily. Japonské torpédoborce Júdači, Hacujuki and Murakumo potápí v noční bitvě nedaleko pobřeží dva americké torpédoborce USS Gregory (DD-82) a USS Little (DD-79), plavidla starší třídy Wickes použitá jako transportní lodě. Při záchraně přeživších se vyznamenává černý námořník Charles French z torpédoborce Gregory, který osmihodinovým plaváním v moři plném žraloků dotáhne na laně plný záchranný člun až k pobřeží Američany obsazené části Guadalcanalu. Tento čin ho proslaví po celých Spojených státech.
9. září 1942: Šalomounovy ostrovy - japonský generál Hjakutake, velitel 17. armády, se vyloďuje s jednotkami 2. pěší divize u Tassafarongy, aby podpořil útok na hlavní americkou pozici na Guadalcanalu.
12. září 1942: Šalomounovy ostrovy - na Guadalcanalu začíná hlavní útok japonských jednotek 35. brigády generála Kawagučiho. Probíhají těžké boje zejména na hřebenu trefně pojmenovaném "Bloody Ridge" ("Krvavý hřeben") nebo také "Edson´s Ridge" ("Edsonův hřeben") podle velitele jeho obrany podplukovníka námořní pěchoty Merritta A. Edsona. Letecké posily jsou Američanům vyslány z letadlové lodi USS Wasp (CV-7).
13. září 1942: Guadalcanal (Šalomounovy ostrovy) - Japonci zintenzivňují útoky. Američané je s obtížemi zadržují za pomoci efektivní dělostřelecké podpory. V bojích o přístupy k Hendersonovu letišti se obzvláště vyznamenává Major Kenneth D. Bailey. Své námořní pěšáky znovu organizuje po předchozích střetnutích a vede je osobně do boje, který se mění na dlouhé hodiny v boj muže proti muži. Přestože je několikrát raněn, stejně jako dříve při invazi na Tulagi, pokračuje v boji a pro všechny je morální vzpruhou. Za tuto akci bude odměněn udělením Medaile cti, nicméně o dva týdny později padne při střetnutí na řece Matanikau.
14. září 1942: Guadalcanal (Šalomounovy ostrovy) - jednotky generála Kawagučiho utrpěly v počátečním útoku ztráty 1200 mužů. Útoky slábnou a přestávají.
15. září 1942: Šalomounovy ostrovy - u pobřeží Guadalcanalu potápí japonská ponorka I-19 třemi torpédy letadlovou loď USS Wasp (CV-7). Jedná se o pozoruhodný úspěch, neboť pouhou jedinou salvou šesti torpéd kromě zásahu Wasp také těžce poškozuje bitevní loď USS North Carolina (BB-55) a torpédoborec USS O´Brien (DD-415), který se potopí později.
18. září 1942: Šalomounovy ostrovy - na Guadalcanal doráží šest transportů vezoucí zásoby a americký 7. pluk námořní pěchoty. Americká základna má nyní kolem 23 000 mužů s odpovídajícím materiálním zabezpečením.
5. října 1942: Šalomounovy ostrovy - americká letadla z letadlové lodi USS Hornet (CV-8) útočí na japonská plavidla u Bougainville, s malým úspěchem.
7. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americká 1. divize námořní pěchoty útočí směrem k ústí řeky Matanikau. Pokouší se vyřadit z činnosti větší část japonského dělostřelectva ostřelující přistávací dráhu Hendersonova letiště.
8. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, nastává období dešťů. Deště nezabraňují intenzivním bojům západně od amerických pozic podél řeky Matanikau.
9. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americké útoky mají úspěch v úplné likvidaci japonského praporu západně od Matanikau. Útoky americké 1. divize námořní pěchoty jsou zastaveny v okamžiku, kdy zpravodajská služba hlásí významný japonský útok na hlavní americké postavení.
11. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Bitva u mysu Esperance. Americké a japonské úsilí v zásobování svých bojujících vojáků na Guadalcanalu má za následek noční střetnutí mezi eskortními námořními silami. Americké eskorty, vedené admirálem Scottem, sestávají ze 4 křižníků a 4 torpédoborců. Japonci mají 3 křižníky a 2 torpédoborce, které vede admirál Goto. Setkávají se v noci u mysu Esperance. Navzdory výhodám radaru a lepší rádiové komunikaci si Američané vedou stejně chabě jako Japonci. Obě strany chvílemi pálí na své vlastní lodě. Američané v boji ztrácejí torpédoborec Duncan (DD-485) a vážná poškození utrpí těžký křižník Salt Lake City (CA-25), lehký křižník Boise (CL-47) a torpédoborec Farenholt (DD-491). Japonci ztrácejí těžký křižník Furutaka a torpédoborec Fubuki, těžký křižník Aoba je vážně poškozen, lehce poškozeny torpédoborec Hacujuki a těžký křižník Kinugasa. I přes tuto bitvu se Japoncům daří vylodit dělostřelectvo a tanky na své pozice.
12. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Bitva u mysu Esperance. Dva torpédoborce vracejícího se japonského zásobovacího konvoje Murakumo a Nacugumo jsou potopeny americkými letadly z Hendersonova letiště na Guadalcanalu.
13. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, 3 000 amerických vojáků se vyloďuje z konvoje, který byl předmětem Bitvy u mysu Esperance. Japonci vrhají do boje bitevní lodě Kongó a Haruna, aby během noci ostřelovaly Hendersonovo letiště. Na zemi je zničeno 50 amerických letadel, polovina celkového počtu. Během probíhajícího ostřelování admirál Tanaka využívá výhody přerušení amerického vzdušného krytí a vyloďuje 4 500 mužů a velké množství zásob u mysu Tassafaronga.
14. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, navzdory způsobeným škodám z nočního japonského ostřelování vzlétají z Hendersonova letiště americká letadla. Poškozují tři japonské nákladní lodě vykládající u Tassafarongy.
15. října 1942: Šalomounovy ostrovy - japonské těžké křižníky Čókai a Kinugasa pod vedením admirála Mikawy bombardují Hendersonovo letiště na Guadalcanalu a kryjí tak zásobovací akci jedenácti nákladních lodí pod ochranou šesti torpédoborců u mysu Tassafaronga. Americký torpédoborec USS Meredith (DD-434) je jihozápadně od ostrova San Cristobal potopen japonskými letouny z letadlové lodě Zuikaku.
16. října 1942: Šalomounovy ostrovy - u Guadalcanalu, americká letadla z letadlové lodi USS Hornet (CV-8) napadají zásobovací základnu na ostrově Santa Isabel. Na Guadalcanalu v přípravách hlavního útoku zintenzivňují Japonci bombardování amerických pozic. Během přeletu leteckých posil z Espiritu Santo na Guadalcanal zaznamenává velitel letu podplukovník Harold W. "Joe" Bauer, že na americký nosič hydroplánů USS McFarland (AVD-14) útočí skupina japonských letounů. Přestože už spotřeboval většinu paliva a nemůže počítat s pomocí přátelských letadel, zahajuje okamžitě sám útok na nepřítele, přičemž se mu daří sestřelit čtyři protivníky dokud ho nedostatek benzínu nedonutí k návratu na Hendersonovo letiště. Je to jeden z jeho příkladných činů během vynikající služby při vedení perutě VMF-212, za kterou bude vyznamenán Medailí cti.
21. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, japonské síly, hlavně tvořené 2. pěší divizí pod velením generála Marujamy, nyní čítají 20 000 vojáků. Plán útoku na hlavní americké pozice počítá se souběžnými útoky, jedněmi provedenými severně mezi řekami Lunga a Tenaru a druhými útoky, které budou směřovat na americké západní výspy podél řeky Matanikau. Japonci postrádají přesné zpravodajské informace o počtech a rozmístění amerických vojáků. Ve vzdušném boji se stíhačkami F4F Wildcat je ve svém A6M Zero nad ostrovem sestřelen a zabit Tošio Óta, jedno z největších japonských stíhacích es.
23. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, začíná pozemní bitva o Hendersonovo letiště. Kvůli potížím v komunikaci zahajuje japonské uskupení gmj. Sumijošiho předčasně útok přes řeku Matanikau. S těžkými ztrátami je odraženo především zásluhou efektivního amerického dělostřelectva. Na pláži u ústí řeky je zničeno všech devět útočících tanků Typ 79 Chi-Ha.
24. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, Američané vysílají od Hendersonova letiště posily svému uskupení napadenému předchozího dne na řece Matanikau, které jsou vzápětí nasazeny proti zpozorovaným japonským jednotkám pokoušejícím se infiltrací džungle o obchvat amerických pozic. Během dne se rozmisťuje jádro japonských sil na výchozí pozice k útoku. Hlavní operace proti jižní části amerického perimetru začíná za soumraku a pokračuje během noci. S velkým úsilím a těžkými ztrátami je odražena na Krvavém hřebenu, přičemž velkou zásluhu zde má kulometná četa seržanta Johna Basilona, který bude za akci vyznamenán Medailí cti. Japonskému velitelství do Rabaulu je omylem z Guadalcanalu odvysílána zpráva, že americké letiště padlo do japonských rukou.
25. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, japonská armáda se znovu pokouší o útoky na jižní perimetr amerických pozic. Je s těžkými ztrátami odražena. Útok jižně od řeky Matanikau rovněž selhává, přičemž se při obsluze kulometů po padlých spolubojovnících vyznamenává seržant Mitchell Paige, který za hrdinství v akci obdrží Medaili cti. Mezitím japonské námořnictvo podniká hlavní operaci na podporu ofenzívy na Guadalcanalu. Japonci mají čtyři bitevní lodě a letadlové lodě Šókaku, Zuikaku, Zuihó a Džunjó a další velký počet křižníků a torpédoborců. Letadlové lodě nesou letadla pro jejich využití na přistávací a vzletové dráze Hendersonova letiště poté, co jej Japonci dobudou. Informace o tomto záměru přivádí tyto letadlové lodě blízko k souostroví. Američané mají v oblasti dvě letadlové lodě, USS Hornet (CV-8) a USS Enterprise (CV-6) s doprovodem bitevní lodě USS South Dakota (BB-57), která poskytuje protiletadlové krytí. Japonci rozdělují své síly v této operaci do čtyř skupin. Početně je množství letadel podobné, japonských 212, amerických 171. Američané zjišťují polohu japonských sil jako první a zahajují útok, vyslaná letadla však japonské lodě nenachází. U ostrova Savo je po opakovaných náletech skupinami letounů SBD, P-39, F4F a B-17 potopen japonský lehký křižník Jura z uskupení, které vzdává úkol přímo ostřelovat Guadalcanal.
26. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Bitva u ostrovů Santa Cruz. Oboje, americké i japonské síly zahajují kampaň za svítání. O dvě hodiny později japonský útok zastihuje a smrtelně poškozuje letadlovou loď USS Hornet (CV-8). Oba útoky byly spuštěny na samé hraně doletu a Japonci mají výhodu, že jejich dolet je větší. V okamžiku, kdy americká letadla objevují část japonských sil, jim nezbývá dost paliva k organizovanému útoku, nicméně je poškozen křižník Čikuma patřící k předvoji, kterému velí admirál Abe. Zbývající letadla útočí na letadlovou loď Šókaku a vážně ji poškozují. Ve druhé vlně japonských útoků je vážně poškozena letadlová loď USS Enterprise (CV-6), ale mnoho letadel je sestřeleno protiletadlovými děly bitevní lodě USS South Dakota (BB-57). Třetí vlnu japonských letadel z lodi Džunjó potkává podobný osud. Ačkoli je Enterprise provozuschopná, rozhoduje se admirál Kinkaid stáhnout. Za vítěze bitvy jsou pokládáni Japonci. Poškozená Enterprise je nyní jedinou americkou letadlovou lodí v Pacifiku. Nicméně, vítězství je draze zaplaceno pro opakované ztráty japonských leteckých posádek, které jsou vysoké a ztráta letadel snižuje efektivitu nepoškozené letadlové lodě Zuikaku na nulu. Ztráty letadel a posádek rovněž znamenají, že nelze podniknout žádný útok na Hendersonovo letiště.
27. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, Japonci zastavují ofenzívu. Mají 3 500 obětí, kdy byly zničeny i celé jednotky. Obě strany jsou vyčerpány po intenzivních denních a nočních bojích, ale iniciativu přebírají Američané.
29. října 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, Japonci, zdrceni vážnými ztrátami, se začínají stahovat z pobřeží na západ od amerického předmostí. Američané začínají s přípravami na obsazení této oblasti.
1. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, dva pluky námořní pěchoty zahajují útok na západ přes řeku Matanikau. Američtí ženisté postavili mosty, aby pomohli zásobování útoků. Probíhají intenzivní boje. Východně od amerických pozic američtí vojáci postupují směrem k mysu Koli, aby zabránili očekávanému japonskému vylodění.
2. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, Tokijský expres ("Tokyo Express"), flotila japonských torpédoborců zásobujících své jednotky, začíná být velmi aktivní. Americký postup na západě pokračuje pomalu a celkem zdárně.
3. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, očekávané japonské vylodění u mysu Koli probíhá vyloděním 1500 Japonců východně od mysu. Americké síly se zapojují do boje, ale brzy se musí stáhnout. Američané v té době zastavují svůj postup na západ, aby dodali zásoby posilám proti vyloďujícím se Japoncům.
4. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americké síly o síle pluku se vyloďují v zátoce Aola, 25 mil východně od hlavních amerických pozic. S sebou mají ženisty, aby se pokusili vybudovat na ostrově druhé letiště. Velitelé však na místě zjišťují, že jde kvůli nevhodnému terénu o marnou snahu a akci ruší. Předmostí je evakuováno, zůstává jen přepadová jednotka podplukovníka Evanse Carlsona (2nd Marine Raiders), která dostává za úkol infiltrovat gerilovým bojem Japonci kontrolované území a dosáhnout amerických linií pozemní cestou.
5. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - admirál Tanaka se ujímá velení "Tokijského expresu", flotily torpédoborců zásobující japonské síly na Guadalcanalu.
7. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americká námořní pěchota začíná útočit na východ k mysu Koli. Japonská fáze vylodění přicházející po setmění na západ od amerických pozic, přivádí jednotky 38. pěší divize k pobřeží.
9. listopadu 1942: Guadalcanal - torpédoborce „Tokijského expresu“ vyloďují na Guadalcanalu další část 38. divize a jejího velitele generála Sanoa. Americký velitel oblasti admirál Halsey na základě informací od rozvědky, že nepřítel připravuje na ostrově na 11.-13.11. nový mohutný útok, odesílá ihned na Guadalcanal další konvoj s posilami. Z Espiritu Santo vyplouvají o 3 dopravní lodi, lehký křižník a 4 torpédoborce hrdiny od Guadalcanalu admirála Scotta.
10. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americkými útoky jsou rozehnány japonské síly u mysu Koli, jsou obnoveny americké útoky na západ.
11. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americké útoky na západ jsou zastaveny ve chvíli, kdy doráží nové japonské zásobovací konvoje.
12. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - u Guadalcanalu, velký americký konvoj přepravující zásoby a posily se stahuje kvůli přibližujícímu se velkému japonskému námořnímu uskupení. Japonci uskutečňují letecké útoky jak na americké pozemní postavení tak na jejich loďstvo.
13. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - První námořní bitva u Guadalcanalu. Japonský konvoj 11 nákladních lodích vezoucích 7 000 mužů a vybavení, který je chráněn "Tokijským expresem" admirála Tanaky, se přibližuje k ostrovu. Admirál Abe velí dvěma bitevním lodím, lehkému křižníku a 11 torpédoborcům, aby poskytl krytí a ostřeloval Hendersonovo letiště. Americký admirál Callaghan velící flotile pěti křižníků a osmi torpédoborců se staví silnějšímu Abeho svazu do cesty. Po půlhodinovém intenzivním nočním střetu v brzkých ranních hodinách ztrácejí Japonci torpédoborce Akacuki a Júdači a většina ostatních japonských plavidel je poškozena. Američané ztrácejí lehký křižník USS Atlanta (CL-51) a čtyři torpédoborce Cushing (DD-376), Monssen (DD-436), Laffey (DD-459) a Barton (DD-599). Další americké lodě jsou poškozeny, ale Japonské lodě se po vlastních ztrátách obrací zpět, za což rozlobený admirál Jamamoto zbaví Abeho, který byl v bitvě zraněn, velení a donutí opustit námořnictvo. Po bitvě vzrůstá na americké straně kritika týkající se efektivního využití radiolokace. Problémy se připisují nesourodému vybavení a špatné komunikaci mezi loděmi. Statečný admirál Callaghan, který zemřel v bitvě na můstku vlajkové lodě USS San Francisco (CA-38), získá posmrtně Medal of Honor a bude po něm pojmenován nový torpédoborec USS Callaghan (DD-792), který se však rovněž konce války nedočká.
13. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - během dne je bitevní loď Hiei, vážně poškozená v noční bitvě u Guadalcanalu, cílem náletů amerických letadel a večer se potápí jako vůbec první japonská bitevní loď ztracená ve válce v Pacifiku. Při ústupu z bojiště je také potopen japonskou ponorkou I-26 lehký křižník USS Juneau (CL-52), přižemž na jeho palubě umírá všech pět bratrů Sullivanů, kteří na něm sloužili. Tato tragédie povede ke změnám pravidel ve způsobu dislokace rodinných příslušníků v ozbrojených silách Spojených států. Na počest bratrů bude pojmenován americký torpédoborec třídy Fletcher USS The Sullivans (DD-537).
14. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - ke Guadalcanalu doráží v noci svaz admirála Mikawy, jeho těžké křižníky Suzuja a Maya ostřelují Hendersonovo letiště, s malým efektem. Za svítání zahajují americká letadla z Hendersonova letiště, z Espiritu Santo a z USS Enterprise (CV-6), své útoky, nejprve na Mikawovy jednotky směřující pryč od Guadalcanalu a poté na transportní síly s eskortou admirála Tanaky směřující k ostrovu. Mikawa ztrácí těžký křižník Kinugasa a mnoho lodí má poškozeno, Tanaka přichází o šest nákladních lodí, ale pokračuje dál ve splnění úkolu. Během večera se ke Guadalcanalu přibližuje eskadra japonských válečných lodí admirála Kondóa.
15. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - krátce před půlnocí na 15. listopadu se rozbíhá Druhá námořní bitva u Guadalcanalu. Japonská flotila vedená admirálem Kondó s bitevní lodí Kirišima, čtyřmi křižníky a devíti torpédoborci se střetává s americkou Task Force 64, pod velením admirála Leeho s bitevními loděmi USS Washington (BB-56) a USS South Dakota (BB-57) a čtyřmi torpédoborci. Bitva začíná poškozením lodě USS South Dakota. Je tak z bitvy vyřazena. Potopeny jsou tři americké torpédoborce Benham (DD-397), Preston (DD-379) a Walke (DD-416) a japonský torpédoboroec Ajanami. Sedm minut dělostřelecké palby z lodě USS Washington potápí Kirišimu. Bitva je jednou z pouhých dvou střetnutí bitevních lodí celé války v Pacifiku, Američané získávají kontrolu nad oceánskými vodami u Guadalcanalu. Nicméně mezitím admirál Tanaka se zásobovacím konvojem pokračuje v plavbě a daří se mu se zbývajícími nákladními loděmi doplout do Tassafarongy a nechává je najet na břeh. Avšak mnoho dalších japonských vojáků je zabito a zásob zničeno následným leteckým útokem při samotném vyloďování. Japoncům narůstají potíže se zásobováním, budou nadále nuceni značnou část zásobování provádět ponorkami. Již nyní je mnoho japonských vojáků nemocných a hladových.
18. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americké síly znovu zahajují pohyb na západ, naráží jen na malý odpor.
21. listopadu 1942: Guadalcanal - japonský průzkumný hydroplán H6K Mavis ze základny na ostrově Shortland se střetává s americkým průzkumným bombardérem B-17E. Během vysilujícího 45minutového boje těchto těžkopádných čtyřmotorových obrů se japonskému létajícímu člunu daří zasáhnout motor B-17 a jako prvnímu po sérii zmizelých hydroplánů se mu přes poškození pod vedením poručíka Cuneo Hicudžiho daří odpoutat od nepřítele a vrátit na základnu. Cenná zpráva o střetnutí povede k řadě vylepšení pasivní ochrany a výzbroje těchto letounů.
30. listopadu 1942: Šalomounovy ostrovy - Bitva u Tassafarongy. Americké pokusy zastavit pravidelné noční zásobování "Tokijským expresem" pod velením admirála Tanaky opět ústí do větší bitvy. Tanaka má k dispozici 8 torpédoborců a admirál Wright má 5 těžkých křižníků a 7 torpédoborců. Wright používá radar, aby našel japonské síly a vypaluje první salvu. Nicméně americký útok je neefektivní s pouhým jedním zásahem japonského torpédoborce (Takanami), který se potopí později. Japonci potápí těžký křižník USS Northampton (CA-26) a 3 velmi vážně poškozují - USS Pensacola (CA-24) musí na opravy do Pearl Harboru a USS New Orleans (CA-32) s USS Minneapolis (CA-36), který má odlomenou příď, musí na opravy až do Států. Navzdory tomuto obrovskému úspěchu je admirál Tanaka pokárán za selhání v dodání zásob, potřebných hladovějícím japonským jednotkám na ostrově.
1. prosince 1942: Guadalcanal - nad ránem zachraňují americké torpédoborce USS Fletcher (DD-445) a USS Drayton (DD-366) 773 přeživších z těžkého křižníku USS Northampton (CA-26) potopeného v noční bitvě u Tassafarongy. Mezi zachráněnými trosečníky je i radista Jason Robards, který bude po zbytek války sloužit na lehkém křižníku USS Nashville (CL-43) a po jejím skončení se stane hercem, kdy se jeho přelomovou rolí stane postava sympatického desperáta Cheyenna v legendárním westernu Tenkrát na západě a prvního oskara získá skvělým ztvárněním šéfredaktora Bradleeho po boku Dustina Hoffmana a Roberta Redforda v žurnalistickém dramatu Všichni prezidentovi muži. K filmografii o válce v Pacifiku, ve které sám bojoval, přispěje rolí generála Shorta, velitele armádních sil v Pearl Harboru ve válečném velkofilmu Tora, tora, tora!
3. prosince 1942: Šalomounovy ostrovy - kontradmirál Tanaka vede v noční zásobovací operaci 10 torpédoborců, aby dodal potraviny zoufalým japonským vojákům na Guadalcanalu. Náklad je u ostrova kvůli obavám z denních leteckých útoků urychleně shozen přes palubu, ne vyloděn. K japonským jednotkám doráží pouze 300 z 1500 kontejnerů.
4. prosince 1942: Guadalcanal - k americkým pozicím u Lunga Point doráží Carlsonova patrola (2nd Marine Raiders), přepadová jednotka působící 29 dní společně s domorodými zvědy v japonském týlu. Za dobu své gerilové mise zlikvidovala téměř 500 nepřátel a jedno polní dělo ostřelující rušivou palou Hendersonovo letiště, při vlastních ztrátách 17 mrtvých a 19 zraněných.
7. prosince 1942: Šalomounovy ostrovy - americké torpédové čluny donucují japonský konvoj obrátit se zpět ještě před zamýšleným vyloděním svých zásob na Guadalcanalu. Konvoj je chráněn 7 torpédoborci pod velením kapitána Sata.
9. prosince 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, XIV. sbor generála Patche střídá vyčerpanou námořní pěchotu. Námořní pěchota opouští ostrov a směřuje do Austrálie.
