Iwodžima

19.2.1945 - 26.3.1945

PacPG: 19.2.1945 - 25.3.1945

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
9.3.2005
24.2.2013
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

-
-
Jako jedna z mála původních map z PacG, o které se dá říct, že je to konečně vynikající mapa. Dokonce i starý lom je na svém místě - téměř dokonalé. Přidán pouze malý ostrůvek na jihovýchodě.

Původní mapa:




Při najetí na objekt na mapě (město, řeka, ...) se zobrazí jeho název, souřadnice, popř. vlajka

Historický popis:

Krycí název operace: Detachment
Jeden z amerických vojáků po pobytu na Iwodžimě prohlásil, že poté co Bůh dokončil stvoření světa, tak ze všeho odpadu a špíny, co mu zůstala, vytvořil tento ostrov. Iwodžima skutečně ani zdaleka nepřipomínala půvabné tichomořské ostrovy. Celý její význam pro Spojence stejně jako pro Japonce spočíval jen a jen v jejím strategickém umístění v polovině vzdálenosti mezi souostrovím Mariany, přesně řečeno jeho ostrovem Saipan, a největším japonským ostrovem Honšú s hlavním městem Tokiem. Jen proto se tento malý, nehostinný a ošklivý ostrůvek stal dějištěm jedné z nejznámějších vyloďovacích operací 2. světové války a po čtyři týdny na něm byly sváděny tvrdé boje, při kterých zahynula naprostá většina obránců a těžké ztráty postihly i útočící vojska. (Miloš Hubáček - Válka končí v Pacifiku (I) - Pevnost Iwodžima, Paseka 2000)

