Dopoledne jsme se všichni rozprchli na borůvky. Pak jsme vyrazili do Brtníků na nádraží. Oproti předešlým dnům to byla směšná vzdálenost. Celkem jsme za ten týden nachodili něco kolem 120 km. Na nádraží jsme několik hodin čekali na náš vlak. Náš čas strávený s děvčaty se neúprosně krátil. Moc jsme si na sebe zvykli a vybudovali si mezi sebou upřímné kamarádství, na kterém bylo všechno, co jsme spolu prožili, založeno. S Ondrou jsme holkám psali do camcáků pár vět na rozloučenou. Pak přijel náš vlak, kterým jsme dojeli do Rybniště. Tam jsme přestoupili na vlak do Děčína. Chvíle rozchodu přišla v Jedlové, kde holky přestupovaly na jiný vlak. Udělalo nám velkou radost, že nám děvčata na památku věnovala namalované sovičky, na kterých byly všechny holky podepsané. Svatou chvíli loučení doprovázelo po skautsku podání levé ruky, která je blíže k srdci a symbolizuje upřímné přátelství. Náhoda tomu chtěla, že náš i holek vlak se oba rozjely současně a jely kousek vedle sebe. Naposledy jsme na sebe zamávali z oken. Za okamžik se koleje obou vlaků začaly rozbíhat a my se vzájemně čím dál, tím více začali vzdalovat. Skřípějící kola vlaku nám zahrála umíráček na rozloučenou, vrhli jsme na sebe poslední pohledy, a pak se naše osudy rozdělily stejně rychle jako když se spojily...........
Konečně před Soví jeskyní.......bohužel se mi osvítil film
:-(