11. prosince 1942: Šalomounovy ostrovy - japonský "Tokijský expres" admirála Tanaky se opět pokouší dodat japonským jednotkám na Guadalcanalu zásoby. Svaz se dostává do střetu s americkými torpédovými čluny PT. Je potopen PT-44, což je vůbec první americká ztráta člunu PT, nicméně je více než vyvážena potopením torpédoborce Teruzuki, Tanakovy vlajkové lodi. Admirál Tanaka je Japonci z moře zachráněn a náklad z lodí shozen přes palubu. Pouze 1/4 z něj doráží k vojákům na pobřeží, velkou část nákladu potápí střelba z kulometů amerických člunů PT. Pro admirála Tanaku se stává tato akce poslední bojovou misí, po vyléčení zranění stráví brilantní velitel zbytek války na souši za deskou pracovního stolu.
12. prosince 1942: Japonsko - vzhledem k zásobobací situaci na Guadalcanalu vydává japonské námořnictvo doporučení ostrov opustit.
15. prosince 1942: Šalomounovy ostrovy - zásobovací flotila admirála Tanaky zahajuje mise na pomoc s výstavbou letiště na ostrově Nová Georgie, které má podpořit japonské pozice na Guadalcanalu.
16. prosince 1942: Šalomounovy ostrovy - zásobovací mise admirála Tanaky je opět napadena, americké střemhlavé bombardéry potápí u Guadalcanalu torpédoborec Kagero. Na pevnině, americké jednotky postupují k Austenově pahorku.
19. prosince 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americké síly na Austenově pahorku naráží na tuhý odpor.
25. prosince 1942: Nová Británie - japonská základna v Rabaulu je napadena bombardéry z Guadalcanalu.
27. prosince 1942: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, Američané obnovují útoky na Austenův pahorek. Útočící vojáci ze 132. pěšího pluku mají těžké ztráty a navzdory intenzivní dělostřelecké palbě předcházející jejich útoku nedosahují žádných reálných zisků.
31. prosince 1942: Tokio - japonské nejvyšší velení se rozhoduje evakuovat Guadalcanal na Šalomounových ostrovech.
2. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, Američané provádí další útok na Japonci držený Austenův pahorek. Dosahují určitého postupu. Opěrný bod Gifu zůstává pod kontrolou Japonců.
5. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - na Guadalcanalu zahajují Japonci svůj plánovaný ústup. Americké síly o této evakuaci neví. Navzdory sílícímu americkému tlaku japonský odpor na Austenově pahorku nepřestává.
7. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, čerství američtí vojáci podnikají útok na Austenův pahorek.
10. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, intenzivním bombardováním a dělostřeleckým ostřelováním začíná nová americká ofenzíva. Americký 35. pěší pluk napadá japonské opevněné stanoviště Gifu. Američané mají na ostrově přes 50 000 vojáků, Japonci mají méně jak 15 000 nedostatečně zásobovaných bránících vojáků. Během noci se pokouší osm japonských torpédoborců doručit zásoby. Americké torpédové čluny PT (PT = Patrol Torpedo) poškozují jeden z těchto torpédoborců, Hacukaze, nicméně jsou potopeny PT-43 a PT-112.
11. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americké jednotky obsazují hřeben "Sea Horse" (Mořský koník). Japonci nadále pokračují v odporu vůči americkému tlaku na jejich opěrném bodu Gifu.
13. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americká ofenzíva se rozšiřuje s postupem na západ podél severního pobřeží a v útocích v paralelním směru dále do vnitrozemí.
14. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - malý počet japonských posil se vyloďuje na Guadalcanalu u mysu Esperance, aby připravily krytí plánované evakuace.
15. ledna 1943: Nad Guadalcanalem - kapitán Joseph Jacob "Joe" Foss, americké stíhací eso na F4F, vyrovnáná jako první americký pilot 2. světové války americký rekord Eddieho Rickenbackera 26 sestřelených letadel za první světové války.
16. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americké jednotky postupují na západ a jihozápad ze svého perimetru. Doposud opomíjené japonské pozice na horním toku řeky Matanikau jsou dobyty.
20. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, japonský odpor na Austenově pahorku slábne. Obdobně je intenzivní dělostřeleckou palbou oslabeno japonské postavení na Gifu.
22. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, Američané obnovují své útoky. Postup směřuje k vesnici Kokumbona.
23. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americké jednotky začínají rychle postupovat, protože se Japonci stahují k pozicím na mysu Esperance. Američanům se nedaří svůj potenciál nějak významně využít. Je dobyt opěrný bod Gifu.
24. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - americké taktické uskupení útočí na ostrov Kolombangara poblíž ostrova Nová Georgia. Guadalcanal, americké jednotky doráží na západ od vesnice Kokumbona.
27. ledna 1943: Austrálie - ve snaze odvrátit pozornost od evakuace Guadalcanalu ostřeluje v noci japonská ponorka I-165 palubním dělem australskou pobřežní vesnici Port Gregory. Útok nezpůsobí žádné škody a velení spojeneckého námořnictva se o něm dozví až o týden později ze zachycené a dešifrované japonské zprávy. Ponorka během plavby nepoškodí žádné spojenecké plavidlo a celá akce je zářným příkladem chabého plánování a neadekvátní doktríny nasazení japonských ponorkových sil po celou válku v Pacifiku.
29. ledna 1943: Guadalcanal - ve večerních hodinách je u pobřeží ostrova napadena velká japonská ponorka I-1 (cca 2.200 t) dvěma malými novozélandskými minolovkami Kiwi a Moa (cca 600 t). Po těžkém poškození hlubinnými náložemi se ponorka nouzově vynořuje a statečná japonská posádka pokračuje s těžkými ztrátami v boji se spojeneckými plavidly pomocí palubních zbraní. Zatímco se snaží najet na břeh, Kiwi ponorku celkem třikrát taranuje, přičemž během kolize japonský navigační důstojník šplhá s katanou až k zábradlí minolovky, avšak je shozen zpět. Po nárazu na břeh se zbytku posádky daří zachránit doplaváním na Guadalcanal, odkud se dostanou v rámci probíhající evakuace. Z I-1 se později navzdory japonským snahám vrak zničit podaří americkým potápěčům vyzvednout kódovací knihy a další zpravodajsky cenný materiál.
29. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - US Task Force 18, pod velením admirála Giffena, je při provádění eskorty zásobovací operace na Guadalcanal napadena u ostrova Rennel japonskými torpédovými bombardéry G4M Betty. Těžké křižníky USS Wichita (CA-45) a USS Louisville (CA-28) jsou zasaženy, ale torpéda nevybuchují, zatímco těžký křižník USS Chicago (CA-29) je poškozen dvěma torpédy a vzat do vleku.
30. ledna 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americké jednotky pokračují v postupu proti japonskému odporu. Podél řeky Bonegi probíhají intenzivní boje. U ostrova Rennel je japonskými torpédovými bombardéry G4M Betty poškozen torpédoborec USS La Vallette (DD-448) a potopen těžký křižník USS Chicago (CA-29) poškozený předchozího dne.
1. února 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, v době zahájení japonské evakuace se americké síly vyloďují nedaleko mysu Esperance. Američané si jsou vědomi japonské námořní aktivity, ale domnívají se, že jde o připlouvající japonské posily určené k nové ofenzívě. Ve skutečnosti 20 japonských torpédoborců odváží okolo 5000 vojáků. Po najetí na minu je potopen japonský torpédoborec Makigumo.
2. února 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, Američané ve svém postupu na pobřeží překračují řeku Bonegi.
