Peleliu

15.9.1944 - 27.11.1944

PacPG: 15.9.1944 - 9.10.1944

Mapa scenaria:

Při najetí na jednotku na mapě se zobrazí její název, síla, zkušenost a souřadnice. Když si překliknete na terén, tak se při najetí myší na objekt (město, řeka, moře, ...) zobrazí jeho název.

Změny a opravy na mapě:

Historický popis:

Krycí název operace: Stalemate K útoku na Palauské ostrovy Američané shromáždili mohutné síly, operaci pečlivě připravili a zdálo se, že by neměly vzniknout vážnější potíže. Vše bylo přesně spočítáno, naplánováno a zajištěno. Pouze jedno slabé místo zůstávalo - nedostatečná znalost terénu a rozložení japonské obrany. Týkalo se to především Peleliu. Přesto měli američtí velitelé za to, že naprostá převaha v nasazené bojové technice a v počtu vojsk zajistí rychlý úspěch... ...A právě podceněný obranný potenciál ostrova způsobil, že bitva o Peleliu se stala jednou z nejtvrdších a nejkrvavějších v celé válce v Tichomoří. (Miloš Hubáček - Boj o Filipíny, Panorama, 1990) Článek na české Wikipedii Článek na anglické Wikipedii Bitva v datech: 26. ledna 1943: Palauské ostrovy - ponorka USS Wahoo (SS-238) potápí jednu z tzv. "Pekelných lodí", japonský lodní transport Bujo Maru převážející za otřesných podmínek spojenecké zajatce. Každý takový případ, kdy americké ozbrojené síly nechtěně připravily o život spojenecké vojáky, byl tragický, ale tento vybočuje. Iniciativní a agresivní kapitán ponorky Dudley "Mush" Morton totiž nařizuje, stále v domnění, že potopil loď plnou Japonců, vynořit a ostřelovat z kulometů trosečníky na záchranných člunech a jak se později ukáže, většina z postřílených jsou zajatci ze zemí Commonwealthu. Americký kapitán nebude za tento válečný zločin nikdy souzen, díky tomuto incidentu mu však nebude uděleno vyznamenání Medal of Honor navzdory tomu, že se stane s 19 potopenými japonskými loděmi nejúspěšnějším ponorkovým velitelem v soudobém americkém námořnictvu. 29. prosince 1943: Palauské ostrovy - americká ponorka USS Silversides (SS-236) přepadá japonský konvoj nákladních lodí a potápí tři z nich, Tenposan Maru, Šičisei Maru a Rjúto Maru. Ponorka přežije válku jako jedna z nejúspěšnějších amerických ponorek a stane se plovoucím muzeem, ovšem nikoliv na moři, ale ve vodách kanadských Velkých jezer, konkrétně na Michiganském jezeře. 29. března 1944: Karolíny - při svém ústupu z Palauských ostrovů je japonská bitevní loď Musaši zasažena a poškozena torpédem ponorky USS Tunny (SS-282). 30. března 1944: Karolíny - admirál Spruance vede tři uskupení z taktického svazu Task Force 58 (zahrnující 11 letadlových lodí) k útoku na ostrovy Palau. 25. července 1944: Karolíny - dvě uskupení letadlových lodí z taktického svazu Task Force 58 (admirál Mitscher) útočí na Palauské ostrovy zatímco třetí uskupení útočí na ostrovy Yap, Fais a atoly Ulithi, Ngulu a Sorol. 6. září 1944: Palauské ostrovy - všechny čtyři skupiny letadlových lodí amerického taktického uskupení Task Force 38 (admirál Mitscher), s 16 letadlovými loděmi, útočí ze vzduchu na japonské pozice na ostrovech. Velitel americké 3. flotily, admirál Halsey, je přítomen na palubě bitevní lodě USS New Jersey (BB-62). 13. září 1944: Palauské ostrovy - americké námořní síly začínají přípravné ostřelování Peleliu a Angauru. Admirál Oldendorf velí této operaci, které se účastní 5 bitevních lodí, 9 křižníků a velký počet torpédoborců. Doprovodné letadlové lodě poskytují vzdušnou podporu a je prováděno odminování přístupové trasy k ostrovům. 14. září 1944: Palauské ostrovy - americké námořní síly pod velením admirála Oldendorfa pokračují v ostřelování ostrovů Peleliu a Angaur a stejně tak v odminovacích operacích v příbřežních vodách. 15. září 1944: Palauské ostrovy - jednotky americké 1. divize námořní pěchoty (Rupertus), část III. obojživelného sboru (Geiger), se vyloďují na jihozápadním pobřeží Peleliu. Flotila pod velením admirála Oldendorfa zůstává jako podpora. Japonskou posádku tvoří pluk 14. divize pod velením plukovníka Nakagawy. Na plážích je kladen tuhý odpor, nicméně americké pokusy postoupit do vnitrozemí naráží na ještě zuřivější odpor. Ke konci dne má předmostí šířku pouhých několik stovek yardů. 16. září 1944: Palauské ostrovy - americká námořní pěchota upevňuje své předmostí na Peleliu a zapojuje se do bitvy o kontrolu nad ostrovním letištěm. 