Článek na české Wikipedii
Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
14. srpna 1932: Spojené státy - poručík Takeiči Niši vyhrává na letních olympijských hrách v Los Angeles na koni Uranus zlatou medaili v individuální jízdě přes překážky. V roce 1945 bude jako velitel tankové jednotky v bitvě o Iwodžimu zabit v akci při obraně ostrova proti americkým jednotkám.
25. srpna 1943: Spojené státy - v Camp Elliot v Kalifornii je zformován V. obojživelný sbor, jehož jádro tvoří tři divize Námořní pěchoty (3., 4. a 5.) a který se stává údernou obojživenou silou 5. flotily. Do čela je postaven jeden z nejpovolanějších, generál Holland McTyeire Smith. Jedná se o velitele, který od vypuknutí války řídil intenzivní výcvik americké armády, námořnictva i námořní pěchoty v obojživelném boji, což se následně stalo hlavním faktorem úspěšných amerických vylodění v Pacifiku i Atlantiku. Sbor pod jeho vedením postupně dobude Gilbertovy, Marshallovy a Mariánské ostrovy, nakonec Iwodžimu a generál Smith odejde po skončení války do výslužby uznávaný jako otec amerického moderního obojživelného válečnictví.
4. července 1944: Boninské ostrovy, Vulkánové ostrovy - americký taktický svaz letadlových lodí Task Force 58 napadá palubními letouny ostrovy Čičidžima a Iwodžima.
18. července 1944: Boninské ostrovy - americká ponorka USS Cobia (SS-245) potápí japonskou transportní loď Nisšu Maru převážející na ostrov Iwodžima 26. tankový pluk japonské 109. divize. Přestože ztráty na životech jsou malé, všech 28 tanků pluku končí na mořském dně. Ponorka se stane po válce plovoucím muzeem a její udržovaný SJ radar zůstane nejstarším funkčním radarovým setem na světě.
4. srpna 1944: Boninské ostrovy - uskupení z taktického svazu Task Force 38 (admirál Clark) útočí na japonské pozice na ostrovech Čičidžima a Iwodžima a způsobuje citelné škody.
31. srpna 1944: Boninské ostrovy - americké taktické uskupení Task Group 38.4 (admirál Davison) útočí na japonské pozice na ostrovech Iwodžima a Čičidžima letadly ze tří letadlových lodí, USS San Jacinto (CVL-30), USS Enterprise (CV-6) a USS Franklin (CV-13).
2. září 1944: Boninské ostrovy - nad ostrovem Čičidžima je během náletu těžce poškozen japonskou protileteckou palbou bombardér TBF Avenger. Pilot se zachraňuje opuštěním letounu nad mořem na padáku a posléze je vyloven americkou ponorkou USS Finback (SS-230). Zakrátko se vrací ke službě na letadlové lodi USS San Jacinto (CVL-30), na níž bude sloužit až do konce roku s následným přeřazením k výcviku nových pilotů do USA, kde se ožení a narodí se mu první syn. O několik desetiletí později se on a posléze i jeho syn stanou 41. a 43. prezidenty Spojených států. Jejich jména jsou George Bush.
11. listopadu 1944: Boninské ostrovy - během noci (11. - 12. listopadu) křižníky a torpédoborce amerického taktického uskupení, pod velením admirála Smithe, ostřelují ostrov Iwodžima.
27. listopadu 1944: Mariánské ostrovy - v brzkých ranních hodinách je letiště Isley Field na ostrově Saipan napadeno japonskými bombardéry z Iwodžimy. Přes velké ztráty se Japoncům daří zničit 5 zaparkovaných bombardérů B-29 Superfortress a dalších 13 poškodit. Událost vede k posílení obrany Marian a zintenzivnění příprav invaze na Iwodžimu.
8. prosince 1944: Vulkánové ostrovy - americké námořní síly, jimž velí admirál Smith a které sestávají ze 3 těžkých křižníků a doprovodu torpédoborců, ostřelují Iwodžimu.
5. ledna 1945: Boninské ostrovy - admirál Smith velí flotile křižníků a torpédoborců vyslaných k ostřelování Iwodžimy, Hahadžimy a Čičidžimy. Souběžně probíhá útok bombardérů USAAF (americké letecké armády) B-29 Superpevností.
25. ledna 1945: Vulkánové ostrovy - ostrov Iwodžima (česky "Ostrov síry") je ostřelován bitevní lodí USS Indiana (BB-58) a skupinou křižníků a torpédoborců. Rovněž probíhají letecké útoky bombardérů B-24 a B-29. Jde o první krok v přípravách na únorové americké vylodění.
1. února 1945: Vulkánové ostrovy - americké bombardéry B-24 a B-29 (USAAF) útočí v přípravách na vylodění ke konci měsíce na ostrov Iwodžima. Denně shodí v průměru 450 tun bomb během 15 dnů (6800 tun).
16. února 1945: Vulkánové ostrovy - americký Task Force 54 (admirál Rodgers), s 5 křižníky a 16 torpédoborci a rovněž s 10 eskortními letadlovými loděmi TF52, zahajuje přípravné ostřelovaní ostrova Iwodžima. Špatné počasí zmenšuje efektivitu této akce.
17. února 1945: Vulkánové ostrovy - americký Task Force 54 a TF52 pokračují v přípravném ostřelování ostrova Iwodžima. Opětovanou palbou japonských pobřežních baterií je poškozena bitevní loď USS Tennessee (BB-43), těžký křižník USS Pensacola (CA-24), torpédoborec USS Leutze (DD-481) a rovněž několik menších lodí. Zraněného kapitána Leutze nahrazuje sedmadvacetiletý poručík Leon Grabowsky, jenž se stává nejmladším velitelem, který kdy velel torpédoborci v moderním americkém námořnictvu. Mezitím rovněž probíhá nálet bombardérů B-24 USAAF (americké letecké síly).