3. února 1943: Šalomounovy ostrovy - na Guadalcanalu Američané konsolidují svou frontu zasahující do vnitrozemí od Tassafarongy. Americké hlídky pronikají blíže k mysu Esperance.
4. února 1943: Šalomounovy ostrovy - Gudalcanal, více než 5000 japonských vojáků je evakuováno eskadrou (pod velením admirála Kojanagiho) sestávající se z jednoho křižníku a 22 torpédoborců. Čtyři z těchto lodí jsou poškozeny. Mezitím, americký 147. pluk postupuje na západ od Tassafarongy.
7. února 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal, americký 161. pluk pokračuje v opatrném postupu. Japonci pokračují s evakuací.
8. února 1943: Šalomounovy ostrovy - z Guadalcanalu je za pomoci 18 torpédoborců evakuováno posledních 2000 japonských vojáků.
9. února 1943: Šalomounovy ostrovy - americký 161. a 132. pluk se na Guadalcanalu spojují ve městě Tenaro příliš pozdě na to, aby zabránily Japoncům v evakuaci. Japonské ztráty činí 10 000 mrtvých a americké ztráty činí 1 600 mrtvých. Co se týče lodí a letadel, jsou ztráty srovnatelné. Evakuace Guadalcanalu je taktickým vítězstvím Japonců, avšak jeho ztráta je jejich strategickou porážkou.
12. února 1942: Guadalcanal - na Hendersonovo letitě přilétá prvních 12 nových stíhaček F4U-1 Corsair. Vzhledem ke stávajícím obtížím při provozu na letadlových lodích jsou letouny tohoto typu přiděleny k námořní pěchotě k operacím z pozemních základen.
19. února 1943: Šalomounovy ostrovy - Guadalcanal - americké posily doráží v rámci navyšování počtu jednotek pro plánovaný ofenzivní přesun na Russellovy ostrovy. Podle aktuálních informací jsou tyto ostrovy Japonci opuštěny.
1. dubna 1943: Spojené státy - z amerického námořnictva je propuštěn Calvin Graham, nejmladší člen ozbrojených sil USA v době druhé světové války. Graham sloužil v Pacifiku na bitevní lodi USS South Dakota (BB-57) jako nabíječ 40mm protiletadlových kanonů a účastnil se i bitvy u Santa Cruz, avšak po jeho zranění v Druhé bitvě u Guadalcanalu se přišlo na to, že při odvodu lhal o svém věku, ve skutečnosti mu bylo pouhých 12 let.
7. dubna 1943: Šalomounovy ostrovy - v úsilí o přerušení amerického posilování v oblasti provádí japonský admirál Jamamoto leteckou ofenzívu známou jako Operace I (I-Go). Japonská 11. letecká flotila se základnami na Rabaulu, Kaviengu a Buinu je posílena piloty a letadly z letadlových lodí Zuikaku, Zuihó, Džunjó a Hijó. Tím zůstávají letadlové lodě Císařské námořnictva téměř bez zkušených pilotů. Útoky jsou zahájeny nálety 180 letadel na Guadalcanal a Tulagi, během kterých je potopen torpédoborec USS Aaron Ward (DD-483) a další dvě menší plavidla.
30. září 1943: Spojené státy - Do služby vstupuje nový torpédoborec třídy Fletcher, USS The Sullivans (DD-537). Loď byla pojmenována na počest pěti bratrů Sullivanových (George, Francis, Joseph, Madison a Albert) ve věku 20 až 27 let, kteří přišli o život, když jejich lehký křížník USS Juneau (CL-52) potopila japonská ponorka během námořní bitvy o Guadalcanal dne 13. listopadu 1942. Šlo o největší vojenskou ztrátu jedné americké rodiny během celé druhé světové války. The Sullivans se stává první lodí US Navy pojmenovanou na počest více osob a po ukončení služby se stane plovoucím muzeem. V roce 2022 se částečně potopí kvůli porušení trupu.
5. listopadu 1943: Spojené státy - s odstupem pouhého roku od událostí je v kinech uveden film Guadalcanal Diary (Deník z Guadalcanalu, též Guadalcanal: ostrov smrti ) natočený podle stejnojmenné knihy válečného reportéra Richarda Tregaskise, který na ostrově působil v úvodní fázi bojů v srpnu a září 1942.
3. února 1944: Spojené státy - v amerických kinech má premiéru biografický film The Sullivans (Pět Sullivanů) režiséra Lloyda Bacona. Snímek popisuje život pěti irsko-amerických bratrů ve státě Iowa během hospodářské krize a následnou společnou službu v námořnictvu Spojených států ve válce v Pacifiku. Bratři se stali známými společnou smrtí při potopení lehkého křižníku USS Juneau (CL-52) v oblasti Šalomounových ostrovů.
2. května 1944: Spojené státy - do služby vstupuje nový eskortní torpédoborec třídy John C. Butler, USS McCoy Reynolds (DE-440) pojmenovaný na počest vojína námořní pěchoty McCoye Reynoldse, který byl zabit na Guadalcanalu 25. října 1942 při obraně Hendersonova letiště.
19. února 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, dvě divize amerického V. obojživelného sboru se vyloďují v rámci Bitvy o Iwodžimu (Operation Detachment). Před vyloděním se k již rozestavěným palebným uskupením připojují 2 bitevní lodě, několik křižníků a torpédoborců z Task Force 58. Počáteční útok je veden americkou 4. a 5. divizí námořní pěchoty s 3. divizí námořní pěchoty jako zálohou. Jsou převezeny TF53 (admirál Hill) a vyloděny na jihovýchodě ostrova. Na břehu se během prvního dne vyloďuje kolem 30 000 mužů. Japonská posádka, která čítá kolem 21 000 vojáků, pod velením generála Kuribajašiho, vybudovala mimořádně propracovanou a neprostupnou obranu, takže 21 kilometrů čtverečních je jednou velkou pevností. V prvních hodinách zuřivých bojů je v akci zabit John Basilone, hrdina bojů na Guadalcanalu a držitel Medal of Honor. Američané si uvědomují, že je ostrov dobře bráněn proto, že je součástí vlastního japonského území (území, které bylo součástí Japonska před druhou světovou válkou a jehož obyvatelé byli Japonci). Nicméně, ostrov je strategicky důležitý, protože je z něj město Tokio v dosahu stíhaček. Ovládnutím letišť na tomto ostrově mohou být americké bombardéry B-29, letící z Mariánských ostrovů, chráněny stíhačkami.
21. listopadu 1945: Spojené státy - v Texasu umírá generál Alexander "Sandy" Patch. Účastnil se již první světové války a byl jedním z pouhých dvou amerických důstojníků (vedle Luciana Truscotta), kteří ve druhé světové válce veleli postupně divizi, sboru a následně armádě. Podlomené zdraví si odnesl z nasazení na Guadalcanalu, kde velel divizi Americal a poté XIV. sboru. Díky mimořádným kompetencím a zkušenostem byl vybrán pro velení 7. americké armádě v Evropě, které začínal vyloděním v jižní Francii.
29. prosince 1945: Spojené státy - v rámci repatriační plavby se na palubě letadlové lodi USS Kwajalein (CVE-98) vrací do San Francisca propuštěný nadporučík námořnictva James A. Michener. Za války cestoval z titulu své funkce po celém jižním Pacifiku a na jejím konci byl zaměstnán námořnictvem jako námořní historik. Ač se nikdy nezapojil do bojů, díky svým vnímavým, poznávacím a literárním schopnostem poznal a zároveň popsal válku, její účastníky, lokální prostředí, život a místní obyvatele jako málokdo. Nyní jej čeká více než roční boj o vydání své knihy Příběhy z jižního Pacifiku (Tales of the South Pacific), která bude vzápětí oceněna prestižní Pulitzerovou cenou. Přestože své první dílo vydá ve 40ti letech, bude se jednat o začátek bohaté spisovatelské dráhy plné kvalitních bestsellerů. Řada jeho knih vyjde i v češtině, ovšem až po sametové revoluci r. 1989.
31. prosince 1945: Šalomounovy ostrovy - na ostrově Guadalcanal se zastavují americké transportní lodě USS LST-273 a USS LST 275 s repatriovanými japonskými zajatci z novozélandského tábora Featherston, kam byli umístění převážně Japonci zajatí během Guadalcanalské kampaně. Po provedení vzpomínkové ceremonie za padlé spolubojovníky pokračují do Japonska.

