| Bitva v datech: |
| 14. srpna 1932: |
Spojené státy - poručík Takeiči Niši vyhrává na letních olympijských hrách v Los Angeles na koni Uranus zlatou medaili v individuální jízdě přes překážky. V roce 1945 bude jako velitel tankové jednotky v bitvě o Iwodžimu zabit v akci při obraně ostrova proti americkým jednotkám. |
| 25. srpna 1943: |
Spojené státy - v Camp Elliot v Kalifornii je zformován V. obojživejný sbor, jehož jádro tvoří tři divize Námořní pěchoty (3., 4. a 5.) a který se stává údernou obojživenou silou 5. flotily. Do čela je postaven jeden z nejpovolanějších, generál Holland McTyeire Smith. Jedná se o velitele, který od vypuknutí války řídil intenzivní výcvik americké armády, námořnictva i námořní pěchoty v obojživelném boji, což se následně stalo hlavním faktorem úspěšných amerických vylodění v Pacifiku i Atlantiku. Sbor pod jeho vedením postupně dobude Gilbertovy, Marshallovy a Mariánské ostrovy, nakonec Iwodžimu a generál Smith odejde po skončení války do výslužby uznávaný jako otec amerického moderního obojživelného válečnictví. |
| 4. července 1944: |
Boninské ostrovy, Vulkánové ostrovy - americký taktický svaz letadlových lodí Task Force 58 napadá palubními letouny ostrovy Čičidžima a Iwodžima. |
| 18. července 1944: |
Boninské ostrovy - americká ponorka USS Cobia potápí japonskou transportní loď Nisshu Maru převážející na ostrov Iwodžima 26. tankový pluk japonské 109. divize. Přestože ztráty na životech jsou malé, všech 28 tanků pluku končí na mořském dně. Ponorka se stane po válce plovoucím muzeem a její udržovaný SJ radar zůstane nejstarším funkčním radarovým setem na světě. |
| 4. srpna 1944: |
Boninské ostrovy - uskupení z taktického svazu Task Force 38 (admirál Clark) útočí na japonské pozice na ostrovech Čičidžima a Iwodžima a způsobuje citelné škody. |
| 31. srpna 1944: |
Boninské ostrovy - americké taktické uskupení Task Group 38.4 (admirál Davison) útočí na japonské pozice na ostrovech Iwodžima a Čičidžima letadly ze tří letadlových lodí. |
| 2. září 1944: |
Boninské ostrovy - nad ostrovem Čičidžima je během náletu těžce poškozen japonskou protileteckou palbou bombardér TBF Avenger. Pilot se zachraňuje opuštěním letounu nad mořem na padáku a posléze je vyloven americkou ponorkou USS Finback. Zakrátko se vrací ke službě na letadlové lodi USS San Jacinto, na níž bude sloužit až do konce roku s následným přeřazením k výcviku nových pilotů do USA, kde se ožení a narodí se mu první syn. O několik desetiletí později se on a posléze i jeho syn stanou 41. a 43. prezidenty Spojených států. Jeho jméno je George Bush. |
| 11. listopadu 1944: |
Boninské ostrovy - během noci (11. - 12. listopadu) křižníky a torpédoborce amerického taktického uskupení, pod velením admirála Smithe, ostřelují ostrov Iwodžima. |
| 27. listopadu 1944: |
Mariánské ostrovy - v brzkých ranních hodinách je letiště Isley Field na ostrově Saipan napadeno japonskými bombardéry z Iwodžimy. Přes velké ztráty se Japoncům daří zničit 5 zaparkovaných bombardérů B-29 Superfortress a dalších 13 poškodit. Událost vede k posílení obrany Marian a zintenzivnění příprav ivaze na Iwodžimu. |
| 8. prosince 1944: |
Vulkánové ostrovy - americké námořní síly, jimž velí admirál Smith a které sestávají ze 3 těžkých křižníků a doprovodu torpédoborců, ostřelují Iwodžimu. |
| 5. ledna 1945: |
Boninské ostrovy - admirál Smith velí flotile křižníků a torpédoborců vyslaných k ostřelování Iwodžimy, Hahadžimy a Čičidžimy. Souběžně probíhá útok bombardérů USAAF (americké letecké armády) B-29 Superpevností. |
| 25. ledna 1945: |
Vulkánové ostrovy - ostrov Iwodžima (česky "Ostrov síry") je ostřelován bitevní lodí Indiana a skupinou křižníků a torpédoborců. Rovněž probíhají letecké útoky bombardérů B-24 a B-29. Jde o první krok v přípravách na únorové americké vylodění. |
| 1. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - americké bombardéry B-24 a B-29 (USAAF) útočí v přípravách na vylodění ke konci měsíce na ostrov Iwodžima. Denně shodí v průměru 450 tun bomb během 15 dnů (6800 tun). |