18. února 1945: Vulkánové ostrovy - americký Task Force 54 a TF52 pokračují v přípravném ostřelování ostrova Iwodžima.
18. února 1945: Boninské ostrovy - jakmile jsou většině amerického Task Force 58 doplněny zásoby, jedna skupina čtyř letadlových lodí pod velením admirála Radforda útočí na ostrov Hahadžima (doslova Matčin ostrov) a Čičidžima (doslova Otcův ostrov).
19. února 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, dvě divize amerického V. obojživelného sboru se vyloďují v rámci Bitvy o Iwodžimu (Operation Detachment). Před vyloděním se k již rozestavěným palebným uskupením připojují 2 bitevní lodě, několik křižníků a torpédoborců z Task Force 58. Počáteční útok je veden americkou 4. a 5. divizí námořní pěchoty s 3. divizí námořní pěchoty jako zálohou. Jsou převezeny TF53 (admirál Hill) a vyloděny na jihovýchodě ostrova. Na břehu se během prvního dne vyloďuje kolem 30 000 mužů. Japonská posádka, která čítá kolem 21 000 vojáků, pod velením generála Kuribajašiho, vybudovala mimořádně propracovanou a neprostupnou obranu, takže 21 kilometrů čtverečních je jednou velkou pevností. V prvních hodinách zuřivých bojů je v akci zabit John Basilone, hrdina bojů na Guadalcanalu a držitel Medal of Honor. Američané si uvědomují, že je ostrov dobře bráněn proto, že je součástí vlastního japonského území (území, které bylo součástí Japonska před druhou světovou válkou a jehož obyvatelé byli Japonci). Nicméně, ostrov je strategicky důležitý, protože je z něj město Tokio v dosahu stíhaček. Ovládnutím letišť na tomto ostrově mohou být americké bombardéry B-29, letící z Mariánských ostrovů, chráněny stíhačkami.
20. února 1945: Vulkánové ostrovy - námořní bombardovací svazy (US TF54 a TF52), ke kterým se nyní připojuje americké Task Force 58, poskytují podporu americkému V. obojživelnému sboru bojujícímu na břehu. Americké jednotky postupují pomalu směrem k hoře Suribači (též Suribačijama) na jihu a k prvnímu letišti na sever od předmostí. Právě na přístupu k letišti přichází hvězná hodina svobodníka Jacklyn "Jacka" Lucase, chlapce (své 17. nazozeniny oslavil na lodi 14. února, pět dní před vyloděním na Iwodžimě, u odvodu lhal o svém věku), který se v zákopu bez váhání vrhá na vržený japonský ruční granát, aby svým tělem zachránil své spolubojovníky. Těžká zranění zázračně přežije, přestože bude muset podstoupit celkem 21 operací a do konce života (2008) v sobě bude nosit okolo 200 kovových střepin. Za tento čin se stane nejmladším příslušníkem ozbrojených sil Spojených států ve 2. sv. v. oceněným Medailí cti. Během noci probíhají japonské protiútoky a pokusy o infiltrování.
21. února 1945: Vulkánové ostrovy - pokračuje námořní ostřelování a letecké bombardování (americkými Task Force 52, 54 a 58). Eskortní letadlová loď USS Bismarck Sea (CVE-95) je potopena a flotilová letadlová loď USS Saratoga (CV-3), jedna eskortní letadlová loď a další lodě jsou poškozeny útoky kamikaze. Jednotky amerického V. obojživelného sboru pokračují v pomalém postupu směrem k hoře Suribači (také Suribačijama) na jihu a k letišti na severu. Během noci probíhají japonské protiútoky a pokusy o infiltrování.
22. února 1945: Vulkánové ostrovy - námořní ostřelování a letecké bombardování (americkým Task Force 52, 54 a 58) pokračuje. Jednotky amerického V. obojživelného sboru pokračují v pomalém postupu k hoře Suribači (též Suribačijama) na jihu a letišti na severu (které je nyní z většiny obsazeno). Během noci probíhají japonské protiútoky a pokusy o infiltrování.
23. února 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, většina hory Suribači na jižním cípu ostrova je americkými silami (americký V. obojživelný sbor) během dne dobyta. Tento den vzniká nejslavnější fotografie celé války v Pacifiku, kdy fotograf Joe Rosenthal zachycuje americké vojáky během vztyčování vlajky na jejím vrcholu. Na severu předmostí přetrvává stále stejný scénář - pomalý americký postup vykoupený americkým velkým úsilím. Vyznamenává se při něm mimořádným hrdinstvím námořní pěšák Hershel "Woody" Williams, který se pod palbou blokující postup jeho jednotky opakovaně vrací doplnit svůj plamenomet a výbušniny a ničí jeden nebezpečný japonský bunkr za druhým. Za akci bude později vyznamenán Medailí cti (viz 5. října 1945).
24. února 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, jednotky amerického V. obojživelného sboru pokračují v postupu na sever a obsazují část druhého ostrovního letiště.
25. února 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, postup amerického V. obojživelného sboru pokračuje, ale dochází u něho k těžkým ztrátám v prostoru druhého letiště (Motoyama # 2). Do této bitvy je nyní zapojena i americká 3. divize námořní pěchoty.