Literární zdroje:
Šnajdr, Miroslav: Airacobra v amerických službách : USAAF 1941-1944,   Votobia, 1996, Olomouc
.Schauer, Hartmut: Americká námořní pěchota v akci,   Ivo Železný, 1998, Praha
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
Tregaskis, Richard: Bitva o Guadalcanal,   Votobia, 1997, Olomouc
Griffith, Samuel B. II.: Bitva o Guadalcanal,   Paseka, 2001, Praha, Litomyšl
Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA,   Laser - books, 1997, Plzeň
Tillman, Barrett: Douglas Dauntless,   Mustang, 1997, Plzeň
Hoyt, Edwin P.: Guadalcanal,   Beta - Pavel Dobrovský, 2001, Praha
.Leckie, Robert: Helmet for My Pillow
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
Stille, Mark: Křižníky USA vs japonské křižníky - Guadalcanal 1942,   Grada Publishing a.s., 2010, Praha
.Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Námořní válka vrcholí,   Naše vojsko, 1995, Praha
Hara, Tameči: Nepotopitelný kapitán,   Omnibooks, 2013, Neratovice
Merillat, Herbert C.: Nezapomenutelný Guadalcanal,   Naše vojsko, 2007, Praha
Pejčoch, Ivo: Obrněná technika 10,   Ares, 2010, Praha
.Hunt, Everette Howard: Od rozbřesku do svítání,   Naše vojsko, 2011, Praha
Stingl, Miroslav: Smrt v ráji,   Naše vojsko, 1988, Praha
Tillman, Barrett: Stíhací eso Marion Carl,   Svět křídel, 1996, Cheb
Brand, Max: Stíhací peruť na Guadalcanalu,   Ivo Železný, 1999, Praha
.Jones, James: Tenká červená linie,   Euromedia Group - Knižní klub, 2001, Praha
Hubáček, Miloš: Vítězství v Pacifiku,   Mladá fronta, 1999, Praha
Sakai, Saburo: Zera nad Pacifikem,   Naše vojsko, 1994, Praha
Pejčoch, Ivo: Ka-Mi,  HPM č. 2/2005
Pejčoch, Ivo: Ko-Hyoteki japonské miniponorky,  HPM č. 12/2005
Nepevný, Jindřich, Ing.: Tainan Kokutai,  HPM č. 4/1991

