Iwodžima

19.2.1945 - 26.3.1945

PacPG: 19.2.1945 - 25.3.1945

Mapa scenaria:




Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Autor bitvy:
Datum vzniku:
Datum poslední úpravy:
stanny
9.3.2005
24.2.2013
  
Poprvé vydáno:
Vydání oprav:

-
-
Jako jedna z mála původních map z PacG, o které se dá říct, že je to konečně vynikající mapa. Dokonce i starý lom je na svém místě - téměř dokonalé. Přidán pouze malý ostrůvek na jihovýchodě.

Původní mapa:

Historický popis:

Krycí název operace: Detachment
Jeden z amerických vojáků po pobytu na Iwodžimě prohlásil, že poté co Bůh dokončil stvoření světa, tak ze všeho odpadu a špíny, co mu zůstala, vytvořil tento ostrov. Iwodžima skutečně ani zdaleka nepřipomínala půvabné tichomořské ostrovy. Celý její význam pro Spojence stejně jako pro Japonce spočíval jen a jen v jejím strategickém umístění v polovině vzdálenosti mezi souostrovím Mariany, přesně řečeno jeho ostrovem Saipan, a největším japonským ostrovem Honšú s hlavním městem Tokiem. Jen proto se tento malý, nehostinný a ošklivý ostrůvek stal dějištěm jedné z nejznámějších vyloďovacích operací 2. světové války a po čtyři týdny na něm byly sváděny tvrdé boje, při kterých zahynula naprostá většina obránců a těžké ztráty postihly i útočící vojska. (Miloš Hubáček - Válka končí v Pacifiku (I) - Pevnost Iwodžima, Paseka 2000)