26. února 1945: Iwodžima - během boje o Pahorek 382 (Japonci předívaný Nidan Iwa), nejvyšší bod v severní části ostrova, podává 19letý svobodník Douglas T. Jacobson neskutečný heroický výkon, za který bude později odměněn z rukou prezidenta Trumana Medailí cti. Popadá bazuku a brašnu s trhavinou od jednoho z padlých námořních pěšáků a vyráží sám do akce. Vyhazuje do vzduchu 20mm protiletadlový kanon s obsluhou a nadále postupuje pod těžkou palbou vpřed a ničí jedno nepřátelské postavení po druhém - několik bunkrů, kulometných hnízd a dokonce i japonský tank, kterému bazukou ustřeluje věž. Během 30ti minut ničí celkem 16 nepřátelských pozic a likviduje přibližně 75 japonských obránců.
27. února 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, letadlové lodě TF53 se znovu připojují se svou podporou k lodím napomáhajícím útokům amerického V. obojživelného sboru. Americkým cílem je eliminování tří japonských pozic, ze kterých je výhled na druhé ostrovní letiště, nicméně námořní pěchota ve snaze o vytlačení japonských obránců selhává.
1. března 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, jednotky amerického V. obojživelného sboru mají nyní obsazena první a druhé letiště na tomto ostrově a mají vybudovaný opěrný bod na jižním konci letiště třetího. Po celé této linii probíhají intenzivní boje. Po zásahu šrapnelem z americké lodě nešťastně umírá Michael Strank, námořní pěšák původem z Československa, který byl o pár dní dříve aktérem slavné fotografie vztyčování vlajky na vrcholu hory Suribači.
3. března 1945: Vulkánové ostrovy, Iwodžima - námořní pěchota amerického V. obojživelného sboru zbavuje nepřátel oblast ostrova, která se stane známou pod názvem "the Mincer" (Mlýnek na maso). Američané úplně obsazují třetí letiště.
4. března 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, první poškozená B-29 využívá místní přistávací plochu.
8. března 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, jednotky amerického V. obojživelného sboru pokračují za intenzivní palebné podpory v tlaku směrem na sever. Japonské jednotky jsou nyní všechny soustředěny v oblasti méně než dva kilometry od severního cípu ostrova. Devatenáctiletý svobodník námořní pěchoty James D. La Belle zachraňuje své dva kolegy, když uprostřed zuřivého boje do jejich zákopu náhle dopadá nepřátelský ruční granát a on se rozhoduje obětovat život nalehnutím na něj. Za tento čin obdrží posmrtně Medaili cti.
15. března 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, americký V. obojživelný sbor pokračuje ve střetu s japonskými jednotkami, které jsou nyní soustředěny v malé oblasti severozápadní části ostrova.
17. března 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, při smělém samostatném plamenometném útoku na japonské postavení blokující postup jeho čety je japonskou palbou zabit šestnáctiletý vojín James Joseph O´Connor, nejmladší příslušník americké námořní pěchoty padlý v boji ve válce v Pacifiku. Za projevenou odvahu a inspirativní chladnokrevnost bude posmrtně vyznamenán Stříbrnou hvězdou.
25. března 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, tři stovky japonských vojáků provádí noční protiútok, který není veden ve stylu banzai, ale promyšleně a překvapivě v tichosti do poslední chvíle. Stává se posledním japonským úspěchem bitvy o Iwodžímu, neboť díky americkému podecenění rizika takovéto akce se Japoncům daří proniknout až do prostroru Letiště č. 2 a pobít větší počet obtížně nahraditelných pilotů, ženistů a dalšího letištního personálu. Nicméně všichni útočníci jsou zcela zničeni jednotkami americké 5. divize námořní pěchoty, které byl uložen úkol "zredukovat" poslední ohniska odporu.
26. března 1945: Vulkánové ostrovy - Iwodžima, ostrov je v 9:00 oficiálně prohlášen za bezpečný. Kolem 200 vojáků z původní japonské posádky o 20 700 mužích zůstává naživu jako váleční zajatci amerického V. obojživelného sboru. Americké ztráty činí téměř 6 000 mrtvých a 17 200 zraněných. Díky vynalézavosti generála Kuribajašiho a houževnatosti jeho vojáků se boje o ostrov Iwodžima staly prakticky jedinou bitvou války v Pacifiku, kde americké ztráty převýšily japonské.
9. června 1945: Spojené státy - generálům Georgovi S. Pattonovi a Jamesi H. Doolittleovi se dostává vřelého přijetí v domovském městě Los Angeles. Po slavnostní projížďce městem špalírem 2 milionového davu vítajících obyvatel promlouvají ke shromáždění 100.000 lidí na stadionu Los Angeles Memorial Coliseum. V roce 1932 se na tomto sportovišti konaly X. letní olympijské hry, při kterých v jízdě na koni přes překážky získal zlatou medaili japonský poručík Takeiči Niši, jenž jako velitel tankového praporu na začátku roku 1945 padl v boji s americkými jednotkami při obraně Iwodžimy.
20. července 1945: Nad Japonskem - kolem 80 stíhacích letounů typu Mustang přilétá z ostrova Iwodžima a provádí údery na střední oblast ostrova Honšú.
5. října 1945: Spojené státy - v Bílém domě je prezidentem Trumanem vyznamenáno 14 amerických vojáků nejvyšším vojenským vyznamenáním, Medailí cti. Mezi nimi i Hershel "Woody" Williams za hrdinství v boji o Iwodžimu (viz 23. února 1945). Williams se dožije úctyhodného věku 98 let a zemře až v roce 2022 jako poslední nositel Hedal of Honor za akci během druhé světové války. (Last living WWII Medal of Honor recipient dies)

Literární zdroje:
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA,   Laser - books, 1997, Plzeň
Bradley, James: Flyboys: Skutečný příběh letecké války v Tichomoří,   Mladá fronta, 2009, Praha
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
.Kakehaši, Kumiko: Jak smutné v bitvě padnout,   Baronet, 2007, Praha
Lamont-Brown, Raymond: Kamikaze,   Pavel Dobrovský - BETA, 2004, Praha
Hyams, Joe: Let Mstitele - George Bush ve válce,   ÁKA Čejkovo nakladatelství, 1992, Praha
.Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč
.Dolejší, Josef: Marines,   X-Egem, 1999, Praha
Hubáček, Miloš: Válka končí v Pacifiku I: Pevnost Iwodžima,   Paseka, 2000, Praha, Litomyšl
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře,   Naše vojsko, 1999, Praha
Sakai, Saburo: Zera nad Pacifikem,   Naše vojsko, 1994, Praha
Pejčoch, Ivo: Bitevní loď Texas,  HPM č. 1/2002
Pejčoch, Ivo: DUKW,  HPM č. 1 a 2/2003
Tesárek, Bohuslav: Japonské tankové síly do roku 1945,  HPM č. 5 a 6/1997
Bobek, Jan: Kaneyoshi "Kinsuke" Mutó,  HPM č. 12/1996
Bobek, Jan: Saburo Sakai,  HPM č. 7 a 8/1995