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
V případě jakéhokoliv výsledku se pokračuje do bitvy Šalomounovy ostrovy.

Zvláštnosti bitvy:
Japonské letectvo podporovalo boje na Guadalcanalu ze své základny v Rabaulu, který je ovšem od ostrova značně vzdálen vzhledem k měřítku a rozsahu mapy. Aby ve hře mohla operovat japonská letadla, je v této bitvě rabaulská základna simulována smyšleným ostrovem s letištěm v rohu mapy ve směru Rabaulu.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 66 x 26 hexů
17 kol, 8 dní/kolo
Verze: PacAGPG 1, Startující strana: Spojenci, Kampaň: US kampaň, Pořadí v kampani: 3.
Státy Spojenců:    USA
Státy Osy:    Japonsko
Neutrální státy:    -
Spojenci:    útočí
Osa:    brání
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Region podnebí:    Oceánie, tropy
Charakter počasí v regionu:    Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    17.7 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Spojenců:
46 jednotek, z toho 9 jádrových a 37 posil
9 jednotek je leteckých, 9 námořních a 28 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Spojenci - Osa


2/2 - 0/0
Počet jednotek Osy:
52 jednotek
8 jednotek je leteckých, 8 námořních a 36 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Spojenci / Osa


200 + 0 / 254 + 52
Počet slotů Spojenců:
49 slotů, z toho 9 jádrových slotů a 40 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 3 jednotky
   (0 jádrových + 3 posil)
Počet slotů Osy:
52 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 0 jednotek
Jednotky transportů:
Spojenci - letecké:    C-47 Dakota
Osa - letecké:    nejsou k dispozici
Spojenci - námořní:    AF Transport
Osa - námořní:    nejsou k dispozici

