Situace v Evropě na jaře 1940

Na západní frontě je klid, ale zraky evropských mocností se opírají k severu. Skončila hrdinná obrana Finska před vpádem Sovětů. Přestože Finsko tzv. Zimní válku prohrálo, podařilo se mu zachovat nezávistlost. Nyní je na řadě Norsko, kde se kříží zájmy Německa a západních Spojenců. Význam Norska spočívá ve dvou faktech: Jeho dlouhé pobřeží s mnoha fjordy naskýtá možnosti k vytvoření sítě základen pro námořnictvo, zejména pro ponorky. Ale především tu je za polárním kruhem strategicky významný přístav Narvik. Je vybaven terminálem pro překládání železné rudy ze železnice na lodě. Železná ruda se sem dopravuje ze švédského města Kiruna, naleziště nejkvalitnější železné rudy v Evropě. V zimě je použití železnice a narvického terminálu jediná možnost, jak dopravit rudu do Evropy, neboť přístavy na švédské straně zamrzají, narozdíl od Narviku, jehož klima je pod vlivem teplého Golfského produ. Pro hospodářství válčících stran má tento mohutný proud tak strategicky důležité suroviny klíčový význam. Proto o něj musí svést tvrdý boj.

Operace Weserübung

9. dubna 1940 byla zahájena německou armádou operace Weserübung - přepadení Norska. Německé válečné a transportní lodě vypluly předem tajně z domovských přístavů a 9. dubna společně s letecvem udeřily. Německé výsadky ze vzduchu a z moře během krátké doby obsadlily mnoho klíčových míst v zemi. Němcům se tak podařilo o pár dní předběhnout Brity, kteří invazi do Norska rovněž plánovali. Britové společně s Francouzi spěchali Norům na pomoc a vylodili své síly na několika místech Norska, ale byli vytlačeni, zejména díky německé převaze ve vzduchu. Německé armádě se tedy poměrně rychle podařilo rychle obsadit centrální Norsko, ale operace na dalekém severu za polárním kruhem se protáhly, zejména díky značným vzdálenostem německých základen, která zapříčinila, že zde vyloděné jednotky byly víceméně odkázány samy na sebe a na omezené zásobování pomocí padáků. Konečnému vítězství německých vojsk nakonec značně pomohla německá ofenziva na západní frontě, která znameneala vyřazení Francie z války a stažení se Británie do obrany.

Boj o Narvik

V Narviku se 9. dubna bez boje vylodila 3. horská divize Wehrmachtu a obsadila okolní prostor včetně přístavu a železnice. Přepravilo ji 10 německých torpédoborců, které byly nakonec všechny potopeny v okolních fjordech během dvou námořních bitev s Royal Navy, zejména díky zásahu britské bitevní lodě Warspite.

Odpovědí Spojenců bylo vyslání expedičího sboru, jehož základnou se stal přístav Harstad na blízkých ostrovech Vesterály. Pozdější ofenziva proti Němcům spočívala ve vylodění sil na různých místech oblasti a postupu společně koordinovanými akcemi. Po několika týdnech tvrdých bojů v drsných podmínkách dalekého severu se podařilo dobýt Narvik 28. května zpět, ovládnout železnici a vytlačit Němce do hor, avšak v průběhu 6.-8. června byly všechny spojenecké síly po demolici přístavního zařízení evakuovány z důvodu katastrofálního vývoje situace na západní frontě. Norové kapitulovali 10. června a německá vojska se stala konečnými pány prostoru.

Harstad po bombardování Luftwaffe

Spojenecká protiofenziva u Narviku

Ozbrojené síly nasazené v severním Norsku

Německé:

vrchní velitel: velitel 3. horské divize generál DIETL

rakouská 3. horská divize
3. horskou divizi zformovanou v dubnu 1939 ve štýrském Grazu tvořili rakouští alpinisté skvěle vycvičení k vedení boje ve velkých výškách, velel jí generál Eduard Dietl.

Výcvik 3. horské divize ve śtýrských Alpách

generál Eduard Dietl

Kovový štítek pro všechny vojáky Říše, kteří se zůčastnili operací na severu

námořnické prapory
prapory námořníků byly sestaveny z posádek zachráněných z potopených torpédoborců

výsadkáři
jako posilu se podařilo do Narviku poslat několik desítek výsadkářů německé Luftwaffe

Spojenecké:

vrchní velitel: admirál CORK AND ORRERY
velitel pozemích sil: generál MACKESY, poté generál AUCHINLECK (známý jako pozdější velitel spojeneckých sil v severní Africe)

francouzská 1. lehká divize
velitelem generál BÉTHOUART, sestávala se z 27. polobrigády alpských střelců a slavné 13. polobrigády Cizinecké legie, která se po porážce Francie přidala jako jedna z prvních jednotek silám Svobodné Francie a bojovala v jejích řadách

britská 24. brigáda "Guards"
sestávala se ze tří praporů. 1. Scots Guards, 2. Irisch Guards, 3. South Wales Borderers

norská 6. divize
velitelem generál FLEISCHER

polská horská brigáda "Podhale"
velitelem gelenerál BOHUSZ-SZYSZKO, zformována ve Francii v rámci polské zahraniční armády

Jednotky při přesunech na dalekém severu. Ať již šlo o Nory, Němce, Rakušany, Skoty, Kelty, Iry, legionáře, Poláky či Francouze, všechny čekala stejná utrpení.

!!!! Naše návševa bojiště - Expedice Norsko 2001 !!!!