17. září 1944: Palauské ostrovy - americká 81. pěší divize (generál Mueller) se vyloďuje na Angauru. Japonská posádka o asi 1600 mužích klade jen omezený odpor. Na Peleliu, na jižní straně ostrova americká armáda upevnila své postavení a začíná s útoky na dobře vybudované japonské pozice na hoře Umurbrogol. Navzdory námořní dělostřelecké palbě na podporu postupu vedou útoky jen k malému postupu. Japonskou kulometnou palbou je usmrcen Damien Parer, válečný fotograf a kameraman prvního australského oskarového filmu Kokoda Front Line!. 18. září 1944: Palauské ostrovy - Na Peleliu se americká námořní pěchota pokouší rozvinout své útoky na hoře Umurbrogol. Japonská armáda odráží námořní pěchotu s těžkými ztrátami. V zuřivých bojích umírá Lewis K. Bausell, veterán bojů na Guadalcanalu a mysu Gloucester. Vlastním tělem kryje výbuch ručního granátu při náhlém výpadu Japonců z obklíčené jeskyně. Za obětování se pro své druhy bude posmrtně vyznamenán Medailí cti. Na Angauru americké síly postupují do středu ostrova. Japonské jednotky dotírají na přesun. 19. září 1944: Palauské ostrovy - na Pelelieu probíhají těžké boje na hřebenu Umurbrogol. Japonské síly pokračují v odporu proti útokům americké námořní pěchoty. Na Angauru probíhá intenzivní boj mezi americkými vojáky a malou japonskou posádkou. 22. září 1944: Palauské ostrovy - Peleliu, americký III. obojživelný sbor (Geiger) rozmisťuje pluk americké 81. pěší divize, aby vystřídal zdecimované jednotky americké 1. divize námořní pěchoty. Námořní pěšáci utrpěli těžké ztráty při útocích na horu (hřeben) Umurbrogol. 23. září 1944: Ostrovy Yap - po námořním průzkumu prokazujícím, že není Japonci užíván, obsazuje část americké 81. divize atol Ulithi, severně od Palauských ostrovů. Začínají práce na přeměně korálového ostrova na důležitou americkou námořní základnu. 24. září 1944: Palauské ostrovy - Peleliu, americká námořní dělostřelecká palba a letecké údery podporují nové pozemní útoky, které však selhávají ve zlomení japonského odporu. 25. září 1944: Palauské ostrovy - Peleliu, americká armáda nasazující plamenomety a tanky postupuje v severní části ostrova směrem k hoře Amiangal. Angaur, ohniska japonského odporu u jezera Salome přetrvávají. 28. září 1944: Palauské ostrovy - jednotky amerických sil rozmístěných na Peleliu se vyloďují na malých ostrovech Negesbus a Kongauru. Je zde kladen malý odpor. Peleliu, boje jsou soustředěny na hoře (hřebenu) Umurbrogol, kde se americká armáda pokouší eliminovat japonské obranné opevněné pozice. 30. září 1944: Palauské ostrovy - admirál Fort se ujímá velení amerických operaci na tomto souostroví. Oznamuje, že Peleliu, Angaur, Ngesebus a Kongauru jsou kompletně obsazeny. Nicméně japonský odpor pokračuje. 2. října 1944: Palauské ostrovy - Peleliu, ohniska japonského odporu na hoře Amiangal jsou zničena. Boje v okolí hřebenu Umurbrogol pokračují. 3. října 1944: Palauské ostrovy - japonská ponorka I-177 je ostřelována a potopena torpédoborcem USS Samuel S. Miles (DE-183). 12. října 1944: Palauské ostrovy - americká 1. divize námořní pěchoty na Peleliu setrvává v boji s japonskými obránci na hoře (hřebenu) Umurgbrogol. Po zásahu od japonského snipera umírá Andrew "Ack-Ack" Haldane, veterán bojů na Guadalcanalu a Mysu Gloucester, jeden nejpříkladnějších a nejrespektovanějších důstojníků, kteří sloužili v řadách americké námořní pěchoty. 14. října 1944: Palauské ostrovy - Peleliu, americká 81. pěší divize střídá americkou 1. divizi námořní pěchoty na frontové linii na ostrově. Americké úřady oznamují, že obsazení Angauru je dokončeno, ale zbytky japonských sil pokračují v odporu na severu ostrova. Literární zdroje: Hubáček, Miloš: Boj o Filipíny,   Paseka, 2005, Praha, Litomyšl Moskin, J. Robert: Dějiny námořní pěchoty USA,   Laser - books, 1997, Plzeň . Leckie, Robert: Helmet for My Pillow . Swanston, Alexander & Malcolm: Historický atlas II. světové války,   Columbus, 2007, Praha Sledge, Eugene B.: Se starou gardou: Na Peleliu a Okinawě,   Universum, 2011, Praha Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře,   Naše vojsko, 1999, Praha Pejčoch, Ivo: Lehký tank Typ 95 Ha-Go,  HPM č. 1/1994 Cidlinský, Karel, Ing.: Ostrov zaplacený krví,  Extra válka - II. světová č. 01-02/2012