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
Porážka znamená konec kampaně. Malé vítězství vede na Ie Šimu, při velkém vítězství je navíc dána možnost si vybrat důležitější bojiště, invazi na Okinawu, nebo přece jen dobývat blízký menší ostrov Ie Šima.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 48 x 52 hexů
18 kol, 2 dny/kolo
Verze: PacAGPG 1, Startující strana: Spojenci, Kampaň: US kampaň, Pořadí v kampani: 15.
Státy Spojenců:    USA
Státy Osy:    Japonsko
Neutrální státy:    -
Spojenci:    útočí
Osa:    brání
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Region podnebí:    Oblast beze srážek
Charakter počasí v regionu:    Zpravidla poušť nebo oblast, kde v době bitvy nedošlo k žádným srážkám.
Herní časová náročnost bitvy:    42.24 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Spojenců:
90 jednotek, z toho 24 jádrových a 66 posil
18 jednotek je leteckých, 28 námořních a 44 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 40 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Spojenci - Osa


3/45 - 0/0
Počet jednotek Osy:
117 jednotek
13 jednotek je leteckých, 4 námořních a 100 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Spojenci / Osa


600 + 0 / 734 + 117
Počet slotů Spojenců:
93 slotů, z toho 24 jádrových slotů a 69 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 3 jednotky
   (0 jádrových + 3 posil)
Počet slotů Osy:
117 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 0 jednotek
Jednotky transportů:
Spojenci - letecké:    C-47 Dakota
Osa - letecké:    nejsou k dispozici
Spojenci - námořní:    AF Transport
Osa - námořní:    nejsou k dispozici

Podmínky vítězství:

Velké vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do 16. tahu
Malé vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do posledního tahu

Dotace za Velké vítězství:      100
Dotace za Malé vítězství:      50

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Spojenců:

Námořní pěchota 43 (USA)
Plamenometčíci (USA)
Mořské včely (USA)
Ženisté (USA)
LVT (A)-4 (USA)
M4A2 Sherman (USA)
LVT (A)-1 (USA)
Sherman POA (USA)
Raiders&Dogs (USA)
US 155mm Gun (USA)
US 105mm Gun (USA)
US M3 Gun Motor Carriage (USA)
US 75mm Gun (USA)
F4U Corsair (USA)
F4F Wildcat (USA)
SB2C Helldiver (USA)
TBF Avenger (USA)
Torpédoborec (USA)
Bitevní loď třídy Iowa (USA)
Lehký křižník (USA)
Těžký křižník (USA)
Bitevní loď (USA)
Bitevní loď třídy Maryland (USA)
Eskortní letadlová loď (USA)
Těžká letadlová loď (USA)
US M2 Halftruck (USA)
US GM Truck (USA)
LVT-2 Water Buffalo (USA)
AF Transport (USA)
Jednotky Osy:

Kyoka Hohei 1943 (Pěchota 1943 HW) (Japonsko)
Hohei 1943 (Pěchota 1943) (Japonsko)
Type 1 Chi-He (Japonsko)
Shinhoto Chi-Ha (Japonsko)
Type 97 Chi-Ha (Japonsko)
Type 97 Te-Ke (Japonsko)
Type 95 Ha-Go (Japonsko)
Type 94 TK (Japonsko)
Type 1 47mm (Japonsko)
Type 94 37mm (Japonsko)
Type 96 150mm (Japonsko)
Type 38 120mm (Japonsko)
Meiji 38 Improved 75mm Field Gun (Japonsko)
Type 98 20mm (Japonsko)
Type 14 105mm (Japonsko)
Type 88 75mm (Japonsko)
8´´ pobřežní baterie (Japonsko)
5´´ pobřežní baterie (Japonsko)
Bunker (Japonsko)
Strong Point (Japonsko)
Pill Box (Japonsko)
J2M Jack (Raiden) (Japonsko)
N1K2 George (Šiden) (Japonsko)
Ki-84 Frank (Hajaté) (Japonsko)
A6M3 Hamp (Reisen) (Japonsko)
A6M2 Zero (Reisen) (Japonsko)
B6N Jill (Tenzan) (Japonsko)
D3A Val (Japonsko)
Ponorka (Japonsko)

Turnajová utkání této bitvy:

celkem zápasů: 2
Turnaj Etapa OSA x Spojenci Už se začalo hrát? Report Vítězný save
5 9 Ferdinand x Eisenwolfdohráno 05.02.2019, vítězství Spojenců--
5 9 Eisenwolf x Ferdinanddohráno 17.02.2019, vítězství Osy--

Časově kryjící se bitvy:

Barma 44-45 (PacAGPG 2), Buin (PacAGPG 2), Panay (PacAGPG 2), Filipíny 1945 (PacPG 1), Iwodžima (PacPG 1)

Seznam použitých názvů:

Filipínské moře
Futacu Rock
Higasi
Kama Rock
Kangoku Rock
Kita
Minami
Motoyama
Motoyama # 1
Motoyama # 2
Zobrazit celý seznam...
Philippine Sea
Futacu Rock
Higashi
Kama Rock
Kangoku Rock
Kita
Minami
Motoyama
Motoyama # 1
Motoyama # 2

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy:







Fotografie:



Nejslavnější snímek pacifické války, pořízený Joe Rosenthalem na Iwodžimě. Příslušníci americké námořní pěchoty vztyčují vlajku na hoře Suribači.



Letecké foto Iwodžimy z ledna 1945