| 16. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - americký Task Force 54 (admirál Rodgers), s 5 křižníky a 16 torpédoborci a rovněž s 10 eskortními letadlovými loděmi TF52, zahajuje přípravné ostřelovaní ostrova Iwodžima. Špatné počasí zmenšuje efektivitu této akce. |
| 17. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - americký Task Force 54 a TF52 pokračují v přípravném ostřelování ostrova Iwodžima. Opětovanou palbou japonských pobřežních baterií je poškozena bitevní loď Tennessee, těžký křižník Pensacola, torpédoborec Leutze a rovněž několik menších lodí. Mezitím rovněž probíhá nálet bombardérů B-24 USAAF (americké letecké síly). |
| 18. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - americký Task Force 54 a TF52 pokračují v přípravném ostřelování ostrova Iwodžima. |
| 18. února 1945: |
Boninské ostrovy - jakmile jsou většině amerického Task Force 58 doplněny zásoby, jedna skupina čtyř letadlových lodí pod velením admirála Radforda útočí na ostrov Hahadžima (doslova Matčin ostrov) a Čičidžima (doslova Otcův ostrov). |
| 19. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - Iwodžima, dvě divize amerického V. obojživelného sboru se vyloďují v rámci Bitvy o Iwodžimu (Operation Detachment). Před vyloděním se k již rozestavěným palebným uskupením připojují 2 bitevní lodě, několik křižníků a torpédoborců z Task Force 58. Počáteční útok je veden americkou 4. a 5. divizí námořní pěchoty s 3. divizí námořní pěchoty jako zálohou. Jsou převezeny TF53 (admirál Hill) a vyloděny na jihovýchodě ostrova. Na břehu se během prvního dne vyloďuje kolem 30 000 mužů. Japonská posádka, která čítá kolem 21 000 vojáků, pod velením generála Kuribajašiho, vybudovala mimořádně propracovanou a neprostupnou obranu, takže 21 kilometrů čtverečních je jednou velkou pevností. V prvních hodinách zuřivých bojů je v akci zabit John Basilone, hrdina bojů na Guadalcanalu a držitel Medal of Honor. Američané si uvědomují, že je ostrov dobře bráněn proto, že je součástí vlastního japonského území (území, které bylo součástí Japonska před druhou světovou válkou a jehož obyvatelé byli Japonci). Nicméně, ostrov je strategicky důležitý, protože je z něj město Tokio v dosahu stíhaček. Ovládnutím letišť na tomto ostrově mohou být americké bombardéry B-29, letící z Mariánských ostrovů, chráněny stíhačkami. |
| 20. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - námořní bombardovací svazy (US TF54 a TF52), ke kterým se nyní připojuje americké Task Force 58, poskytují podporu americkému V. obojživelnému sboru bojujícímu na břehu. Americké jednotky postupují pomalu směrem k hoře Suribači (také Suribačijama) na jihu a k prvnímu letišti na sever od předmostí. Během noci probíhají japonské protiútoky a pokusy o infiltrování. |
| 21. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - pokračuje námořní ostřelování a letecké bombardování (americkými Task Force 52, 54 a 58). Eskortní letadlová loď Bismark Sea je potopena a flotilová letadlová loď Saratoga, jedna eskortní letadlová loď a další lodě jsou poškozeny útoky kamikaze. Jednotky amerického V. obojživelného sboru pokračují v pomalém postupu směrem k hoře Suribači (také Suribačijama) na jihu a k letišti na severu. Během noci probíhají japonské protiútoky a pokusy o infiltrování. |
| 22. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - námořní ostřelování a letecké bombardování (americkým Task Force 52, 54 a 58) pokračuje. Jednotky amerického V. obojživelného sboru pokračují v pomalém postupu k hoře Suribači (také Suribačijama) na jihu a letišti na severu (které je nyní z většiny obsazeno). Během noci probíhají japonské protiútoky a pokusy o infiltrování. |
