| Krycí název operace: A-Go |
Na rozhodující střetnutí, ve kterém bude jedním úderem zničeno americké Tichomořské loďstvo, jak požadovaly zásady "Nové operační politiky" ze září roku 1943, se císařské námořnictvo připravovalo po řadu měsíců. V této souvislosti došlo v rámci Spojeného loďstva k významné reorganizaci, vycházející z principu, který americké námořnictvo uplatňovalo už od počátku války: že nejdůležitější složku loďstev tvoří svazy letadlových lodí, zatímco bitevní obrněnce s jakkoliv mocnými děly mají sloužit především k jejich obraně... ...Japonci tím konečně dosáhli stavu, kdy velitel letadlových lodí měl pod svým taktickým velením i bitevní lodi a těžké křižníky a mohl je operativně užít podle vlastního uvážení. (Miloš Hubáček - Ofenziva v Pacifiku, Mladá fronta, 2000)
Článek na české Wikipedii
Článek na anglické Wikipedii| Bitva v datech: |
| 10. června 1944: |
Holandská východní Indie - v diverzní akci napadají letadla z britských letadlových lodí HMS Illustrious a HMS Atheling japonské pozice ve městě Sabang na ostrově Sumatra. Cílem je odvést pozornost od amerických sil blížících se k Mariánským ostrovům. |
| 12. června 1944: |
Mariany - americké námořní síly nadále útočí na japonské pozice na tomto souostroví. Soustředí se na ostrovy Tinian, Saipan a Guam. Japonská flotila nacházející se v oblasti ostrovů Tawi-Tawi (Filipíny) a Batjan (Moluky) vyplouvá do protiútoku. Admirál Kurita velí předvoji zatímco admirál Ozawa velí hlavnímu uskupení. Hlavní uskupení plující z Tawi-Tawi je spatřeno a nahlášeno americkou ponorkou. Japonci disponují 5 těžkými letadlovými loděmi, 2 lehkými letadlovými loděmi, 2 nosiči hydroplánů, 5 bitevními loděmi a rovněž několika křižníky a torpédoborci jako podporou. Velitel Spojeného loďstva, admirál Tojoda, si uvědomuje početní převahu amerických sil, ale rovněž očekává podporu letadel z pozemních základen na ostrovech. Tyto letecké síly jsou výhodou, nicméně jsou americkými útoky oslabeny. |
| 15. června 1944: |
Filipínské moře - admirál Clark velí dvěma svazům amerických letadlových lodí napadajících ostrovy Iwodžima, Čičidžima a Hahadžima. Japonské lodě směřující k Marianám jsou objeveny americkými ponorkovými hlídkami. Ponorka USS Flying Fish (SS-229) spatřuje svaz japonských letadlových a bitevních lodí vyplouvajících z úžiny San Bernardino, zatímco bitevní lodě a křižníky plující z jihu jsou nalezeny východně od Mindanaa ponorkou USS Seahorse (SS-304). |
| 16. června 1944: |
Filipínské moře - admirál Clark velí dvěma svazům amerických letadlových lodí napadajících ostrovy Iwodžima, Čičidžima a Hahadžima. Severněji, u ostrova Hačidžódžima, japonská transportní loď Tojokawa Maru taranuje a potápí japonskou ponorku I-6, která je po náhlém vynoření se u japonského konvoje mylně pokládána za americkou. Na jihu se spojují japonské flotily a doplňují palivo, což neuniká pozornosti amerických hlídkovým letounům. |
| 17. června 1944: |
Filipínské moře - letadlové lodě pod velením admirála Clarka a zbytek hlavních svazů amerických letadlových lodí vyplouvají, aby se setkaly západně od Mariánských ostrovů (Marian). U ostrova Saipan je eskortní letadlová loď USS Fanshaw Bay (CVE-70) napadena ze všech směrů 70 japonskými letadly. Několik útočníků je sestřeleno, avšak jedna bomba proniká výtahovou šachtou a výbuch v podpalubí usmrcuje 14 a zraňuje 23 námořníků. Poškození se posádce daří dostat pod kontrolu a plavidlo je odesláno k opravám do Pearl Harboru. |
| 18. června 1944: |
Filipínské moře - hlavní síly amerických letadlových lodí se setkávají západně od Mariánských ostrovů (Marian). Japonská průzkumná letadla objevují tuto americkou flotilu ke konci dne. Japonské velení zamýšlí spustit letecké údery příští den ráno, kdy budou Američané stále ještě mimo dosah, a vysílají své letectvo na ostrov Guam k doplnění paliva a přezbrojení. |
| 19. června 1944: |
Filipínské moře - v brzkých ranních hodinách japonský průzkum odhaluje americký taktický svaz Task Force 58, do této doby nedetekován. Japonci okamžitě vysílají ve čtyřech vlnách 372 letadla, aby na tuto americkou flotilu udeřila. Celkem mají Japonci k dispozici kolem 550 letadel (včetně těch na Guamu), zatímco Američané jich mají přibližně 950. Navíc jsou americké radary značnou výhodou v upozornění na přicházející útok. Proto mají Američané dost času na to, aby zahájili letecký útok na Guam předtím, než japonská letadla dorazí nad své cíle. Americké stíhačky se dostávají do kontaktu s přilétajícími japonskými letadly 80 km od americké flotily. Mnoho útočících japonských stíhaček je sestřeleno dříve než dorazí k americké flotile a americká protiletadlová obrana tento počet sestřelených letadel ještě o mnoho navýší. Jediného zásahu, kterého Japonci docílí, je poškození lodě USS South Dakota (BB-57), která je zasažena jednou bombou. Japonci ztrácejí 240 letadel a Američané 29. Útočníci letí na Guam, kde Američané provádějí letecký úder a likvidují dalších 50 japonských letadel. Mezitím americké ponorky USS Cavalla (SS-244) a USS Albacore (SS-218) potápějí japonské letadlové lodě Taihó a Šókaku. Američtí účastníci této bitvy označují tento den jako "The Great Marianas Turkey Shoot" (jde o připodobnění k tradiční americké střelecké soutěži - "Turkey Shoot", kde se střílí na živého uvázaného krocana, jde tedy o velmi nerovný souboj, kde krocan nemá sebemenší šanci), vzhledem k tomu jak snadno byl japonský útok odražen. |
| 20. června 1944: |
Filipínské moře - japonská flotila se stahuje, aby doplnila palivo, když má za to, že její letadla bezpečně přistála na Guamu. Pozdě odpoledne zahajuje americký taktický svaz Task Force 58 (admirál Mitscher) na tuto japonskou flotilu letecký úder. 216 amerických letadel se střetává z 35 bránícími stíhačkami a potápí letadlovou loď Hijó. Dvě další japonské letadlové lodě jsou poškozeny a stejně tak jedna bitevní loď a jeden křižník. Američané celkem ztrácejí sestřelením 20 letadel a 72 jich havaruje, když se pokoušejí přistát za tmy na svých letadlových lodích. Během noci se japonská flotila stahuje a není pronásledována. |
| 21. prosince 1944: |
Spojené státy - v amerických kinech má premiéru dokumentární film amerického námořnictva The Fighting Lady (Bojující dáma). Snímek přibližuje skutečný příběh letadlové lodi Yorktown (CV-10) během jejího nasazení v Pacifiku, od přiblížení každodenního života na letadlové lodi až po autentické záběry leteckých bitev z útoků ma Marcus, Truk a střetnutí ve Filipínském moři. Dílo si vyslouží jednoho z prvních Oscarů za dokument. |
|
| Literární zdroje: |  | Jordan, David, Wiest Andrew: Atlas druhé světové války, Ottovo nakladatelství, 2006, Praha |  | Saunders, Hrowe H.: Duel v Pacifiku, Mustang, 1995, Plzeň |  | Pavlík, Jan: Japonské letadlové lodě z období II. sv. války, Svět křídel, 2003, Cheb |  | Stille, Mark: Letadlové lodě Námořnictva USA 1942–45: lodě postavené za 2. světové války, Grada Publishing, 2008, Praha |  . | Bishop, Chris: Letadlové lodě: největší námořní plavidla na světě a jejich letectvo, D-Consult, 2006, Praha |  | Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Loďstva států účastnících se 2. sv. války, Naše vojsko, 1994, Praha |  | Piekalkiewicz, Janusz: Námořní válka 1939-1945, Mustang, 1997, Plzeň |  | Henry, Mark: Námořnictvo USA za druhé světové války, Grada, 2008, Praha |  | Bruce, George: Největší námořní bitvy XX. století, Area, 2007, Praha | | . | Sims, Edward H.: Největší vzdušné bitvy, Toužimský & Moravec, 2002, Praha |  | Hubáček, Miloš: Ofenzíva v Pacifiku, Mladá fronta, 2000, Praha |  | Hoyt, Edwin P.: Válka letadlových lodí, Beta - Dobrovský a Ševčík, 1999, Praha, Plzeň |  | Kolektiv, : Válka v Pacifiku - od Pearl Harboru po Tokijský záliv, Naše vojsko, 2006, Praha | | . | Van Der Vat, Dan: Válka v Pacifiku : americko-japonská válka 1941-1945, Argo, 2000, Praha |  | Hrbek, Jaroslav, Hrbek Ivan: Vítězství přichází z moře, Naše vojsko, 1999, Praha |
|