Článek na české Wikipedii
Článek na anglické Wikipedii

Bitva v datech:
14. srpna 1932:Spojené státy - poručík Takeiči Niši vyhrává na letních olympijských hrách v Los Angeles na koni Uranus zlatou medaili v individuální jízdě přes překážky. V roce 1945 bude jako velitel tankové jednotky v bitvě o Iwodžimu zabit v akci při obraně ostrova proti americkým jednotkám.
4. července 1944:Boninské ostrovy, Vulkánové ostrovy - americký taktický svaz letadlových lodí Task Force 58 napadá palubními letouny ostrovy Čičidžima a Iwodžima.
4. srpna 1944:Boninské ostrovy - uskupení z taktického svazu Task Force 38 (admirál Clark) útočí na japonské pozice na ostrovech Čičidžima a Iwodžima a způsobuje citelné škody.
31. srpna 1944:Boninské ostrovy - americké taktické uskupení Task Group 38.4 (admirál Davison) útočí na japonské pozice na ostrovech Iwodžima a Čičidžima letadly ze tří letadlových lodí.
2. září 1944:Boninské ostrovy - nad ostrovem Čičidžima je během náletu těžce poškozen japonskou protileteckou palbou bombardér TBF Avenger. Pilot se zachraňuje opuštěním letounu nad mořem na padáku a posléze je vyloven americkou ponorkou USS Finback. Zakrátko se vrací ke službě na letadlové lodi USS San Jacinto, na níž bude sloužit až do konce roku s následným přeřazením k výcviku nových pilotů do USA, kde se ožení a narodí se mu první syn. O několik desetiletí později se on a posléze i jeho syn stanou 41. a 43. prezidenty Spojených států. Jeho jméno je George Bush.
11. listopadu 1944:Boninské ostrovy - během noci (11. - 12. listopadu) křižníky a torpédoborce amerického taktického uskupení, pod velením admirála Smithe, ostřelují ostrov Iwodžima.
27. listopadu 1944:Mariánské ostrovy - v brzkých ranních hodinách je letiště Isley Field na ostrově Saipan je napadeno japonskými bombardéry z Iwodžimy. Přes velké ztráty se Japoncům daří zničit 5 zaparkovaných bombardérů B-29 Superfortress a dalších 13 poškodit. Událost vede k posílení obrany Marian a zintenzivněním příprav ivaze na Iwodžimu.
8. prosince 1944:Vulkánové ostrovy - americké námořní síly, jimž velí admirál Smith a které sestávají ze 3 těžkých křižníků a doprovodu torpédoborců, ostřelují Iwodžimu.
5. ledna 1945:Boninské ostrovy - admirál Smith velí flotile křižníků a torpédoborců vyslaných k ostřelování Iwodžimy, Hahadžimy a Čičidžimy. Souběžně probíhá útok bombardérů USAAF (americké letecké armády) B-29 Superpevností.
25. ledna 1945:Vulkánové ostrovy - ostrov Iwodžima (česky "Ostrov síry") je ostřelován bitevní lodí Indiana a skupinou křižníků a torpédoborců. Rovněž probíhají letecké útoky bombardérů B-24 a B-29. Jde o první krok v přípravách na únorové americké vylodění.
1. února 1945:Vulkánové ostrovy - americké bombardéry B-24 a B-29 (USAAF) útočí v přípravách na vylodění ke konci měsíce na ostrov Iwodžima. Denně shodí v průměru 450 tun bomb během 15 dnů (6800 tun).
16. února 1945:Vulkánové ostrovy - americký Task Force 54 (admirál Rodgers), s 5 křižníky a 16 torpédoborci a rovněž s 10 eskortními letadlovými loděmi TF52, zahajuje přípravné ostřelovaní ostrova Iwodžima. Špatné počasí zmenšuje efektivitu této akce.
17. února 1945:Vulkánové ostrovy - americký Task Force 54 a TF52 pokračují v přípravném ostřelování ostrova Iwodžima. Opětovanou palbou japonských pobřežních baterií je poškozena bitevní loď Tennessee, těžký křižník Pensacola, torpédoborec Leutze a rovněž několik menších lodí. Mezitím rovněž probíhá nálet bombardérů B-24 USAAF (americké letecké síly).
18. února 1945:Vulkánové ostrovy - americký Task Force 54 a TF52 pokračují v přípravném ostřelování ostrova Iwodžima.
18. února 1945:Boninské ostrovy - jakmile jsou většině amerického Task Force 58 doplněny zásoby, jedna skupina čtyř letadlových lodí pod velením admirála Radforda útočí na ostrov Hahadžima (doslova Matčin ostrov) a Čičidžima (doslova Otcův ostrov).
19. února 1945:Vulkánové ostrovy - Iwodžima, dvě divize amerického 5. výsadkového sboru se vyloďují v rámci Bitvy o Iwodžimu (Operation Detachment). Před vyloděním se k již rozestavěným palebným uskupením připojují 2 bitevní lodě, několik křižníků a torpédoborců z Task Force 58. Počáteční útok je veden americkou 4. a 5. divizí námořní pěchoty s 3. divizí námořní pěchoty jako zálohou. Jsou převezeny TF53 (admirál Hill) a vyloděny na jihovýchodě ostrova. Na břehu se během prvního dne vyloďuje kolem 30 000 mužů. Japonská posádka, která čítá kolem 21 000 vojáků, pod velením generála Kuribajašiho, vybudovala mimořádně propracovanou a neprostupnou obranu, takže 21 kilometrů čtverečních je jednou velkou pevností. V prvních hodinách zuřivých bojů je v akci zabit John Basilone, hrdina bojů na Guadalcanalu a držitel Medal of Honor. Američané si uvědomují, že je ostrov dobře bráněn proto, že je součástí vlastního japonského území (území, které bylo součástí Japonska před druhou světovou válkou a jehož obyvatelé byli Japonci). Nicméně, ostrov je strategicky důležitý, protože je z něj město Tokio v dosahu stíhaček. Ovládnutím letišť na tomto ostrově mohou být americké bombardéry B-29, letící z Mariánských ostrovů, chráněny stíhačkami.
20. února 1945:Vulkánové ostrovy - námořní bombardovací svazy (US TF54 a TF52), ke kterým se nyní připojuje americké Task Force 58, poskytují podporu americkému 5. výsadkovému sboru bojujícímu na břehu. Americké jednotky postupují pomalu směrem k hoře Suribači (také Suribačijama) na jihu a k prvnímu letišti na sever od předmostí. Během noci probíhají japonské protiútoky a pokusy o infiltrování.
21. února 1945:Vulkánové ostrovy - pokračuje námořní ostřelování a letecké bombardování (americkými Task Force 52, 54 a 58). Eskortní letadlová loď Bismark Sea je potopena a flotilová letadlová loď Saratoga, jedna eskortní letadlová loď a další lodě jsou poškozeny útoky kamikaze. Jednotky amerického 5. výsadkového sboru pokračují v pomalém postupu směrem k hoře Suribači (také Suribačijama) na jihu a k letišti na severu. Během noci probíhají japonské protiútoky a pokusy o infiltrování.
22. února 1945:Vulkánové ostrovy - námořní ostřelování a letecké bombardování (americkým Task Force 52, 54 a 58) pokračuje. Jednotky amerického 5. výsadkového sboru pokračují v pomalém postupu k hoře Suribači (také Suribačijama) na jihu a letišti na severu (které je nyní z většiny obsazeno). Během noci probíhají japonské protiútoky a pokusy o infiltrování.
23. února 1945:Vulkánové ostrovy - Iwodžima, většina hory Suribači na jižním cípu ostrova je americkými silami (americký 5. výsadkový sbor) během dne dobyta. Tento den vzniká nejslavnější fotografie celé války v Pacifiku, kdy fotograf Joe Rosenthal zachycuje americké vojáky během vztyčování vlajky na jejím vrcholu. Na severu předmostí přetrvává vzor - pomalý americký postup vykoupený americkým velkým úsilím.
24. února 1945:Vulkánové ostrovy - Iwodžima, jednotky amerického 5. výsadkového sboru pokračují v postupu na sever a obsazují část druhého ostrovního letiště.
25. února 1945:Vulkánové ostrovy - Iwodžima, postup amerického 5. výsadkového sboru pokračuje, ale dochází u něho k těžkým ztrátám v prostoru druhého letiště (Motoyama # 2). Do této bitvy je nyní zapojena i americká 3. divize námořní pěchoty.
27. února 1945:Vulkánové ostrovy - Iwodžima, letadlové lodě TF53 se znovu připojují se svou podporou k lodím napomáhajícím útokům amerického 5. výsadkového sboru. Americkým cílem je eliminování tří japonských pozic, ze kterých je výhled na druhé ostrovní letiště, nicméně námořní pěchota ve snaze o vytlačení japonských obránců selhává.
1. března 1945:Vulkánové ostrovy - Iwodžima, jednotky amerického 5. výsadkového sboru mají nyní obsazena první a druhé letiště na tomto ostrově a mají vybudovaný opěrný bod na jižním konci letiště třetího. Po celé této linii probíhají intenzivní boje.
3. března 1945:Vulkánové ostrovy, Iwodžima - námořní pěchota amerického 5. výsadkového sboru zbavuje nepřátel oblast ostrova, která se stane známou pod názvem "the Mincer" (Mlýnek na maso). Američané úplně obsazují třetí letiště.
4. března 1945:Vulkánové ostrovy - Iwodžima, první poškozená B-29 využívá místní přistávací plochu.
8. března 1945:Vulkánové ostrovy - Iwodžima, jednotky amerického 5. výsadkového sboru pokračují za intenzivní palebné podpory v tlaku směrem na sever. Japonské jednotky jsou nyní všechny soustředěny v oblasti méně než dva kilometry od severního cípu ostrova.
15. března 1945:Vulkánové ostrovy - Iwodžima, americký 5. výsadkový sbor pokračuje ve střetu s japonskými jednotkami, které jsou nyní soustředěny v malé oblasti severozápadní části ostrova.
9. června 1945:Spojené státy - generál Patton, který přijel po vítězné válce z Evropy, slavnostně promlouvá ke shromáždění 100.000 lidí v Los Angeles Memorial Coliseum. Jedná se o stejný stadion, na kterém při olympijských hrách v roce 1932 na koni Uranus vyhrál pro Japonsko v jízdě přes překážky zlatou medaili Takeiči Niši, velitel tankového praporu při obraně Iwodžimy, kde také na začátku roku padl.
20. července 1945:Nad Japonskem - kolem 80 stíhacích letounů typu Mustang přilétá z ostrova Iwodžima a provádí údery na střední oblast ostrova Honšú.

Literární zdroje:
Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války,   Ottovo nakladatelství, 2006, Praha
Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA,   Laser - books, 1997, Plzeň
Bradley, James: Flyboys: Skutečný příběh letecké války v Tichomoří,   Mladá fronta, 2009, Praha
.Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha
.Kakehaši, Kumiko: Jak smutné v bitvě padnout,   Baronet, 2007, Praha
Lamont-Brown, Raymond: Kamikaze,   Pavel Dobrovský - BETA, 2004, Praha
Hyams, Joe: Let Mstitele - George Bush ve válce,   ÁKA Čejkovo nakladatelství, 1992, Praha
.Šnajdr, Miroslav: Létající mariňáci,   Akcent, 2015, Třebíč
.Dolejší, Josef: Marines,   X-Egem, 1999, Praha
Hubáček, Miloš: Válka končí v Pacifiku I: Pevnost Iwodžima,   Paseka, 2000, Praha, Litomyšl
Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře,   Naše vojsko, 1999, Praha
Sakai, Saburo: Zera nad Pacifikem,   Naše vojsko, 1994, Praha
Pejčoch, Ivo: Bitevní loď Texas,  HPM č. 1/2002
Pejčoch, Ivo: DUKW,  HPM č. 1 a 2/2003
Tesárek, Bohuslav: Japonské tankové síly do roku 1945,  HPM č. 5 a 6/1997
Bobek, Jan: Kaneyoshi "Kinsuke" Mutó,  HPM č. 12/1996
Bobek, Jan: Saburo Sakai,  HPM č. 7 a 8/1995

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Hra kampaně:
Porážka znamená konec kampaně. Malé vítězství vede na Ie Šimu, při velkém vítězství je navíc dána možnost si vybrat důležitější bojiště, invazi na Okinawu,nebo přece jen dobývat blízký menší ostrov Ie Šima.

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 48 x 52 hexů
18 kol, 2 dny/kolo
Verze: PacAGPG 1, Startující strana: Spojenci, Kampaň: US kampaň, Pořadí v kampani: 15.
Státy Spojenců:    USA
Státy Osy:    Japonsko
Neutrální státy:    -
Spojenci:    útočí
Osa:    brání
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:   
Zkušenost nakoupených jednotek Osy:   
Region podnebí:    Oblast beze srážek
Charakter počasí v regionu:    Zpravidla poušť nebo oblast, kde v době bitvy nedošlo k žádným srážkám.
Herní časová náročnost bitvy:    42.24 %
(součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Spojenců:
90 jednotek, z toho 24 jádrových a 66 posil
18 jednotek je leteckých, 28 námořních a 44 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 40 v námořních transportech
Transporty letecké/námořní:
Spojenci - Osa


3/45 - 0/0
Počet jednotek Osy:
117 jednotek
13 jednotek je leteckých, 4 námořních a 100 pozemních
0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech

Počáteční prestiž + nárůst každé kolo:
Spojenci / Osa


600 + 0 / 734 + 117
Počet slotů Spojenců:
93 slotů, z toho 24 jádrových slotů a 69 slotů pro posily
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 3 jednotky
   (0 jádrových + 3 posil)
Počet slotů Osy:
117 slotů
- na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 0 jednotek
Jednotky transportů:
Spojenci - letecké:    C-47 Dakota
Osa - letecké:    nejsou k dispozici
Spojenci - námořní:    AF Transport
Osa - námořní:    nejsou k dispozici

Podmínky vítězství:

Velké vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do 16. tahu
Malé vítězství:      Všechny strategické cíle je nutné dobýt nejpozději do posledního tahu

Dotace za Velké vítězství:      100
Dotace za Malé vítězství:      50

Nasazené jednotky:

   Kompletní výpis všech jednotek na mapě vč. souřadnic, síly, zkušenosti atd.

 Výpis nasazených typů jednotek
Jednotky Spojenců:

Námořní pěchota 43 (USA)
Plamenometčíci (USA)
Mořské včely (USA)
Ženisté (USA)
LVT (A)-4 (USA)
M4A2 Sherman (USA)
LVT (A)-1 (USA)
Sherman POA (USA)
Raiders&Dogs (USA)
US 155mm Gun (USA)
US 105mm Gun (USA)
US M3 Gun Motor Carriage (USA)
US 75mm Gun (USA)
F4U Corsair (USA)
F4F Wildcat (USA)
SB2C Helldiver (USA)
TBF Avenger (USA)
Torpédoborec (USA)
Bitevní loď třídy Iowa (USA)
Lehký křižník (USA)
Těžký křižník (USA)
Bitevní loď (USA)
Bitevní loď třídy Maryland (USA)
Eskortní letadlová loď (USA)
Těžká letadlová loď (USA)
US M2 Halftruck (USA)
US GM Truck (USA)
LVT-2 Water Buffalo (USA)
AF Transport (USA)
Jednotky Osy:

Kyoka Hohei 1943 (Pěchota 1943 HW) (Japonsko)
Hohei 1943 (Pěchota 1943) (Japonsko)
Type 1 Chi-He (Japonsko)
Shinhoto Chi-Ha (Japonsko)
Type 97 Chi-Ha (Japonsko)
Type 97 Te-Ke (Japonsko)
Type 95 Ha-Go (Japonsko)
Type 94 TK (Japonsko)
Type 1 47mm (Japonsko)
Type 94 37mm (Japonsko)
Type 96 150mm (Japonsko)
Type 38 120mm (Japonsko)
Meiji 38 Improved 75mm Field Gun (Japonsko)
Type 98 20mm (Japonsko)
Type 14 105mm (Japonsko)
Type 88 75mm (Japonsko)
8´´ pobřežní baterie (Japonsko)
5´´ pobřežní baterie (Japonsko)
Bunker (Japonsko)
Strong Point (Japonsko)
Pill Box (Japonsko)
J2M Jack (Raiden) (Japonsko)
N1K2 George (Šiden) (Japonsko)
Ki-84 Frank (Hajaté) (Japonsko)
A6M3 Hamp (Reisen) (Japonsko)
A6M2 Zero (Reisen) (Japonsko)
B6N Jill (Tenzan) (Japonsko)
D3A Val (Japonsko)
Ponorka (Japonsko)

Turnajová utkání této bitvy:

celkem zápasů: 2
Turnaj Etapa OSA x Spojenci Už se začalo hrát? Report Vítězný save
5 9 Ferdinand x Eisenwolfdohráno 05.02.2019, vítězství Spojenců--
5 9 Eisenwolf x Ferdinanddohráno 17.02.2019, vítězství Osy--

Časově kryjící se bitvy:

Barma 44-45 (PacAGPG 2), Buin (PacAGPG 2), Panay (PacAGPG 2), Filipíny 1945 (PacPG 1), Iwodžima (PacPG 1)

Seznam použitých názvů:

Filipínské moře
Futacu Rock
Higasi
Kama Rock
Kangoku Rock
Kita
Minami
Motoyama
Motoyama # 1
Motoyama # 2
Zobrazit celý seznam...
Philippine Sea
Futacu Rock
Higashi
Kama Rock
Kangoku Rock
Kita
Minami
Motoyama
Motoyama # 1
Motoyama # 2

Taktická mapa (velká a detailní):

Základní mapa
Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy:







Fotografie:



Nejslavnější snímek pacifické války, pořízený Joe Rosenthalem na Iwodžimě. Příslušníci americké námořní pěchoty vztyčují vlajku na hoře Suribači.



Letecké foto Iwodžimy z ledna 1945