| 23. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - Iwodžima, většina hory Suribači na jižním cípu ostrova je americkými silami (americký V. obojživelný sbor) během dne dobyta. Tento den vzniká nejslavnější fotografie celé války v Pacifiku, kdy fotograf Joe Rosenthal zachycuje americké vojáky během vztyčování vlajky na jejím vrcholu. Na severu předmostí přetrvává vzor - pomalý americký postup vykoupený americkým velkým úsilím. |
| 24. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - Iwodžima, jednotky amerického V. obojživelného sboru pokračují v postupu na sever a obsazují část druhého ostrovního letiště. |
| 25. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - Iwodžima, postup amerického V. obojživelného sboru pokračuje, ale dochází u něho k těžkým ztrátám v prostoru druhého letiště (Motoyama # 2). Do této bitvy je nyní zapojena i americká 3. divize námořní pěchoty. |
| 27. února 1945: |
Vulkánové ostrovy - Iwodžima, letadlové lodě TF53 se znovu připojují se svou podporou k lodím napomáhajícím útokům amerického V. obojživelného sboru. Americkým cílem je eliminování tří japonských pozic, ze kterých je výhled na druhé ostrovní letiště, nicméně námořní pěchota ve snaze o vytlačení japonských obránců selhává. |
| 1. března 1945: |
Vulkánové ostrovy - Iwodžima, jednotky amerického V. obojživelného sboru mají nyní obsazena první a druhé letiště na tomto ostrově a mají vybudovaný opěrný bod na jižním konci letiště třetího. Po celé této linii probíhají intenzivní boje. |
| 3. března 1945: |
Vulkánové ostrovy, Iwodžima - námořní pěchota amerického V. obojživelného sboru zbavuje nepřátel oblast ostrova, která se stane známou pod názvem "the Mincer" (Mlýnek na maso). Američané úplně obsazují třetí letiště. |
| 4. března 1945: |
Vulkánové ostrovy - Iwodžima, první poškozená B-29 využívá místní přistávací plochu. |
| 8. března 1945: |
Vulkánové ostrovy - Iwodžima, jednotky amerického V. obojživelného sboru pokračují za intenzivní palebné podpory v tlaku směrem na sever. Japonské jednotky jsou nyní všechny soustředěny v oblasti méně než dva kilometry od severního cípu ostrova. |
| 15. března 1945: |
Vulkánové ostrovy - Iwodžima, americký V. obojživelný sbor pokračuje ve střetu s japonskými jednotkami, které jsou nyní soustředěny v malé oblasti severozápadní části ostrova. |
| 9. června 1945: |
Spojené státy - generál Patton, který přijel po vítězné válce z Evropy, slavnostně promlouvá ke shromáždění 100.000 lidí v Los Angeles Memorial Coliseum. Jedná se o stejný stadion, na kterém při olympijských hrách v roce 1932 na koni Uranus vyhrál pro Japonsko v jízdě přes překážky zlatou medaili Takeiči Niši, velitel tankového praporu při obraně Iwodžimy, kde také na začátku roku padl. |
| 20. července 1945: |
Nad Japonskem - kolem 80 stíhacích letounů typu Mustang přilétá z ostrova Iwodžima a provádí údery na střední oblast ostrova Honšú. |
|
| Literární zdroje: |
 | Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války, Ottovo nakladatelství, 2006, Praha |
 | Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA, Laser - books, 1997, Plzeň |
 | Bradley, James: Flyboys: Skutečný příběh letecké války v Tichomoří, Mladá fronta, 2009, Praha |
 . | Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války, Columbus, 2007, Praha |
| . | Kakehaši, Kumiko: Jak smutné v bitvě padnout, Baronet, 2007, Praha |
 | Lamont-Brown, Raymond: Kamikaze, Pavel Dobrovský - BETA, 2004, Praha |
 | Hyams, Joe: Let Mstitele - George Bush ve válce, ÁKA Čejkovo nakladatelství, 1992, Praha |
| . | Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci, Akcent, 2015, Třebíč |
| . | Dolejší, Josef: Marines, X-Egem, 1999, Praha |
 | Hubáček, Miloš: Válka končí v Pacifiku I: Pevnost Iwodžima, Paseka, 2000, Praha, Litomyšl |
 | Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře, Naše vojsko, 1999, Praha |
 | Sakai, Saburo: Zera nad Pacifikem, Naše vojsko, 1994, Praha |
Pejčoch, Ivo: Bitevní loď Texas, HPM č. 1/2002
Pejčoch, Ivo: DUKW, HPM č. 1 a 2/2003
Tesárek, Bohuslav: Japonské tankové síly do roku 1945, HPM č. 5 a 6/1997
Bobek, Jan: Kaneyoshi "Kinsuke" Mutó, HPM č. 12/1996
Bobek, Jan: Saburo Sakai, HPM č. 7 a 8/1995
|