Pokyny a záležitosti ke hraní:

Parametry bitvy:

Rozměry mapy: 51 x 51 hexů 25 kol, 1 den/kolo Verze: PacAGPG 1, Startující strana: Spojenci, Kampaň: US kampaň, Pořadí v kampani: 11.
Státy Spojenců:     USA Státy Osy:     Japonsko Neutrální státy:     -
Spojenci:     útočí Osa:     brání
Zkušenost nakoupených jednotek Spojenců:     Zkušenost nakoupených jednotek Osy:
Region podnebí:      Oceánie, tropy Charakter počasí v regionu:      Celý rok doprovázejí pravidelné dešťové srážky.
Herní časová náročnost bitvy:    30.61 % (součin počtu jednotek a tahů vztažený na rozdíl mezi nejkratší a nejdelší bitvou)
Počet jednotek Spojenců: 43 jednotek, z toho 17 jádrových a 26 posil 6 jednotek je leteckých, 10 námořních a 27 pozemních 0 jednotek naloženo v leteckých a 21 v námořních transportech	Transporty letecké/námořní: Spojenci - Osa 2/22 - 0/0
Počet jednotek Osy: 67 jednotek 0 jednotek je leteckých, 0 námořních a 67 pozemních 0 jednotek naloženo v leteckých a 0 v námořních transportech	Počáteční prestiž + nárůst každé kolo: Spojenci / Osa 0 + 0 / 640 + 70
Počet slotů Spojenců: 43 slotů, z toho 17 jádrových slotů a 26 slotů pro posily - na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 0 jednotek    (0 jádrových + 0 posil)
Počet slotů Osy: 70 slotů - na začátku bitvy je tedy možné nakoupit 3 jednotky
Jednotky transportů: Spojenci - letecké:     C-47 Dakota Osa - letecké:     nejsou k dispozici Spojenci - námořní:     AF Transport Osa - námořní:     nejsou k dispozici

Turnajová utkání této bitvy:

Časově kryjící se bitvy:

Seznam použitých názvů:

Taktická mapa (velká a detailní):

	Základní mapa
	Mapa s vyloženými transporty a pořadovými čísly jednotek

Mapa bitvy:

Fotografie: