článek převzat v nezměněné podobě z časopisu REVI

článek recenzující publikaci SLOVENSKÁ ARMÁDA 1939-1945 JOSEF VÁCLAVÍK (REVI č. 16/97) Název: Slovenská armáda 1939-1945 Autor: Charles K. Kliment Odpovědný redaktor: Miroslav Žďárský Nakladatelství: Mustang s.r.o., edice Military, 1996 Cena 239 Kč

Na Slovensku budou s kritikou výše jmenované knihy hotovi velice rychle. Prohlásí: "Pozrite, aké somariny a klamstvá ti Česi zasa o Slovákoch vydávajů!"
My se pokusme přistoupit k "tvorbě" nakladatelství Mustang méně stručně a vezměme věci po pořádku...
Opravte mne, pokud se mýlím, ale jméno autora není doposud čtenářské veřejnosti známo a připadá mi také, že si pro svou premiéru zvolil poněkud velké sousto.
Kniha má poměrné široký záběr, počínaje historickým pozadím vzniku slovenského státu, přes rozpad Československa až po vývoj složení jednotlivých druhů vojsk slovenské armády - dělostřelectva, "obrněných" jednotek, letectva...
Dále pokračuje kapitolami o operacích slovenské armády v letech 1939-1944, o Slovenském národním povstání, slušelo by se podotknout, že povstalecké jednotky, bojující proti Němcům, nebyly armádou slovenskou, ale československou. Záhadou pro mne zůstává, proč autor do knihy o slovenské armádě včlenil rozsáhlou kapitolu o Hlinkově gardě. Již tehdy existovala železná pěst politické strany, ale s armádou toho zas tolik společného neměla, snad až v závěru války, kdy ve funkci protipartyzánských komand Pohotovostní oddíly Hlinkovy gardy vynikly v genocidě vlastního obyvatelstva. Kupodivu jsem o tom v knize nenašel ani zmínku, i když se domnívám, že by zde byla namístě. A navíc - v knize uveřejněné hodnosti Hlinkovy gardy nebyly v této podobě nikdy realizovány. Ale jsem poučen, kdybych měl někdy psát historii československé armády, na Lidové milice rozhodně nezapomenu.
Následují kapitoly o závěrečných měsících "farské republiky" a o slovenských vojácích v boji za obnovu Československa. Zde si opět neodpustím maličkost - proč v tabulce, zachycující procentuální podíl vojáků slovenské národnosti v zahraničních jednotkách, chybí čs. perutě RAF? A dále, Otto Smik nevelel 312. čs. peruti, pouze její letce, zato stál v čele 127. peruti.
Vzhledem k tomu, že témata výše popisovaná byla donedávna doménou stranických "historiků", seznámí se zde čtenář s mnohými informacemi nepříliš známými. Např. o morálním a bojovém stavu povstalecké armády, která byla nakonec poražena daleko slabšími, ale také daleko ukázněnějšími a zkušenějšími silami nepřítele, o skutečné bojové hodnotě partyzánských jednotek, o jejich podílu na porážce povstalců u Strečna, atd. Ale i zde poskytované informace je zapotřebí brát s rezervou.
Čtenářům časopisu REVI známý autor pan Vlach mne mj. upozornil, že např. v Martině postřílená mise gen. Otto se nevracela z Budapešti, ale z Bukurešti. Často jsou zde zaměněna jména, místo kpt. Ján Stanek Jozef Stanek, místo gen. Štefan Jurech Imrich Jurech, na fotografiích je zaměněn gen. Turanec s jinými důstojníky. Často je vydáván stejnokroj vzdušných zbraní za stejnokroj pozemního vojska. Rovněž tabulka hodností porovnávající československé a německé stupně není v pořádku - pan Vlach v knize napočítal 169 hrubých chyb!
Mne osobně upoutaly "přehledy" zbraní. Jestli bylo cílem stvořit přehled co nejnepřehlednější, povedlo se to na výbornou. Pokuste se například jenom objevit název popisované zbraně.
A opět chyby - např. zobrazenou verzi samopalu ZK 383 slovenská armáda nepoužívala, správný není ani údaj o počtu dodaných kusů.
Odvážným se jeví tvrzení, že ve své době nejlepší protiletadlové dělo v Evropě mělo "nezdařenou lafetaci" (vz. 22). Kadence pouhých 20 ran za minutu, uváděná u 2cm Oerlikonu vz. 36 představuje důvod k pousmání, nikoliv k uvěření. Naopak velmi solidně je zpracován přehled obrněné a automobilní techniky (spolupracoval V. Francev).
Začnu věřit na nešťastnou třináctku, neboť právě tato kapitola pojednává o letadlech. U popisu jednotlivých typů nás pobaví rubrika zvláštní vlastnosti, my se díky ní dozvíme, že Š.328 byl dvojplošník. Opravdu zvláštní vlastnost! Navíc neměl patřit k snadno pilotovatelným typům a je zařazen nejen mezi pozorovací, ale i lehké bombardovací stroje, což již ve skutečnosti představovalo zcela jinou kategorii, patřily sem například Aero A-101, Ab-101, B-71 atd. O Avii B-534 se dozvíme, že byla přijata jako jediný stíhací stroj do výzbroje čs. letectva - o Letovech Š-23l, sloužících v letech 1936-37 zároveň s pětistovkami, autor asi nikdy neslyšel.
Aeru A-100 bylo upřeno původní poslání, tj. zvědný letoun, zato jej nechal autor ve výrobě v malých sériích až do r. 1938 s jinými motory, takže namíchal koktejl hned ze tří typů různých kategorií (A-100, A-101 a Ab-101). Navíc jedna Aerovka Ab-101.15 na Slovensku sloužila, ale přehled o ní mlčí, asi za trest, protože byla použita k útěku do Polska.
Na fotografii Ba-122 je zároveň zachycena i Bš-122, takže si čtenář má asi vybrat sám.
Aeru MB-200 se ve "zvláštních vlastnostech" připisuje neschopnost letu na jeden motor, jediný kus slovenské B-71 nevyrobila Avia, ale byla dodána do ČSR přímo ze SSSR...
Popis kamufláží a značení ignoruje u předválečných čs. letadel použití šedé barvy na spodních plochách a opomíjí nově zaváděnou tříbarevnou kamufláž, použitou u B-71 a prototypů B-35, Š-50 atd.
Popírá se zde znovuzavedení označení letek na bocích strojů velkými písmeny, mimo S = škola. Tedy jen pro doplnění: Pozorovací letky 1. 2. 3. nesly litery A,B,C, stíhací letky 11. 12. 13. pak K,L,M.
Řada původem německých letounů si ponechala dřívější označení, totéž platí o 3V na boku ex československé B-71. Je smutné, že zatímco je do přehledu zařazen kdejaký náklaďák (snad jen Wikov unikl pozornosti, byť na fotografii je doložen), celou řadu Slováky užívaných letadel "přehledy" ignorují.
Opomíjí se dodat, že Bf 109G slovenské 13. letky létaly s německým označením pouze na frontě a Slováci je měli toliko půjčené. A nakonec perlička - imatrikulace civilních letadel se údajně skládala z písmen OK a tří čísel!
Text doprovází bohatá fotopříloha, nikoliv však bez kazu. Kde není k dispozici záběr ze slovenské armády, musí postačit jiný, z armády předcházející, tedy československé - např. Letov Š-616, Aero A-230, protitankový kanon vz. 37.
A popisky k fotografiím? Tak třeba letecký kulomet vzor 30 byl podle nich vyvinut až rok po svém zavedení, tj. v roce 1931. Pozorovací Letov Š-128 v civilní imatrikulaci nezachycuje foto po jeho vyřazení, ale jedná se o předváděcí prototyp! (správně Š-1285M, čili Š-228.5) Avia Ba-122 byla konstruována k pokračovacímu - nikoliv pokročilému výcviku, a proto měla pevnou konstrukci, nikoliv naopak, jak se tvrdí v textu. A další a další "drobnosti": Caudron 445 - má být správně psáno Goeland (nikoliv Goelond). Slovensko používalo He 111 verze H-1O, Bf 109E nenesl na kapotě motoru slovenský znak, ale emblém 13. letky, u Bf 109G 13. letky se nejednalo o stíhací bombardéry, B-534 nesloužily u 2. letky (ta byla pozorovací), u Ju 87 nesouhlasí počty užívaných strojů...
Jenom doufejme, že kvůli otištěným fotografiím prezidenta Tisa, vyznamenávajícího příslušníky SS po "osvobození" Banské Bystrice, se nějaký neznámý pachatel nepokusí vyhodit do povětří nakladatelství Mustang, jak se to stalo v podobném případě Kolínským novinám kvůli stejným obrázkům v publikaci Slovenští letci 1939-1945...


Josef Václavík