Ze Starých Splavů jsme využili příležitosti a svezli se do Doks vlakem, přičemž za jízdu jsme zaplatili příšerných cca 5 Kč :o). Vzhledem k pokročilé době jsme návštěvu Bezdězu odložili na příští ráno a šli hledat nějaký skalní převis. Po asi půlhodině cesty se to podařilo, došli jsme k jakémusi skalnímu útvaru, ze kterého přes vrcholky stromů nebylo vidět mnoho, ale něco přeci jen ano :o). Rozhodli jsme se k večeři udělat špagety, čímž jsme spotřebovali téměř všechnu vodu. Být bez vody se mi moc nechtělo, takže jsem Paffu s Pepou opustil a vyrazil zpět do Doks, prověřit svůj dezorientační smysl a splnit si bobříka odvahy :o). Díky blížící se bouřce se rychle setmělo a já o sobě asi po 20 minutách chůze začal pochybovat - než najdu někoho, kdo mi bude ochoten vodu načerpat, než se vrátím... Ale na cestě jsem už byl, tak se mi nechtělo vracet s prázdnou. První kapky mě přesvědčily - uvědomil jsem si, že hastrmanovi se bude o pitnou vodu prosit těžko :o) a otočil jsem se o 180 stupňů. Občas jsem musel za světla vzdálených blesků pátrat, jestli to je značka nebo ne, ale jinak se mi podařilo vrátit celkem bez problémů.
V pátek ráno nám taky došlo, že stihnout prohlídku Bezdězu a odjet včas vlakem nevypadá tak snadně, nakonec jsme tedy Bezděz odložili úplně. Paffa odjížděla domů, letecký den v Roudnici ji nezlákal od vyjímečné pracovní nabídky na překlad. Tak jsme se s Paffou před vlakem rozloučili a šli k Máchovu jezeru na projížďku parníkem. Jela s námi škola v přírodě nebo co, tak byla loď plná dětí a hlavně jejich křiku. Nicméně i tak to byl hezký zážitek. Pak jsme odjeli se dvěma přestupy do Ústí.
Máchovo jezero z lodi
Na břehu
Na další stránku