Podmínky vítězství:

Velké vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do 14. tahu
Malé vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do posledního tahu

Dotace za Velké vítězství:      100
Dotace za Malé vítězství:      50

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Spojenců:

Mořské včely (USA)
Ženisté (USA)
Pěchota 41 HW (USA)
Pěchota 41 (USA)
Námořní pěchota 41 (USA)
US M2A4 (USA)
M3 Stuart (USA)
37mm ATG (USA)
US 105mm Gun (USA)
US M3 Gun Motor Carriage (USA)
US 75mm Gun (USA)
US 90mm AD (USA)
P-39 Airacobra (USA)
F4F Wildcat (USA)
SBD Dauntless (USA)
Torpédový člun (USA)
Torpédoborec (USA)
Lehký křižník (USA)
Těžký křižník (USA)
US M2 Halftruck (USA)
US GM Truck (USA)
Jednotky Osy:

Hohei 1940 (Pěchota 1940) (Japonsko)
Senpaku Kohei (Námořní Specialisté) (Japonsko)
Kihei (Kavalerie) (Japonsko)
Kohei (Ženisté) (Japonsko)
Type 2 Ka-Mi (Japonsko)
Shinhoto Chi-Ha (Japonsko)
Type 97 Chi-Ha (Japonsko)
Type 95 Ha-Go (Japonsko)
Type 1 47mm (Japonsko)
RA 97 (Japonsko)
Type 94 75mm (Japonsko)
Type 91 105mm (Japonsko)
Type 92 70mm (Japonsko)
Meiji 38 Improved 75mm Field Gun (Japonsko)
Type 98 20mm (Japonsko)
Type 88 75mm (Japonsko)
Strong Point (Japonsko)
A6M3 Hamp (Reisen) (Japonsko)
J1N1 Irving (Gekko) (Japonsko)
A6M2 Zero (Reisen) (Japonsko)
G4M Betty (Rikkó) (Japonsko)
D3A Val (Japonsko)
Ponorka (Japonsko)
Torpédoborec (Japonsko)
Lehký křižník (Japonsko)
Těžký křižník (Japonsko)
Isuzu Type 94 6-Wheeled Truck (Japonsko)

Turnajová utkání této bitvy:

celkem zápasů: 2
Turnaj Etapa OSA x Spojenci Už se začalo hrát? Report Vítězný save
5 4 Ferdinand x Vesepdohráno 24.09.2012, vítězství OsyZDE-
5 4 Vesep x Ferdinanddohráno 24.09.2012, vítězství OsyZDEZDE

Časově kryjící se bitvy:

Madagaskar (PacAGPG 2), Indie (PacPG 1), Cejlon (PacPG 1), Guadalcanal (PacPG 1), Austrálie (PacPG 1)

Seznam použitých názvů:

Austenův pahorek
Cválající koník
Hendersonovo letiště
Japonský tábor
Krvavý hřeben
Lunžský výběžek
Matanikau
Mořský koník
Provizorní přístav
Rabaul
Zobrazit celý seznam...
Mount Austen
Galloping Horse
Henderson Field
Japanese Camp
Bloody Ridge
Lunga Point
Matanikau
Sea Horse
Makeshift Harbour
Rabaul

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy: